Rubrika: GPS

Na začátku to byl odvážný nápad několika kamarádů ze školy, který se zrodil před třemi lety. Letos už třetí ročník soutěže, která nemá v ČR obdobu a její popularita roste každým rokem. Kombinace zábavy, geocachingu, dobrodružství a schopnosti bavit sebe i ostatní – to je GeoKačer! Soutěž pro středoškoláky i pedagogy z Olomoucka.

Historie GeoKačera v Olomouci

Občanské sdružení Buď Geo… letos již třetím rokem pořádá soutěž GeoKačer. GeoKačer 2010 je geografická soutěž pro středoškoláky a nově i jejich pedagogy. Hlavní náplní je outdoorová aktivita vycházející z geocachingu. Jedná se o hledání skrýší/pokladů pomocí GPS navigace (ale i bez ní) různě v krajině i městském prostoru. Součástí projektu jsou i přednášky na jednotlivých školách nejen o soutěži, ale také o geoinformatice. Členové občanského sdružení jsou totiž zároveň i studenti Katedry geoinformatiky PřF UP Olomouc.

V prvním ročníku se soutěže zúčastnilo okolo 60 studentů. V loňském roce jich bylo již téměř 170. Letos se organizátoři snaží především o rozšíření doprovodných aktivit, počtu skrýší i srazů účastníků.

GeoKačer 2010, letos již potřetí

Během čtyř měsíců budou středoškoláci v Olomouckém kraji plnit různé soutěžní úkoly: hledat ukryté schránky/poklady, plnit interaktivní úkoly, řešit geografické kvizy, poznávat místa z leteckých snímků, tvořit mapy, fotografovat, apod.

Ve třetím ročníku je pro soutěžící připraveno přibližně 15 skrýší, pro jejichž nalezení budou účastníci muset plnit úkoly buď z domu, nebo přímo v terénu. Stejně jako v minulých ročnících bude soutěž zaměřena na specifika různých míst Olomouckého kraje.

Většina skrýši je připravena tak, aby šly nalézt i bez přístroje GPS. Pro zájemce bez vlastního GPS přístroje je nachystáno několik kusů na zapůjčení zdarma!

Chcete se přidat?

Soutěž bude zahájena během března 2010 a její konec bude tradičně poslední týden v červnu. Na soutěžící čekají zajímavé ceny jako například: velkoformátové mapy, dárkové balíčky a předměty, čaje a kávy, knížky, atlasy, drobná elektronika a spoustu dalších. Jako hlavní cenu, stejně jako v minulých letech, plánujeme získat volnou jízdenku autobusem kamkoliv po Evropě!

Do soutěže se mohou hlásit týmy o 1 až 4 lidech složené ze studentů středních škol (povolen je i jeden nestředoškolák mladší 26 let). Letos se mohou nově hlásit také týmy učitelů, které budou plnit stejné úkoly jako studenti a budou také odměněni.

Do soutěže je možné se hlásit na stránkách www.budgeo.cz/ge­okacer. Případné dotazy zasílejte na info (at) bud­geo.cz.

Co je geocaching?

Geocaching je turistická, navigační a trochu i internetová hra. Spočívá v tom, že někdo na neznámé místo ukryje schránku, které se v angličtině říká cache. Na internetu zveřejní její souřadnice a různé doplňující informace umožňující její nalezení a informace o místě, kde se schránka nachází nebo proč byla založena. Ostatní potom tuto schránku pomocí navigačních přístrojů (nebo i bez nich) hledají. Při nalezení se zapíšou do listingu (seznamu nálezců) ve schránce, případně si vyberou něco z jejího obsahu a výměnou do ní vloží něco svého. Po návratu svůj nález anebo i neúspěch zapíší do svého hledačského profilu na speciální internetové stránce.

Na začátku to byl odvážný nápad několika kamarádů ze školy, který se zrodil před třemi lety. Letos už třetí ročník soutěže, která nemá v ČR obdobu a její popularita roste každým rokem. Kombinace zábavy, geocachingu, dobrodružství a schopnosti bavit sebe i ostatní – to je GeoKačer! Soutěž pro středoškoláky i pedagogy z Olomoucka.

Historie GeoKačera v Olomouci

Občanské sdružení Buď Geo… letos již třetím rokem pořádá soutěž GeoKačer. GeoKačer 2010 je geografická soutěž pro středoškoláky a nově i jejich pedagogy. Hlavní náplní je outdoorová aktivita vycházející z geocachingu. Jedná se o hledání skrýší/pokladů pomocí GPS navigace (ale i bez ní) různě v krajině i městském prostoru. Součástí projektu jsou i přednášky na jednotlivých školách nejen o soutěži, ale také o geoinformatice. Členové občanského sdružení jsou totiž zároveň i studenti Katedry geoinformatiky PřF UP Olomouc.

V prvním ročníku se soutěže zúčastnilo okolo 60 studentů. V loňském roce jich bylo již téměř 170. Letos se organizátoři snaží především o rozšíření doprovodných aktivit, počtu skrýší i srazů účastníků.

GeoKačer 2010, letos již potřetí

Během čtyř měsíců budou středoškoláci v Olomouckém kraji plnit různé soutěžní úkoly: hledat ukryté schránky/poklady, plnit interaktivní úkoly, řešit geografické kvizy, poznávat místa z leteckých snímků, tvořit mapy, fotografovat, apod.

Ve třetím ročníku je pro soutěžící připraveno přibližně 15 skrýší, pro jejichž nalezení budou účastníci muset plnit úkoly buď z domu, nebo přímo v terénu. Stejně jako v minulých ročnících bude soutěž zaměřena na specifika různých míst Olomouckého kraje.

Většina skrýši je připravena tak, aby šly nalézt i bez přístroje GPS. Pro zájemce bez vlastního GPS přístroje je nachystáno několik kusů na zapůjčení zdarma!

Chcete se přidat?

Soutěž bude zahájena během března 2010 a její konec bude tradičně poslední týden v červnu. Na soutěžící čekají zajímavé ceny jako například: velkoformátové mapy, dárkové balíčky a předměty, čaje a kávy, knížky, atlasy, drobná elektronika a spoustu dalších. Jako hlavní cenu, stejně jako v minulých letech, plánujeme získat volnou jízdenku autobusem kamkoliv po Evropě!

Do soutěže se mohou hlásit týmy o 1 až 4 lidech složené ze studentů středních škol (povolen je i jeden nestředoškolák mladší 26 let). Letos se mohou nově hlásit také týmy učitelů, které budou plnit stejné úkoly jako studenti a budou také odměněni.

Do soutěže je možné se hlásit na stránkách www.budgeo.cz/ge­okacer. Případné dotazy zasílejte na info (at) bud­geo.cz.

