Jako správný Američan jsem se teprve nedávno dozvěděl, že Kanada je země. Prý mají vlastní vlajku i území, a těží se tam ropa. Když jsem zjistil, že hovoří téměř srozumitelným jazykem a platí také dolarem, zahořel jsem touhou tuto záhadnou zemi na severu navštívit. Pro svou návštěvu jsem si vybral národní park Banff. Strávil jsem zde bratru tři neděle a stálo to za to.
1. Příroda a sport.
Kanadské Skalisté hory nabízejí v létě celou škálu aktivit, od rodinných procházek pod ledovcem přes náročné mnohadenní túry po lezení po skalách a ledu. S odstupem oceňuji zejména věci, které je odlišují od Alp: rozlehlá ledová pole, vápencová zvětralá geologie připomínající Utah, a množství velkých savců tím nemyslím lidi nebo krávy.
Výčet populárních oblastí v sobě musí zahrnovat tři údolí nad Lake Louise, hory nad Lake O‘Hara, údolí pod Mt. Assiniboine a Mt. Robson, autobusoví turisté jistě nevynechají centrum u ledového pole Columbia. Všude musíte počítat s tím, že tam nebudete sami. Lake O‘Hara je přístupná pouze autobusem, který si musíte zarezervovat tři měsíce dopředu. Na stanici autobusu můžete přijít i bez rezervace a doufat v nějaké storno, byl jsem tam dvakrát hodinu předem a už se tam tísnilo dost lidí bez jakékoli organizace a vypadalo to na strkanici. K Mt. Assiniboine, Matterhornu Skalistých hor, se dostanete při několikadenní túře, která začíná také výjezdem autobusem na Sunshine Meadows nad městem Banff. O oblast Sunshine Meadows pečuje soukromý provozovatel místních lyžařských vleků, cena za autobus je CAD25 a stezky jsou upravené jak někde v městském parku. Oblast nad Lake Louise je zaplavena turisty zcela hrozivým způsobem, ale náročnější výšlap jako na Eiffel Peak vás dostane z dosahu davu. S odstupem bych upřednostnil několikadenní túry a návštěvy ledových polí z vysokohorských chat, kde si užijete specifického charakteru daného pohoří dosyta.
Hlavní sezóna vysokohorské turistiky přichází na začátku srpna, kdy rozkvétají alpské louky a většina tras již není pokryta sněhem. Vánice však jsou možné i v tuto dobu, a ve vyšších polohách přes noc přimrzlo dost na to, aby sníh ztvrdnul. V září začínají měnit barvu stromy a turistické šílenství zvolna ustupuje. Zima patří lyžařům, místní sjezdovky drží nejeden světový primát, ale i tenkrát se turisté znalí zimních podmínek můžou leckam vydat.
Z vlastních výletů popíši ty více povedené. Niles Pass vás během jediného dne provede všemi pásmy vysokohorské přírody. Začnete u dálnice č. 1 u kontinentálního rozvodí a postupně navštívíte velké ledovcové jezero Sherbrook Lake, rozlehlé louky a jehličnaté lesy, alpské louky a oka pod horou Niles Mt. a závěrečný tah do průsmyku otevře výhledy na ledové pole Waputik. Celou cestu zpátky vám bude salutovat ledem pokrytý komplex kolem jezera O‘Hara. Výstup na Mt. Wilcox v krásné krajině kolem Columbia Icefield Centre otevře výhledy, které zůstávají hordám turistů v centru zcela utajeny. Od silnice to trvá sotva hodinu, než se dostanete do pásma alpských lučin, a poté výstup trvá možná dvě hodiny. Postupujte po hřbetu, kde najdete pohodlnou stezku. Na závěr budete slézat skály nad jistě kilometrovou svislou strží k dálnici—trocha napětí neuškodí. Cestou zpátky budete celou dobu zírat na majestátní Mt. Athabasca.
2. Civilizace.
Kanada je bilingvální země, což se projevuje zejména tím, že všude jsou čínské nápisy. Jinak vcelku respektují západní kulturní úzus.
V národních parcích Skalistých hor leží jen dvě města, která nabízí plné turistické služby Banff a Jasper. Ostatní osídlení vaše potřeby uspokojí pouze ve značně omezené míře.
