Rubrika: Moře a mořská pobřeží

Co vás při návštěvě Keni čeká?

Cokoliv si přejete, a to doslova. Dáváte-li přednost dovolené s relaxací u moře, Keňa vám nabídne úžasné počasí po celý rok a nádherné romantické pláže podél Indického oceánu.

Nádherné pláže Indického oceánu, luxusní hotely, romantické večery v exkluzivních restauracích, výlety na safari – tak to je Keňa. Veliká bída, jeden z největších chudinských slumů na světě, neustálé výpadky proudu, dopravní zácpy – tak to je také Keňa.

Bělostná pláž Diane

Nejznámější a nejkrásnější je dle mínění místních i turistů Diane beach, kterou najdete asi hodinku jízdy jižně od Mombasy. Vybavte si obrázky pláží cestovních kanceláří, kde je bělostný písek, nádherné palmy lemují pobřeží. Tak přesně taková je Diane beach. Je to ráj na zemi, kde můžete relaxovat pod deštníky, upíjet osvěžující drinky nebo si vyjet do okolí na velbloudovi či si zakoupit jeden z výletů na safari. Pláž Diane je základnou pro mnoho agentur nabízejících safari. Dají se tu pronajmout i kola na vyjížďky do okolních vesnic. Pokud se rozhodnete zůstat na pár dnů nebo i celý pobyt, je vám k dispozici velký výběr ubytování ve svahilském stylu ve velmi přijatelných cenách. Jediné, co vás může lehce iritovat v tomto ráji na zemi, jsou místní „plážoví hoši“, kteří se vás budou snažit donutit koupit zboží všeho možného a myslitelného druhu. Jsou všudypřítomní a v mimosezóně, kdy je na pláži méně turistů otravují o to více. Když nejste dostatečně důrazní v odmítnutí, jsou schopni za vámi jít i několik kilometrů. Každou chvíli uslyšíte jambo, jambo…což znamená ahoj.

Safari v Keni

Safari je jistě neopakovatelný zážitek pro ty z nás, kdo je absolvují poprvé. Je to velmi vzrušující výprava, která se s návštěvou zoo opravdu nedá srovnávat. Můžete si zakoupit jednodenní výlet nebo i dvou a vícedenní s pobytem v kempech. Řidič je zároveň průvodce, který vám cestou vysvětlí „zákony džungle“ a sdělí své neuvěřitelné zážitky. Budete se cítit v bezpečí. Tito lidé mají bohaté zkušenosti a opravdu ví, co dělat v případě ohrožení. Před samotnou cestou dostanete instrukce, co si vzít s sebou a jak se obléknout. Jízda je velmi pohodlná i přes velmi nesouvislý terén. Připravte se na podívanou jako z dokumentárního filmu o zvířatech. Uvidíte lvy, slony, muflony, hrochy, zebry, gazely, žirafy, leopardy…Nejlepší čas je vyjet ráno, protože kolem poledne a v časech, kdy je velké horko, zvířata zalézají do chladu a uvidíte jich jen velmi málo.

Největším zážitkem je však migrace zvířat za zelenými pastvinami od července do října. Nikdy se nedá přesně určit, kdy migrace proběhne, záleží na počasí. Hlavně neproběhne v jediný den, protože se jedná opravdu o statisíce kusů zvířat. Jsou to sloni, žirafy, zebry, gazely, antilopy…Přecházejí řeku Mara, zdroj vody a okolí Serengeti využívají k pastvinám. Zpátky na jih se vrací v listopadu, kdy začíná období dešťů.

Další možností je vodní safari, které učaruje všem milovníkům podmořského světa. Tradiční dřevěná loď s posádkou vás doplaví do míst, kde můžete plavat s delfíny, šnorchlovat, pozorovat úžasně barevné ryby, mořské hvězdice, krásné korály. V ceně výletu je jídlo a pití, kterého je opravdu hodně a velký výběr. Na oběd se zajíždí do rybářské vesnice, kde se najíte pod útesy na úžasně prostřených stolech dekorovaných místními květinami. Místní ženy připravují mnoho druhů ryb, kraby, saláty, omáčky, kokosové ořechy, ovocné dezerty a to vše lákavě nazdobené, že prostě chcete ochutnat.

Masajové a jejich vesnice

Masajské vesnice jsou jistě největší turistickou atrakcí. Masajové jsou pastevci, kteří žijí stále stylem života jako před staletími. Nebudete věřit tomu, co uvidíte. Chatrče ze slámy, větví a kravího trusu nemají okna. Na noc se Masajové přikrývají kůžemi a látkami. Přes den je v nich příjemně chladno oproti venkovním teplotám. Masajové jsou oblečeni do jednoho kusu látky, kde převládá červená barva. Zdobí se spoustou korálků. Pijí kozí krev s mlékem a jedí maso ze svých stád krav a koz. Ženy si vyholují vlasy, je to symbol jejich krásy. Nosí korálkové čelenky a límce a těžké náušnice. Muži si naopak pěstují dlouhé vlasy, které si zaplétají do copánků. Většinou je uvidíte s oštěpem v ruce. Masajové mohou mít více žen, ale každá musí mít svoji chatrč. Mužovo postavení určuje velikost stáda a množství dětí. Turisté mají o jejich život velký zájem, tak si mnozí z nich vydělávají svými rituálními tanci v hotelích pro turisty, či nechávají turisty nahlédnout do svých obydlích a prodávají jim svoje korálky jako suvenýry.

Na zastávce v Mombase

Až se nasytíte dobrodružstvím na souši i vodě, určitě musíte navštívit Mombasu. Je to město z části na ostrově, který je spojen s pevninou několika mosty. Je tu obrovský přístav, největší ve východní Africe, který je velkým centrem byznysu už po staletí. Centrum města vás uvítá bránou z obrovských sloních klů. Mombasa bývala portugalskou kolonií a hlavní turistickou atrakcí, co tu po Portugalcích zůstala je pevnost Fort Jesus ve Starém městě. Tato část města se postupem času a přívalem turistů proměnila v obchůdky se suvenýry a restaurace. Mtwapa Creek vám ukáže tropickou vegetaci, ptáky i rostliny. Mtwapa je vyhlášené místo svým nočním životem a mnoha kluby. Haller park je místem, které je tak trochu ZOO a safari v jednom. Je tady hlavně spousta opiček, které jsou velmi přátelské. Jako suvenýr si můžete dovézt foto s nimi.

Pokud chcete zažít nádherný den, navštivte určitě Shimba Hills národní park s krásnými vodopády, slony, antilopami a pralesem. Je to úžasné místo na fotografování.

Co je dále dobré vědět o Mombase a Keni?

Prostituce v Mombase je asi nejrozšířenější v zemi, jelikož je zde koncentrace turistů a v zemi veliká chudoba. Velmi mladé dívky se tu nabízejí na plážích a tančí polonahé v hotelích.

Jako suvenýry si můžete koupit mombasské sandály ručně vyrobené z kůže nebo starých pneumatik. Jsou velmi módní a originální v mnoha různých provedeních, barvách a mnohdy zdobené korálky. Mombasské látky jsou také vyhlášené, nosí je svahilské ženy. Prodávají se většinou po dvou. Lesos jsou potištěné látky na tělo a kikois jsou látky nošené jako šály.