Co je geocaching?

Geocaching je turistická, navigační a trochu i internetová hra. Spočívá v tom, že někdo na neznámé místo ukryje schránku, které se v angličtině říká cache. Na internetu zveřejní její souřadnice a různé doplňující informace umožňující její nalezení a informace o místě, kde se schránka nachází nebo proč byla založena. Ostatní potom tuto schránku pomocí navigačních přístrojů (nebo i bez nich) hledají. Při nalezení se zapíšou do listingu (seznamu nálezců) ve schránce, případně si vyberou něco z jejího obsahu a výměnou do ní vloží něco svého. Po návratu svůj nález anebo i neúspěch zapíší do svého hledačského profilu na speciální internetové stránce.

Je těsně po Novém roce a možná i vám ještě zbylo nějaké to novoroční předsevzetí. Sportu chtivým by neměl uniknout SportyPal – aplikace do mobilních zařízení, s jejíž pomocí máte přehled o vašich venkovních pohybových aktivitách – chůze, běhu, cyklistice, in-line bruslení apod. Po snadné instalaci (program je zdarma dostupný pro běžné operační systémy – Android, Windows Mobile, Apple iPhone, Blackberry a telefony s podporou Java) a nastavení máte k dispozici nástroj, který po zahájení tréninku zobrazuje čas pohybu, překonanou vzdálenost, aktuální a průměrnou rychlost a spotřebované kalorie. Zobrazit můžete i jednoduchý mapový pohled, kdy se za vámi vykresluje stopa vašeho pohybu. V každou chvíli vašeho tréninku tak máte přehled o aktuálním průběhu vaší aktivity.

Analýza údajů

Výše popisované funkce asi nijak neohromí uživatele běžných GPS aplikací. Jsou to hlavně dostupné potréninkové analýzy, kterými se SportyPal odlišuje. Své zaznamenané výkony si můžete prohlížet v jednoduché podobě přímo v mobilním zařízení, do kterého lze po skončení tréninku přes dostupnou datovou službu jedním klikem stáhnout satelitní mapu z Google zobrazující celou absolvovanou trasu.

Jedním stiskem tlačítka lze ukončený trénink také odeslat na váš „účet“ webového prostředí http://sporty­pal.com/Workou­ts, kde si lze výkony prohlížet ve větším detailu. Samozřejmostí je mapa z Google obsahující grafické znázornění trasy, kterou navíc doplňují různé ikony (nejvyšší rychlost, nejvyšší bod). Mapu můžete doplnit i o rychlostní a výškový graf (na vodorovné ose zobrazuje kilometry, na svislé levé ose rychlost a na svislé pravé ose nadmořskou výšku). Po najetí kurzoru na jakoukoliv část vykreslené křivky se v mapě světle modře zobrazí úsek, kde byly tyto hodnoty dosaženy. Trénink je popsán i několika zajímavými čísly – časem startu, ukončení, nastoupanou i sestoupanou výškou, nejrychlejším úsekem apod. Velmi povedené jsou grafy zobrazující dlouhodobý tréninkový výkon a vývoj. K dispozici jsou čtyři sloupcové grafy znázorňující průměrnou rychlost, celkovou vzdálenost, čas strávený tréninkem a spotřebovanou energii na časové ose s volitelným rozlišením. Sloupce grafů lze barevně vymezit pro různé aktivity, jejichž celkové zastoupení v tréninku znázorňuje koláčový graf. K dispozici jsou i tabulky nejlepších záznamů a nechybí ani možnost exportovat data do formátu GPX pro další zpracování.

Sportující společenství – zábava i motivace

Další rozměr získává SportyPal sdílíte-li své úsilí s ostatními. Můžete tak činit buď v rámci SportyPalu nebo pomocí jiných sociálních webů jako je Twitter nebo Facebook. Se Sportypalem můžete prohlížet záznamy ostatních uživatelů, definovat své kamarády (či najít nové) a předhánět se v nasbíraných kilometrech, spálených kaloriích. Možná i vy popojdete o něco dále nebo popojedete o něco rychleji s vědomím, že vaší průměrnou rychlost pak budete obhajovat před tréninkovými kolegy. Pokud k motivaci nestačí názor ostatních, nastavte si sami cíl. Zadejte typ cíle (počet kilometrů, čas strávený tréninkem, apod.), aktivitu, časový interval a sledujte, jak cíl naplňujete.

Soukromí

Tvůrci SportyPalu mysleli i na vaší ochranu. Lze asi namítnout, že takováto geografická expozice vašeho působení by se dala nepříjemně zneužít – zvědavci vědí, kde se pohybujete, kde možná bydlíte, mohou vysledovat pravidelnost a vědět kde a kdy si s dřevěnou palicí vyzvednout vaše mobilní GPS zařízení nebo stejně tak využít vaší nepřítomnosti u vás doma. Proto lze každému tréninku přiřadit režim zobrazování ve třech úrovních – pro nikoho, pro vaše definované kamarády, pro všechny. Takto si můžete nechat své pravidelné počínání pouze pro sebe a následně pak překvapit všechny svou průměrnou rychlostí v závodě Dolomitenman.

Postřehy z třídenního užívání

Rád bych vyzdvihl několik dojmů z krátkodobého testování SportyPalu. Především oceňuji jednoduchost a funkčnost celého prostředí, jak v mobilním zařízení, tak webové aplikace. Vše je přehledné, plně funkční a ještě navíc to moc dobře vypadá. Přestože je třeba brát některé výstupy s rezervou (vertikální pohyb odečítán z GPS výšky, nikoliv z elektronického barometru, spotřeba energie odvíjena z výšky, váhy a rychlosti váhy, bez ohledu na srdeční frekvenci), považuji SportyPal s ohledem na množství a prezentaci dat získaných jen několika povely za velmi šikovný a povedený nástroj pro sledování venkovních sportovních aktivit (SportyPal myslí i na majitele vodotěsných přístrojů a jako jednu z mnoha voleb pohybu nabízí i plavání). Donedávna byla moje představa analýzy běžeckého tréninku následující: na mapě Googlu si měřítkem oklikám pravidelné kolečko. Ty potom v tréninku počítám a doma pak zanesu s datem do Excelu, který mi přes jednoduché vzorce vypočítá překonanou vzdálenost. Se SportyPalem doběhnu pod schody, kde trénink jedním tlačítkem vypnu a druhým odešlu. Než vyjdu shody nahoru, což s ohledem na právě absolvovaný výkon a složitost adresářové struktury mého domácího počítače trvá asi tak dlouho jako bych hledal onen excelový soubor s tréninky, doma už mohou prohlížet, kde jsem měl dnes nejrychlejších 500 metrů a kolikrát jsem vyčerpánim spadnul na zem.

