Rubrika: Zvířata a ZOO

Koala je národním maskotem Austrálie. Toto milé zvířátko je milováno všemi bez rozdílu věku. Její vzhled je nezaměnitelný, protože vypadá jako plyšová hračka ve výkladní skříni. Její charakteristický nápadně velký šedomodrý nos a kouzelné „plyšové“ uši z ní učinily jedno z nejmilovanějších zvířátek na matičce Zemi.

Koala není medvídek

Při procházce v některé z australských přírodních rezervací uvidíte v korunách eukalyptů roztomilé medvídky, které dorůstají do velikosti 68–82 cm Tento roztomilý „medvídek“ se stříbřitě šedou kožešinou je ve styku s lidmi velmi krotký. Není to ale medvídek, jak většina z nás ví, ale koala medvídkovitá a s medvědy má společné jen jméno. Je to totiž vačnatec.

Koalí mláďata

Koalí samice podobně jako i někteří jiní vačnatci nosí své mládě v břišním vaku. Tato informace asi pro většinu lidí není nová, ale možná pro někoho bude překvapením, že koalí mláďata se rodí slepá a bez srsti. A takovéto nedochůdče je ke všemu menší než 2 cm. V maminčině vaku jsou ovšem mláďata jako v inkubátoru, ve kterém se živí mlékem prvních 6 měsíců svého života. Při takovéto mateřské péči mládě doroste tak, že se může vozit na máminých zádech.

Obohacený jídelníček

Po půl roce už mláďata začínají pít matčino rozředěné mléko – jakousi tekutinu, která má v sobě vše, co mláďata potřebují. Potom až do 12 měsíců svého života se žijí jak mlékem, tak už i eukalyptovými listy.. Když se mláďata osamostatní, mléko už nepotřebují a jejich jídelníček už sestává téměř jen z eukalyptových listů.

Život každé koaly je nerozlučně spjatý s eukalypty, v jejichž korunách tráví většinu svého pomalého života. Tento strom ji poskytuje nejen útulek před hady a jinými nepřáteli, ale dává ji i potravu. Koala se živí listy eukalyptů, a to ještě pouze některých druhů. Z 500 druhů eukalyptů rostoucích v Austrálii jich jen 12 vyhovuje jídelnímu lístku koaly. Proto se nesmíme divit, že je v zoologických zahradách mimo Austrálii naprostou raritou, protože používá ke svému jídlu jen vrcholové lístky eukalyptů, které dopravou vadnou a koala už je nejí, protože v nich už není pro ni životadárná tekutina.

Eukalyptové listy mají nízkou dávku proteínů a jsou velmi hořké a pro většinu zvířat jsou nepoživatelné i z důvodu přítomnosti toxických látek. A že koala je dost velký jedlík dokazuje fakt, že v průměru za jeden den si pochutná až na 500 gramů eukalyptových listů. Nejoblíbenějšími druhy jsou modrý a šedý eukalyptus , ale pochutná si i na říčním červeném eukalyptu. Jelikož listy těchto stromů obsahují v některých obdobích jedovaté látky, musí koala dodržovat přesný jídelníček a pojídat zároveň listy různých stromů

Životní rytmus koaly

Koala svým životem připomíná lenochoda. Prosí celé dny na stromech, pohybuje se velmi pomalu a nedá se ničím vyrušit ze svého klidu. Kromě toho musí pravidelně slézat na zem, kde se dříve stávala lehkou kořistí psa dinga. Ke šplhání využívá nohy se silnými drápy. Většinu času tráví koaly podřimováním nebo spánkem na stromě.

Zajímavé triky

Příroda obdařila zvířata různými vlastnostmi a dala jim šanci přizpůsobit se různým podmínkám. A tak koaly na rozdíl od medvědů nebo tuleňů, nespoléhají na vrstvu tuku pod kůží jako formy izolace. Ale mají své vlastní triky, jak se ohřát nebo naopak ochladit. V chladném počasí si umí tělo koaly měnit krevní oběh tak, aby si uchovávalo teplo. V ještě chladnějším počasí se koaly dokonce dokážou třást tak, že si tím vytvoří teplo pomocí rychlých stahů určitých svalů.

Když teplota naopak dosáhne na 25 – 30 stupňů Celsia, koaly používají důmyslný trik, kdy pomocí zvýšení rychlosti dechu dokážou regulovat teplotu svého těla a ochlazovat ho. Mohou tím zároveň snížit i ztráty vody.

Kde koala žije

Kdysi byla koala rozšířena po celé východní Austrálii, a to od středního Queenslandu až po východní část Jižní Austrálie. V současnosti je, bohužel, její teritorium výskytu rozšíření velmi roztříštěné a v mnoha oblastech koala vyhynula nebo je vzácná.

Koala se stala ohroženým druhem zřejmě především z důvodu nadměrného lovu na konci 19. století, kdy byl její měkký kožíšek velmi žádaným artiklem.

Co je pro koaly hrozbou

V současnosti na koaly číhají mnozí nepřátelé. Tak kromě psů dingo je pro tyto chlupáčky nebezpečný stále stoupající silniční provoz. Ničení a kácení eukalyptových lesů je pro koaly asi tou největší hrozbou, protože tím mizí jejich přirozené prostředí a možnost obživy. Další hrozbou jsou viry, které způsobují slepotu, neplodnost a zápal plic. Toto všechno se může pro populaci koal stát osudné.