V Keni se vyvarujte pití z kohoutku, stejně tak jako ledu v nápojích. Ovoce raději oloupejte před požitím.

Místa, která vás přenesou během vaší návštěvy Keni do jiného světa, určitě uchvátí vaše smysly, ale nejvíce se vám vtisknou do paměti lidé. Keňané jsou velmi pohostinní, milí lidé, kteří budou mít vždycky čas a náladu se s vámi dát do řeči. Mnozí Keňané nabízejí turistům za obnos mnohem nižší, než zaplatíte v hotelu, ubytování ve svých domovech. Zážitek je tak mnohem více autentický a mnohdy získáte přátele na celý život. Jsou pořád veselí a mají skutečný zájem dozvědět se o vás, vaší zemi. Stejně tak jako děti. Budou vděčni za váš čas, za to, že mohou s vámi jen promluvit. Jsou šťastné, i když žijí a učí se ve velmi nuzných podmínkách. Ve škole nosí uniformy a chození do školy si velmi považují. Chvilka s nimi rozsvítí váš den.

Bali patří mezi jednu z luxusnějších destinací na dovolenou. Návštěvu vzdálené Indonésie je však lepší využít stoprocentně a cestovat. Strávit dva týdny v turistickém resortu by byla zkrátka škoda. Pokud se chcete obohatit o několik zážitků, na které budete do konce života vzpomínat, je dobré cestovat a poznávat i místní netradiční tradice. Tady je 10 tipů na lokace, které prostě musíte vidět!

1. Párty s Australany a Němci v Kutě

Vzhledem k tomu, že každá dovolená by měla být především odpočinek a alespoň nějaká dávka pohodlí, je dobré začít s výletem na ostrov Bali výběrem vhodného ubytování. Mezi nejlepší destinaci k pobytu, odkud je možné vyrážet na další výlety, třeba i několikadenní, patří jednoznačně jižní část ostrova Kuta. Jedná se o region zaměřený na turisty. Najdete zde bankomaty, směnárny, půjčovny nejrůznějších dopravních prostředků (velmi oblíbené jsou motocykly), ale také se zde nachází ty nejlepší bary a restaurace. Pokud chcete strávit romantickou večeři při západu slunce na pláži, je Kuta tou správnou volbou. Stejně tak pokud patříte mezi turisty vyhledávající noční zábavu, jako jsou párty, diskotéky a bary, budete zde spokojeni. Nutno však podotknout, že místní obyvatelé mezi velké „pařmeny“ nepatří. Bavit se tak budete pravděpodobně spíše s dalšími turisty a to zejména z Austrálie nebo Německa, kterých je tu většina. Oblast Kuta patří mezi nejdražší destinace na Bali.

2. Čisté pláže oblasti Sanur

Druhou nejnavštěvovanější turistickou destinací je oblast na jihovýchodě ostrova zvaná Sanur. Zde najdete krásné čisté pláže s bílým pískem. Většina pláží je navíc velmi mělká a vhodná po kiting, surfování nebo další vodní sporty. Je zde i celá řada škol a kurzů, v nichž se můžete tyto vodní sporty učit. Vždy je ale dobré obrnit se trpělivostí, neboť se nejedná o záležitost jen několika mála lekcí. Některé zdejší pláže jsou plné mušlí, jinde můžete narazit na drobné mořské živočichy, kteří jsou většinou neškodní.

3. Kávové plantáže a cibetková káva

Sedět na jednom místě na pláži nebo u barů, se ale v případě ostrova Bali nevyplatí. Rozhodně je nutné vyrazit také do vnitrozemí ostrova, dál od pláží, kde začínají tropické pralesy, vesnice domorodého obyvatelstva a tamní tradiční život. Většina Balijsců se živí řemeslnou výrobou nebo zemědělstvím, přičemž pod pojmem zemědělství je dobré vidět vždy spíše produkci rýže, čaje anebo kávy. Poslední zmiňovaný produkt se na ostrově vyrábí ve velmi vysoké kvalitě. Při každé prohlídce kávových plantáží se turistům naskytne pohled i na celý výrobní proces, včetně pražení kávy. Na Bali se vyrábí také velmi drahá cibetková káva, známá také jako Kopi Luwak. Jedná se o kávu vyráběnou z praženého trusu balijské lasičky, která se živí pojídáním bobulí kávy. Kilogram této luxusní kávy se prodává zhruba za patnáct tisíc korun. Na Bali můžete šálek této kávy ochutnat podstatně levněji. Za to návštěva kávové plantáže, kde ji často nabízí, rozhodně stojí, ne?

4. Opičí prales, kde se krade

Na Bali najdete hned několik velkých opičích pralesů, například u města Ubud. Jedná se prakticky o džungli, ve které se pohybuje vysoké množství malých opiček. Ty jsou ale velmi aktivní, lidí se nebojí – ba naopak! Velmi rádi si berou vše, co se jim líbí. Proto budete pravděpodobně před vstupem do opičího pralesa varování, abyste si odložili a uschovali korále, sluneční brýle, klobouky a zkrátka vše, co by mohly tyto rychle opičky sebrat. Na Bali jsou dokonce známy i případy vykrádání bytů, chat či třeba aut právě těmito opicemi. Některé z nich jsou ke krádežím dokonce vychovávány místními zloději. Na druhou stranu, pokud budete obezřetní, můžete si v opičím pralese opičku pohladit, vyfotografovat se s ní a dostat se k nim zkrátka velmi blízko.

5. Jízda na slonovi je lepší než vražední taxikáři

Jednou z atrakcí, která je zaměřená vyloženě na turisty, je projížďka na slonech. Ačkoli se to na první pohled může zdát jako velmi komerční akce a vlastně jen jakási „výrobna na peníze“ pro místní obyvatele, je třeba uznat, že podobných příležitostí člověk za život moc nedostane. Takže proč vlastně jízdu na tomto obrovi nezkusit. Zpravidla jízda na slonu trvá hodinu a projíždí se přírodou, po kopcích a i ve vodě. Pro ty, jež jedou na slonu poprvé, je dobré připomenout, že se rozhodně nejedná o nic srovnatelného ani s jízdou na koni. Kromě toho, že je slon nepoměrně vyšší (pozor na závratě, několik turistů má problém na slona vůbec vlézt) a především se také výrazně při chůzi kýve. Na druhou stranu je slon na Bali mnohem bezpečnějším dopravním prostředkem než například taxi. Taxikáři jezdí jako o život, dopravních předpisů ani oni a ani ostatní účastníci silničního provozu příliš nedbají. A i mě osobně se stalo, že naše taxi nabouralo kolemjedoucí auto, načež ho náš taxikář začal po silnici honit, pochopitelně s námi ve voze.

6. Stále aktivní sopka Batur

Na ostrově Bali je stále aktivní vulkanický komplex zvaný Batur. Stejný název nese i jeho nejvyšší vrchol – stále aktivní sopka, která se k životu probouzí zhruba jednou za padesát let. Menší a středně silně erupce jsou však poměrně časté neustále, zpravidla se projevují dýmem nad sopkou a lehkých chvěním půdy v okolí. Zajímavostí však je, že výstup na samotnou sopku není nikterak zakázán a turisté tam mohou.