Banff se potácí na zrádném trojmezí mezi útulkem pro stárnoucí zbohatlé hippies, stylovým lyžařským centrem a odporně předraženou pastí na turisty. Hlavní třída je narvaná gift shopy, rádoby šik obchody s vybavením (kde zaplatíte sladkou 100%tní přirážku za to, že jste se opomněli podívat co ta pěkná věc stojí na internetu), a restauracemi. Podstatné je, že zde naleznete supermarket, banky, poštu, lékaře, automechanika a benzínové pumpy otevřené 24 hodin denně. Nad městem se nachází Banff Centre, kulturní a konferenční centrum s divadlem a výstavami, neopomeňte se podívat na program. Restaurace pokrývají široké cenové i kulturní spektrum. Osobně nemohu nedoporučit srovnání mezi sekanou a la maminka a country meatloaf hospody Elk and Oarsman; sportovně přiznám, že moje sekaná by to srovnání prohrála. Jedna věc je nad slunce jasná: v Banffu nejde o lyžování, lezení nebo vysokohorskou turistiku. Jde zde o to, kterou vilu kdo koupí, kdo je s kým viděn a co má přitom na sobě…
Field je centrum parku Yoho, plné něčeho, čemu by se v Čechách řeklo Zimmer frei, všechno stále obsazené. Dvě malé restaurace jsou stále narvané.Ta lepší z nich, Cherchez la Vache, mísí hutnou kuchyni amerického západu s frankokanadským gastronomickým odkazem, a tak po návratu z těžké túry můžete zasednout k šnekům a lanýžům. Podávaji kanadské víno z blízkého údolí Okanagan. Nevynechat, večeře kolem CAD30 na osobu. Internet naleznete v místním hostelu, supermarket a benzínová pumpa jsou malé a drahé, další služby nula. Hned u dálnice leží informační centrum s přehledy o ubytování, stavy tras, rezervace pro kempování.
Lake Louise se pyšní centrálním umístěním v národním parku Banff. Stojí u ústí tří krásných údolí, kam možno podnikat výlety rodinné i velmi náročné. Najdete zde informační centrum, benzínové pumpy, poštu s internetem, krám s vybavením a dvě restaurace. Volte Mountain Restaurant u benzíny, naopak Family Restaurantu se vyhněte obloukem.
V Saskatchewan Crossing najdete benzínovou pumpu, jídelnu ve stylu amerického západu, motel a malý krám s jídlem. Columbia Icefield Centre se skládá z jedné budovy a parkoviště. Celý komplex designem připomíná letiště, a od stojánek 3B nebo 4A vyjíždějí speciálně vybavené busy plné turistů na protější ledovec Athabasca. V přízemí se nachází pěkná výstava vysvětlující některé ledovcové záhady, v druhém patře se můžete najíst. Užitečného zde nenakoupíte nic.
Silnice jsou dobré a rychlé, a túry začínají u parkovišť, ke kterým se dostanete po asfaltu, takže není nutné najímat terénní vůz. Do Banffu i jinam jezdí linky společnosti Brewster , takže návštěva parků není nepředstavitelná bez najmutí auta, ovšem v takovém případě asi bude nutné zajistit si program s nějakou společností, která organizuje výpravy, jako White Mountain Adventures . V Banffu jich najdete plno.
Konečně se musím zmínit o místní drahotě. O limitované služby se tu dere veliká masa často dosti zazobaných zákazníků, drahota je pouhý přirozený důsledek. V článku najdete základní udaje o cenových relacích, ale i tak nemohu vyloučit, že vás někdy místní poměry neuvedou v úžas. Poprvé v životě jsem tu viděl supermarkety, které u zcela běžných potravin neměly cenovky, a to ne proto, že by ta cena byla v běžném, samozřejmém rozmezí. Pokud pro vás peníze nejsou voda, pozor na věc.
3. Ubytování.
…může být velký problém. Oblast navštěvuje v létě spousta lidí a možnosti ubytování jsou omezené. Z toho zákonitě plyne, že ubytování bude velice drahé a často vůbec nedostupné. Pokud o pěkném letním víkendu dorazíte v pět odpoledne z túry a začnete hledat ubytování, taháte kocoura za ocas. Ráno jsem často viděl dost lidí, kterak rozlámaní vylézají z noclehů v autech nebo ilegálně postavených stanech. Úlevou budiž fakt, že s oslabením amerického dolaru ustal příliv amerických turistů a situace se zlepšuje.
Máte v podstatě pateru volbu: kempy u silnice, kempy při turistických trasách, hostely, hotely, a vysokohorské chaty.
Kempy u silnic vypadají na papíře dobře: podle místa mají vždy pitnou vodu, telefonní budku a latrínu, často splachovací záchod i horkou sprchu, jsou zásobené naštípaným vyschlým dřevem na táborovou vatru. Ceny od CAD20 do CAD30. Realita bývá horší. Kemp Kicking Horse u Fieldu byl jak za komunistů: žádné soukromí, stanoviště svažitá a tvrdá, vedle dálnice, vlaky hrdinně stoupající přes kontinentální rozvodí těžce supí a dojemně westernově houkají, nejlépe ve dvě v noci. Nějakou kombinací těchto neduhů ale trpěl každý kemp, který jsem navštívil. Daná vlaková trať zaslouží pozornost z inženýrského i historického hlediska, ovšem houkání vlaků mučí lidi v kempech po celé délce dálnice číslo 1, viz mapku. Kempy u turistických tras si zaslouží vyšší známku, jsou na pěkných místech, s latrínami a medvěduvzdornými spižírnami. Pro ty je nutná předběžná rezervace při Banff Information Centre nebo v centru jiného parku, který se rozhodnete navštívit.
