Vysočina Cameron Highlands je známá především díky rozlehlým čajovým plantážím, ze kterých se získává nejkvalitnější černý čaj v Malajsii. Oblast se nachází přibližně 250 km severně od Kuala Lumpur v nadmořské výšce kolem 1600 metrů. Podnebí je oproti ostatním částem poloostrovní Malajsie velmi příjemné a svěží, takže už žádné nepříjemné a vyčerpávající vedro. Dešťové přeháňky jsou však na denním pořádku a asi právě proto jsou zde ideální podmínky pro pěstování čaje.
Mezi Kuala Lumpur a Cameron Highlands jezdí několik spojů denně, vesměs se jedná o luxusní klimatizované autobusy s pohodlnými sedačkami a dostatkem místa na nohy, což lidé vyššího vzrůstu velmi ocení. Po necelých 5 hodinách jízdy se ocitnete uprostřed zelených kopců v městečku Tanah Rata, kde se můžete ubytovat v některém z místních hostelů a zajistit si výlety po okolních zajímavostech. My jsme měli na pobyt necelé dva dny, a tak jsme tuto možnost využili a zaplatili si půldenní výlet s agenturou (cena 25 RM na osobu).
Následující den v 9 hodin ráno nás průvodce s ostatními cizinci naložil do minibusu a vyrazilo se. První zastávka byla růžová zahrada Rose Garden (vstupné 5 RM), kde se pěstovaly nejen různé druhy růží, ale i jiné, a pro Malajsii typické květiny. Mohli jsme obdivovat např. tzv. „motýlí květinu“ – měla krásnou modrou barvu, a pokud se její dva květy utrhly a daly zrcadlově k sobě, vypadaly jak motýlí křídla. Viděli jsme i zvláštní růži, která kvetla zeleně – popravdě řečeno, květ rozhodně nepřipomínala. Dále tu měli i nádherné obrovské ibišky, což je národní květina Malajsie. Na prohlídku jsme měli zhruba 40 minut, což se záhy ukázalo, že je málo, protože nad zahradami vedlo velké množství cestiček k vyhlídkám na nádhernou okolní krajinu, a tudíž nebylo možné se všude podívat. Škoda.
Druhým bodem programu byla jahodová farma (Strawberry Farm), kde jsme si mohli v rychlosti prohlédnout zvláštní způsob pěstování jahod – záhony s jahodami byly umístěny na třístupňové dřevěné konstrukci asi 1 až 1,5 metru nad zemí, aby mohli být lépe a jednodušeji zavlažovány a aby se k nim lidé při sklízení nemuseli zbytečně ohýbat.
Po občerstvení jahodovým nápojem u nedalekého stánku jsme se přemístili do motýlí zahrady Butterfly Gardens (vstup 3 RM), která se skládala z několika částí. V té první jsme si mohli prohlédnout různý hmyz a bezobratlé živočichy, kteří byli vskutku obrovští – nosorožík (12 cm), saranče (9 cm), šváb (7 cm), pakobylky (15 až 30 cm!) a velcí jedovatí černí štíři. Kdo projevil zájem a trochu odvahy, mohl se s nimi seznámit na vlastní kůži. Mít pár štírů na chvíli na tričku nebo na předloktí je opravdu zvláštní pocit.
Hned vedle se nacházela voliéra, v níž poletovali motýli nejrůznějších druhů a barev. Největší zastoupení měl motýl zvaný „Bílý Rádža Brooke“, další motýlí druhy jsme sice neznali jmény, ale díky nim jsme si vzpomněli na Fata Morganu v Praze, kde některé tyto motýly mají také. V dolní části tohoto malého areálu byla kaktusová školka s mnoha kaktusy roztodivných tvarů a dalšími tropickými květinami.
