Rubrika: Zámky a letohrádky

Spisovatelé, alespoň v našich luzích a hájích, nemají zdaleka na růžích ustláno. Poměrně snadné by bylo počítání, kolika z nich se daří psaním uživit a zabezpečit svoji rodinu. Ale nebylo tomu tak vždy. V dobách, kdy tento druh umělců čerpal své inspirace povětšinou ze srpu a kladiva, měli Ti pokrokoví dokonce i svůj zámek. Novodobá šlechta průkopníků rudých ideí vystřídala v propadlišti dějin zmizelé otrokáře a nastěhovala se do nádherného zámku nedaleko Prahy. Zámek Dobříš, architektonická perla širokého okolí, se tak stal němým svědkem budování lepších zítřků inkoustem a perem.

Dnes už je situace úplně jiná. Lepší zítřky jsou stále zítřky a inkoust s perem se dávno nepoužívá. Zůstal zámek a po mnoha desetiletích je přístupný všem, bez rozdílu povolání. Pojedete-li tedy směrem z Prahy na Písek, či Strakonice, udělejte si malou odbočku a toto místo rozhodně navštivte. Během několika málo okamžiků se tak dostanete do oázy ticha a klidu uprostřed francouzského a anglického parku, posetých množstvím působivých soch.

Rokokový zámek Dobříš pochází z období let 1745 – 1765, kdy přestavbu provedl Jindřich Pavel Mansfeld. Jeho dcera se provdala za příslušníka rodu Colloredo a tak vznikl rod Colloredo – Mansfeld, který zde pobýval až do roku 1942, kdy byl zámek vyvlastněn nacisty a po roce 1945 přešel do vlastnictví státu a byl používán jako Domov spisovatelů.

Od roku 1998 je opět ve vlastnictví rodiny Colloredo – Mansfeld, konkrétně Jerome Colloredo – Mansfeld.

Interiér zámku nabízí expozici 11 pokojů ve stylu rokoka a klasicismu. V areálu zámku je přístupná ukázka rokokové zahradní architektury, která svými květinovými ornamenty a stříhanými ploty navozuje atmosféru Vídeňského Shönbrunu. Přilehlá alej zastřešená mohutnými stromy, přímo vybízí k malému posezení na jedné z mnoha laviček. Odtud budete mít překrásný výhled na budovu zámku i zahrady. Vaší pozornosti jistě neunikne stavba na opačném konci zahrady naproti zámku. Působí jako průčelí další rozlehlé budovy s několika sochami podél venkovní zdi. Nenechte se ale zmýlit, jde pouze o krásně vyzdobenou stěnu, za kterou je pouhá oranžérie. A budete-li mít pocit, že lze vystoupit až na střechu této stavby a pokochat se pohledem na zahrady i zámek, vězte, že je to opět podobně šibalský kousek tehdejšího architekta. Jistě mu to ale rádi odpustíme, vždyť krásy je kolem přeci jen dost.

Pokud budete zámek Dobříš opouštět přeplněni dojmy, můžete je vstřebat malou procházkou kolem blízkého rybníka, případně tichou meditací v kostele Nejsvětější Trojice, který stojí přímo naproti zámku přes ulici. Jistě mi pak dáte za pravdu, že ať už jste do prohlídky zámku i jeho okolí investovali času sebevíc , rozhodně nebyl ztracený.

Víte, kde se narodil Kája Mařík? Že neexistoval? Ale neříkejte. Zeptejte se svých otců a matek, Ti Vám jistě poví o této nádherné dětské postavičce, jejíž dobrodružné osudy se odehrávaly právě v Mníšku pod Brdy a jeho blízkém okolí. A nikomu z nich tehdy ani trochu nevadilo, že se narodil pouze v představách zdejší rodačky Marie Wágnerové, která po celý svůj život psala pod pseudonymem Felix Háj.

Pokud budete Mníškem projíždět, možná Vás upoutá příjemné prostředí lákavě zásobené cukrárny na náměstí a krásný kostel Sv. Václava. Lehce by se tak mohlo stát, že pominete krásný zámek, který je vzdálen snad jen 50 metrů.

