Hory a pohoří

Slovensko je od nás co by kamenem dohodil a není nám blízké jen
geograficky. Slovenská mentalita i jazyk je jen jedním z mnoha
pozitiv, co nám tato země nabízí. To, co nás ale skutečně na Slovensko
táhne, jsou panensky krásné hory.

Máme za sebou půldenní, celkem vyčerpávající pochod na Kjerag –
zaklíněný kámen ve skále. Cesta k němu nebyla jednoduchá, protože
orientovat se v úplné mlze jen podle červených „téček“ a
s dvaceti kily na zádech není vůbec snadné. Odbočujeme na pěší
cestičku, kterou spíše než lidé vyšlapaly všudypřítomné ovce.

Jste vyznavačem horské turistiky nebo jen máte rádi procházky
v přírodě a toužíte po něčem neobvyklém? Tak čtěte dále
o této výjimečné cestě v Peru, která Vás zavede do ztraceného
města civilizace Inků, na Machu Picchu.

Zvoní budík. Je jedna hodina ráno. Být to normální den, ani mě
nenapadne na jeho žalostné pípání reagovat. Dnes ale ladně a pln energie
skáču z postele. Není se čemu divit, dnes vyrážíme na hory.

Prvním cílem našeho íránského putování se stal Koh-e-Sabalan.
Osamocený horský masiv vulkanického původu, jenž byl aktivní ještě před
10000 lety. Nejvyšší z jeho několika vrcholů měří přesně
jako evropský velikán Mt. Blanc – tedy 4811m.

Pokud se zeptáte, která horská oblast v Gruzii je nejkrásnější,
dost pravděpodobně dostanete odpověď, že Svanetie. Svanové žijí sice
již po staletí pod nadvládou Gruzie, ale jedná se o samostatný národ
s vlastním jazykem. Naše expedice HUMI Outdoor Jižní Kavkaz se tam
dostala maršrutou od nádraží v Zugdidi.

Jakožto horolezečtí analfabeti byli jsme nalákáni vidinou netradičního
dobrodružství a otestováním sil našich atrofujících svalů dolních
končetin.

Vápencová skaliska Pálavy s nekonečnými řádky vinic na
úbočích. Osamělé staré duby tyčící se ze zaplavovaných luk, mračna
komárů zahalených mlhou a šerem lužního lesa na soutoku Moravy a Dyje. To
jsou dvě esence nejhezčích krajin jižní Moravy, ležící nedaleko
Břeclavi.

Do Turecka jsme odjeli prvního dubna a byli jsme tady už čtrnáct dní.
Úspěšně jsme vystoupili na Ararat (5137 m) a Süphan (4058 m). Abychom
dodrželi posloupnost, museli jsme teď vylézt na vrchol, který se bude
pohybovat v rozmezí 3000–3999 metrů.

Po výstupu hory Ararat jsme se přesunuli do města Dogubeyazit.
Z důvodu pokročilé doby jsme museli strávit noc ve městě a vzít si
hotel. To víte, tři studenti, no nebyli jsme z toho moc nadšení. Pokud
si dobře vzpomínám, tak pokoj nás vyšel na 25 euro, asi jsme škrti,
ale jak se říká „jde o princip“.