7. Tradiční tanec Kecak a hra očima

Tanec a divadlo na Bali velkou tradici. Místní herectví je však na zcela jiné úrovni než to, na která jsme z Evropy či Ameriky zvyklí my. Hodně, opravdu hodně, se přehrává, hraje se očima. Přičemž oči mají muži i ženy velmi výrazně nalíčení. Součástí tradičního tance zvaného Kecak je tak trochu také „ohnivá show“, kdy se na pódiu zapalují různé rekvizity, vyrábí se dým ze slámy a v závěru na pódiu zůstává mnoho žhavého uhlí. Po něm pak hlavní hrdina chodí bosý! Ačkoli představení jsou velmi dlouhá (pro turisty asi dvě a půl hodiny, originál je však dvakrát tak dlouhý), je nutno uznat, že ohně, rozžhavené uhlí a další skoro až akrobatické kousky celou show výrazně oživují. Uvidíte zkrátka něco, co v na české divadelní scéně pravděpodobně nikdy nebude!

8. Pouštění obrovských draků

Při putování po zemi Bali možná narazíte na velké nákladní auto vezoucí obrovského draka. Draka podobného těm, které jsme pouštěly jako děti z papíru, ve tvaru klasického kosočtverce s ocasem a ozdobami. Přesně takového draka, jen několikametrového, na Bali muži s oblibou pouští. Patří to k místním tradicím a společným zábavám namísto třeba našeho fotbalu či chození na hospod. Balijci pouští draky nejvíce od konce léta do podzimu. Zpravidla jsou jejich obrovští draci na ocelových lankách a drží je několik mlžů, aby neodletěli. Podívaná na takovou událost rozhodně stojí za to! A Vy jakožto turisté si můžete draka zakoupit tak, avšak podstatně menších rozměrů.

9. Rýžová pole

Tradiční potravinou na Bali je rýže. Ačkoli můžete mít během cestování po ostrově pocit, že jsou rýžová pole všude kolem a že rýže bude na ostrově pravděpodobně dostatek, není tomu tak. Vypěstovaná rýže dokonce ani nestačí na pokrytí tamní spotřeba a musí být dovážena z okolních států a ostrovů, například z nedaleké Jávy. Pro turisty jsou však pohledy na rýžová pole tak trochu pastvou pro oči. Vypadají malebně a upraveně. Výlet do vnitrozemí ostrova se bez zastávky nad rýžovými poli zkrátka neobejde.

10. Plavba do parku Komodo

Pokud čas dovolí, doporučuji během návštěvy Bali zamířit také do známého přírodního parku Komodo. Je možné tam jednoduše doplout lodí z ostrova. Vystoupit je potřeba na ostrově Lombok, který je těsně vedle Bali. Park Komodo patří mezi opravdové skvosty Indonésie. K vidění je zde celá řada exotických zvířat, například se můžete dostat do těsné blízkosti k obrovskému varanu (není nebezpečný, je to býložravec), navštívit vodopád obklopený motýly, zkusit šnorchlovat v křišťálově čisté vodě anebo si vyrazit na kopce ostrova do přírody. Zajímavostí je, že tento vedlejší ostrov je zcela neobydlený.

Pokud chcete romantickou dovolenou, není nutné platit za drahou exotiku. Bohatě postačí vyrazit po Evropě. Vedle Prahy, která je pro našince pochopitelně trochu nudnější destinací, a Paříže, která patří mezi nejdražší města světa, zůstávají v nabídce Benátky. Za rozumnou cenu je možné prožít romantický víkend v plném luxusu. Ovšem jisté nevýhody tato italská metropole také má.

Město Benátky leží na severu Itálie a jak je známo, jedná se o ostrovní město postavené více méně na vodní hladině. V minulosti byla tato metropole považována za centrum zahraničního obchodu a sklářství. V dnešní době sem míří převážně zamilovaní turisté z celého světa. Ročně jich sem zavítá kolem dvanácti milionů, nejvíce z Evropy a Asie. Město, kde na každém kroku dýchá historie, patří mezi památky UNESCO. A není se čemu divit!

Bazilika Sv. Marka v novém

Moderní stavby ve městě člověk prakticky nevidí. O ty staré je pečováno, byť velmi sporadicky a opravy všeho druhu zde trvají, dle slov místních obyvatel, nepřiměřeně dlouho. Jednou z památek, která byla dlouhé období rekonstruována a uzavřena veřejnosti, je bazilika Sv. Marka na Náměstí Sv. Marka – prakticky přímo v centru města. Obrovská monumentální budova z počátku devátého století láká nejen na bohatě zdobený interiér a několik muzejních kousků uvnitř, ale z dlouhého balkónu se nabízí krásný výhled na panorama města. Jedním z nejzajímavějších kousků, jež můžete v této bazilice spatřit, je zlatavá socha koňského čtyř-spřeží, jejíž výroba je datována až do prvního století. Původně stála v Římě, avšak počátkem dvacátého století byla přemístěna do Benátek. Vstupné do baziliky je velmi příznivé – pouhých pět euro.

Vedle baziliky a Náměstí Sv. Marka také mnoho turistů zamíří k nedalekému Mostu Vzdechů. Jedná se o stavbu z druhé poloviny čtrnáctého století a její název je odvozen od častého vzdychání vězňů, kteří po mostě přecházeli cestou do nedalekého vězení. V dnešní době je most častým motivem například pohlednic z Benátek. Je stále funkční pro pěší přecházení.

Za stovku na gondoly

Vedle neodmyslitelných turistických atrakcí v Benátkách patří projížďky na gondolách. Nabízejí je na téměř každém rohu, takže podle místa, kde nastoupíte, budete mít také různou trasu plavby. Pro hezčí trasu je vhodné nastupovat v centru, ideálně v okolí, již zmiňovaného, Náměstí Sv. Marka. Cena za zhruba čtyřicet minut jízdy na gondole je sto euro v centru města. Pokud zajdete do vzdálenějších odlehlejších uliček, můžete se dostat až na cenu sedmdesát euro. Cenu přitom neovlivňuje počet osob na gondole – platí se za jednu jízdu a jednu loďku. Takže pokud se na ní nacpou čtyři lidé, je možné se na jízdu složit. Avšak pro větší požitek je doporučováno, aby si každý pár bral vlastní gondolu. V některých turistických průvodcích se píše, že za příplatek nabízí gondolán také zpěv. Ten má ovšem do profesionálního výkonu daleko, takže pokud si nechcete cestu kazit marnou snahou o vyloudění nefalešného tónu, raději zpěv nepožadujte. Mnohem zajímavější bude si čas od času poslechnout krátké příhody, vážící se k místům, okolo kterých proplouváte. Například jedna z tras v centru vede podél obrovské budovy, v niž kdysi bydlel a pořádal své orgie známý Casanova. Dnes se v budově nachází pošta.