Vlastníte-li telefon s GPS, který si na běhání či na kolo stejně berete, proč nevyužít jen další z jeho funkcí? Žijeme v takové té době, kterou si lidé kdysi představovali. Běžíme venku s nevelkou krabičkou, ze které posloucháme přímý přenos hokejového utkání nebo spartakiádní hudbu v MP3, s krabičkou, která zároveň zaznamenává náš pohyb do mapy, s krabičkou, na kterou nám kamarád z Ruska může kdykoliv doprostřed hlubokých lesů zavolat, že americká armáda vypnula družice GPS a že můžeme zastavit, protože soupeře v Japonsku dnes svým výkonem na SportyPalu neoslníme. Jen v jednom se předci ve svých představách mýlili. Můj popis začal slovem „běžíme“ – malé raketky na zádech s sebou všude ještě nenosíme………

Verze 1.1.1

Zatím jsem se snažil přiblížit právě dostupnou verzi 1.1.1. Pokud vás zajímá, kterým směrem by se mohl program dále vyvíjet, projděte si návrhy uživatelů a reakce tvůrců v diskuzích internetových stránek SportPalu. Nápadů je hodně, od hlasových informací, po přepínač chůze-běh v průběhu tréninku, offline „stínový“ závod proti předešlému výkonu, online závody odstratované GPS časem apod. Pokud vám jde ale především o pohyb, určitě vám verze 1.1.1 bude stačit. Vlastně k venkovnímu pohybu SportPal vůbec nepotřebujete, když ono je to tak jednoduché a zábavné.

Je těsně po Novém roce a možná i vám ještě zbylo nějaké to novoroční předsevzetí. Sportu chtivým by neměl uniknout SportyPal – aplikace do mobilních zařízení, s jejíž pomocí máte přehled o vašich venkovních pohybových aktivitách – chůze, běhu, cyklistice, in-line bruslení apod. Po snadné instalaci (program je zdarma dostupný pro běžné operační systémy – Android, Windows Mobile, Apple iPhone, Blackberry a telefony s podporou Java) a nastavení máte k dispozici nástroj, který po zahájení tréninku zobrazuje čas pohybu, překonanou vzdálenost, aktuální a průměrnou rychlost a spotřebované kalorie. Zobrazit můžete i jednoduchý mapový pohled, kdy se za vámi vykresluje stopa vašeho pohybu. V každou chvíli vašeho tréninku tak máte přehled o aktuálním průběhu vaší aktivity.

Analýza údajů

Výše popisované funkce asi nijak neohromí uživatele běžných GPS aplikací. Jsou to hlavně dostupné potréninkové analýzy, kterými se SportyPal odlišuje. Své zaznamenané výkony si můžete prohlížet v jednoduché podobě přímo v mobilním zařízení, do kterého lze po skončení tréninku přes dostupnou datovou službu jedním klikem stáhnout satelitní mapu z Google zobrazující celou absolvovanou trasu.

Jedním stiskem tlačítka lze ukončený trénink také odeslat na váš „účet“ webového prostředí http://sporty­pal.com/Workou­ts, kde si lze výkony prohlížet ve větším detailu. Samozřejmostí je mapa z Google obsahující grafické znázornění trasy, kterou navíc doplňují různé ikony (nejvyšší rychlost, nejvyšší bod). Mapu můžete doplnit i o rychlostní a výškový graf (na vodorovné ose zobrazuje kilometry, na svislé levé ose rychlost a na svislé pravé ose nadmořskou výšku). Po najetí kurzoru na jakoukoliv část vykreslené křivky se v mapě světle modře zobrazí úsek, kde byly tyto hodnoty dosaženy. Trénink je popsán i několika zajímavými čísly – časem startu, ukončení, nastoupanou i sestoupanou výškou, nejrychlejším úsekem apod. Velmi povedené jsou grafy zobrazující dlouhodobý tréninkový výkon a vývoj. K dispozici jsou čtyři sloupcové grafy znázorňující průměrnou rychlost, celkovou vzdálenost, čas strávený tréninkem a spotřebovanou energii na časové ose s volitelným rozlišením. Sloupce grafů lze barevně vymezit pro různé aktivity, jejichž celkové zastoupení v tréninku znázorňuje koláčový graf. K dispozici jsou i tabulky nejlepších záznamů a nechybí ani možnost exportovat data do formátu GPX pro další zpracování.

Sportující společenství – zábava i motivace

Další rozměr získává SportyPal sdílíte-li své úsilí s ostatními. Můžete tak činit buď v rámci SportyPalu nebo pomocí jiných sociálních webů jako je Twitter nebo Facebook. Se Sportypalem můžete prohlížet záznamy ostatních uživatelů, definovat své kamarády (či najít nové) a předhánět se v nasbíraných kilometrech, spálených kaloriích. Možná i vy popojdete o něco dále nebo popojedete o něco rychleji s vědomím, že vaší průměrnou rychlost pak budete obhajovat před tréninkovými kolegy. Pokud k motivaci nestačí názor ostatních, nastavte si sami cíl. Zadejte typ cíle (počet kilometrů, čas strávený tréninkem, apod.), aktivitu, časový interval a sledujte, jak cíl naplňujete.

Soukromí

Tvůrci SportyPalu mysleli i na vaší ochranu. Lze asi namítnout, že takováto geografická expozice vašeho působení by se dala nepříjemně zneužít – zvědavci vědí, kde se pohybujete, kde možná bydlíte, mohou vysledovat pravidelnost a vědět kde a kdy si s dřevěnou palicí vyzvednout vaše mobilní GPS zařízení nebo stejně tak využít vaší nepřítomnosti u vás doma. Proto lze každému tréninku přiřadit režim zobrazování ve třech úrovních – pro nikoho, pro vaše definované kamarády, pro všechny. Takto si můžete nechat své pravidelné počínání pouze pro sebe a následně pak překvapit všechny svou průměrnou rychlostí v závodě Dolomitenman.

