Guatemalský Tikal: Kdysi nejmocnější sídlo Mayů

Jednou z největších guatemlaských zajímavostí je archeologické naleziště Tikal, zbytky největšího a nejdůležitějšího mayského města. Rozsah a celistvost této mayské lokality je pro návštěvníky až fascinující. Je možnost prohlédnout si nejen stavební památky a urbanismus města vystavěného v klasickém mayském období, ale zároveň pochopit i zničující moc džungle, v níž se vykopávky nacházejí. Zbytky Tikalu jsou od roku 1979 na seznamu světového dědictví UNESCO.

Tikal: Nejmocnější město Mayů

Tikal bylo v klasické éře mayské kultury největší a nejmocnější město. Doba jeho největší slávy spadá do období před víc než tisícem let.

Ve střední Americe se nacházejí i jiné mayské stavební památky. Tikal mezi nimi vyniká rozsáhlostí lokality a impozantností nalezených a odkrytých budov, chrámů a dalších stavebních prvků obklopených džunglí.

Návštěvníci mezi nimi volně procházejí, na některé budovy mohou vystoupat, poslouchat zvuky džungle a z výšky nad korunami stromů získat ucelený pohled na kdysi mocné mayské sídlo.

Víc než tisíc let stará historie

Historie Tikalu se podle archeologů začala psát přibližně ve čtvrtém století před naším letopočtem. V letech 200 až 900 našeho věku dosáhlo největšího rozmachu.

O své postavení musela mayská metropole bojovat s jinými městy. Osudnou byla porážka Caracolem (562 našeho věku). Historikové připomínají, že tato fatální prohra vrátila vývoj Tikalu o sto let zpátky. Město sice dál žilo a jakž takž prosperovalo, ale v počátkem desátého století nastal jeho úpadek.

Opuštěné město pohltila džungle

Obyvatelé Tikal opustili a město začala zarůstat džungle. O někdejší slávě zaniklého sídla Mayů se kolonizátoři sice z ústního podání původních obyvatel sice dozvídali, ale až v 19. století byly zbytky Tikalu objeveny.

• Archeologové se sto let na místo dostávali leda po vlastích nohou, žádné cesty neexistovaly.
• Až v 60. letech 20. století vzaly archeologické práce v Tikalu odborný směr a dozor záštitou Pensylvánské univerzity.
• V sedmdesátých letech se do odkrývání zbytků mayského Tikalu zapojila guatemalská vláda. Společným úsilím byl Tikal uveden do stavu, v kterém je k vidění v současné době.
• V roce 1979 byly trosky největší mayské aglomerace zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.

Do Tikalu začali přijíždět odborníci a laičtí návštěvníci z celého světa.

 

Tikal: Otevřeno od rána do večera

V Tikalu byl zřízen veřejnosti přístupný archeologický park. Jeho hlavní brána se otevírá denně od šesti ráno do 18 hodin večer.

• Zájemci o návštěvu Tikalu obvykle volí ubytování v půvabném městě Flores (kde je malé dopravní letiště), odkud do Tikalu dojíždějí autobusy a mikrobusy turistických společností.
• Minibusy odjíždějí také z autobusového terminálu v Santa Eleně, ale jen jednou denně (v šest ráno) do Tikalu a jednou denně (ve 12.30) z Tikalu. Stojí stejně jako minibusy z Flores, ale zastavují v poměrně velké vzdálenosti od návštěvnického centra v Tikalu.
• Ze Santa Eleny ovšem jezdí ještě autobusy druhé třídy, a to od šesti ráno v pravidelných 90 minutových intervalech. Cesta trvá déle a autobusy nejezdí v neděli.
• Do Tikalu lze samozřejmě přijet i vlastním vozem, ale parkovné není levné.

Vstupenky a návštěvnické centrum

Vstupenky do areálu Tikalu stojí 20 amerických dolarů. Děti do 12 let mají vstup zdarma. Platil lze jenom hotově a v celém komplexu nejsou bankomaty.

Protože v poměrně rozsáhlém návštěvnickém centru je i množství butiků a obchodů se suvenýry, doporučuje se mát s sebou dostatek hotových peněz. Lze platit místní měnou nebo americkými dolary.

V návštěvnickém centru jsou rovněž kapacitní moderní toalety, pošta, restaurace a model původního města Tikalu.

Bivakování v Tikalu je možné

Mnozí turisté chtějí vidět východ slunce nad Tikalem z některého z vyhlídkových míst. Ti platí vyšší vstupné.

• Vstupenky zakoupené po 15. hodině jsou platné i následující den.
• Vstupenky se nedoporučuje kupovat od průvodců, ale přímo v kase.
• V areálu je možno i přestat. Doporučuje se spacák, hamaka nebo karimatka, síť proti komárům, jídlo a dostatek vody.

Jak velí móda počátku 21. století, je i Tikalu zřízena adrenalinová atrakce Jungle baldachýn tour canopytikal. Jízda není obtížná a je zvládnutelná i dětmi a staršími osobami.

Řev opic a křik krocanů

V rozsáhlém prostoru archeologického parku se turisté pohybují sami nebo s průvodcem. Záleží na jejich volbě. Procházejí po širokých stinných stezkách od jedné vykopávky k další. Mapy areálu jsou dostupné v návštěvnickém centru.

Až na výjimky (například chrám IV) nejsou nikde velké výškové rozdíly. K chrámům, které jsou přístupné, vedou dřevěné schody. Tyto úseky nejsou schůdné lidem s omezenou hybností.

Zájemce o přírodu zaujme jednak flóra bujné džungle, jednak i živočišní obyvatelé areálu, kteří se všude hlasitě ozývají (opice, mývalovití, divocí krocani, tukani).

Počasí v Tikalu je celoročně horké, vlhké, nad korunami stromů slunečné. Hodí se lehké oblečení, pevné boty a dostatek pití na celý den.