Chorvatské ostrovní pohoří Osoršćica

Další prázdniny se opět nachýlily a s přáteli jsem znovu řešil každoroční dilema. Kam letos na dovolenou? Padlo několik návrhů, několik protikladných nápadů, až jsem se nakonec rozhodl pro Chorvatsko. Oproti ostatním evropským destinacím je zde opravdu nádherná příroda, průzračná voda a lidé milí a ochotní. Nechtěl jsem však všechen čas strávit jen na pláži nebo v hotelu, rozhodl jsem se tedy pro něco netradičního, nového, co jsem ještě na dovolené v Chorvatsku nezažil – vysokohorský trek. Ano, v Chorvatsku sice nejsou zase až tak vysoká pohoří, ale pro naši partu je to naprosto dostačující. Teď už jen, jaké pohoří si vybrat? Jakmile jsem se podíval na pár fotek na internetu, bylo to jasné. Pojedeme na ostrov Lošinj, což je jeden z Kvarnerských ostrovů, na kterém se v jeho severní části rozprostírá horský hřeben Osoršćica.

Poctivá příprava

Ještě před samotným výletem jsem se na něj musel důsledně připravit. Doma, v České republice, jsem proto navštívil hned několik obchodů se sportovním oblečením, kde jsem si vybíral hlavně kvalitní sportovní obuv. Jelikož je horský masív Osoršćica vápencového původu, bylo mi jasné, že zde bude hlavně kamenitý, nerovný a drsný terén, do kterého budu potřebovat pevnou obuv. A dalším úkolem bylo vymyslet trasu, kterou půjdeme. Ubytování jsem našel v přímořské vesnici Nerezine, takže začátek bude tady a cílem cesty bude nejvyšší vrchol pohoří Osoršćica, Televrina se svými 588 metry nad mořem.

Ideální den na výšlap

Po dlouhých přípravách, hodinách plánování a debatování jsem konečně byl v Chorvatsku a těšil se na netradiční vysokohorský výlet. Den byl pěkně teplý, od moře foukal příjemný větřík a na nebi ani jeden mráček. Ideální den na výšlap. Přímo u hotelu jsem objevil ceduli ukazující na trasu vedoucí na Televrinu. Vydal jsem se tedy po ní. Chvíli jsme procházeli mezi domky místních starousedlíků, pár hotely a restauracemi, ale hned vzápětí jsme se dostali na prašnou cestu. Asi po dvou a půl kilometrech se cesta začala trochu stáčet a já se najednou ocitl v úžasně voňavém dubovém lese. Každým krokem začínala cesta více a více stoupat a já tak měl mezi stromy možnost zahlédnout malebný výhled na vesnici pod námi, na přijíždějící lodě i na turisty, kteří se lenivě opalovali na pláži. Vegetace se s každým metrem snižovala, až téměř úplně vymizela. Jen tu a tam nějaký keřík, květina nebo tráva. Tady jsem už nádherně viděl na skoro celé východní pobřeží.

Televrina je naše

Vesničku Nerezine, Osor i Osorský záliv jsem měl jako na dlani. Jelikož byla výborná viditelnost, dohlédl jsem až na vedlejší ostrov Cres. Celou cestu lemovaly ostré vápencové skály, které mě přesvědčily, že výběr vhodné trekové obuvi opravdu nebylo radno podcenit. Stále jsme stoupali a stoupali a cesta se již stala poměrně hodně náročnou. „Nevrátíme se zpátky?“ ozvalo se nejednou z úst našeho kolegy, který vysokohorské turistice příliš neholduje. Po krátké pauze a delším přesvědčování jsme však dosáhli vytouženého vrcholu Televrina. Odtud byl tak nádherný a nepopsatelný pohled, že jsem zde vydržel takřka celou hodinu a půl a jen jsem němě pohlížel na tu krásu pod námi. Nakonec mě a celou naši skupinu ale pomalu zapadající slunce donutilo vrátit se zase zpátky dolů.

Ohlednutí

Celý výlet si naše výprava nakonec velmi pochvalovala. I když to bylo místy opravdu hodně náročné, někteří z nás to chtěli vzdát a ne vždy nám síly stačily, to byl velmi pěkný výlet a netradiční zážitek. Určitě nelituji peněz, které jsem vložil do trekové obuvi, do kalhot a triček z funkčního materiálu a do přípravy na celý tento výlet. Vše se mi totiž mnohonásobně vrátilo. A shrnutí? Pokud bych patřil mezi zkušené vysokohorské turisty, nejspíš by mi výlet zabral jen jedno odpoledne. Jelikož jsme si ale dělali časté pauzy a na vrcholku jsme se celkem dlouho zdrželi, strávili jsme na Televrině takřka celý den, na který však budu ještě dlouho s nostalgií vzpomínat. Patříte-li i vy mezi milovníky vysokohorských procházet, mohu vám Televrinu vřele doporučit!