Krujë

Na naší balkánské pouti, nás dnes čeká přesun do další země, a
sice do Albánie. Je již odpoledne, když vyjíždíme z města Ohrid a po
silnici kopírující severní břeh stejnojmenného jezera, míříme
k hranici mezi Makedonií a Albánií. Zhruba po půlhodině jízdy, pak
přijíždíme k hraničnímu přechodu Kjafasan – Qaf thane a
zařazujeme se do dlouhé řady vozidel. Během naší cesty si již začínáme
zvykat na fronty na hranicích a tak trpělivě čekáme, než po zdlouhavém
popojíždění, staneme před budovou na makedonské straně přechodu. Po
hromadné kontrole pasů a poté, co další plechovky piva a bankovky změní
majitele, se přemísťujeme na albánskou stranu přechodu, kde se vše
opakuje. Opouštíme další z hraničních přechodů a my, už se ani
nepozastavujeme nad tím, že jsme na něm strávili téměř dvě hodiny.

Cesta do Tirany

Krátce za přechodem, prochází silnice městem Prrenjas a směřuje do
údolí řeky Shkumbini. Nepříliš kvalitní asfaltka, poté na dlouhé
kilometry kopíruje tok řeky, která velikým obloukem obtéká kolem pohoří
Mount Shpat. To se rozkládá v centrální části Albánie a jeho
nejvyšší vrchol, přesahuje výšku dvatisícetřista metrů. Aby nám
průvodce zpestřil zdlouhavou cestu hornatou krajinou, servíruje nám již
obligátní kalíšek domácí pálenky a také nám pouští DVD s filmem
významného balkánského režiséra Emira Kusturici, s názvem
Underground. Tento film, jehož děj se odehrává v Bělehradě za druhé
světové války a který byl vyznamenán na festivalu v Cannes, nás však
mnoho nenadchl. Během sledování filmu, přijíždíme do města Elbasan, za
kterým najíždíme na dálnici, směřující do Tirany. Během cesty, si
cestující ze zadní části autobusu, opakovaně stěžují na nedostatečnou
funkci klimatizace. Vzhledem k tomu, že ke stejné poruše došlo již
v Makedonii a během zastávky ve Skopje se jí nepodařilo opravit,
objednává teď průvodce s pomocí mobilního telefonu, u jedné
albánské cestovní kanceláře náhradní autobus.

Okružní jízda

Do Tirany přijíždíme od jihovýchodu a podnikáme okružní jízdu
centrem města. Nejprve kolem budovy Národního divadla a hotelu Internacional
vjíždíme na Skanderbegovo náměstí, v jehož středu stojí jezdecká
socha tohoto národního hrdiny. Poté projíždíme kolem Národního
historického muzea, od kterého můžeme pozorovat mešitu Et Hem Bey, věž
Clock Tower, dále dominantu celého středu města, osmdesátpět metrů
vysokou budovu TID Tower a na opačné straně náměstí, zhruba stejně
vysoký nedokončený věžák. Opouštíme centrální náměstí a po bulváru
Ibrahim Rugova, směřujeme na náměstí Matky Terezy. Zde postupně míjíme
univerzitní areál, Archeologické muzeum a Kongresový palác. Poté
zamíříme na nábřeží říčky Lana, kde můžeme „obdivovat“ betonovou
pyramidu, která byla postavena jako mauzoleum Envera Hodži, někdejšího
albánského vůdce. Okružní jízda pokračuje. Nyní projíždíme čtvrtí,
v níž sídlí několik velvyslanectví a poté, se vracíme na pravý
břeh říčky Lana. Autobus přejede most a za ním odbočuje doleva na bulvár
Gjergje Fishta. V ten moment nás začne zprava předjíždět osobní
vůz. Jeho řidič posléze udělá myšku, aby se před nás dostal a přitom,
nešetrně zavadí o náš autobus. Ozve se rána, obě vozidla posléze
zastaví u chodníku a řidiči si jdou vysvětlovat, kdo nehodu zavinil.
My vystupujeme také a využíváme nucenou přestávku k prohlídce
okolí. Když vidíme, že řidiči telefonem přivolávají policii, svorně si
říkáme, že další dnešní program je asi ztracen, neboť vyšetřování
nehody, bude jistě trvat dlouho. Situace, se však naštěstí vyvinula zcela
jinak. Těsně za osobním autem, jehož řidič nehodu zavinil, jel totiž
policejní motocykl a policista za jeho řídítky vše viděl. Poté zastavil
u dohadující se dvojice a dal řidiči osobáku pokutu. Vše je tak
během čtvrt hodinky vyřešeno a my můžeme pokračovat v jízdě. Nyní
projíždíme po nábřeží podél říčky Lana, jejíž kalná voda, spíše
připomíná kanalizační stoku. Maně si vzpomínáme na návštěvu Tirany
před dvěma lety a vidíme, že kvalita vody v říčce, se za tu dobu
nijak nezlepšila. Následně odbočujeme z nábřeží a dostáváme se
k bulváru Dritan Hoxha, po kterém posléze opouštíme město.