Postřehy z třídenního užívání

Rád bych vyzdvihl několik dojmů z krátkodobého testování SportyPalu. Především oceňuji jednoduchost a funkčnost celého prostředí, jak v mobilním zařízení, tak webové aplikace. Vše je přehledné, plně funkční a ještě navíc to moc dobře vypadá. Přestože je třeba brát některé výstupy s rezervou (vertikální pohyb odečítán z GPS výšky, nikoliv z elektronického barometru, spotřeba energie odvíjena z výšky, váhy a rychlosti váhy, bez ohledu na srdeční frekvenci), považuji SportyPal s ohledem na množství a prezentaci dat získaných jen několika povely za velmi šikovný a povedený nástroj pro sledování venkovních sportovních aktivit (SportyPal myslí i na majitele vodotěsných přístrojů a jako jednu z mnoha voleb pohybu nabízí i plavání). Donedávna byla moje představa analýzy běžeckého tréninku následující: na mapě Googlu si měřítkem oklikám pravidelné kolečko. Ty potom v tréninku počítám a doma pak zanesu s datem do Excelu, který mi přes jednoduché vzorce vypočítá překonanou vzdálenost. Se SportyPalem doběhnu pod schody, kde trénink jedním tlačítkem vypnu a druhým odešlu. Než vyjdu shody nahoru, což s ohledem na právě absolvovaný výkon a složitost adresářové struktury mého domácího počítače trvá asi tak dlouho jako bych hledal onen excelový soubor s tréninky, doma už mohou prohlížet, kde jsem měl dnes nejrychlejších 500 metrů a kolikrát jsem vyčerpánim spadnul na zem.

Vlastníte-li telefon s GPS, který si na běhání či na kolo stejně berete, proč nevyužít jen další z jeho funkcí? Žijeme v takové té době, kterou si lidé kdysi představovali. Běžíme venku s nevelkou krabičkou, ze které posloucháme přímý přenos hokejového utkání nebo spartakiádní hudbu v MP3, s krabičkou, která zároveň zaznamenává náš pohyb do mapy, s krabičkou, na kterou nám kamarád z Ruska může kdykoliv doprostřed hlubokých lesů zavolat, že americká armáda vypnula družice GPS a že můžeme zastavit, protože soupeře v Japonsku dnes svým výkonem na SportyPalu neoslníme. Jen v jednom se předci ve svých představách mýlili. Můj popis začal slovem „běžíme“ – malé raketky na zádech s sebou všude ještě nenosíme………

Verze 1.1.1

Zatím jsem se snažil přiblížit právě dostupnou verzi 1.1.1. Pokud vás zajímá, kterým směrem by se mohl program dále vyvíjet, projděte si návrhy uživatelů a reakce tvůrců v diskuzích internetových stránek SportPalu. Nápadů je hodně, od hlasových informací, po přepínač chůze-běh v průběhu tréninku, offline „stínový“ závod proti předešlému výkonu, online závody odstratované GPS časem apod. Pokud vám jde ale především o pohyb, určitě vám verze 1.1.1 bude stačit. Vlastně k venkovnímu pohybu SportPal vůbec nepotřebujete, když ono je to tak jednoduché a zábavné.

V předešlém putování s GPS terénem nás ve vojenském výcvikovém prostoru Jince po 961 metrech chůze, necelé 4 kilometry vzdušnou čarou od vysněného cíle – vrcholu Toku zastavila cedule PRŮJEZD A PRŮCHOD ZAKÁZÁN! POZOR STŘELBA! Co dál? Když vynecháme všechna krkolomná řešení vyžadující naprosto přirozeně využívat nadpřirozené schopnosti či jen nepřirozeně rychle uhýbat, zbývají nám tři východiska ze vzniklé situace:

1. přepneme GPS do kompasového zobrazení, namíříme přístroj ve směru cedule a zjistíme kurz potřebný k jejímu dosažení. Od tohoto kurzu odečteme 180°, pomalu se otáčíme (je celkem jedno jestli vlevo nebo vpravo, jak již bylo řečeno v prvním dílu, s GPS jdou divy, zvykáme si) do směru – kurs cedule-180° a s kladnou hodnotou v poli aktuální rychlost uvolňujeme waypoint ZAKAZ.
2. Ignorujeme ceduli a v brnění nezranitelnosti občanů v rukou NATO, v brnění rezivějícím nevědomostí pokračujeme podle plánu na waypoint ROZ2.
3. Pokusíme se najít takovou cestu k cíli, kde závažnost sdělení příkazových cedulí dosáhne maximální hodnoty ekvivalentu zprávy: MEDVĚDY NEKRMIT! (Ekvivalent námi nalezenému zákazu by v tomto případě zněl: Medvědy nekrmit. Tím co jste tu našli nebo si přinesli už vůbec ne!!!)

Zákaz je zákaz, řešení 2 zamítáme a jelikož jsme si navigaci s GPS ještě moc nevyzkoušeli, odmítnut je i návrh 1. Pokusíme se tedy najít Tok jinou, dnes nezakázanou cestou. Před branou se zákazem je odbočka vlevo, tak proč po ní nejít. Po několika stech metrech chůze máme smůlu. Kdoví, kdy se dneska dostaneme zpátky, třeba bude potřeba rozdělat i oheň, udělat louč a pak může být smůla k nezaplacení. Ukládáme tedy polohu smůlou obaleného kmene stromu a pokračujeme dál. Zanedlouho se nabízí zatočit po cestě do pravého úhlu doprava, tedy přibližně do původního směru mezi body OCTARN-ROZ2. Co je ale důležitější, cestu netíží žádné viditelné omezení pohybu. Rovnoběžnou cestou bez zákazu vstupu se dostáváme ve směru k Toku na úroveň bodu ROZ2.

Záznam změny tlaku vzduchu nám vykresluje výškový profil cesty a i z něho je znát, že jdeme správně, tedy alespoň ve vertikální ose.

Na pravé straně cesty míjíme soušky jako stvořené k podpalu a ukládáme jejich polohu. (Pokud má někdo připomínky k mé, vzhledem k rozsahu cesty zcela neadekvátní posedlosti ukládat souřadnice materiálu na oheň, tak se snažím vymyslet modelový případ praktického využití GPS, navrhnout byť jen potencionální kontribuci přístroje k vyřešení fiktivní neplánované události a těm, kterým se to nelíbí, ať si večer jedí zajíce syrové.) Za souškami se cesta stáčí poněkud vpravo a pokud udržíme tento směr, napojíme se na původně plánovanou trasu mezi traťovými body ROZ2 a ROZ3. To se ovšem nedaří. Stále ještě se snažíme držet oficiálních cest a tedy možnosti neminout zákazové cedule a jsme stáčeni opět vlevo. Zanedlouho se ale daří jiná věc. Ukládáme waypoint 700. No jo, no jo. S takovými úvahami jsem počítal. Ne, nejedná se o místo se šesti sty devadesáti šesti špalky na oheň a dalšími čtyřmi na sezení okolo něho, natož o paseku se zásobou dřeva na 700 minut středně velkého ohně. Jedná se uložení místa, kde překračujeme nadmořskou výšku 700 metrů. Nikdy nevíte, kdy se taková informace může hodit (např. sestupy do bezpečných výšek v případě výškové nemoci, limity výskytu bodavého hmyzu přenášejícího nemoci apod.). My tak třeba víme, kde leží vrstevnice 700 m, tedy za kterým bodem na naší cestě je možné počítat s klečovým porostem, jinými slovy se značným snížením objemu pořádného dřeva na pořádný oheň.