Procházku zaplavenými ulicemi řeší igelitové návleky

Pokud jde o počasí v dané oblasti, je lepší vyrážet do Benátek v letních měsících, případně na pozdním jaře či brzkém podzimu. Zatímco v létě teploty téměř denně překračují třicítku, v zimním období klesají až na nulu, což u větrného pobřeží není vůbec příjemné. Nevýhodou v každém ročním období jsou vydatné srážky. Prší poměrně hodně a často. Zajímavostí je, že se v Benátkách prodávají, a poměrně často nosí kvůli zaplaveným ulicím, igelitové návleky na boty s podrážkou. Za deset euro koupíte v nejrůznějších barvách silnější igelitový (materiál připomínající cosi mezi igelitem, plastem a gumou) návlek. Pro vážnější turisty je však nevýhoda, že jen sotva seženete neutrální decentní barvu jako třeba černou či béžovou. Vše se prodává v zářivých odstínech od modré, přes tyrkysovou až po sytě oranžovou. Ale za koupi to rozhodně stojí, a to jak z praktického důvodu, tak také jako netradiční suvenýr.

V Benátkách zapomeňte na taxi auto, je tu vodní taxi

Pro cestovatele, kteří jsou zvyklí se vždy z letiště přepravovat do hotelu pohodlně taxíkem, nastává v Benátkách nemilé překvapení. Taxi v takové podobě, jak jej známe, zde neexistuje. Většina ulic v centru města je pouze pro pěší. A taxi služba provozuje pouze vodní taxi, které ovšem také nemůže zajet úplně všude. Proto se chození pěšky zkrátka nevyhnete. Pro zajímavost uvádím, že vodní taxi z letiště do centra města vyjde na 110 euro. Za trajekt pak 15 Euro. Ovšem v obou případech budete nuceni jít část své cesty pěšky.

Klady a zápory italské metropole

Závěrem by se slušelo město Benátky shrnout s tím, zda je vhodné jej navštívit či nikoli. Skutečnost je taková, že pro krátkou dovolenou v podobě prodlouženého víkendu, může být toto město ideální volbou. Nezklame romantiky a ani milovníky architektury a historie. Navíc vynikající tradiční restaurace na každém rohu dokážou čas dovolené také zpříjemnit. Cenově velmi přijatelné kvalitní jídlo i pití, zejména italská vína, lze jen doporučit. Pokud jde o ubytování, je lepší připlatit si za hezký a luxusní hotel. To především z toho důvodu, že některé hotely ve městě skutečně nevypadají udržovaně a čistě.

Čistota sama o sobě patří mezi největší slabiny Benátek. Ulice jsou špinavé, místy zahlédnete neuklizené odpadky, prakticky na každém kroku vidíte opadávající omítky budov či polorozpadlé domy. Všude přítomní holubové o tamní hygieně také mnoho napoví. Zajímavostí je, že tamní holubové velmi často zavítají i na zahrádky restaurací, kde lezou po stolech a snaží se utržit něco od hostů. Ačkoli Benátky patří mezi hezká města, je třeba se na výlet pečlivěji připravit.

Tip autorky do Benátek

Já osobně jsme letěla do Benátek na konci května. Teploty byly příjemné kolem pětadvaceti stupňů, avšak déšť nás neminul. Z letiště doporučuji jet trajektem, protože doba přepravy a trasa, kterou musíte následně ujít pěšky, je téměř stejné, jako byste jeli taxíkem. Hotel jsme měli hned u pobřeží, kde se z terasy našeho pokoje nabízel příjemný výhled. Osobně doporučuji si připlatit a pronajmout jeden z těch luxusnějších pokojů. V okolí je celá řada italských restaurací. Pro milovníky ryb a mořských plodů, pak jednoznačně navštivte podnik Al Covo v oblasti Castello. Za těstovinami je dobré zajít si do vyhlášené restaurace Corte Sconta. Večeře vyjde zhruba na sto euro na osobu, včetně vína a malého desertu.

Na cestách mám ráda náhody. Přesný itinerář obvykle nevytvářím, občas tuším směr a další dění nechávám osudu. Jenže někdy je přece jen třeba vymyslet konkrétní plán v konkrétní čas, třeba když chcete navštívit dlouho neviděného kamaráda pracujícího pro blaho plážových povalečů na thajském Pukhetu. Mířím na dané místo v jakžtakž dohodnutý čas a ejhle, pár kilometrů před finální destinací zjišťuji, že cíl mého výletu právě odlétá do Čech. Zanadávám, návštěva jedné z nejturistič­tějších částí jižního Thajska ztrácí smysl. Tak co teď? Zabodnout prst do mapy a jet.

Kam? Třeba do Songkhly

„Město dvou moří“ leží na úzkém poloostrově mezi stejnojmenným jezerem a vodami Thajského zálivu. Je centrem provincie Songkhla vzdálené necelých 1 000 km jižně od Bangkoku. Dříve významný přístav hojně navštěvovaný indickými, perskými a arabskými obchodníky, dnes poklidné rybářské město na břehu Thajského zálivu. Do Malajsie bys odsud kamenem dohodil a zbytek dojel stopem, takže se nelze divit početné malajské muslimské menšině. Také Číňanů je v ulicích větší množství, vždyť i oni zde měli a mají nemalé obchodní zájmy. A bledé tváře? Spočítáš na prstech jedné ruky zvlášť, když se turistická sezóna chýlí ke konci.

Vyšplhejte na Opičí horu

Songkhla patří k větším sídlům (80 000 obyvatel), staré centrum však neztratilo atmosféru malého přístavního městečka. Starou zástavbou malebné čínské čtvrti sice prorostla řada nových budov jak jinak než ve stylu čím hustěji, tím lépe, ale celkový dojem z ulic je stále příjemný. Čínské chrámy, vonné tyčinky a nad hlavou se pohupující zářící lampiony. Kousek od starého města vyrůstá Khao Tang Kuan – Opičí hora, na níž se tyčí bílá pagoda. Nahoru se dá vyšplhat (anebo vyjet lanovkou za symbolických 30 bahtů) během pár minut a výhled rozhodně stojí za to. A když už se v odpoledním vedru nechce korzovat po ulicích, nasedněte do tramvaje. Vyjíždí několikrát denně od informačního centra poblíž národního muzea, během hodinky projede čínské město, obkrouží Opičí horu a proveze vás kolem liduprázdných pláží. Thajská průvodkyně vychrlí řadu informací a zajímavostí, ovšem neovládáte-li její rodný jazyk, máte stejně jako já smůlu a nezbývá než se spokojit s koukáním z okýnka. Mně to naprosto stačilo. Na závěr můžete a nemusíte přispět do kasičky na provoz tramvaje a výplatu komentátorky a řidičky.

Když do Songkhly, tak o víkendu. Na tradiční trh!

V pátek, sobotu a neděli se koná večerní market. Ulice starého centra kolem národního muzea naplní desítky stánku s dobrotami, zvláště ty vylovené z moře stojí za to! Další sekci zaplní asijská hadrárna zánovního i obnošeného šatstva za nehorázně nízké ceny, což se hodí, zvlášť když se oděv dovezený z domoviny začne rozpadat. Pro milovnice sekáčů nebezpečné místo, mějte na paměti váhový limit zavazadel letících zpět do Čech. No a zbylý prostor zbývá pro pouliční umělce. V jednom rohu vyřvává karaoke, v dalším sedí starší pán s chraptícím rádiem, uprostřed dvojice teenagerů s kytarou… Máte-li sebou hudební nástroj, zkuste utrhnout kousek místa a zabrnkat, zapískat či zahudat. Thajci mají pouliční všeumělce rádi.