Krujë

Jen co mineme letiště Matky Terezy, přijedeme do města Fushë-Krujë, za
kterým začíná silnice stoupat. Četné serpentiny, nás poté přivádí do
městečka Krujë, ležícího v nadmořské výšce šestset metrů.
Město, které je rodištěm albánského národního hrdiny Skanderbega, se
rozkládá na úpatí horského hřebenu a jeho uličky šplhají vysoko po jeho
úbočí. Autobus posléze zaparkuje na okraji města a my se vydáváme na
procházku. Naším cílem jsou pozůstatky hradu, jehož zachovalá kamenná
věž, se tyčí na skalním ostrohu nad městem. Cestou míjíme dva velké
hotely a také řadu obchodů a restaurací. Před jednou z nich, pak
spatříme oslíka, který cupitá po ulici. Ušaté zvíře je obloženo
nákladem jakýchsi zelených rostlin, takže jeho tělo není téměř vidět a
celé to vypadá, jakoby se ona zelená kupka sama pohybovala. Poté
přicházíme k proslulému orientálnímu bazaru, za nímž se tyčí
minaret Bazarové mešity. Nyní zvolna procházíme uličkou vydlážděnou
kamennými valouny, která je lemována stylovými dřevěnými objekty,
v nichž se nachází řady obchůdků, nabízejících širokou škálu
originálních rukodělných výrobků. Klopýtáme po nerovné kluzké dlažbě
a míjíme při tom řady vystavených krajek, bohatě vyšívaných halenek a
košil, pestrobarevných koberců a přehozů, výrobků z keramiky, ze
dřeva, z proutí a také množství nádob, vytepaných z mosazného
plechu.

Pevnost

Poté co dojdeme na konec tržiště, začínáme stoupat po strmém
chodníku k věži hradu Krujë, která jakoby vyrůstala ze strmé skály
nad našimi hlavami. Během namáhavé chůze míjíme Skanderbegovo muzeum a
nakonec vystoupáme na kopec k hradu, ve kterém Skanderbeg odrážel
opakované útoky Osmanů. Přestože je již podvečer, slunce stále pěkně
hřeje a tak, když dojdeme k věži, jsme celí splavení a žízniví.
Když se pochvíli mezi kamennými troskami objeví mladík v bílé
košili a zve nás na chladný drink, připadá nám jako zjevení. Zprvu si
myslíme, že si snad z nás dělá legraci, neboť v okolí nevidíme
nic jiného, nežli kamenné rozvaliny. Stačí však projít otvorem
v masivní hradní zdi a před námi se objeví zahrada a nad vchodem do
ní, pak nápis restaurace. Za chvíli již sedíme u stolu
v zahradní restauraci a objednáváme si pivo. Poté sledujeme mladíka,
jak odchází k výčepnímu pultu, tam vyndá z mrazicího boxu
namražené sklenice a načepuje do nich pivo. Poté popíjíme chladný drink a
pozorujeme západ slunce, které se sklání k horám na obzoru a jehož
poslední paprsky, dávají celému městu, oranžově červený nádech. Touto
romantickou scenérií, se končí naše procházka po městě Krujë, avšak
dnešní program pro nás ještě nekončí. Máme totiž před sebou ještě
přesun do města Shëngjinu, které leží na severu země. Když
přijíždíme do tohoto přímořského letoviska, je již pozdě večer. Po
ubytování v pěkném hotelu, si ještě pochutnáváme na rybě,
servírované na terase pod širým nebem a zapíjíme jí místním
„černým“ vínem. Na závěr večera, si ještě dopřáváme
osvěžující koupel v hotelovém bazénu, při které vstřebáváme
únavu z namáhavého přejezdu, který jsme dnes absolvovali.