Podíváme-li se na zobrazení kompasu v aktivním režimu Zaměř a jdi, střelka ukazuje směr myšlené čáry ROZ1-TOK a posunutí střední části střelky nám s ohledem na měřítko (vzdálenost mezi tečkami sousedními tečkami je 1,25 km) říká, že ona myšlená čára je od nás přibližně 3 km vpravo.

(Smysl tohoto typu navigace jsme zmiňovali v minulém dílu. Šlo by o případ, kdyby v GPS nebyly uloženy souřadnice TOKu, my ho nad lesy viděli, zaměřili směr k němu a teď s dohledností 100 metrů mezi stromy víme, že když půjdeme 3 kilometry doprava a pak ve směru šipky, Tok nemůžeme minout.)

Držíme se stále cesty v rovnoběžném směru s původním plánem a jelikož se dostáváme už na úroveň bodu ROZ3, můžeme se pokusit vpravo bokem o jeho dosažení. Abychom se vyhnuli chůzi hustým lesem, můžeme se poohlédnout po nějakém vhodném průseku. Tenhle bohatě stačí. (Vyfotil jsem ho, jeho přesnou podobu zaostřením na stromeček v popředí před nepřáteli demokracie strategicky zamaskoval rozmazáním a poté pro jistotu ještě úplně smazal). Touto lesní dálnicí se dostáváme přímo k bodu ROZ3.

A to aby se něco zajímavého po cestě zase nepřihodilo. Kousek před waypointem ROZ3 jsme překračovali bystřinku, která by na první pohled mohla obsahovat pitnou vodu a na druhý pohled ji v případě nouze, pro který si ji jako PIT VODA radši uložíme, lehce nahradí. Požití neznámé vody může navodit stavy nevolnosti, dezorientace i halucinace, ale co je to proti trvalým následkům kritické dehydratace? No dobře, pokud popojdeme o 98 metrů, najdeme útulnou studánku s opravdu pitnou vodou. V mapovém znázornění ručky si pohybem kurzoru můžeme vzdálenost mezi body PIT VODA a STUDANKA lehce zjistit.

Rozhodně bych ale uložení bodu PIT VODA nepovažoval za ukvapené a nezatracoval. Jak by se jméno stěžejního bodu (vyjadřující zkratku Požáru Imunní Tekutina Vypálení Odvrátíte Dostatečnou Aplikací) snadno v případě nekontrolovaného vývoje velikosti ohně do hlubokých lesů volalo?

Z ROZ3 se k Toku vydáváme směrem k ROZ4, tedy po „zakázané cestě“. Je úplné ticho, po dělostřelecké aktivitě jako by se zem slehla. Nestřílí se a i kdyby, nebudou přeci útočením snižovat nejvyšší vrchol pohoří, po Padrťských pláních druhou nejnavštěvovanější oblast Středních Brd. Co nám ale komplikuje postup, je nemalé množství nejrůznějších odboček a rozcestí. V této fázi navigace se řídíme přímým směrem k ROZ4 a je na nás, správně odhadnout, které cesty zvolit. Neujdeme ani kilometr a šeredně se mýlíme. Dáváme se doprava a v pásmu kleče nás cesta oddaluje od přímého směru k ROZ4 a co hůř, je sama přímým směrem do zrádných mokřin a co ještě hůř, je přímým směrem k dopadové ploše dělostřelecké střelnice na Baštině. Jenže to mi ještě nevíme. Zatím nás z míry vyvede taková maličkost, jako je mrtvá žirafa vedle cesty. Co že tam dělala? Proč že je mrtvá? Proč jsem fotil každou hovězinu a mrtvou žirafu ne? Byla tam, protože dál už zřejmě nemusela. V pásmu kleči už ji dlouhý krk k výhledu do kraje plně dopomohl a nemusela se tak škrábat na úplný vrchol. Pohybujeme se v pásmu zrádných bažin a na dopadové ploše dělostřelectva a vy se ptáte, proč je mrtvá? Připouštím, že co do udržení hlavy nad vodou mokřadů má v délce krku jisté výhody, ale z hlediska obtížnosti zaměření „myslivců“ z Baštiny nemůže být o přínosech vůbec řeč. A nefotím ji z úcty k mrtvým.

Míjíme ohořelou dopadovou plochu, v GPS zvolíme přímou navigaci k bodu TOK a zcela mimo cestu, v silně podmáčeném terénu se v přiblížení na cíl vyhýbáme zrcadlícím se hladinám pramenných jezírek. S vrcholem Toku je to trochu složitější, neb jde spíš o jakousi náhorní plošinu. My budeme věřit našemu souřadnicovému zaměření a po 8,5 kilometrech chůze, ve 12:30 SEČ, dosahujeme nejvyššího bodu Brd.

Pro cestu zpět můžeme vybírat z několika variant navigace. Buď můžeme jít přímým směrem na ROZ1, držet se naplánované route v obráceném sledu traťových bodů,

kdy nás GPS povede z Toku v přímém směru na bod ROZ4 atd.

(nenechte se zmást symbolem slona v místě, kde jsme našli mrtvou žirafu. Ne každý přístroj je dokonalý a v procesu výběru před jeho koupí nebyl požadavek na poskytnutí ikonek pro všechny africké savce mou naprostou prioritou.) nebo použít způsob trackback – zpětné vedení po již prošlé trase. V tomto případě by nás GPS vedla zpět po uloženém tracklogu,

tedy přesně cestou, kterou jsme mezi body ROZ1 a TOK absolvovali. Tracklog jsme dnes pohybem vykreslili takto:

Stačí jen vybrat bod, kam se chceme vracet,

zadat sledování trasy

a pak už jen poslouchat neposednou navigační šipku, ukazující nám přesně cestu, kudy jsme dnes šli

