Když byly mé dcery malé, nejraději z celé Prahy měly jediné místo. Cukrárnu Ovocný Světozor. Milovaly a dodnes milují tamní zmrzlinové poháry, ovocné a krémové dorty ale i zmrzlinku točenou. Vždycky to býval můj strategický tah, jak je dostat do Františkánské zahrady a pak na procházku starou Prahou. Opravdu vždycky se po zmrzlince zadařilo.
Klidná zahrada u Václavského náměstí
Františkánská zahrada (dříve nazývaná také zahradou karmelitánů nebo zahrada u Panny Marie Sněžné) leží kousíček od Světozoru, uvnitř bloku mezi Václavským a Jungmannovým náměstím, mezi Vodičkovou a Jungmannovou ulicí. Má výměru 0,6 ha a leží v nadmořské výšce 195–197 m. Zahrada je volně přístupná a je v ní pěkně rušno. Spousta laviček obsazených nejen turisty, ale hlavně Pražany, kteří si tady lahodí pod loubím plným popínavých růží, které jsou právě koncem jara v plném květu, bývá zcela zaplněná. Z velkých květů a růžové, červené a žluté zářící barvy až oči přecházejí. Nejvíce je jimi lemován vstupní prostor k bráně do pasáže Alfa. Na bílých železných konstrukcích stočených do oblouků se pnou desítky keřů a kvetou stovky růží. Ohradní zdí je oddělen pouze pás konventu bratří františkánů.
Zahrada vznikla po roce 1348 při první výstavbě Nového Města, které založil Karel IV. Budovali ji karmelitáni ve stylu středověkých klášterních zahrad. V těchto dobách se zde pěstovaly především léčivé bylinky, aromatické rostliny a květiny a částečně i zelenina. Snad tam byl i ovocný sad a chmelnice. Severně a západně za kostelem měli karmelitáni hřbitov. Od roku 1604 ale patřila zahrada už františkánům, došlo k protorenesančním úpravám, v roce 1708 byla zahrada znovuzaložena a v roce 1718 plně upravena pro pěstění výhradně léčivých bylin a koření.
Já pamatuji rozsáhlou opravu zahrady v letech 1985 až 1992 podle architekta Otakara Kuči. V té době také přibyly do zahrady vrata u pasáže Alfa s plastickými výjevy života sv. Františka (akademický sochař Petr Císařovský). Kousek od dětského hřiště, které je dodnes pod kostelem Panny Marie Sněžné (nejvyšší kostelní stavba v Praze) a podél konventního domu oddělené zdí s popínavou révou od ostatních prostor zahrady, přibyla soška chlapce s mušlí (akademický sochař Stanislav Hanzík) a sousoší Prameník s tančícími vílami (3 víly od Josefa Klimeše) je ve střední linii zahrady v západní části. Byl zachován půdorysný rozvrh zahrady, křížová osnova a průchod zahradou mezi pasáží Alfa a Jungmannovým náměstím. Zachovala se dokonce bylinářská zahrádka okolo raně barokního altánu. Ta je oddělena kovanou mříží a jsou v ní i různé jiné květiny a rostliny, které se pravidelně obměňují.
Zahrada je zdobena lemy z tisu červeného stříhanými do pásů. Jsou tam ale vysazeny i ovocné stromy a část zahrady je lemována vzrostlými lipami. Je tady k vidění ještě pahýl z nejstaršího stromu Prahy, tisu červeného, jehož stáří je odhadováno na 400 let. Při vchodu z Jungmannovy ulice uvidíte při zdi Františkánské zahrady oválnou kamennou empírovou kašnu s letopočtem 1824.
Františkánská zahrada je jednou ze zahrad Pražany nejvíce využitých k příjemnému krátkému odpočinku. Dlouho tam ale nevydržíte, protože je v ní přespříliš rušno. A tak žije velmi intenzivně, skoro bych řekla, že v ní tepe srdce Prahy.