Zakousněte se do ryb na thajský způsob

Thajská kuchyně je nedostižná, ale o tom by se dala napsat spousta samostatných článků. Když u moře, tak ryby, ryby, ryby a občas krab, kreveta či oliheň. Dary moře seženete u každého krmítka – stánkem na trhu počínaje a luxusní restaurací na pláži konče. Doporučuji experimentovat. Chuťové buňky zaplesaly nad polosyrovými ústřicemi s chilli a zeleninou, pečenými či vařenými rybkami rozličných druhů s kari a kokosovým mlékem, grilovanými olihněmi i smaženými krevetovými plackami. Kéž by byl žaludek nafukovací.

Ač byla návštěva Songkhly z hodiny na hodinu vymyšlená nouzovka, zůstali jsme čtyři dny a na plno užívali příjemně ospalou atmosféru přístavního městečka, večerní tržiště, koupačku v moři a hlavně naprostou absenci turistů. Po čtyřech měsících asijské cyklistiky přes hory, doly, města i divočinu ideální místo odpočinku.

Květinový mys Flores

Na východ od rovníkového ostrova Bali až k Nové Guineji leží dlouhý řetězec malých ostrovů zvaných Nusa Tenggara. K těm nejznámějším se řadí i ostrov Flores a stejně jako každý indonéský ostrov i on má mimo svého názvu ještě jeden. Na počátku šestnáctého století na ostrov připluli portugalští mořeplavci, kteří mu dali jméno Květinový mys.

Jezera na sopce Kelimutu

K nejzajímavějšímu místu tohoto mysu patří tři různobarevná kráterová jezera na vrcholu sopky Kelimutu ve výšce 1620 metrů. Vyfotit všechna tři dohromady je možné pouze z ptačí perspektivy, ale dvě, která dělí úzká šíje, lze vyfotit na jeden obrázek i ze země.

Místní lidé říkají, že do těchto jezer odchází duše zemřelých. Do mléčně tyrkysového odcházejí duše mladých, které jsou nevinné a nezkažené. Do rudého zase duše starších lidí a do černého všech, kteří byli po čas svého života zlí. Ať tak, či tak až dvanáctkrát za rok jezera změní svoji barvu, která je zelená, mléčně bílá, žlutá, černá, modrá a rudá jako krev. Měnící se barvy způsobují minerály, které se ve vodě rozpouštějí a hodně záleží na jejich množství. Pouze jezero černé svoji barvu nemění. Podívaná to byla kouzelná, zato cesta zpět už ne.

Po pozdní snídani se vydávám k městu Bajawa. K nejvýraznějším obyvatelům náhorní plošiny kolem tohoto města patří lidé z kmene Ngada. Většina obydlí v horách jsou velmi prostá. Moc pohodlí tady jejich obyvatelé určitě nemají. Zato o pár kilometrů dál u města Ende se nachází světová vzácnost v podobě modré kamenité pláže. Pastelově modré kameny jsou vyplavovány na černý písek. Podél cesty leží modrého kamení haldy. Než je místní vyexpedují na Lombok, Jávu nebo Bali, tak ho náležitě třídí. Tímto přírodním zázrakem se dláždí chodníky, obkládají bazény nebo podlahy a zdi luxusních hotelů. Lepší kousky se brousí a vkládají do náhrdelníků a dalších ozdob.

Indonéský destilát bajawajský arak

Z indonéských specialit si můžete dopřát víno moke s chutí připomínající denaturovaný líh. Dále bajawský arak, který je pálený z rýže.

Arak tady pálí doslova každá rodina. Destiluje se ze tří druhů palem. Připravený tekutý základ se nejméně třikrát destiluje ve velmi primitivních destilačních zařízeních. Chladící část – katalyzátor – tvoří dutá bambusová roura dlouhá šest metrů. Z jejího konce vytéká onen zázračný a chutný destilát. Jeho kvalita se kontroluje zapálením, a pokud hoří barvou, kterou mají výrobci „v oku“, je kořalka kvalitní a hlavně pitná. Slovo metylalkohol je všem cizí, stejně jako nějaká státní kontrola nebo zákony o zákazu pálení. Třikrát přepálený destilát jsme okusili a ihned ho koupili litrovou lahev.

Místo kuřecího tradiční psí maso?

Přestože konzumace psího masa není běžnou součástí našeho jídelníčku, v zemích Asie má svoji tradici, specialitou je například psí maso v kokosovém mléce. Tato pochoutka se připravuje ve psí krvi. Proč bych to neochutnal?

Psí pochoutky tady připravují zásadně ze svého vlastního chovu a ne z nějaké pouliční „směsky“. V jídelníčku nabízejí nejen dušené a grilované maso, ale také klobásky. Malí a středně velcí psi se tu pletou pod nohama nejen ve warungu (pouliční jídelna) ale také v kuchyni, kterou mi dovolili navštívit. Bylo mi to odporné. Mým spolucestovatelům Karlovi a Petrovi ne. Pochutnali si na dušeném chlupáči s rýží. Maso podle nich bylo hodně kořeněné a převládal v něm nejen česnek a čili papričky, ale i bobkový list a oříšky kešu. Je pravda, že na cestách člověk někdy něco slupne, aniž by věděl co.

Za varany na ostrov Rinca a Komodo

Z Floresu odjíždíme lodí z přístavu Labuanbajo na ostrov Rinca, Komodo, Mojo a Lombok. První ostrov Rinco je místem, kde žijí největší varani na světě. Na lodi je nás mimo členy posádky třicet. Složení je mezinárodní: Australané, Irové, Dánové, Kanaďané, Angličané a jeden manželský pár ze Slovenska. Po dvou hodinách plavby otevíráme šampus a připíjíme si na Nový rok 2014. Doma je právě půlnoc, ale tady, díky časovému posunu, je z našeho nového roku „ukrojeno“ už sedm hodin.

Po výborné ovocné snídani na lodi vystupujeme na pevninu a míříme za potomky dinosaurů. Díky vlhkému období, které zde nyní panuje, není ostrov porostlý jen suchou hnědou trávou, ale je krásně zelený. Každá skupinka patnácti lidí má dva průvodce. Oba jsou vyzbrojeni větví (kayu cabamg) ve tvaru písmene Y, kterou průvodce použije pro „uzemnění“ varana v případě útoku. Varan má v sobě až šedesát látek nebezpečných životu. Pokud bodne například buvola, tak ten umírá teprve až po třech dnech. Pro varana je pak zdechlina zvířete potravou. Dnes už existují protilátky pro případ, kdyby varan napadl člověka.

Varani jsou líní tvorové. Žerou pouze jednou za měsíc. Většinou celou dobu leží a číhají na kořist. Na ostrově jich žije téměř tři a půl tisíce. Převážně to jsou samci. Páření se koná jednou ročně a trvá celé tři hodiny! Samci se nejdříve perou o samici. Vítěz pak má nárok ji oplodnit. Samice klade vajíčka do děr, které si před tím vyhrabe.

Vylíhnuté mládě – puntun, nejdříve žije tři roky na stromě, kde se živí hmyzem. Pokud nevyužívá bezpečí stromů, stává se rychle potravou pro starší varany. Váha dospělých kusů je okolo devadesáti kilo a délka do tří metrů. Délka ocasu tvoří polovinu délky těla. Největší ulovený varaní samec měřil více jak tři metry a vážil téměř sto sedmdesát kilo!

