Volně přístupné jeskyně Moravského krasu – Křtinské údolí

Kaňonovitým údolím Křtinského potoka odedávna prochází cesta, která na své trase míjí několik pozoruhodných míst, z nichž každé by se mohlo stát námětem pro samostatný článek.

Na horním konci je to obec Křtiny, která byla již od počátku šíření křesťanství na Moravě jakýmsi duchovním centrem. Svědčí o tom i její název, který prý pochází od toho, že se zde někdy v dobách ranného středověku nechala pokřtít větší skupina místních pohanských obyvatel. Dnes je obec známá hlavně svým poutním kostelem Jména panny Marie postaveným podle návrhu slavného architekta Giovani Santiniho. Jednou z pozoruhodností tohoto kostela je před několika lety objevená a nedávno opravená a zpřístupněná krypta. Nález barokní kostnice by nebyl sám o sobě zas až tak ojedinělý, kdyby se zde nenašlo dvanáct lebek zdobených namalovanými věnci a písmenem T na čele. Takto zdobené lebky jsou známé především z německého prostředí a křtinský nález je jediný na našem území a nejsevernější ve střední Evropě.

Cesta, dnes (2006) nově opravená asfaltová silnice se od Křtin klikatí údolím dolů podél toku ponorného potoka, který celým údolím protéká svým povrchovým korytem jen za opravdu vysokých stavů vody. Postupně se údolí zařezává stále hlouběji do masivu devonských vápenců a ústí do horní části Josefovského údolí mířícího k Adamovu, které je známé především zbytky huti Františka a železářskou expozicí Technického muzea v Brně. Jakousi pomyslnou protiváhou křtinského poutního kostela na horním konci údolí je jeskyně Býčí skála na jeho spodním konci. Ta je proslulá především nálezem halštatského pohřbu snad dávného velmože. Co se zde vlastně stalo, patrně navždy zůstane zahaleno rouškou tajemství. Přeci jen k nálezu došlo v době, kdy archeologie byla teprve ve svých začátcích a dílo zkázy dokonalo stěhování nálezů mezi různými muzei a vybetonování vstupních prostor jeskyně při výstavbě německé podzemní továrny za druhé světové války. Svůj název dostala jeskyně podle bronzové sošky býčka, která je pozoruhodná náročností kovolitecké práce. Aby toho nebylo málo, tak nedávno byly v Býčí skále nalezeny nejstarší skalní malby na našem území. Další jeskyní, která ve Křtinském údolí stojí za zmínku, je Výpustek. Ve druhé polovině druhé světové války zde Němci začali budovt obrovskou podzemní továrnu, která měla vyrábět letecké motory. Po válce byl v jeskyni vybudován protiatomový kryt vybavený tak, že se do něj mohl v případě potřeby nastěhovat armádní štáb včetně pomocného personálu. Dohromady asi 250 lidí. Později kryt převzala civilní obrana. Nyní probíhá předávání dodnes funkčního krytu civilnímu sektoru. Počítá se s tím, že kryt ve Výpustku bude zpřístupněn veřejnosti. současně s předáváním zde probíhá ještě speleologický průzkum a hlavně likvidace starých ekologických zátěží pocházejících z dob působení armády.

Mohl bych pokračovat dál popisováním pozoruhodností a krás dalších rozsáhlých jeskyní, o které ve skalách lemujících Křtinské údolí není nouze. Mohl bych se sáhodlouze rozepisovat o vodním režimu a komplikovaných trasách vodních toků v podzemí. Tento článek má ale být o volně přístupných jeskyních. Našlo by se jich ve skalách víc, ale zmíním se jen o dvou z nich.

Asi půl kilometru od Býčí skály směrem ke Křtinám prochází modrá značka jeskyní Kostelík. Jedná se o tunelovitou jeskyni vytvořenou kdysi vodami Křtinského potoka, která je zbytkem rozsáhlejšího systému souvisejícího s Býčí skálou. Jeskyně připomíná gotický chrám. Povětšinou v čistotě udržované ohniště obsahující jen hromadu bělavého popela, které se nachází v hlavní prostoře, jen podtrhuje tajemnou a snad až trochu mystickou atmosféru tohoto místa. Na druhou stranu, tedy po proudu potoka a na protějším břehu a vlastně už na začátku Josefovského údolí, prochází značená cesta vedoucí do Adamova druhou volně přístupnou jeskyní. Je to jeskyně Jáchymka pojmenovaná podle místního poustevníka Joachyma, který zde žil v devatenáctém století. Jeskyni se někdy také říká Evina. Stejně jako Kostelík, ji pravděpodobně vymodeloval Křtinský potok. Z archeologických nálezů je možno vyčíst, že jeskyně byla lidmi využívána již od pravěku. Ve 13 století sloužila jako útočiště obyvatel při vpádu Tatarů na naše území. Počátkem dvacátého století se pak stala zdrojem fosfátů obsažených v kostech a netopýřím guanu obsažených v jeskynních hlínách. Při tom byly objeveny pozůstatky pravěkých zvířat a mezi nimi dvě kompletní kostry zvířete podobného vlku. V současné době je celá jeskyně volně přístupná a vezmete-li si baterku, můžete při troše opatrnosti nakouknout do docela slušně velkého jeskynního systému, který místy vytváří až tři patra.

V Křtinském údolí se samozřejmě nachází mnohem víc jeskyní, než jsou ty, které jsem zmínil v tomto článku. Většinou se ale jedná o poměrně rozsáhlé systémy, které nejsou veřejnosti přístupné a které jsou celkem oprávněně zabezpečené vraty a mřížemi. Mimo to se zde nachází i pár menších jeskyní, o kterých se zcela záměrně nezmiňuji. Svou velikostí nemohou Kostelíku a Jáchymce konkurovat a kromě toho je Křtinské údolí součástí CHKO Moravský kras a je zde tedy omezený pohyb návštěvníků mimo cesty, nehledě na to, že „černé“ lezení do podzemí s sebou nese nemalá rizika. Pokud byste přece jen někde v podzemí měli nehodu, volejte linku 150 a oznamte nehodu v jeskyni. Výrazně tím zkrátíte dobu nutnou k tomu, aby mohla zasáhnout Speleologická záchranná služba.

Pro návštěvu některé běžně nepřístupné podzemní prostory je ale nejlepší kontaktovat místní jeskyňáře. Bude-li to jen trochu možné, rádi vám vyhoví. Kontakty najdete na jejich webových stránkách. Odkazy hledejte nejlépe na stránkách České speleologické společnosti – www.speleo.cz

A na závěr ještě informace, jak se do Křtinského údolí dostat. Z Brna je to možné linkou IDS JMK 201 do Křtin. Tam se dá případně přestoupit na linku 157 z Vyškova do Adamova. Ta projíždí Křtinským a Josefovským údolím a mimo jiné zastavuje nedaleko jeskyně Býčí skála. Do Adamova se dá dojet vlakem z Brna nebo z opačné strany – od České Třebové.