Vzdálenost k cíli ROZ1 – 8.46 km je délkou celého tracklogu, nikoliv přímá vzdálenost k ROZ1. Vzpomeneme-li si na všechna úskalí pohybu v dělostřelecké střelnici obklopené močály plných sudokopytníků afrických savan, porovnáme-li vzdálenost trackbacku se vzdáleností projití traťových bodů v obráceném pořadí

s ohledem na aktuální čas, volíme přímý směr k bodu ROZ4. Navigaci trackback používáme v případě, že nám nevadí jít stejnou cestou zpět. To nám nemusí vadit pokud byla zajímává nebo pokud nebyla zajímavá a padla mlha nebo tma a my stejně nic nevidíme. Trackback použijeme i v případě, že nám stejná cesta zpět nejen nevadí, kdy nám dokonce vyhovuje, v extrémních případech i jiná nezbývá. Představte si výstup na horu za pěkného počasí, překračování říms, ledopádů, chůzi po úzkých hřebenech a následnou cestu zpět za sněhové vánice. Kdo by hledal jiný sestup, když mu přístroj GPS šipkou bude říkat kudy vede cesta dolů. A to nemluvím o uložených souřadnicích tolika šikovných komodit, které jsme při výstupu pořídili. Nepřehlédnutelnou výhodou backtrackové navigace k bodům jako je STAN, DOKTOR, JÍDLO, MOST, VRST2500 je v tom, že informace o naší poloze a pohybu vzhledem k těmto waypointům jsou vztaženy ke skutečné křivce cesty, nikoliv jen k přímým směrům. Dostává se nám tak o dost přesnějších dat typu: vzdálenost k bodu, očekávaná doba k jeho dosažení, čas v bodě apod. Jak jsme již ale řekli, jedná se o metodu navigace pro návraty místy, kde naše životy nevystavujeme přímému ohrožení, v našem případě o ni tedy vůbec nemůže být řeč (přístroj GPS v náprsní kapse nás před ráží 122 milimetrů opravdu neochrání, protože používáme tzv. ručky, čili zařízení, která nemají v náprsní kapse co dělat.). Poklidný návrat přes traťové body byl narušen jen mezi ROZ2 a ZAKAZ ohlušujícími ránami za našimi zády. Za doznívající ozvěny dělostřeleckého cvičení se na displeji GPS snižovala aktuální rychlost pohybu až na nulu, zobrazil se tracklog, kompas zaznamenal několik zmatených 180 stupňových vychýlení na obě strany a poté aktuální rychlost neobvykle svižně stoupala až na dnešní zdaleka nejvyšší hodnotu.

ROZ1 je nedaleko

jsme tam. Živí. Pojďme se podívat na mapy dnešního veselého výletu

Červená čára znázorňuje plánovanou route – úsečky mezi traťovými body, modrá pak tracklog – prošlou trasu mezi body ROZ1 a TOK. Další mapu doplníme zelenou čarou chůze mezi body TOK a ROZ2 a běhu od bodu ROZ2 k ZAKAZ

Ve výškovém profilu cesty

se můžeme pohybovat vlevo a vpravo a zjistit tak například čas dosažení jednotlivých výšek

Takto pak může vypadat trasový počítač shrnující výlet v několika ukazatelích (průměrné rychlosti a časy pohybu, ušlá vzdálenost)

V levém horním rohu vidíme čas západu Slunce v cílovém bodu, který se při některých návratech může opravdu hodit.

Několik otázek na závěr:

V čem nám byla při dnešním výletu GPS přínosem? Bez mapy i jejího memorování nebyl problém s najitím bodu počátku cesty – stěžejního rozcestí, neustálý přehled o naší poloze (směr, vzdálenost) vůči dalším třem významným rozcestím a vrcholu Toku, časové souvislosti pohybu (doba pohybu, doba bez pohybu, celková průměrná rychlost, průměrná rychlost pohybu, očekávané časy dosažení jednotlivých bodů), možnost návratu stejnou cestou.

V čem nám byla při dnešním výletu GPS přítěží? Možnost návratu stejnou cestou.

Jak lze využití GPS v takovémto výletu vylepšit? Při pohybu bez mapového podkladu v GPS by určitě pomohlo uložení více traťových bodů. Nejen znalostí polohy dalších rozcestí, ale i bodů na cestě mezi nimi by se dalo předejít nesprávnému odbočení a následnému pohybu na hranici cílové plochy v přestávce dělostřeleckého cvičení.

Další výhody použití GPS? Nejrůznější analýzy sesbíraných dat po nahrání do počítače, jejich sdílení, opakované použití (pokud se vysloveně chcete nechat trefit, můžete si tracklog v GPS nechat a vydat se po svých neuvážených stopách znovu, případně je komukoliv na jejich vlastní riziko k podobnému účelu poskytnout).

Časová úspora efektivnějším přesunem z bodu do bodu? Samozřejmě. ROZ1, ZAKAZ, TOK, PIT VODA – všimli jste si, kolik zkratek jsme při navigaci GPS využili?

Upozornění? Samozřejmě. Přestože dokáže GPS některé informace zpracovávat nepoměrně rychleji a přesněji než náš mozek, pořád je ten na prvním místě v řešení celkové organizace přesunu terénem. A mělo tomu tak být i dnes.

Ať jste kde jste, bezpečné souřadnice

Po prvních dvou dílech seriálu GPS víme dost na to, abychom přestali chodit kolem horké kaše (vždyť právě o to s GPS jde, zkrátit si tu cestu, nechodit pořád dokola) a šli rovnou k praktickému použití turistických „ruček“ (kdykoliv se v textu objeví výraz „ručka“ nejde o ruční brzdu, ale o přístroj GPS, jako stvořený pro držení v ruce, „jako“ stvořený pro turistu hopsajícího v dosahu družic GPS). Teorie jsme si užili dost v minulých dílech a dnes si na praktickém příkladu ukážeme, co s takovou ručkou ruku v ruce získáme, o co přijdeme.

K názorné ukázce výletu s GPS jsem vybral stroj Garmin eTrex Vista C, a to protože je svým způsobem jedinečný – jiný nemám. Cvičným prostorem nám stejně jako armádě bude brdský velikán Tok, konkrétně zdolání jeho vrcholu přímo ze základního tábora Obecnice (jo jo, s GPS jdou divy, dá se na to zvyknout). Modelový výlet byl usazen do myslím si poměrně běžné tématické i organizační struktury: neznámé prostředí, půldenní až jednodenní výstup na kopec, stejnou cestou zpět, bez mapy, jen my, naše GPS (bez mapového podkladu) a krásná obloha ukrývající alespoň 3 šperky moderního navigačního a komunikačního souhvězdí. Cílem povídání bude názorně ukázat, že GPS nám neposkytuje jen dvě krkolomná, technická čísla zeměpisných souřadnic, ale i údaje, které pohybující se člověk bez znalosti pojmu zeměpisná souřadnice používá po staletí. Půjde nám tedy více méně o rozdíl mezi následujícími obrazovkami přístroje GPS.