Povznesen nad městským ruchem stojí na nejvyšším bodě Mníšku pod Brdy na skále nad zámeckým rybníkem. Ve středověku stála na tomto místě tvrz, plnící důležitou úlohu ochrany kupeckých karavan, které tudy procházely po Zlaté cestě, vedoucí z Bavor do Prahy. Za vlády posledních Přemyslovců sloužila tvrz jako lovecký hrádek, na který byla přebudována. V průběhu třicetileté války byl z velké části zničen švédskou armádou, ale v rukou dalších majitelů, zejména Engela z Engelsflussu, Unwerthů a Pachtů z Rájova rozkvetl a v mnohém převýšil svojí původní krásu.

Co nedokončili švédové, o to se postarali po druhé světové válce naši spoluobčané. Zámek byl podle tehdy rozšířeného zvyku vypleněn a nakonec skončil v majetku Ministerstva vnitra, které zde uchovávalo část citlivých archivních materiálů. Od roku 2000 je zámek v majetku Státního památkového ústavu Středních Čech a od té doby zde pokračují rozsáhlé rekonstrukční práce.

Ačkoliv je zámek čtyřkřídlý, má zcela překvapivě pouze tři věže. Interiér skrývá 65 pokojů a při vstupu do areálu zámku projdete kovanou branou, která je střežena dvojicí lvů.

Velmi zajímavá je v současné době právě expozice autorky literární postavy Káji Maříka. Na několika panelech obsahujících množství dochovaných fotografií a korespondence, se dozvíte mnohé o této nesmírně zajímavé ženě. Zapomeňte na chvíli na své okolí a ponořte se zcela do jejího osudu, tužeb a snů. Možná pak budete Mníšek pod Brdy i zámek vnímat úplně jinýma očima. A když si pak v cukrárně dáte kávu, nebo čokoládový dort a v klidu budete vstřebávat zážitky dne, kdo ví, třeba se odněkud vynoří ta malá, roztřapená hlava malého neposedy, který i když jen na stránkách několika knih, přesto občas vstoupí i do naší reality. Tak se dívejte, pozorně sledujte a pokud ho uvidíte, odpusťte mu jeho dětskou rozjívenost, děti už prostě občas bývají takové.

Budete-li se ještě do konce letošní letní sezóny toulat severovýchodem Středočeského kraje, možná Vás Vaše toulavé kolo, nohy či motorový kamarád dovedou do nevelké obce jménem Loučeň. Nacházející se mezi Mladou Boleslaví a Nymburkem, již z dálky upoutá Vaši pozornost Loučeňský hřbet, který nejprve plaše, ale pak v plné kráse před Vašimi zraky odhalí dominantu zdejšího zámku.

Ukryt na území neznámé obce, zahalen do zeleně rozsáhlého parku, nabízí všem příchozím nejen prostor ke klidnému odpočinku, ale i zajímavou exkurzi do své vlastní historie. Nenechte se odradit velikostí Loučeně, nepomiňte toto místo alespoň bez krátkého zastavení. Věci krásné a setrvávající po dlouhou dobu v našich srdcích, nezáří povětšinou leskem do širokého okolí. Často tiše čekají na ty, kteří se i přes nenápadné vzezření přesto vydají k jejich bližšímu prozkoumání. Nuže, přijměte mé pozvání na malou prohlídku.

První zmínky se o osadě Loučeň a kostelu Nanebevzetí Panny Marie, datují od roku 1352. V pozdějších letech se toto místo rozrostlo o vrchnostenský dvůr, pivovar a malou tvrz. Svůj rozmach však Loučeň spojuje až s přechodem do vlastnictví hraběte Karla Arnošta z Valdštejna, který jako vysoký dvorský hodnostář zdědil kromě jiného majetku i tuto obec. A protože usiloval o vybudování dostatečně reprezentativního sídla, které by odpovídalo jeho postavení u dvora, za vydatné pomoci císařského architekta Františka Maxmiliána Kaňka zahájil výstavbu zdejšího zámku. To už jsme ale v roce 1704.