Toto milované zvířátko je stále více ohrožované civilizací, a proto je povinností člověka, aby mu pomohl. Australané zřídili jakési koalí krizové centrum, jehož součástí je i koalí nemocnice s výjezdní pohotovostí.

Koaly a vražedné horko

Koala v řeči domorodých Aboriginců znamená „nepije“ a je to pravda. Koala skutečně nepije, ale získává všechnu potřebnou tekutinu ze své potravy, eukalyptových listů – z těch vrcholových, které v sobě mají nejvíc tekutiny.

Ale v těchto dnech, kdy v Austrálii panuje vražedné horko, mláďata koal hledají pomoc u lidí. Jsou moc mladé, aby uměly regulovat svou teplotu a jsou hrozně přehřáté, a tak se od mámy vydávají hledat nejen vodu k pití, ale i možnost ochlazení svého mladého těla. a lidé pomáhají, jak to jde.

Australané oplakávají nejen tragický konec lidských životů v plamenech, ale i hrozivé ztráty životů milionů nejrůznějších živočichů. Nejdojemnější jsou obrázky popálených koal. Celý národ každý den sledoval zdravotní stav malé koaly Sam, která měla ošklivě popálené tlapky. Účinná pomoc lékařů ji tlapky zachránila a navíc si v nemocnici našla přítele. Love story dvou koal plní srdce Australanů něhou, dojetím a novou nadějí. A té mají v těchto pohnutých dnech zapotřebí opravdu všichni.

V den předvánoční jsme si s dcerou dopřály krásné pohodové odpoledne v prostorách ukrytých v budově na Výstavišti na Praze 7. Bylo tu temno, romanticky, ve velkých mořských akváriích brázdily vodu mořské ryby, murény, perutýni, krásné barevné korálové rybky a spousty dalších exotických rybiček ze všech možných koutů podmořského světa. Mají tu dokonce i žraloka písečného. Ten žije v největší nádrži v České republice, která má obsah 100 000 litrů. Když jsme v areálu byly my, žralok měl na horní ploutvi přilepenou velkou rybu, která brázdila vodu stále dokola vymezeného prostoru s ním a další společnost mu u pusy plné ostrých zubů dělalo hejno malých rybiček, které mu čistily ostré tesáky tím, že mu za plutí vybíraly zbytky potravy z tlamy. Pozorovaly jsme impozantní pohyb žraloka dlouhého téměř dva metry a zuby na nás cenil ukázkově.

Tento pražský mořský svět je největším mořským akváriem v celé republice. Výstava se rozkládá v přízemí a v patře na ploše 1000 metrů čtverečních. Uvnitř jednotlivých akvárií je prý vtěsnáno 250 000 litrů speciálně upravené mořské vody a doplňků, které simulují přirozené prostředí, ve kterém druhy normálně žijí. Ale abychom se nemýlili, jsou zde i druhy ryb sladkovodních. Celý mořský svět čítá přes 350 druhů mořských a sladkovodních ryb celkem v padesáti akváriích. Někdo prostory projde do hodinky, jiní tu vydrží i několik hodin. Smí se zde bez problémů fotit, ale rybičky doporučuji stejně jako majitelé mořského světa fotit bez blesku na dlouhý čas. Ideální by bylo mít s sebou stativ.

Celé první patro je výpravné, tvořené jako sluj a kamenné jeskyně a mezi tím v menších akváriích najdeme téměř bezpočet sasanek, korálů a malých pestrých rybek. Korálová jeskyně je dlouhá 25 metrů a má různá podloubí a průchody v uměle vytvořené skále. V předsálí je umělá nádrž s vodou. V různých zákoutích se v prvním patře dá nafotit spousta hezkého makra, detaily korálů nadchnou asi každého.

Z celé výstavy se dceři líbila nejvíc dominanta expozice, nádrž ve které je umístěn vrak lodi Bounty. Má objem 50 000 litrů a vodní sloupec tři metry,. Celou nádrž prý drží pouze 15 centimetrů silné plexisklo. Vodou brázdí žraloci kobercoví, murény, rejnoci a korálové ryby menších druhů. Většina návštěvníků expozice se právě tady u lodě fotí. Vzhledem k tomu, že místo je krásně vánočně vyzdobeno, u vánočního stromu zase fotí tatínci své ratolesti. Milá je i výzdoba zdí, které jsou pomalované velkými rybami.

Mě zase zaujal model majáku ze Severní Karolíny. V této nádrži je 15 000 litrů vody a sdílí jí hejno dravých barakud. U nich jsem se s foťákem zdržela nejdéle, protože mě naprosto fascinovaly. Druhá moje nejdelší zastávka byla u ryb Selene vomer, lesklých, jakoby průsvitných potvůrek, které v čelním pohledu vypadaly jako ET Mimozemšťan.

Výstava je otevřena už přes 4 roky, je to stálá expozice a za tu dobu ji navštívilo přes 320 000 návštěvníků. Kdo z Vás do tohoto čísla ještě nepatří, vřele doporučuji. Pro ty, se zde podaří nafotit bez blesku pěkné záběry je vypsána fotosoutěž .