Jitka Eberová Alabastrové pobřeží neboli La Cote d’Alabatre leží v Normandii na severo – západě Francie. Všeobecně proslulé skalní útesy lokalizované v provincii zvané Seine-Maritime, se nachází v dosahu dvou až tří hodinové jízdy autem z pulzující metropole Paříže.
Normandie se svým divokým mořským pobřežím, byla vždy mekkou mnohých umělců hledajících inspiraci pro svou tvůrčí uměleckou činnost. K věhlasným malířům, kteří zde působili, se řadí Gustave Courbet nebo impresionista Claudie Monet. Taktéž se zde kochali nekonečným výhledem přes azurové moře řady básníků a spisovatelů, z nich můžeme jmenovat například Guy de Maupassanta a Maurice Leblanca autora románu Dutá jehla (L’Aiguille creuse), jehož kniha se inspiruje ve reálné skalní jehle. Také hudební skladatel Jacques Offenbach zde strávil řadu let a dokonce si koupil dům na pobřeží, aby mohl pobývat na břehu moře delší dobu a tvořit věhlasné operety.
Skalní oblouky – vstup do mořské říše
Pro většinu návštěvníků, stejně jako pro nás, byly hlavním cílem cesty pitoreskní skalní útesy normandského pobřeží. Strmá skaliska se táhnou v pobřežním pásu v délce 140 km a jsou tvořena alabastrem neboli křídou. Křída je hornina sedimentárního původu, obecně vznikající v mělkých zálivech, vysrážením z mořské vody. Tento materiál dobře odolává sesunu, takže může vytvářet dlouhá pobřeží. Na druhou stranu je křída snadno rozpustná a podléhá chemickému zvětrávání. Známé skalní útvary vznikly, resp. kontinuálně se dotvářejí rozpouštěním zmíněné horniny za neustálého toku vody v podobě narážejících mořských vln.
Malebné přímořské městečko Étretat, zapadlé v údolí mezi útesy, je situované přímo na pobřeží průlivu v oblasti La Manche. Letovisko je věhlasné díky Falaise d’Etretat tvořené divokými křídovými útesy a dále romantickou oblázkovou pláží. Světově proslulé jsou zejména tři skalní brány, tunely a osamocená skalní jehla.
Ti řeknu, to jsou panoramata … aneb výhlídka od Falaise d’Aval
Hned poté co jsme se vydali z centra města směrem k pláži a po pár ušlých krocích místní promenádou, se nám naskytla nevšední podívaná. Po obou stranách jsme spatřili majestátní skalní formace. Falaise d’Aval, vypínající se jižně od města, je považován za největší oblouk Alabastrového pobřeží. Rozhodli jsme se vystoupit do jeho blízkosti příkrou pěšinou lemovanou, díky četným dešťům, intenzívně zeleným trávníkem.
Z vrcholu se nám otevřel neopakovatelný výhled na celou zátočinu a obec Étretat. Turistická trasa pokračuje dál okolo golfového hřiště, zvolna se klikatí přes místní pastviny až k masivnímu oblouku Manneporte. Z tohoto místa je možné spatřit neobyčejnou skalní jehlu čnící 90 m nad hladinou moře. L’Aiguille, jak je toto skalisko nazýváno, tak trochu připomíná běloskvoucí cukrovou homoli, zasazenou do neklidné vodní hladiny.
Falaise d’Amont a kulturní dědictví města Étretat
Na opačnou severní stranu vede stezka nejprve přes městskou pláž a posléze prudce stoupá do vrchu. Výstup je bezproblémový a zvládne ho každý běžný návštěvník. Pod vrcholem kopce je situován další z třetice známých oblouků – Falaise d’Amont. Tento oblouk nabývá menších rozměrů než předcházející dva giganti, avšak z půvabu nic nepostrádá. Naslouchajíce křiku poletujících racků jsme se kochali pohledem na vlny tříštící se o mohutná bílá skaliska a užívali si přímořskou atmosféru na sklonku podzimu.
V blízkosti hlavní vyhlídky se nachází veřejnosti přístupná kaple Notre-Dame de la Garde z 19. století, evokující dávné doby. Jak je ve Francii zvykem, všudypřítomné informační tabule popisují nejenom možný výhled, historii místního kraje, ale i známé osobnosti. A tak jsme se dozvěděli, že hned v sousedství sakrální stavby stojí památník postavený na počest vynikajícímu stíhacímu letci z 1. světové války Charlesi Nungesserovi. Ten se společně s druhým pilotem Francois Colim, poprvé pokusil o non-stop přelet Atlantiku. V květnu 1927 se tito letci vypravili se svým speciálně zkonstruovaným dvouplošníkem pojmenovaným ,,Bílý pták“ ve francouzštině ,,Le Oiseu Blanc“, z Paříže do téměř 6 000 kilometrů vzdáleného New Yorku. Bohužel, do cíle nikdy nedoletěli, záhadně zmizeli kdesi v oceánu. Zde v Normandii byli na území Francie spatřeni naposledy.