Dalších zhruba 40 minut nás minibus vezl úzkou klikatou silničkou vedoucí mezi nádherně zelenými čajovými plantážemi až k továrně na zpracování čaje Sungei Palas, kde se vyrábí čaj značky Boh. Nejdříve jsme s místním průvodcem absolvovali malou exkurzi výrobní linkou, kde jsme si udělali alespoň základní obrázek o těžké práci obyčejných zaměstnanců továrny a také o procesu výroby zdejšího čaje, který se skládá z 5 fází.
Zelené čajové lístky (sbírají se pouze ty horní) putují z plantáží ihned do továrny, kde postupně vadnou a poté jsou válcovány, lámány a deformovány, čímž se vylučuje tekutina v nich obsažená. Rozdrcené lístky jsou posléze rozprostřeny na tácech, aby mohlo dojít k jejich okysličení. Jedná se o rozhodující stupeň výroby trvající obvykle 2 až 3 hodiny, během něhož musí být pečlivě kontrolována chuť a vůně, aby bylo dosaženo optimálních výsledků. Následuje přibližně dvacetiminutové sušení, kdy se polotovar přivádí do strojů, přes které proudí horký vzduch o teplotě téměř 100°C. Obsah vody v lístcích se sníží na méně než 3 % a rostlinky získávají důvěrně známou černou barvu a tvar. Nakonec se usušené lístky musí roztřídit – jde o poslední stupeň celého výrobního procesu, který je kompletně ukončen po 2 dnech.
Kromě výrobní haly jsme si v areálu Sungei Palas mohli ještě prohlédnout výstavu, která byla věnována historii pěstování čaje v Cameron Highlands a vzápětí zavítat do „čajového“ obchůdku, kde nabízeli nejen různá balení čaje Boh, ale i další dárkové předměty jako např. čajové konvice, hrnečky nebo obrázky. Po nákupu jsme si ještě stihli několik krásných fotek okolních plantáží, k čemuž jsme využili terasu vyhlídkové restaurace, a mohlo se pokračovat dál.
Čekala nás včelí farma (Bee Farm), kde kromě několika dřevěných hranatých včelích úlů, u kterých létaly roje včel, měli i několik metrů vysoké a dost kýčovité sochy včelích vojáků a královny, které trochu připomínaly postavičky z kresleného seriálu Včelka Mája. Před odchodem jsme ještě ochutnali včelí nektar, ale dalším nákupům medu a ovoce jsme odolali.
Ještě nás čekala krátká zastávka v čínském buddhistickém chrámu Sam Poh, kde nás zaujalo ohromné množství malých Buddhů na kamenných dlaždicích. A to byl již poslední bod našeho pětihodinového výletu, který nám za poměrně slušnou cenu nabídl spoustu zajímavých a rozdílných zážitků.
Po výborném obědě jsme měli ještě pár hodin času, než se začne stmívat. Sice bylo zataženo a vypadalo to na déšť (ostatně jako téměř každé odpoledne v Cameron Highlands), ale i přesto jsme se rozhodli pro krátký hodinový pěší výlet k vodopádům Robinson Falls. Šli jsme nejdříve městem a poté jsme odbočili na cestičku vedoucí podél řeky v džungli. Jelikož začalo pršet a kameny na cestě dost klouzaly, rozhodli jsme se pro cestu zpět – ale jeden pěkný vodopád (cca 10 metrů vysoký) jsme si prohlédnout stačili.
Jelikož jsme se na závěr dne chtěli podívat i na jinou čajovou plantáž, odchytli jsme si taxi, které nás dovezlo k plantážím Cameron Bharat. Viditelnost byla sice špatná, ale na krátkou procházku mezi čajovými keříky a nasátí atmosféry to stačilo. Taxikář na nás 30 minut počkal a kolem 18. hodiny jsme se vrátili do hostelu. Byl to opravdu povedený den, a pokud člověk nemá moc času na prozkoumání okolí, je tato varianta (půldenní výlet a krátká procházka po okolí) vhodným řešením.