Příprava výletu

Cíl cesty, důvod k ní, jak vysvětlit vzlykající mapě, že dnes s námi nemůže a podobné dílčí starosti považuji za uzavřené a pustil bych se rovnou do přípravy trasy ve smyslu datového zázemí. Jak již bylo řečeno, půjdeme bez papírové mapy či mapy uložené v přístroji GPS a v neznámém prostředí. Navrhuji tedy vymezit počáteční a koncový bod trasy a několik kontrolních bodů mezi nimi – tzv. waypointy. Traťové body budou nahrány do ručky a nahradí nám funkci mapy – náš pohyb budeme usměrňovat podle změny aktuální pozice vůči těmto, geograficky vymezeným bodům. Jedním z uživatelsky přívětivých způsobů získání souřadnic waypointů je jejich odečtení z lokalizovaných map (obrázek mapy, jehož rohům jsou přiřazeny zeměpisné souřadnice a lze tak snadno zjistit zeměpisnou šířku a délku libovolného bodu mapy), a to třeba v programu OziExplorer na osobním počítači. Vše je zřejmé z následujícího obrázku:

Výchozím bodem bude odbočka vlevo z asfaltové silnice mezi obcí Obecnice a vodní nádrží stejného jména. Vytvoříme tedy waypoint ROZ1 (pojmenování volím zkrácením výrazu rozcestí 1 a pokud se vám jméno nelíbí ani jako zkratka pro Rozumem Obhájený Začátek 1, zvolte si co chcete). Dalším nezbytným bodem navigace je cíl – vrchol Toku a i pro něj vytvoříme waypoint – TOK (pojmenování volím plným zněním skutečného jména kopce a pokud se vám nelíbí ani jako zkratka pro Troufalý Odhad Konce, zvolte si co chcete, ale už vážně nevím o co vám jde). Zdá se, že máme vše co potřebujeme – na ROZ1 se cesta oddělí od silnice a my po ní půjdeme až na TOK. Mapa ovšem šedivými čárami naznačuje, že cest (4.jpg) je v Brdech dost. A protože mapu s sebou mít nebudeme, bylo by v zájmu úspěchu akce v daném časovém limitu vhodné předejít nesprávnému odbočení. Ano, správně, to (teoreticky) docílíme vytvořením dalších traťových bodů – ROZ2, ROZ3 a ROZ4. Zvolena jsou rozcestí mezi body ROZ1 a TOK, přes která bychom měli projít a v jejich popisu je uvedeno, zda se na nich vydat vlevo nebo vpravo. Dále je přidán jeden bod zájmu – hájovna (podle mapového symbolu) Octárna, přes který výlet povede.

Upřímně řečeno, ani mně bod zájmu vůbec nezajímá, ale vytvořený bod OCTARN by se mohl hodit v případě, že padne hustá mlha, ztratíme cestu pod nohama a bude hrozit chůze v přímých směrech mezi traťovými body, tedy na trase ROZ1-ROZ2 značné zpomalení chůze vlivem standardní hustoty vody nádrže Obecnice.

Po přehrání bodů do GPS a zanechání mapy doma nám tedy v terénu zbude jen souřadnicemi vymezená informace ROZ1-OCTARN-ROZ2-ROZ3-ROZ4-TOK. Propojením waypointů do řetězce vzniká jeden ze základních způsobů navigace GPS – route (trasa). Přehráním waypointů i route do GPS bych datovou přípravu výletu ukončil, baterky jsem nám nabil, můžeme vyrazit.

Zahájení cesty

Je něco kolem 10. ranní. Jdeme z Obecnice po silnici k vodní nádrži. Displej přístroje GPS vypadá takto (obr. vpravo). Abychom v tom povídání neminuli stěžejní odbočku, obdařil jsem bod ROZ1 varovným signálem s poloměrem 50 metrů. To znamená, že jakmile se dostaneme na vzdálenost 50 metrů od bodem vymezeného rozcestí, zobrazí se na displeji přístroje varovná zpráva a aby toho nebylo málo, ručka ještě zazvoní. BRRRCRRRRRRRR­RBRRRRRR!!! No vidíte, tak tak jsem to stačil doříct a už je to tady.

Jsme na místě, ROZ1. A hned nás GPS žene na další waypoint – OCTARN (obr. vlevo). Rada jak se tam dostat, může mít několik podob. Obrazovka kompasu nám například ukazuje směr a jméno následujícího waypointu a z volitelných datových polí se dozvíme, že jsme v nadmořské výšce 559 metrů a od cíle (myšleno cesty, nikoliv příštího waypointu) nás dělí 4,75 kilometrů (jedná se o součet přímých vzdáleností mezi waypointy, takže údaj nepřesný, nikoliv však nezbytně).

Dalším možným způsobem navigace může být grafické znázornění cesty před námi (navolená datová pole nám k tomu prozradí naší aktuální rychlost, čas dosažení cíle při dodržení dosavadní průměrné rychlosti, vzdálenost do cíle a uraženou vzdálenost:

Úkol je tedy jednoduchý, víme kterým směrem a jak daleko následující traťový bod je a my se budeme snažit držet se takové cesty, která se od úsečky ROZ1-OCTARN vzdaluje nejméně. Počkat, počkat, co to támhle je, no ano, je to on. Přímo před námi, koho to nevidíme, kopec Tok. No kdo by to čekal.Zde trošičku odbočíme. Tedy odbočíme zatím jen tématicky, a hned nato, nedočkavci, samozřejmě i z ROZ1 směrem na OCTARN. Šance vidět cíl cesty před jeho dosažením, může mít například z hlediska motivace a odhadu času dosažení určité výhody i nevýhody. Z hlediska navigace převažují výhody.

Vžijme se teď do situace, že nemáme v GPS uloženy žádné waypointy pro dnešní výstup, přesto by jsme ale chtěli z vrcholu Toku dopřát pohledu oku. Ono se řekne, vrchol vidíme, proč nejít rovnou k němu. Jenže mezi Tokem a naší aktuální pozicí leží hektary hustého brdského lesa, který dokáže schovat ledacos. Přesto i zde může přístroj GPS pomoci. Použili bychom funkci „Zadej směr a jdi“. Z našeho stanoviště zamíříme ručku k cíli(je vybavena nakreslenou muškou) a směr stiskem tlačítka uzamkneme (obr. vlevo):

V tomto režimu se nám střední část střelky oddělí a v její kolmici vedené středem se zobrazí linka teček. Ať půjdeme, kam půjdeme, střelka bude neustále rovnoběžná s uzamknutým směrem a její střední část vychylováním doprava či doleva vyjádří odchýlení na kolmici od myšlené čáry: pozice uzamknutí směru – cíl. Posune-li se střední část střelky o jednu tečku doprava víme, že ona myšlená čára je od nás napravo, a to v kolmé vzdálenosti 0.25 kilometru (viz. měřítko v blízkosti pravého horního rohu kulaté kompasové růžice – připustíme-li, že i kruh může mít roh). Pokud tedy ztratíme Tok v brdských lesích z dohledu, kompas bude stále ukazovat směr na Tok z bodu odkud jsme ho viděli a zaměřili a v případě vychýlení z tohoto přímého přesunu i onu stranovou odchylku.

