Redakce a kontakty
- Cestovatel.cz
- 23 dubna, 2007
Léto konečně klepe na dveře a já po dlouhém odkládání mířím do
rumunských hor. V konečném výběru zůstala pohoří Suhard a Rodna.
Hory bez turistů! Sýr za cigarety! K večeři brynza, tvaroh a kefír
přímo od ovce! Nechce se mi v létě šlapat českou turistickou
magistrálu Fagaraš, a nebo Retezat.
Začínám se bát, že se něco pokazilo. Náš šestičlenný tým se
roztrhal po celé délce i šířce ledovce, výstup všem dává zabrat
víc a víc a lano si leží spokojeně na dně Honzova batohu. Šťastni jsou
ti, kteří mají alespoň teleskopické hůlky. Nešťastni zas ti, co se
dostanou do místa, odkud není možné jít dál. Tam ani zpátky.
Člověk by ani neřekl, že tak blízko rušné metropole Paříže by mohl
nalézt hluboké lesy a četné skalní převisy. Asi po hodině jízdy autem
z centra Paříže jsme se dostali do oblasti zvané La Foret de
Fontainebleau, neboli do lesíka Fontainebleau. Přírodní park leží asi
50 km jihovýchodně od Paříže v regionu zvaném
Seine-de-Marne.
Hlavní centrum Benátek už máme prohlédnuté, tak proč si nevyjet na
další z ostrůvků. Jako dopravní prostředek využijeme místní lodní
autobus. Míjeli jsme nejen spoustu vodních taxi, hasičů na motorovém člunu
nebo vodní ambulanci, ale také svatebčany, což byla opravdu zajímavá
podívaná.
Na částečně zatopené vápencové lomy Amerika můžete narazit docela
náhodou a to v Českém krasu nedaleko Karlštejna. Nevedou sem žádné
velké, těžko přehlédnutelné ukazatele, takže tuhle podívanou můžete
snadno minout. Leží u obce Mořina, vstup je sem oficiálně zakázán,
ale je tu několik přístupových cest a od krkolomného sestupu dolů
neodrazují ani výstražné cedule hrozící pokutou.
Do Súdánu jedině po vodě. Nezbývá nic jiného než přispět do
kasičky monopolu Mr. Salaha. Sedíme a čekáme na celní prohlídku. Spolu
s malajskou rodinkou a holandským párem se dohadujeme s žíznivými
úředníky o psaných zákonech, jenž vlastně ani neplatí. Oni si
tvoří nové, své vlastní zákony a pravidla, dle toho jak se vyspí či
jakou máte pleť.