Když se pohybuju po horách, většina lidí po mě pokukuje jako bych spadl někde z Marsu. A já si pokaždé říkám, proč? Co je na mě divného? Nebo jen nevědí co to mám připnuté na na nohou a proč se pohybuju jako kachna? Za všechno můžou sněžnice.
Se sněžnicemi jsem začal poté, co jsem sebou říznul na běžkách s foťákem na prsou a zrušil objektiv, na který jsem dost dlouho šetřil. Naštěstí jej dokázali opravit. Při pomyšlení, že buď budu trnout hrůzou nebo nebudu v zimě fotit jsem hledal způsob, jak se pohybovat i v neupravených terénech a nemuset se po pás brodit čerstvým sněhem. Moje volba padla na sněžnice. Sněžnice jsou lidstvu známy již po několik tisíciletí, mnohem dříve než lyže a všechna jiná zimní přibližovátka. Postupem času jejich sláva upadala a v běžném životě je používají jen domorodci někde na severu. Klasické sněžnice jsou vyrobeny z přírodních materiálů a zabraňují propadání do hlubšího sněhu. V moderní době samozřejmě tato konstrukce nemohla obstát a sněžnice tak nahradily především běžky a skialpy. Ale časy se mění, doba si žádá stále nové podněty, aby se kšefty hýbaly. Je mezi námi i mnoho lidí, kteří lyžovat neumí, bojí se toho pocitu, kdy se jim rozjedou lyže a nevědí jak zastavit. Hodně lidí, také nelyžuje ze zdravotních důvodů. Ti všichni jsou odkázáni pouze na zimní aktivity, kdy se mohou pohybovat po vlastních dolních končetinách – po upravených cestách. Proto přišli výrobci s inovovanými typy sněžnic, které zachovávají funkčnost dávných typů a navíc přinášejí nové vlastnosti – nízkou váhu, pevné uchycení bot, trvanlivé materiály apod.
Jaké jsou výhody sněžnic: * nemusíte se nic učit, chůze je přirozenou dovedností člověka * nízké pořizovací náklady ve srovnání např. s lyžemi * možnost pohybu i ve velmi nepřístupném terénu * skladnost – můžete je mít stále v kufru auta * relativní nezávislost na sněhové pokrývce – neodřete si skluznici
Jaké jsou nevýhody sněžnic: * nejedou z kopce – to je největší handicap * nižší rychlost pohybu – stejně zdatná osoba je na běžkách přece jen rychlejší * je nutno přivyknout odlišné chůzi, ale to není většinou problém
A jak tedy začít? Nejjednodušší je zajít někam do půjčovny lyžařského vybavení a tam si sněžnice vypůjčit na jeden den nebo i půlden. V žádném případě nedoporučuji sněžnice s kovovým rámem a řemínkovým vázáním – bohužel většinou to jsou sněžnice českých výrobců. Uchycení boty je velmi problematické, bota nedrží směr, sněžnice nejsou moc stabilní. Naopak velmi vhodné jsou sněžnice s plastovou konstrukcí a pevným deskovým vázáním. Takové sněžnice mají na spodní části hroty a velmi dobře drží i na zledovatělém terénu. Výrobců je celá řada, u nás jsou velmi rozšířené sněžnice od firmy TSL a MSR. Důležité je zvolit správný typ podle Vaší váhy. Většina výrobců vyrábí více rozměrů. Velmi důležitým prvkem jsou boty. V žádném případě nepoužívejte jakékoliv typy sněhulí, kozaček apod. Nejvhodnější jsou vysoké trekové boty s voděodolnou membránou (např. Goretex). Boty by měly být vhodné i do zimního prostředí. V nejhorším případě dobře poslouží i kanady (ale pozor – hodně kloužou na sněhu).
Výbava: Kromě sněžnic budete potřebovat ještě trekové hole – pomáhají držet stabilitu, snižují námahu dolních končetin a zároveň se i částečně zatěžujete horní část těla, dále lehké oblečení – nebojte se, na sněžnicích se určitě zahřejete, pokud možno dvouvrstvé rukavice, abyste si mohli tu horní sundat – dobré pro focení, nebo když se opravdu zahřejete při stoupání. Nezapomeňte na návleky, aby vám nepadal sníh do bot. A nakonec … nezapomeňte na fotoaparát, snímky ze sněžnic jsou velmi zajímavé.