Hotely nabízejí velmi dobrý až vysoký standard, cena ale neklesne pod CAD150 za pokoj a noc. Hostelové pokoje které jsem viděl byly čisté a spořádané, kolem CAD40 za osobu a noc. Velmi dobrou alternativu představují vysokohorské chaty, kolem CAD40 za osobu a noc. Navštívil jsem chatu Bow Hut, která umožňuje výlety na ledové pole Wapta, je čistá, prostorná, s rozvodem plynu a elektřiny a naštípaným dřívím, často bez pověřeného dozorčího. Pro chaty je nutná předběžná rezervace při Alpine Club of Canada
4. Lidé.
Oblast je zařízena na návštěvy velkého množství lidí, a proto ji také mnoho lidí navštěvuje. Nabízí se srovnání s politikou národních parků v USA. Tam již řadu let panuje trend minimálních nebo nulových instalací civilizačních výdobytků s filozofií: jestli tady potřebuješ mít zábradlí, tak sem nepatříš a běž do McDonaldu, jestli si neumíš pověsit jídlo tak aby se na to neseběhli všichni medvědi z okolí, tak dobře ti tak, chcípni hlady a ještě napřed zaplať pokutu. Tato filozofie není nijak ve sporu se stálým zvyšováním cen vstupného do amerických národních parků. Kanadský user-friendly přístup se jistě typickému českému turistovi zalíbí více. Doveden do důsledku však znamená, že na vzdálených vysokohorských stanovištích helikoptéry vypouštějí do terénu matky s malými dětmi, u oblíbenějších míst nouze o parkování dosahuje velkoměstských rozměrů, potkáte výpravy s koňmi nebo troubícími indickými slony. Můj pobyt v sobě zahrnoval sváteční první srpnový víkend, tzv. Civic Holiday, a dálnice č. 1 byla ucpaná v délce desítek kilometrů.
Je několik způsobů, jak se vyhnout této cirkusové atmosféře. V první řadě Kanaďané jsou podle všeho dost lemry, co se týče včasného nástupu na túru. Před devátou hodinou ranní patří všechny trasy jenom vám. Jiný způsob spočívá ve vícedenních túrách nebo túrách z horských chat. Knihy jako Don‘t Waste Your Time in the Canadian Rockies nabízí rating výletů podle krásy, a pak si můžete být jisti, že ty tzv. nejhezčí jsou také nejvíc frekventované, pokud nezahrnují třeba brodění potoka nebo chůzi do příliš strmého kopce. Konečně, je možné jet i mimo sezonu, v září, kdy je stejně na horách nejlépe.
5. Medvědi.
…nevědí, jak známo. A to je klika, protože je jich tu dost na to, aby kdyby věděli mohli dělat problémy. Není však třeba z toho dělat velkou vědu. Historicky vzato, pochod ve skupině o třech a více lidech vás ochraňuje před útokem s téměř stoprocentní jistotou, a turisté zde tvoří na trasách skupinky spontánně. Ten trochu přeceňovaný pocit ohrožení slouží jako dobrá výmluva pro to, vylézt z ulity a chovat se trochu společensky. Ale ani osamocení chodci, jako je pisatel, kteří již viděli za život medvědů dost a o další vzájemném oňuchávání nestojí (medvědi mívají blechy, fakt, o kterém řada průvodců mlčí), si nemusí zoufat. Jeden prostý způsob sebeobrany spočívá v hlučném chování. Znamenitě se zde hodí moravské halekačky. Volte vhodná témata (Hory sa černajú, lúky zelenajú, Sušil 1550) a pamatujte, že západní Kanada je domovem početné české menšiny, která by za nějaké odrhovačky o dragounech nemusela být vděčna. Místní obchody prodávají i pepřový sprej proti medvědům CAD30, řekněme 15dkg váhy. Péči je třeba věnovat večernímu úklidu po vaření. Vařte daleko od stanu a jídlo pověste na strom nebo uložte do medvěduvzdorné spižírny. Nestavte stan hned u stezky, medvědi je v noci používají. Některé oblasti mají větší koncentraci medvědů než jiné, informujte se. Některé trasy parková služba při výskytu medvěda uzavírá.
Mimochodem, rozutíkat se po lese je skutečně ta nejhorší možná reakce.
6. Závěrem.
Váš bankovní účet potřebuje trochu provětrat. Vezměte ho na výlet do Kanadských Skalistých hor, oběma se vám uleví.