Ostatně od tohoto monumentu ve tvaru střely, pokračuje turistická cesta dále směrem k městu Fécamp, lemujíc fotogenické Alabastrové pobřeží. Při pohledu na jednu stranu se naskýtá efektní pohled na grandiózní útesy a na stranu druhou je možné pozorovat baculaté ovce ležérně popocházející okolo robustního skotu, který klidně odpočívá ve výběhu přímo nad rozbouřeným mořem.
Přírodní rozmanitost v oblasti La Manche
Procházka podél pobřeží v sobě skýtá nejenom atraktivní výhled na dlouhé pobřeží lemované alabastrovými útesy a oblouky, ale také seznámení se s mnoha chráněnými druhy rostlin a mořských ptáků.
Místní vegetace denně čelí poměrně tvrdým klimatickým podmínkám – chladu, silnému větru a hlavně slanému mořskému vzduchu. Jedněmi z rostlinných druhů, které se dokázaly adaptovat na tyto extrémní podmínky, je starček Senecio canus, katrán přímořský Crambe maritima a nebo hojně rozšířené kapradiny, jenž se na konci vegetačního období zbarvují do zrzava a vytvářejí tak atraktivní fotogenický kontrast vůči svěže zeleným trávníkům a tyrkysově – modrému odstínu moře.
Z nejčastěji vyskytujících se ptáků v oblasti La Manche, můžeme zmínit rozmanité druhy racků a věčně nenasytné kormorány. Bez problémů si lze vychutnat pohled na buřňáky, nechávající se unášet vzdušnými proudy. Naopak, při troše štěstí je možné spatřit elegantní sokoly.
Normandie, to je přímořská idylka kombinovaná s farmářsky laděnými výhledy na louky s pasoucím se statným normandským skotem a neutuchající atmosférou malebných cihlových domků staroanglického charakteru. Prostě nádhera, která se musí alespoň jednou za život vidět!
Alabastrové pobřeží neboli La Cote d’Alabatre leží v Normandii na severo – západě Francie. Všeobecně proslulé skalní útesy lokalizované v provincii zvané Seine-Maritime, se nachází v dosahu dvou až tří hodinové jízdy autem z pulzující metropole Paříže.
Normandie se svým divokým mořským pobřežím, byla vždy mekkou mnohých umělců hledajících inspiraci pro svou tvůrčí uměleckou činnost. K věhlasným malířům, kteří zde působili, se řadí Gustave Courbet nebo impresionista Claudie Monet. Taktéž se zde kochali nekonečným výhledem přes azurové moře řady básníků a spisovatelů, z nich můžeme jmenovat například Guy de Maupassanta a Maurice Leblanca autora románu Dutá jehla (L’Aiguille creuse), jehož kniha se inspiruje ve reálné skalní jehle. Také hudební skladatel Jacques Offenbach zde strávil řadu let a dokonce si koupil dům na pobřeží, aby mohl pobývat na břehu moře delší dobu a tvořit věhlasné operety.
Skalní oblouky – vstup do mořské říše
Pro většinu návštěvníků, stejně jako pro nás, byly hlavním cílem cesty pitoreskní skalní útesy normandského pobřeží. Strmá skaliska se táhnou v pobřežním pásu v délce 140 km a jsou tvořena alabastrem neboli křídou. Křída je hornina sedimentárního původu, obecně vznikající v mělkých zálivech, vysrážením z mořské vody. Tento materiál dobře odolává sesunu, takže může vytvářet dlouhá pobřeží. Na druhou stranu je křída snadno rozpustná a podléhá chemickému zvětrávání. Známé skalní útvary vznikly, resp. kontinuálně se dotvářejí rozpouštěním zmíněné horniny za neustálého toku vody v podobě narážejících mořských vln.
Malebné přímořské městečko Étretat, zapadlé v údolí mezi útesy, je situované přímo na pobřeží průlivu v oblasti La Manche. Letovisko je věhlasné díky Falaise d’Etretat tvořené divokými křídovými útesy a dále romantickou oblázkovou pláží. Světově proslulé jsou zejména tři skalní brány, tunely a osamocená skalní jehla.
