Cestovatel.cz

"Tak kam letos?"
"No, snad na sever, když na něj stále vzpomínáme."
"Neblbněte. Řekli jsme, že se nebudeme dvakrát vracet do stejných míst, a tam jsme už byli dokonce dvakrát. To už snad stačilo."
"Tak něco navrhni ty, když nesouhlasíš."
"Já bych si dala říct třeba na Španělsko. Tam se mi líbilo a určitě si tam ohřeju své zimomřivé kosti."

Odvěká touha létat provází lidstvo od nepaměti. Teprve před pár desítkami let se tento sen mohl splnit většímu množství lidí a létání se stalo sportem a zálibou. Nebude se asi nikdy jednat o činnost masově rozšířenou, ale tvrzení, že je to snobská záliba horních deseti tisíc, je daleko od pravdy. Rozhodující je hlavně nadšení a ochota svému koníčku i něco obětovat. Letiště navíc nemusí sloužit jen létání. Při dodržení jistých podmínek může být prostorem, kde se odehrává spousta činností, které by jinde bylo možné realizovat jen těžko. Ač se to zdá nemožné, může plnit i významnou úlohu v ochraně přírody.

Pojďte navštívit jednu z nejmenších brněnských čtvrtí, sídlo mnoha spolků a místo, kde najdete jedno ze dvou brněnských letišť. Město zde přes zemědělskou krajinu a zahrádkářské kolonie přechází do zalesněného okolí a dosud zde zůstalo zachováno množství cenných přírodních lokalit.

Update 1.7.: přidány fotografie z minulého ročníku.

Zubrnická museální železnice si Vás dovoluje pozvat na již třetí ročník setkání historických drezín a jiných kolejových kuriozit. Setkání je naplánované od 6. do 8. července 2006 v prostorách železničního muzea na nádraží v Zubrnicích.

Rakousko po třetí bylo pouze jednodenním výletem v jednu krásnou říjnovou sobotu. Odjížděli jsme v 5 hodin ráno a až do osmi hodin jsme nevěděli, kam přesně v Rakousku zamíříme. Stále jsme si nebyli jisti, že nám v tuto roční dobu bude přát počasí a že se budeme moci vydat třeba někam do podhůří Alp. Proto jsme spíše počítali s tím, že budeme věnovat více času hlavnímu městu. Je pravda, že jsme tajně doufali, že se nám počasí vydaří a že se vydáme dále než jen do Vídně.

Znáte to. Většina z nás, zejména kluci, v dětství něco sbírala. Ten známky, jiný autíčka nebo obaly od čokolád, Pepíček ze známého vtipu duševní pochody a někteří věci nevídané, nebo naopak úplně obyčejné a zcela opomíjené. Jedním z takových lidí je i pan František Daněk z Dvořiště nedaleko Obrataně, jehož unikátní sbírka čítá více než pět tisíc katalogizovaných izolátorů, přes 660 bleskojistek, množství dalších elektrozařízení a makety sloupů elektrického vedení a zabírá prakticky celou technickou část bývalého mlýna doslova od sklepa až po půdu...