První tůra Vyberte si vhodnou trasu, buďte sebekritičtí ke své fyzičce a pohybovým aktivitám. Pro začátek stačí pro méně trénované lehký výlet v délce 6-8 km, s menším převýšením, pro ty zdatnější by neměl přesáhnout 12 km. Z vlastní zkušenosti vím, že na sněžnicích je pohyb náročnější než při běžné chůzi – koeficient náročnosti bych odhadl asi na 1,3. Počasí si asi moc nevybereme, pokud ale nebude pršet a vítr vás nesfoukne do údolí není důvod, proč nevyrazit. Při pohybu na sněžnicích nepospíchejte, zažijte si trochu širší postavení nohou, zvykněte si na zátěž. Aktivně používejte trekové hole a choďte vzpřímeně – není důvod se hrbit. Ozkoušejte si pohyb na ušlapané cestě i ve volném terénu. Jestliže Vás sněžnice uchvátily, není problém zajít do některé ze specializovaných outdoorových prodejen, kde vám poradí s výběrem vhodného typu sněžnic.
Na horách nejsme sami V horách se pohybuje hodně lidí různým způsobem – pěšky, na běžkách, na skialpech a v poslední době i čím dál tím více i na sněžnicích. Všichni se musíme nějak vzájemně srovnat. Nechoďte po upravených běžeckých stopách, jestliže to není možné, snažte se jít po straně nebo v časti určené pro bruslaře. Pohyb na tvrdých ušlapaných cestách není tak příjemný jako mimo stopu, využijte příležitost a nechte cesty pro pěší a pro běžkaře. Nakonec, proč se trápit kličkováním mezi bořícími se „pěškochodci“ a uskakovat řítícím se běžkařům, kteří se jen tak tak drží na nohou…. Velkou výhodou sněžnic je schopnost se pohybovat i v méně přístupném terénu mimo běžné trasy. Při nedostatku sněhu je pohyb mimo trasy nevhodný – zejména v chráněných oblastech byste se měli pohybovat po vyznačených trasách – můžete udělat hodně škody.
Bezpečnost Většinou se na sněžnicích pohybujeme v horském prostředí, proto na výlety vyrážíme především zdraví a ve skupině – minimum 2 lidi jsou nepsaným pravidlem. Pro sněžnice platí stejné zásady jako pro jiné aktivity v horách – vhodné oblečení – prodyšné, vodě a větru odolné, náhradní prádlo, ochranné prostředky – krém s UV faktorem min. 20, jelení lůj, mobil, dostatek tekutin, nějaké energetické potraviny. Mapa, případě navigační přístroj. Při delších tůrách je vhodná i čelovka. Dejte vědět svým přátelům, kam jdete a do kdy se vrátíte. Dnes už na horských chatách není oznamovací povinnost trasy tůr, ani neexistuje zákaz vycházení, ale to neznamená, že je vhodné podnikat tůry i za velmi nepříznivého počasí. Nepřeceňujte své síly, volte trasu podle nejslabších z vás, dopřejte si čas na odpočinek a občerstvení. Pravidelně a dostatečně pijte.
