Po informacích snad zajímavých avšak nepraktických se dostávám k poslední kapitole, která snad cestovateli napomůže trošku předejít stresům nebo nehodám.
Teotihuacán je zřejmě nejznámější archeologické naleziště, když ne v celé Americe, tak v celém Mexiku určitě. Nachází se přibližně 50 km severo-východně po dálnici od hlavního města (Ciudad de México) ve státě Estado de México. Zmíněná dálnice vede sice mezi kopci obsypanými jedněmi z těch nejchudších a nejubožejších obydlí hlavního města, ale je poměrně velmi dobře značená a celkem bezpečná. Bohužel se jedná o placenou dálnici.
Těm, kteří nemají k dispozici auto, zbývají další dvě varianty dopravy. Autobusy směr „Pirámides“ vyráží v častých intervalech (dopoledne) z autobusového nádraží na severu Ciudad de México. Toto nádraží se jmenuje Centrál del Norte. Cesta na Teotihuacán není nijak drahou záležitostí, ale upozorňuji, že autobusy, které se na tuto trasu používají jsou co do kvality mnohem horší, než je u autobusové dopravy v Mexiku zvykem. Dokonce bych řekla, že stav a hlavně atmosféra v tomhle autobusu se blíží spíše nepohodlné městské hromadné hlavního města než meziměstským autobusům. Také se vám může v tomhle autobusíku stát, že rázem zastaví a přibere skupinku hudebníků, či jiný „kulturní“ program, který je samozřejmě na konci potřeba ocenit příslušným spropitným. V tomto případě dopravy jde spíše o folklornější záležitost. Záleží jen na cestovateli, co je mu bližší.
Pro ty pohodlnější, nebo pro ty, jenž sebou vláčí méně snášenlivé a méně snesitelné potomstvo, je tu ještě jedna, ale samozřejmě dražší varianta dopravy – služba Circuito Pirámides, kde si spolu s dopravou z centra hlavního města předplatíte také průvodce po Teotihuacánu a občerstvení během výletu. Více informací najdete na http://www.circuitopiramides.com.mx/…content.html
Záměrně se vyhýbám vypisování cen, které se logicky stále zvyšují, každopádně ale musím zmínit, že až dosud je vstup na Teotihuacán každou neděli zdarma a to pro všechny návštěvníky (některá muzea a archeologické zóny omezují vstup zdarma pouze pro osoby s trvalým pobytem v Mexiku). Pokud budete chtít použít během návštěvy Teotihuacánu videokameru je potřeba, a to i v neděli, zakoupit zvláštní povolení. Stejně tak i v případě používání stativu.
Ať už na Teotihuacán vyrazíte jakkoliv, doporučuji vybavit se krom dostatku tekutin také opalovacím krémem s hodně silným ochranným faktorem. Co se tekutin týče jsou samozřejmě v areálu Teotihuacánu ke koupi, ale za cenu několika násobně vyšší, než jinde. Krém je opravdu nutností i když to vypadá, že sluníčko dni nepřeje. Nevím, zda-li je to tím, že tahle místa opravdu přitahují více sluneční energie, či něčím lépe vysvětlitelným, ale realitou je, že přestože v okolí je zataženo tak na Teotihuacánu se zaručeně spálíte, což by vám mohlo značně znepříjemnit zbytek pobytu pod agresivním mexickým sluníčkem.
Prohlídka jako taková může trvat opravdu dlouho neboť areál je obrovský. Podle mě je nejlepší vyhradit si na výlet celý den a vyjet z hlavního města co nejdříve. To platí obzvlášť o víkendu, kdy se dálnice zaplní tak, že oněch necelých 50 kilometrů můžete poskakovat celé hodiny. Je také daleko příjemnější procházet Teotihuacánem a stoupat po schodech pyramid v době, kdy ještě nedorazily hlavní masy turistů.
Pokud ale někdo dává přednost pocitu sardinky, tak upozorňuju, že i v tak rozsáhlém areálu jako je Teotihuacán je možné toho dosáhnout. Konkrétně pak 21. března, kdy Teotihuacán každý rok zaplaví neuvěřitelné množství osob věřících v blahodárné účinky prvních jarních paprsků hladících vršek Pyramidy Slunce. Po tomto dní je Teotihuacán zaplaven nejen šťastnými a energií nabitými věřícími, ale bohužel také odpadky. Vzhledem k nevyčíslitelným škodám, které tyto každoroční slavnosti způsobují se mluví o jejich zákazu nebo aspoň regulaci.
Možná je zbytečné tyhle věci vůbec zmiňovat, ale neodpustím si komentář, že nejen psaní, škrábání, graffiti a podobné projevy „inteligence“ ničí tohle neuvěřitelné dědictví naší planety, ale i samotný dotyk lidských prstů může, především v případě nástěnných maleb a reliéfů způsobit katastrofu (lidský pot totiž chemicky reaguje s barvami). Díky osobám, které tyto zásady nedodržují je dnes spousta koutů Teotihuacánu, a nejen tam, veřejnosti nepřístupná. A to je veliká škoda.
Ale zpět k příjemnějším věcem. Přímo v areálu Teotihuacánu si můžete zakoupit, kromě klasických mexických rukodělných výrobků a předražených nápojů také malé občerstvení jakou jsou brambůrky, sušenky nebo zmrzlina. Již zmíněné ruční výrobky zahrnují vše, co je aspoň trošku mexické a pro turisty atraktivní bez ohledu na přímý vztah k Teotihuacánu. Při nákupu stříbra si jen dejte pozor, zda má výrobek označení 925. Sama ale nemám s nákupem stříbra na Teotihuacánu špatné zkušenosti, narozdíl třeba od plážových prodavačů například v Acapulcu.
Pokud máte, ale chuť na něco výživnějšího, a určitě i chutnějšího, opusťte brány areálu a vydejte se zpět po silnici k restauracím, které jste určitě viděli při příjezdu. Jedná se o „fonditas“ tedy levnější restaurace s trošku omezeným menu ale s typicky mexickou kuchyní. Pro ty co nešetří pak mám typ na návštěvu krásné restaurace „La Gruta“ (navedou vás určitě směrovky), jenž je jak její jméno napovídá umístěna v obrovské jeskyni. Kuchyně je opět zaměřena na domácí speciality a taková Sopa Azteca (polévka s kousky opražených kukuřičných tortill, občas se také jmenuje Sopa de Tortilla), Quesadillas (něco jako naše plněné šátečky ale z kukuřičné mouky) a Café de Olla (Káva připravována se skořicí a dalšími přísadami) budou skvělou tečkou za návštěvou tak nezapomenutelného místa jako je Teotihuacán, město bohů, místo kde se zrodilo Páté Slunce.