Chorvatsko zná spousta z nás pouze z hotelů a přilehlých pláží. Drtivá většina pravidelně se navracejících turistů si pod pojmem „Dalmácie“ vybaví čarokrásnou přírodu, azurově modré moře, bohatý podmořský život, tematické chorvatské taverny s příjemným personálem a hlavně cenově dostupnou dovolenou. Já jsem však chtěl tuto klasickou „myšlenkovou mapu“ obohatit o nové pojmy. Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodl navštívit legendou opředené Brijunské souostroví.

Legenda o vzniku brijunského souostroví

Stará legenda, jež se k souostroví Brijuni váže, vypráví o záměru Boha, který chtěl přetvořit kus země k obrazu ráje. A tak vznikl jeden velký – nadpozemsky krásný ostrov. Takový ostrov, na kterém bylo všeho dosti, ostrov oplývající bohatou faunou a florou, ostrov, na kterém jednoduše vládl klid a mír. To však bohužel netrvalo dlouho. Když ďábel spatřil Boží dílo, vzedmula se v něm vlna závisti a žárlivosti. Proto na panensky krásný ostrov rozsypal hory a skaliska a rozdělil jej tak na několik malých ostrůvků. A to byl počátek brijunského souostroví – alespoň tak to vypráví dávná legenda, jež se předává z generace na generaci.

Vyrážíme si prohlédnout brijunské ostrovy na vlastní oči

Brijunské souostroví je tvořeno dvěma většími ostrůvky (Veli a Mali Brijuni) a početnou skupinkou menších ostrovů podél západního pobřeží Istrie. Od pevniny tajemné ostrovy odděluje Fažanský průliv. Nejbližší větší město je Pula, kde se dá pěkně zapotápět. V roce 1983 bylo souostroví Brijuni vyhlášeno národním parkem a to zejména díky bohatému zastoupení středomořské fauny. Právě tato skutečnost a zejména zvědavost pramenící z tajemné legendy mě přesvědčila k návštěvě národního parku Brijuni.

Zvolil jsem výletní okruh Veliki Brijun, který zahrnuje plavbu lodí z Fažany na ostrov shodující se s názvem tohoto okruhu a pak také 4 hodinovou projížďku elektrickým vláčkem včetně návštěvy několika archeologických zajímavostí. Jelikož jsem vyrážel během hlavní turistické sezóny, vyšla mě tato návštěva na 210 kun. Nutno podotknout, že turisté, kteří se ubytují v některém z hotelových komplexů nacházejících se na brijunských ostrovech, mohou využít 15% slevu z ceny vstupného.

První „brijunské“ setkání

Již během plavby se vás zmocní tajemný pocit plný očekávání. Po prvotních rozporuplných reakcích, se před vámi otevře kus země-nezemě. Divoká krajina porostlá macchií je sice místy narušena upravenými trávníčky a golfovými hřišti, která jsou součástí luxusních hotelových komplexů, ale i přesto zde naleznete celou spoustu rarit. Bohaté koruny stromů šplhající se k oblakům chrání mnohá tajemství, která jsou pro ostrovy Brijuni příznačná. Během čtyřhodinové projížďky občas nevíte, na co se dříve podívat – jestli na neznámé středomořské rostlinstvo, kamenité svahy pokryté květinovým kobercem, nebo archeologické zvláštnosti, kterých není na ostrově zrovna málo.

Projížďku ostrovních krás „narušuje“ prohlídka zdejšího safari i muzea, ve kterém na vás čekají fotografie a vzpomínkové předměty tehdejšího jugoslávského prezidenta Tita. Dojem z projížďky mi však trošku pokazily miniaturní vagónky a povykující turisté, kteří to s ohledem na ostatní zrovna dvakrát nepřeháněli.

Nebudete se chtít vrátit

Po prohlídce ostrovu Veliki Brijun jsem mohl dát dávné legendě plně za pravdu. Ostrov skutečně působí dojmem, že je tak trošku z jiného světa. Ne nadarmo se proto říká, že kdo jednou objevil krásu brijunských ostrovů, nebude ji chtít opustit. Brijunské ostrůvky se staly víkendovým sídlem řady světových celebrit, sportovců i vysokých státních hodnostářů. Nedivte se proto, pokud během prohlídky zahlédnete opalující se Cameron Diaz nebo golf hrajícího Brada Pitta. Já to štěstí bohužel neměl – tak snad příště…

Pouze málo míst v Chorvatsku se může pochlubit takovou spoustou architektonických, přírodních a turistických zajímavostí jako ostrov Pag. Severo dalmatský, někdy označován též jako kvarnerský ostrov má své jedinečné kouzlo, které jsme si letos chtěli užít jinak a tak trošku netradičněji. Na Pag každoročně míří tisíce turistů s jediným cílem – strávit celé dny na lehátku před čtyř hvězdičkovým hotelem a domů si odvézt nejen spálenou kůži, ale také nějaké to kilo navíc. Proto jsme letos vsadili na cykloturistiku. Pro milovníky této sportovní aktivity je Pag doslova jako stvořený.

Kdy je Pag pro cyklisty nejvhodnější?

Klasickým turistům i cykloturistům má ostrov opravdu co nabídnout. Ať už jde o celou řadu historických památek, stop dávných osídlení, místní folklór nebo přírodní zajímavosti. Připravte se však na to, že řada cyklostezek je určena zejména zkušenějším cyklistům, kteří před prvním kopcem (a že jich na Pagu rozhodně není málo) neodhodí kolo do nejbližšího příkopu. Dovolenou jsme si naplánovali na polovinu měsíce května, kdy jsou místní teploty příjemné, avšak ne nesnesitelné, jako tomu je v hlavní letní sezoně. Nic určitě nepokazíte, pokud se na cyklovýlet Pagem vydáte v průběhu června nebo v polovině září. Během července a srpna se tato sportovní aktivita vzhledem k vysokým teplotám a hustému provozu na hlavních i vedlejších komunikacích příliš nedoporučuje.

Předtím, než vyrazíte

Ještě před samotným odjezdem jsme si potřebovali opatřit nějakou cyklomapu ostrova, na které by byly vyznačeny trasy dle jejich délky a obtížnosti. Jelikož se nám s sebou nechtělo vozit knižní průvodce, zamířili jsme do chorvatské centrály, která se nachází na Krakovské ulici v Praze, kde nám velmi ochotně poradili s výběrem konkrétní trasy a kromě toho nás vybavili také dostatečnou zásobou cyklo mapek. Po prostudování obdržených dokumentů jsme se rozhodli pro trasu střední částí ostrova.

Nasedáme!

Naše cesta začínala v letovisku Madre, které je v hlavní letní sezóně obleženo turisty. My jsme však měli štěstí, v květnu se zde koupalo pouze pár odvážlivců. Madre se nachází přibližně 20 kilometrů od hlavního města Pagu mezi vesničkami Šimuni a Gajac. Naše trasa začínala v místě, jehož nadmořská výška se shodovala s hladinou moře, hned v úvodu jsme si dali pořádně do těla. Stoupání bylo v některých místech opravdu neúnosné a tak jsme pořádali pravidelné zastávky.