V pozdějších letech se zámek dostal přes jeho synovce, hraběte Jana Josefa, dále přes Josefovu dceru a další a další hraběnky a hrabátka do vlastnictví řezenského knížecího rodu Thurn – Taxisů, jejichž příslušník Maxmilián Josef založil českou větev tohoto rodu. Thurn – Taxisové pochází původně ze severní Itálie a svůj věhlas, bohatství a šlechtické tituly získali podnikáním v oblasti poštovních služeb. Zajišťovali poštu pro římské papeže i rod Habsburků a to již od 14. století. Jako první například zajistili stálé poštovní spojení mezi Vídní a Bruselem a později i mezi dalšími evropskými městy.

Na svém panství Loučeň se Thurn – Taxisové poctivě starali i o své poddané. Jako jedna z prvních u nás zde byla zřízena škola, pošta, útulek pro nemocné a sirotčinec.

Ačkoliv se knížecí rod snažil po všech stránkách a v rámci tehdy zavedených zvyklostí pečovat o svěřené obyvatelstvo, přece jen přišla doba, kdy byl vyhnán. Druhá světová válka vštípila do mysli většiny našeho národa odpor ke všemu německému a tak rod Thurn – Taxisů byl z tohoto zámku odsunut a zámek zkonfiskován.

Revoluční gardy a místní obyvatelstvo rozkradlo a poničilo část významných sbírek i cenného inventáře. Po roce 1949 byl zámek předán do užívání Ministerstvu dopravy za účelem rekreace a školení zaměstnanců.

V roce 2000 se zámek stal majetkem Loučeň a.s., která zde za podpory fondů EU provádí nákladné a zevrubné opravy a rekonstrukce. Jejich součástí byla zejména modernizace hotelu, který byl nazván po prvním příslušníku české větve rodu Thurn – Taxisů Maxmilián. Dále je upravován park, přilehlé domky a zejména interiér zámku. Na základě dobových seznamů a fotografií, je na toto místo sváženo vybavení, které bylo po celá desetiletí rozmístěno v nejrůznějších expozicích. Tam, kde již původní inventář neexistuje, vyrábí se věrné kopie.

V areálu zámku najdete několik zajímavých míst. Jako první Vás jistě upoutá zámecký anglický park. Přístupný je od 7.7.2007, ale počítejte s tím, že zejména labyrintárium bude svoji úlohu plnit až v dalších letech. Již dnes se ale můžete potěšit mnoha krásnými a košatými stromy, romantickými mýtinami zvoucími k rodinnému pikniku a několika sochami a kašnami.

Rozhodně si však nenechte ujít prohlídku zámeckého interiéru. Průvodcem Vám bude muž, který na sebe převzal roli posledního zámeckého komořího a tak budete mít místní historii včetně některých pikantérií z první ruky.

I když v plné kráse úplné vybavenosti se zámek zaskví 18.8.2007, je zajímavé absolvovat tuto prohlídku v době, kdy je interiér instalován. Taková příležitost se již nikdy nenaskytne. Pokud se tedy dostanete do těchto míst, neváhejte a vstupte do přívětivé atmosféry loučeňského zámku. A než se odtud vrátíte zpět domů, nezapomeňte se dosyta pokochat úžasnými pohledy do širokého okolí. Bude – li ten den pálit slunce více než snesitelně, nevěšte hlavu. Nedaleko vstupu do zámeckého areálu je restaurace, sousedící s rájem zmrzlin Korádo. A věřte mi, budete velmi mile překvapeni. Se smetanovým či ovocným chladivým pohlazením Vám loučeňský zážitek ze srdce jen tak nezmizí. A je to dobře, vždyť takových míst jako je Loučeň, je třeba si nejen vážit, ale také je osobně poznat.

Venku to během pár slunečných dní vypadá jako na jaře. Ale na to pravé jaro si každý rok počkám a vstřebám ho plnou silou vůní až v dubnu a to v Dendrologické zahradě v Průhonicích. Tam se totiž několik let po sobě koná Výstava tulipánů a jarních cibulovin, převážně narcisů. Dokud to člověk nespatří na vlastní oči ani obvykle netuší jaké nespočetné množství druhů jich vlastně existuje a dokud to sám neucítí tak mohutně jakoby se vznášel samovolně v éteru, neví jaké množství vůní je zde možné najednou zachytit a prožít! A jaké množství barev se vejde na paletu jara! A právě tady máte možnost tohle všechno zažít najednou! Pocítit absolutní pocit harmonie! Minulé ročníky mám úspěšně za sebou, tak bych Vás ráda provedla místy, kde se konaly a na fotkách Vás trochu nalákala na možnost shlédnutí té letošní výstavy.

