Pražské zahrady – Valdštejnská zahrada

Jednou z nejkrásnějších pražských zahrad uprostřed města je Valdštejnská zahrada. Nejlépe se k ní dostanete metrem na stanici Malostranská a hned za vysokou zdí se rozkládá přísně geometricky řešená zahrada. Vstup do ní je nejen z ohradní zdi z Letenské ulice, ale i přímo z Valdštejnského paláce. Vstup do zahrady je možný zdarma ( vyjma kulturních akcí) od dubna do října a to od 10,00 do 18,00 hodin. Zahrada má rozlohu 1,7 ha a nachází se v nadmořské výšce 190 m.

Valdštejnský palác

Valdštejnský palác, k němuž zahrada patří, je první palácovou stavbou v Praze a dnes je v něm sídlo Senátu. Rekonstrukční práce na přelomu tisíciletí trvaly 6 let. Završila je rekonstrukce nejcennější části komplexu historických budov, Rytířského, Koženého, Zrcadlového a Audienčního sálu, která skončila také počátkem roku 2001.

Tato zahrada vznikala souběžně se stavbou Valdštejnského paláce v letech 1623–1629 s charakterem raně barokní zahrady ve stylu italského manýristického parku. S palácem je přímo propojena ze severu a východu sala terrenou, která je největší v Praze. Ta je tvořena třemi mohutnými oblouky a zdvojenými sloupy. Interiér byl tvořen jak štukováním tak freskami od Canevalleho, Galliho a pravděpodobně B.Baccio di Bianco s výjevy z Trojské války. Ty byly přemalovány v roce 1853.

Palác a přilehlou zahradu projektovali a stavěli Giovanni Pieroni a architekt Nicolo Sebregondi, také Andrea Spezza z Aronga pro Albrechta z Valdštejna. Uměleckou výzdobou Valdštejnské zahrady byl pověřen někdejší císařský sochař Rudolfa II. Adrian de Vries. Byl to on, kdo vytvořil unikátní soubor soch, sousoší a kašen. Na hlavní cestě najdete sochy: Adonis a Venuše, Appolon, Bakchus, Kráčející kůň a Kůň s hadem, Neptun, Laokoon a jeho synové, Zápasníci a reliéfní vázy.

Originály soch byly v roce 1648 ukradeny a odvezeny jako kořist švédskými vojsky a dodnes jsou v zahradě královského zámku Drootningholmu. Dnešní bronzové sochy jsou odlitky originálů z let 1912–1915. Přímo před salou terrenou je fontána z roku 1630 a na ní je rovněž kopie Venuše od Benedikta Wurzelbauera z roku 1599. I ta byla odvezena Švédy a až kolem roku 1885 zakoupena zpět pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Nyní je v Národní galerii a na původním místě je pouze odlitek.

Krápníková stěna ve Valdštejnské zahrady

Celá zahrada se skládá ze dvou celků. Větší část je tvořena salou terrenou, voliérou, umělou krápníkovou stěnou. Dominantou je právě mramorová kašna se sochou Venuše. Oba celky spojuje pískovcová kašna. Menší část tvoří velké jezírko s umělým ostrůvkem, skleník a jízdárna, postavená kolem roku 1630 stavitelem Nicolou Sebregondim a upravená roku 1955. Na jezírku je kopie původní de Vriesovy plastiky Herkula s kyjem v ruce, který se právě chystá udeřit draka u svých nohou. Právě na tomto jezírku konal roku 1816 svůj pokus s parní loďkou Josef Božek.

V historii zahrady došlo k několika větším úpravám. V l8. století byla zahrada dotvořena ve stylu anglických parků, zušlechtěna byla v letech 1954–55. Znovu opravovaná byla v 80.letech 20 stol. Poslední a velmi rozsáhlá rekonstrukce probíhala v letech 2000 až 2001 a respektovala historický vývoj zahrady. Veškeré rostliny na rekonstrukci zahrady dodala firma STARKL. Při dnešních procházkách zahradou můžete volně potkat páva se třemi pávicemi, z nichž jedna je albínka.

Pokud navštívíte Prahu a budete chtít někde na chvíli volně vydechnout a načerpat energii, posaďte se na některou z lavic Valdštejnské zahrady a nechte se ukolébat padající vodou alespoň jedné ze tří kašen.