Kam vyrazit v Krkonoších V České republice je možno vyrazit téměř kamkoliv, kde je sníh. Já osobně se specializuji na Krkonoše, kde je celá řada tras vhodných pro sněžnice. Krkonoše svádějí k návštěvě velmi okrajových míst, ale uvědomte si, že některé letní cesty jsou v zimě uzavřeny nebo vedou jinou trasou. Neustále je nutno mít na paměti, že lavinové svahy nejsou žádným výmyslem Horské služby, proto studujte podrobně mapy. Pro začátečníky – okolí Špindlerovky, Černá hora, okolí Zlatého návrší, Horní Mísečky (zde pozor na běžecké trasy), okolí Pomezních bud, Harachov apod. Pro pokročilé a fyzicky zdatné – nebojte se delších tras s delšími nástupy na nejvyšší vrcholy – Sněžku, Vysoké kolo, Lysou horu, Černou horu a odtud do Pece pod Sněžkou – zapomeňte na lanovky a autobus. Pro mazáky – navštivte Polsko na sněžnicích. Polská krajina je krásná a v zimě opravdu kouzelná. Trasy jsou to vesměs dlouhé, s velkým převýšením. Krásná místa jsou např. Maly, Velky Staw a Pielgrzymy kousek nad Karpaczem, Czarny kociol Jagniatkovski, skalní útvary okolo Špindlerovky – Hutniczy grzbiet – Bazynove skaly , vrchol Sucha gora a další. Zapomeňte – na zimní výstup na Sněžku Obřím dolem, na cestu ze Špindlerova mlýna na Kozí hřbety starou Bucharovou cestou, cestu údolím Bílého labe na Luční boudu, cestu Labským dolem na Labskou boudu, dále na Krakonošovu cestu Kotlem na Dvoračky. Všechny tyto trasy vedou lavinovými poli a na sněžnicích není šance úniku (jako by na lyžích byla o hodně větší…)
Výběr některých tras v Krkonoších: * Trasa_1 – Okolo Špindlerovky – ideální terén pro začátečníky. V zimě velmi krásná a fotogenická krajina, nejbližší zajímavosti- Dívčí a Mužské kameny, Ptačí kámen, skalní útvary na polské straně. Délka tůru 4 – 10 km, převýšení do 300m. * Trasa_2 – Z Míseček na Vrbatovu boudu a Kotel – nenáročná trasa dlouhá asi 12-14 km, převýšení cca 400m. Kotel je nádherný hlavně při západu slunce. * Trasa_3 – Medvědín – Špindlerovka – Krásná celodenní tůra od horní stanice lanovky na Medvědín přes Vrbatovu boudu, Labskou boudu, Sněžné jámy, Vysoké kolo, Petrovku na Špindlerovku. Doporučuju dorazit na Špindlerovku do 17 hod, dýl se dostanete do Špindlu jen taxíkem nebo stopem. Délka tůry asi 15-17 km, agregované převýšení cca 600m. Tato trasa se dá jít i obráceně, ale je nutno počíta s tím ,že se trasa asi prodlouží asi o 4 km o sestup do Špindlerova mlýna po svých. * Trasa_4 – Okolo Luční boudy – celá řada tras, možno vyjet na Sněžku lanovkou a potom např. na Maly staw (Polsko), Studniční horu, ke Kozím hřbetům a zase zpět na Sněžku nebo dolu do Pece Modrým dolem. Tůry od 12 do 20 km, převýšení kolem 600 m. * Trasa_5 – Cesta Tří vrcholů – tři nejvyšší vrcholy – popsáno v samostaném článku. Modrým dolem postupně na Luční horu, Studniční horu a Sněžku. Dolů lanovkou. Celkové převýšení do 1200m, délka tůry 16 – 20 km. Celodenní tůra, navigace a čelovka vřele doporučena. * Trasa_6 – Za východem slunce na Vysoké kolo – nádherná, ale ne zrovna lehká tůra, zvláště když je pojata jako jednodenní. Doporučuji přespat buď na Martinovce nebo Labské boudě. Ideální čas – polovina března. Z Martinovky nebo Labské vyrazit cca hodinu před východem slunce na Vysoké kolo nebo Smielec – ten doporučuji – velmi krásné výhledy a východ slunce je zde opravdu skvostný. Dále možno podniknout cestu ke Sněžným jamám po úbočí Vysokoho kola a dále Polskem do Černého kotle Jagniatkovskeho a zpět do Čech po úbočí severního hřebene na Petrovku. Pouze pro zkušené a Krkonoš znalé nebo v doprovu průvodce. V tomto případě navigace s dobře navrženou trasou téměř nutností. Polsko je v zimě pusté. Stopy občas vedou jen do Sněžných jam. Pozor na zvýšené lavinové nebezpečí. Jedná se o skutečně skvostnou tůru, kdy se dostanete do míst, které nevypadají ani jako Krkonoše. V případě, že vycházíte ze Špindlerova mlýna, počítejte s tím, že se jedná opravdu o dlouhou a poměrně těžkou tůru s agregovaným převýšením kolem 1200 m a délkou trasy až 22 km. Cesta na Vysoké kolo trvá cca 2.5 – 3 hod. Za nepříznivého počasí a velmi špatné viditelnosti zásadně nepodnikat.