Nejdříve ale něco o místě. Průhonice najdete jihovýchodně od Prahy. Díky tomu, že se zde v posledních letech hodně staví brzy s ní budou takřka sousedit. Již zdálky si všimnete zámku s vysokou úzkou věží, který je místní dominantou. Pro veřejnost je uzavřený, přístupná je v něm pouze stálá expozice o hraběti Silva Taroucovi, historii zámku i parku. Zámek byl v minulosti několikrát přestavěn. Z původní románské opevněné tvrze ze 12. století se ve středověku stal gotický hrádek a v 16. století dostal podobu renesančního zámku. Po roce 1800 jej koupil hrabě Nepomuk Nostitz-Rhineck a ten jej nechal klasicistně přestavět. Poslední úpravy na něm nechal provést po roce 1889 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca architektem Stibralem ve stylu české novorenesance. O sochařskou výzdobu se postaral Celda Klouček, malířské části výzdoby zámku se ujal Hanuš Schwaiger a tak vypadá zámek dodnes. Na malém nádvoří před ním je imitace kašny z Malého náměstí v Praze a v ní je každoročně vidět množství rybek. Úplně nejstarší památkou v parku je románský kostel Narození Panny Marie, vysvěcený již v roce 1187 biskupem Jindřichem Břetislavem. Dodnes se uvnitř kostelíka dochovaly gotické nástěnné malby z první poloviny 14.století.

Výstava tulipánů a narcisů v letošním roce proběhne v Dendrologické zahradě průhonického parku od 11. do 29.4.2007. Bude otevřená vždy od úterka do neděle od 9,00 do 18,00 hodin.

K zámku přiléhá rozsáhlý zámecký park, který mnozí z vás možná znají z řady českých pohádek. Park založil už v roce 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva – Tarouca, kterému se podařilo zrealizovat své představy do puntíku. Trvalo to léta. Od roku 1885 až do jeho smrti roku 1936. Snažení jeho následovníků trvá dodnes. Pozemky, které byly průběžně vykupovány tvoří dnes rozlohu 240 ha a jsou považovány za jeden z největších přírodně krajinářských parků Evropy. V současné době je park ve správě Botanického ústavu AV ČR. Park je rozdělen silnicí na vlastní park přiléhající k zámku a Oboru, dendrologickou zahradu, kde se každoročně koná výše jmenovaná výstava. Osou parku umístěného v členitém údolí je meandrující říčka Botič, na které jsou vybudované jezy a přepady a uměle rozšířené plochy 3 rybníků. Při romantické procházce se můžete toulat jak lesem s původním porostem míchaným s cizokrajnými dřevinami, tak volnými rozlehlými loukami. Na skále nad Botičem je Alpinum. Je zde vysazeno okolo 1500 druhů a kultivarů dřevin a 600 druhů a kultivarů trvalek. Nejvíce je ale průhonický park proslulý svými zhruba 8000 kusy Rhododendronů, kvůli kterým ho každoročně v květnu navštíví množství lidí milujících jaro a rozkvetlé keře plné vůní. Těm, kteří se nemohou dočkat pestrých jarních květů a rádi se procházejí mezi koberci tulipánů a narcisů, milují harmonii vůní a barev doporučuji dubnovou výstavu. Jistě oceníte cit, se kterým byla původní zemědělská krajina během let přetvořena na doslova umělecký skvost, plný průhledů a výhledů na zámek i na rybníky a oceníte 40 kilometrů dodnes zachovaných a udržovaných cest, které kdysi nechal vybudovat hrabě Silva – Tarouca. To, že park poskytuje množství příležitostí fotografům, snad není třeba zdůrazňovat. Obě části parku jsou vhodné k romantickým procházkám po celý rok, ale prožít alespoň jeden jediný jarní den v těchto místech je nenahraditelný zážitek.