V nadmořské výšce 70 metrů se nachází vesnička Lisičnjak s ne příliš lichotivým vysílačem. A kopcům bohužel nebyl ani zdaleka konec. Táhlejší stoupání vystřídal prudší sjezd do údolí, kde nás upoutala první netradiční rarita ostrova – římské studny. Římské studny v období 1. století našeho letopočtu zásobovaly vodou 10 kilometrů vzdálený obchodní přístav ve známém městečku Novalja. Zde si můžete prohlédnout zbytek římského viaduktu i pozůstatky kamenných koryt.

Za tajemstvím vyhlášeného pažského sýru

Naše trasa pokračovala údolíčkem směrem na osadu Caska. Zde se nachází válcová věž, která kdysi dříve sloužila k pozorování hejn tuňáků, které sem nalákali rybáři. Ve vhodnou chvíli jim zahradili únikovou cestu zpět na volné moře a mohli začít s výlovem. V osadě je několik pizzerií a typických chorvatských taveren. Malé občerstvení vám v tuto chvíli určitě přijde vhod. Pokud budete pokračovat podél stejnojmenné pláže, dostanete se k rozsáhlému zábavnímu centru – největšímu na ostrově – Zrče. My jsme však pokračovali ještě dál až k výrobně typického pažského sýra.

Sýrárna Gligora se nachází ve vesničce Kolan. Místní sýr, vyráběný pouze z mléka zde chovaných ovcí, rozhodně stojí za vyzkoušení. Pažský sýr je držitelem několika prestižních ocenění a vyváží se takřka do celého světa. Překonejte proto počáteční ostych nebo obavy a specialitu ostrova určitě vyzkoušejte.

Sláva, nazdar výletu

Sýrárnou náš dnešní cyklo-výlet končil. Přeci jen jsme nechtěli přepálit start a také jsme nevěděli, co s námi úvodní prudké stoupání během noci udělá. Proto jsme využili nabídky místních a přijali jejich pozvání na lahodnou večeři včetně ubytování. Pag se v současné době může pochlubit 16 cyklostezkami. Většina z nich je však určena zkušeným cyklistům nebo těm, kteří zvládnou kopečky a prudší stoupání bez větších potíží. Pokud k nim patříte, na nic nečekejte a vydejte se po stopách dávných kultur i vynikajícího pažského sýru.

Kniha o milovníkovi dobrodružství, který se proti své vůli stane trosečníkem na opuštěném ostrově, provázela bezstarostným dětstvím celou řadu z nás. Že jste při pročítání jednotlivých stránek knihy zatoužili po tom, stát se alespoň na malou chvíli nebojácným Robinsonem, který je odkázán pouze na své schopnosti a dovednosti? I já tento sen měl. A díky maličkému ostrůvku Sušac v Lastovském souostroví jsem si jej mohl, alespoň na pár dní, splnit. Zážitek to byl vskutku nezapomenutelný…

Ve společnosti delfínů

Ostrůvek o rozloze 6 kilometrů čtverečních leží západně od ostrova Lastovo a přibližně 23 námořních mil od známého Hvaru. Ačkoli jsme sedmidenní zájezd zakoupili takřka „za hubičku“, za samotný transfer na ostrov jsme zaplatili téměř 400 Eur! Motorový člun na nás čekal v přístavu Vela Luka, ze kterého trvala cesta na Sušac necelé dvě hodiny.

Během této chvíle jsme měli možnost pohovořit s „kapitánem“, který nás seznámil s celou řadou zajímavostí, jež tajemný ostrůvek nabízí. Jazykové bariéry nás nijak neomezovaly. Přeci jen chorvatština vzešla z rodiny slovanských jazyků a velká spousta slov je podobná nebo logicky odvoditelná.

Cestu nám kromě vyprávění kapitána zpestřila také skupinka delfínů, která dováděla ve vlnách a předváděla nám kousky, nad kterými občas zůstával rozum stát. A bílé skalnaté štíty se začaly pomalu, ale jistě přibližovat…

Ostrov s pěti stálými obyvateli

Na ostrově nás čekal postarší, přesto velmi příjemný, strážce majáku – jeden z pěti stálých obyvatel tohoto okouzlujícího místa. Ano, čtete správně – na ostrově žijí pouze čtyři strážci majáku, který je prakticky jedinou ubytovací kapacitou, a jeden pastýř starající se o třísethlavé stádo ovcí a padesátihlavé stádo koz. Jednou z prvních věcí, která vás na ostrově naprosto uchvátí, je honosný maják postavený v roce 1878. Dnes plní funkci tříhvězdičkového apartmánu nabízejícího dva čtyřlůžkové pokoje. Výhled z majáku na nekonečné mořské pláně je jednoduše nepopsatelný a do kolen dostane i ty největší tvrďáky, což jsme mohli na vlastní kůži otestovat.

Robinson by záviděl

Náš sedmidenní pobyt na ostrově byl protkán celou řadou zážitků. Velmi mile nás překvapili strážci majáku, kteří nám po celou dobu byli – troufám si bez ostychu říci – náhradní rodinou. Stali se našimi průvodci, hostiteli a zejména také přáteli. Hned druhý den jsme se společně vydali na lov langust, které nám byly následně naservírovány během bohaté večeře plné místních specialit a delikates. Znalost zdejších vod obyvatelé ostrova nezapřou.

Kromě skvělých míst pro rybaření nám ukázali také okouzlující podmořské jeskyně a skryté laguny, které by nám i samotný Robinson záviděl. Pravidelně jsme pořádali dlouhé vycházky po ostrově a zkusit jsme si mohli také to, jak nelehké je uhlídat stádo ovcí a koz. Jelikož jsme v této nelehké disciplíně uspěli, na naši počest byly uspořádány pravé jehněčí hody. Tento gurmánský zážitek byl naprosto výjimečný. Chuť masa byla opravdu netradiční a velmi příjemná, což – jak jsme se později dozvěděli – je dáno skutečností, že zvířata se zde pasou na loukách plných bylin, které jsou pokryty krystalky soli vypařující se z mořské hladiny.

Odjezd nebyl vůbec jednoduchý

Týden utekl jako voda a náš netradiční pobyt se pomalu, ale jistě chýlil ke svému konci. Loučit ani odjíždět se nám v žádném případě nechtělo. Ostrov Sušac byl jednoduše přesně takový jako naše představa opravdového „ráje na zemi“. K romantické atmosféře místa připočtěte okouzlující přírodu, rodinnou pohodu, netradiční zážitky a gurmánské speciality a stejně jako my dospějete k názoru, že tuto dovolenou á la Robinson jen tak nějaké jiné místo nepřekoná.

Sadké bílé víno příjemně chladí na jazyku a já pozoruji, jak se na protější stůl zahradní restaurace vyšplhala mladá dívka. Ostatní z dobře se bavící partičky tleskají do rytmu a dívka začíná tančit.

V letních šatech, které toho moc neschovávají, bosky, strhává na sebe pozornost celé zahrádky. Dívám se, co na to personál, ale ti se jen usmívají. Hosté se baví a to je hlavní. Jsem v Chorvatsku, na pár dní. Poprvé a hned úplně na jihu, v Dubrovníku.

Hurá na moře

Jako každý našinec, i já mám rád moře, a jako každý našinec jsem smutný, že ho nemáme přímo u nás. Nemůžu se dočkat, až vezmu šnorchl a ploutve a zanořím se pod hladinu. Samozřejmě, korálové útesy a rybička Nemo na mne nečeká, ale křišťálově čistá voda s neskutečnou viditelností ano.