My ale využijeme plánovaného způsobu navigace – route a po cestě nás tudíž čekají další 4 traťové body, včetně bodu zájmu OCTARN, u kterého už skoro jsme. Jak vidíte z mapové obrazovky přístroje, vedle teoretické route (růžové linky spojující waypointy – vzdálenostně nejkratší trasa) za sebou kreslíme modrý ocásek. Ten znázorňuje skutečně absolvovanou cestu – tzv. tracklog. O jeho využití bude řeč později. U Octárny budeme co nevidět, vždyť je to k ní jen 114 metrů a měli bychom tam být v 10:09 (obr. vlevo). A tak se také stalo. V zájmu dosažení Toku v dopoledním skoku se zájmem kvapně míjíme bod zájmu Octárna a už klopíme na waypoint ROZ2.

PRŮJEZD A PRŮCHOD ZAKÁZÁN! POZOR STŘELBA! Aha, tak závory s touto cedulí jsme si na mapě nevšimli. Zdá se tedy, že ty ohlušující rány před námi asi před deseti minutami nebyly údery ve čtyřech dlaních správce mravenišť pevně sevřené palice do obřích gongů, které decibely do čerstvého dubnového vzduchu volají: vstávat holoto, je jaro, do práce, budovat!!! a vibracemi shazují po zimě zkřehlé, vyschlé, stromy již odmítnuté jehličky, jakoby stvořené k inzerované činnosti, ale běžná rutina cvičení 123. dělostřeleckého oddílu 13. dělostřelecké brigády základny v Jincích. Tak to je nadělení! Mezitím co zbytek výpravy propadá panice si uložíme bránu jako waypoint z názvem ZAKAZ (to, že se jedná o zkratku Zatracená Armáda Kazí Aktivitu Zákazem nebudu snad ani zmiňovat) (gps7.bmp):

Co bude dál? Závoru s výstrahou Vstup a zemři bychom zcela ignorovat neměli, ale GPS se nám v ruce ještě ani neohřála a už máme obracet zpět? Naše situace vypadá beznadějně, posuďte sami (gps8.bmp): Grafické znázornění je už jen pro silnější povahy, jsme naváděni teprve na ROZ2, kdesi před námi tajemstvím opředené další dva waypointy i cílový bod a my tu stojíme a lžeme sami sobě – šipkou aktuální pozice zakrýváme zlověstnou lebku traťového bodu ZAKAZ, lebku symbolizující smrt našim snům, zkřížené kosti vysmívající se našim zkříženým plánům (gps9.bmp):

Zastaví nás zákaz vstupu? Najdeme jinou cestu? Ochrání přístroj GPS v náprsní kapse naše srdce před ráží 120 mm raketometu vz. 70 se čtyřicetihlavňovou reaktivní zbraní s maximálním dostřelem až 20 kilometrů? Neválčíme přeci jenom s obřími mravenčími gongy? Máme smůlu? Proč jsme na vrcholu nenašli mrtvou žirafu? Proč ležela necelý kilometr pod ním? Dozvíte se v dalším dílu.

Ať jste kde jste, znejte své souřadnice…

Geocaching je celosvětová hra založená na využití technologie GPS (Global Position System) a vlastní základně hledačů „pokladů“ (Cache). Členství v komunitě je zdarma a jedinou podmínkou k tomu, abyste mohli propadnout kouzlu geocachingu, je vlastnit přístroj GPS (GPS, PDA nebo mobilní telefon s GPS) a mít přístup k internetovému portálu společnosti Groundspeak www.geocaching.com. Celá hra je závislá na vtipu a vynalézavosti jednotlivých hráčů, protože právě oni vyrábí jednotlivé cache, umístí je na zajímavé místo někde v přírodě a jejich souřadnce či indicie vedoucí k jejímu nalezení zveřejní na Internetu. Vlastní přehledy a veškeré informace týkající se cachí obhospodařuje internetový portál www.geocaching.com.

Co je v pokladu?

Toho, kdo se domnívá, že poklad skrývá něco cenného, musím bohužel zklamat. Nicméně neskutečná touha zjistit, co na nás autor pokladu nachystal a radost z toho, že jsme na jeho lsti vyzráli je dostatečnou odměnou za to, že jsme na krásné místo v přírodě šli občas podstatně horší cestou než ostatní mudly (přezdívka pro lidi bez GPS v ruce). Obsah vlastní schránky se liší dle jejího typu či přesněji řečeno velikosti. Ty nejmenší jsou vybaveny pouze logbookem (srolovaný proužek papíru) a špačkem tužky se nazývají mikrocache (obvykle krabička od filmu). Ty větší – normální jsou o velikosti různých šroubovacích sklenic či potravinových plastových krabiček. V těchto cachích se již objevují nejrůznější předměty jako hračky z kindervajec a podobně, které obvzlášť nejmladší geokačeři vyměňují mezi poklady a jejich domácími sbírkami.

Jak legalizovat tuto hru doma?

V podstatě záleží na tom, zda je vaše milá polovička hravá a chodí ráda do přírody. V případě, že ano, je v podstatě po problému a rodinné štěstí má otevřené dveře. Stačí krátká zmínka o novém rozměru víkendových vycházek a během několika dnů se můžete mazlit s vaší novou high-endovou hračkou. Ovšem není-li tomu tak, doporučuji najít jakýkoliv dostatečně pádný důvod proč si GPS reciever pořídit. Kupříkladu já jsem si ho koupil na tůry skialpinismu (ale fakt ). A protože na skialpech člověk není každý týden, jen tak náhodou při hledání potřebného software na internetu narazíte na adresu WWW.GEOCACHING.COM. No a prostě si to zkusíte. A když máte děti ? To byste mohli chodit každý den….

O geocacherech

Jsou to většinou velice příjemní lidé s podobnou úchylkou. V přírodě se snadno poznají, protože nesmyslně krouží lesem s nějakým „divným mobilem“ v ruce a hrabou se v zemi, nebo prohlíží všechny keře a koruny stromů. Ale jakmile prohodíte pár slov naleznete společnou řeč. A komu to nestačí, může se zůčastnit tzv. Geoeventů, které se konají po celé republice i za jejími hrancemi.

Takže – let´s go geocaching !

Ještě pár užitečných odkazů

• www.geocaching.com – globální stránky
• www.geocaching.cz – české stránky
• www.geocachingshop.eu – specializovaný geocachingový obchod
• www.garmin.com – stránky největšího výrobce GPS přístrojů
• www.fons.cz – český distributor Garminu