Ačkoliv se moje návštěva v Muzeu RAF (Royal Air Force – Britské královské letectvo) v Hendonu uskutečnila již před nějakou dobou, zážitky jsou stále natolik silné, že stojí za to je dát na papír, teda na stránky. Myslím, že každý fanoušek letectví nebo milovník novodobé válečné historie, by si toto místo neměl nechat ujít, protože je co vidět. Z pohledu malého Čecháčka je taky příjemné, že vstupné je zdarma, což je na britské poměry (a s ohledem na ceny vlezného kamkoliv v Anglii) věc poměrně nebývalá.
Kromě ceny je příznivá informace, že lze využít londýnské metro k dopravě na místo (to už pravda zadarmo není ); ze stanice Colindale je to cca 15 minut chůze, je to značené, takže zabloudit nelze. Umístění v Hendonu má svoji logiku, neboť je to bývalá letecká základna, která sloužila svému účelu mezi roky 1908 až 1968. Teď byste to asi neřekli, protože je místo obklopeno spoustou obytných domů, a tak nepoznáte, že tu kdysi bylo letiště. Ze tří vzletových a přistávacích drah nezbylo nic, poslední letadlo, které přistálo na zbytcích ranwejí, byl Blackburn Beverley, který se následně stal exponátem. Co zůstalo, jsou budovy firmy Grahame-White Aviation Company (během mé návštěvy však zavřené). Museum bylo otevřeno v roce 1972 za účasti královny a v současné době má přes sto letadel, počínaje létajícími stroji „plátno a trubky“ a konče moderními jety.
Brity lze obecně považovat za mistry v aranžování různých výstav, expozic a jiných edukačních alotrií a tohle muzeum není výjimkou. Asi nejpůsobivější je multimediální show „Their Finest Hour“, aneb příběh letců, kteří bojovali v Bitvě o Británii. To se promítá přímo mezi letadly, pak sál ztichne, světla se rozsvítí a člověk sedí přímo mezi kovovými aktéry bojů, které před chvíli viděl na plátně. Nemůže tam tedy chybět válečný dříč Hawker Hurricane ani létající legenda Supermarine Spitfire, stejně tak jejich protivníci z Luftwafe (Messerschmidt Bf 109 a Bf110, Heinkel He 111). Ve stejné části jsou pak další letadla, která se podílela na válečném úsilí, např. tréninkový de Havilland Tiger Moth, Boulton Paul Defiant, Westland Lysander nebo Supermarine Wallrus, který přispěl k záchraně mnoha životů sestřelených letců. Tuhé boje připomíná vrak Hurricanu, který byl sestřelen v srpnu 1940 u Walton-on-the-Naze a jehož zbytky byly objeveny v roce 1973. Impozantním dojmem pak působí velký létající člun Short Sunderland MR5.
Další monotematickou halou je Bomber Hall, tedy hangár věnovaný bombardovacímu letectvu. I zde je možné najít letadla, na kterých létali čs. letci; zejména zmíníme „velouše“ (Vickers Wellington) a také čtyřmotorový Liberator. Další „kousky“ jsou neméně známé, tj. je tu „létající pevnost“ Boeing B 17, která byla častým hostem na protektorátním nebi, North American B 25 „Mitchell“, Avro Lancaster. Dále je tu v hezkém aranžmá vystaven vrak letounu Handley Page Halifax, který při jedné své misi (evidentně té poslední) přistál na zamrzlém jezeře Hoklingen v Norsku. Letadlo se pak potopilo skrz tající led a spočívalo na dně až do roku 1973 než ho tým specialistů RAF vytáhnul pomocí sudů naplněných vzduchem. Nadšenci nejdříve uvažovali o kompletní rekonstrukci, z důvodu technického stavu vraku pak od této myšlenky upustili – což je možná dobře, „éro“ je takové autentičtější. Poválečnou etapu rozvoje proudových bombardéru dokumentuje Avro Vulcan, který je tak velký, že ho na místě samém prostě nejde vyfotit vcelku. Patrně z důvodů vyplnění místa mezi letouny jsou vystavovány i dvě stíhačky a to dvoumístný Fw 190 A-8 a proudový Heinkel He 162.
Hala s označením „milníky letectví“ je takový trochu miš-maš, dle muzea obsahuje letadla, která svým pojetím nebo výkony byla zásadní pro vývoj letectví. Je zde průřez počínaje letadly jako je Blériot, dále stíhačkami z první světové války, následováno druhou světovou a konče opět tryskáči z doby nedávné. Kromě bojových typů jsou tu i typy nebojové, např. závodní Percival Mew Gull či Miles M 12. Ale opět je na co koukat, řada letadel je známých jako P 51 Mustang, reaktivní Me 262, de Havilland Mosquito nebo poněkud exotický Kawasaki Ki 100, který naštěstí pro americké letce přišel do služby až na úplném konci války. Dle informačních cedulí jediný dochovaný na světě.
Poslední halou, kterou jsem navštívil, byl tzv. historický hangár, čímž je míněno, že sbírka je v autentických hangárech RAF z první světové války. Tematická linie je ta, která obsahuje jen typy používané RAF (resp. jen letadla s výsostným označením RAF), opět v průřezu několika období. Kromě letadel jsou tu i vrtulníky. Za důstojné reprezentanty připomeňme oba Hawkery (Tempest i Typhoon), Kittyhawk, dále P 47 Thunderbolt, z proudové éry jsou zde Gloster Meteor a English Electric Canberra.
Co jsem nezmínil, je pochopitelně celá řada dalších artefaktů, které dokreslují historii letectví nebo válečné úsilí jako motory, bomby, servisní vybavení, vozidla, kombinézy, figuríny letců a velké množství fotografií a jiných obrazových dokumentů. V muzeu jsem strávil 3,5 hodiny a to je skutečně minimum na tak zajímavé místo. Návštěvník v dobré kondici zde klidně prožije celý den. V celém areálu je povoleno fotografování, takže si vezměte hodně velkou kartu do digitálu.