Ti řeknu, to jsou panoramata … aneb výhlídka od Falaise d’Aval
Hned poté co jsme se vydali z centra města směrem k pláži a po pár ušlých krocích místní promenádou, se nám naskytla nevšední podívaná. Po obou stranách jsme spatřili majestátní skalní formace. Falaise d’Aval, vypínající se jižně od města, je považován za největší oblouk Alabastrového pobřeží. Rozhodli jsme se vystoupit do jeho blízkosti příkrou pěšinou lemovanou, díky četným dešťům, intenzívně zeleným trávníkem.
Z vrcholu se nám otevřel neopakovatelný výhled na celou zátočinu a obec Étretat. Turistická trasa pokračuje dál okolo golfového hřiště, zvolna se klikatí přes místní pastviny až k masivnímu oblouku Manneporte. Z tohoto místa je možné spatřit neobyčejnou skalní jehlu čnící 90 m nad hladinou moře. L’Aiguille, jak je toto skalisko nazýváno, tak trochu připomíná běloskvoucí cukrovou homoli, zasazenou do neklidné vodní hladiny.
Falaise d’Amont a kulturní dědictví města Étretat
Na opačnou severní stranu vede stezka nejprve přes městskou pláž a posléze prudce stoupá do vrchu. Výstup je bezproblémový a zvládne ho každý běžný návštěvník. Pod vrcholem kopce je situován další z třetice známých oblouků – Falaise d’Amont. Tento oblouk nabývá menších rozměrů než předcházející dva giganti, avšak z půvabu nic nepostrádá. Naslouchajíce křiku poletujících racků jsme se kochali pohledem na vlny tříštící se o mohutná bílá skaliska a užívali si přímořskou atmosféru na sklonku podzimu.
V blízkosti hlavní vyhlídky se nachází veřejnosti přístupná kaple Notre-Dame de la Garde z 19. století, evokující dávné doby. Jak je ve Francii zvykem, všudypřítomné informační tabule popisují nejenom možný výhled, historii místního kraje, ale i známé osobnosti. A tak jsme se dozvěděli, že hned v sousedství sakrální stavby stojí památník postavený na počest vynikajícímu stíhacímu letci z 1. světové války Charlesi Nungesserovi. Ten se společně s druhým pilotem Francois Colim, poprvé pokusil o non-stop přelet Atlantiku. V květnu 1927 se tito letci vypravili se svým speciálně zkonstruovaným dvouplošníkem pojmenovaným ,,Bílý pták“ ve francouzštině ,,Le Oiseu Blanc“, z Paříže do téměř 6 000 kilometrů vzdáleného New Yorku. Bohužel, do cíle nikdy nedoletěli, záhadně zmizeli kdesi v oceánu. Zde v Normandii byli na území Francie spatřeni naposledy.
Ostatně od tohoto monumentu ve tvaru střely, pokračuje turistická cesta dále směrem k městu Fécamp, lemujíc fotogenické Alabastrové pobřeží. Při pohledu na jednu stranu se naskýtá efektní pohled na grandiózní útesy a na stranu druhou je možné pozorovat baculaté ovce ležérně popocházející okolo robustního skotu, který klidně odpočívá ve výběhu přímo nad rozbouřeným mořem.
Přírodní rozmanitost v oblasti La Manche
Procházka podél pobřeží v sobě skýtá nejenom atraktivní výhled na dlouhé pobřeží lemované alabastrovými útesy a oblouky, ale také seznámení se s mnoha chráněnými druhy rostlin a mořských ptáků.
Místní vegetace denně čelí poměrně tvrdým klimatickým podmínkám – chladu, silnému větru a hlavně slanému mořskému vzduchu. Jedněmi z rostlinných druhů, které se dokázaly adaptovat na tyto extrémní podmínky, je starček Senecio canus, katrán přímořský Crambe maritima a nebo hojně rozšířené kapradiny, jenž se na konci vegetačního období zbarvují do zrzava a vytvářejí tak atraktivní fotogenický kontrast vůči svěže zeleným trávníkům a tyrkysově – modrému odstínu moře.
Z nejčastěji vyskytujících se ptáků v oblasti La Manche, můžeme zmínit rozmanité druhy racků a věčně nenasytné kormorány. Bez problémů si lze vychutnat pohled na buřňáky, nechávající se unášet vzdušnými proudy. Naopak, při troše štěstí je možné spatřit elegantní sokoly.
Normandie, to je přímořská idylka kombinovaná s farmářsky laděnými výhledy na louky s pasoucím se statným normandským skotem a neutuchající atmosférou malebných cihlových domků staroanglického charakteru. Prostě nádhera, která se musí alespoň jednou za život vidět!