Přítelkyně dodělává nějaký projekt na hotelu, tak se musím zabavit sám.

„Kam jdeš s tím šnorchlem“, ptá se mne mladý kluk, když jdu směrem k moři. No, kam asi, potápět se, myslím si, a moc se mi s ním nechce dávat do řeči. „Ukážu ti, kde jsou na potápění skvělá místa“, pokračuje. Dávám se s ním do řeči. Nakonec místo na pláži skončím v malém kanclíku potapěčů, po chvilkovém smlouvání o ceně na sebe navlékám neopren a jdu si udělat potapěčský kurz. Jako opravdový, s kyslíkem a tak. Kluci, co to vedou jsem fajn, všechno mi vysvětlují, potápěním vysloveně žijí a evidentně s tím mají hodně zkušeností.

Večer přicházím zpátky do hotelu s hromadou zážitků a rozhodnutý, že se ještě párkrát budu chtít potopit.

Nečekaná romantika

Dubrovník je definitivně jedno z nejromantič­tějších měst na světě. Bezstarostnou atmosféru, namíchanou působením historického místa, mořského vzduchu, dlouhých teplých večerů, bílého mramoru a bavících se mladíých lidí, si musí vychutnat snad úplně každý. Kde jinde zapomenout na ranní vstávání do práce, protivného šéfa, hypotéky, složenky nebo fronty u pokladen.

Ne tak já. V kavárně sedím sám a pozoruji okolí. Přítelkyně je na hotelu, už druhý den a dodělává něco do práce. Prý by jinak nejela vůbec. Úplně mě to sice neuspokojuje, ale co se dá dělat.

Teprve třetí den práci dokončuje a my si můžeme vyrazit spolu. V Chorvatsku je po několikáte, ale v Dubrovníku poprvé. Večer má pomalý rozjezd, ještě mi povídá o projektu v práci, ale postupně, s dobrou večeří (krevety) a několika koktejly, se uvolňuje. Procházíme Dubrovníkem, celé centrum města je jedna velká pěší zóna, prohlížíme obrovské hradby a přidáváme další koktejly.

Dubrovník, to je romantika v čisté podobě. Jsem překvapen, jak moc to na přítelkyni působí. Okolo třetí hodiny ráno mne napůl žertem, napůl vážně, žádá o ruku. Stojí u toho na kašně a její hlas se odráží v tichu malého náměstíčka.

Přijímám. Sice taky napůl v žertu, ale po nějakým prstýnku se zítra určitě poohlédnu.

Konečně dovolená

Zbytek dovolené už trávíme spolu. Historické centrum, rybí trh, přístav, pláže v blízkém okolí Dubrovníku. Hodně piva, vína a ryb. Je začátek září, hlavní sezóna skončila, moře je pořád ještě vyhřáté z horkých letních měsíců a v restauracích už není takový mumraj.

Ačkoli nejsem zastáncem komerčních destinací, které během letní sezony okupují hordy turistů, krása chorvatských ostrovů mi jednoduše nedá spát. Letošní volba padla na ostrov Vir nacházející se v severní části zadarského souostroví nedaleko Pagu a Zadaru. Při rozhodování, který z chorvatských skvostů letos navštívíme, sehrála velkou roli malá lidnatost ostrova a lákadlo v podobě ne příliš známé destinace. Po návratu zpět do rodné domoviny jsme se společně shodli na tom, že naše volba byla správná.

Počáteční nedůvěra k ostrovu

„Jedeme na ostrov po souši a bez toho aniž bychom museli využít služeb trajektu?“ Nedůvěřivé myšlenky se mi honily hlavou. Mému klepání na čelo osádka automobilu nevěnovala sebemenší pozornost. Možná to byla únava z poměrně dlouhé a náročné cesty, možná jsem trpěl horkostí a okolní krajina byla pouhou fata morgánou. Připadalo mi však, že projíždíme českými vesničkami, na které jako by jejich obyvatelé již dávno zanevřeli a zanechali je svému osudu. Nikde ani moře, ani živáčka. Palmy a další středomořské rostlinstvo, pro chorvatské pobřeží typické, zřejmě migrovalo do krajin věrohodnějších. Pasoucí se dobytek kolem silnic nevyrušil zvuk motoru ani mé nářky a stěžování si.

Adrenalin i české pivo v (ne)typické chorvatské destinaci

Konečně se objevil třpytivý srpek moře a světe – div se, ostrov spojený s pevninou mostem. Most měl pouhých 300 metrů, kolem něj se však nerušeně proháněli milovníci adrenalinu na skútrech, které jsem měl později tu čest taktéž vyzkoušet. Řeknu vám, že taková jízda rozbouřeným mořem po několika kouscích chutného českého piva (ano čtete správně – české pivo se na Viru skutečně čepuje, jen musíte vědět, kam zajít) byla vskutku nezapomenutelným zážitkem.

Ráj potápěčů i milovníků horských výšlapů

Vir nepatří mezi tradiční destinace, na které v Chorvatsku narazíte. Panuje zde klid a pohoda. Na své si přijdou milovníci dlouhých procházek, odpočinku na malých soukromých plážičkách, jachtingu i potápění. Podmořský život je v určitých cípech ostrova opravdu bohatý a na jeden ponor můžete objevit skutečné rarity, což se mimo jiné podařilo i naší skupině amatérských potápěčů vybavených pestrobarevnými šnorchly a neustále zatékajícími brýlemi. Není se proto čemu divit, že se sem sjíždějí potápěči z celé Evropy. Patříte-li mezi milovníky turistiky, i vám má ostrov Vir co nabídnout. Z nejvyššího vrcholu ostrova (Bandira – 112 m) se vám naskytne okouzlující pohled do údolí.

České resorty bez jazykových bariér

Nemalou raritou je také skutečnost, že zde natrefíte na zcela české resorty (např. Paradise Resort Vanessa v ulici Stary Put), ve kterých vás překvapí příjemná obsluha roznášející pivo vyhlášené české značky (které zde mimochodem dovážejí za nekřesťanské prachy) a svůj sen o pohodové dovolené bez bariér si tak mohou splnit i ti méně jazykově zdatní.

Komu ostrov Vir učaruje?

Ostrov Vir nadchne všechny, kteří spíše než polehávání na pláži, ocení aktivní trávení volného času. Možností k jeho využití, je zde opravdu nepřeberné množství. Věnovat se můžete jachtingu (na ostrově se nachází několik kvalitně vybavených marin), hlubokomořskému potápění, vysokohorské turistice nebo vodním sportům. Vydat se můžete také na výlet lodí do národního parku Paklenica nebo na souostroví Kornati, které je mnohými považováno za skutečný ráj na zemi. Na ostrově se nachází také několik historických památek (zbytky předrománského kostelíku a bývalé benátské pevnosti ze 17. století, románský hřbitovní kostel sv. Jana). Velmi mile vás překvapí také pohostinnost místních obyvatel, kteří se s vámi podělí nejen o spoustu zážitků, ale také o doušek domácí pálenky. Vir ve vás zkrátka zanechá nesmazatelnou stopu vonící mořskou solí, vinnou révou a nekonečnými borovicovými háji.