Příjemným dobrodružstvím, které obohatí váš pobyt na Krétě, může
být túra soutěskou Samaria. Leží na jihovýchodě ostrova a je součástí
krétského Národního parku Samaria. Vydejte se tedy společně s námi
obdivovat kouzlo přírody mezi skalami.
Příjemným dobrodružstvím, které obohatí váš pobyt na Krétě, může být túra soutěskou Samaria. Leží na jihovýchodě ostrova a je součástí krétského Národního parku Samaria. Vydejte se tedy společně s námi obdivovat kouzlo přírody mezi skalami.
Dílo dešťové vody
Historie soutěsky Samaria sahá hluboko do minulosti. Podle odhadů odborníků na geologii vznikla asi před 14 miliony let. Posuv zemských ker tehdy způsobil propad půdy. Nevšední dílo přírody má dále na svědomí především dešťová voda. Hloubila tvar od severu k jihu země tak dlouho, až vytvořila skalní průrvu. Její stěny jsou někde vysoké až 3,5 metru. Zachování přírodního útvaru v neporušeném stavu pomohly především hory, které dělí Národní park Samaria od východu ostrova. Na délku měří soutěska 16 kilometrů, a proto se o ní hovoří jako o vůbec nejdelší v Evropě. V některých místech se zužuje na pouhé 3 metry a průchod v ní tedy příliš nedoporučujeme lidem, kteří trpí klaustrofobií.
Nezapomeňte si pevné boty
Pro mírně zkušené turisty je ale dovolenkový výlet do soutěsky nespornou výzvou. Celá trasa se vyznačuje kamenitým terénem, takže si obujte pevné boty, které vás nebudou tlačit ve špičce. Nezapomeňte na pokrývku hlavy chránící před všetečnými slunečními paprsky. Do batohu či tašky si přibalte lahev s vodou a také malé občerstvení, abyste měli z čeho doplňovat energii. Na cestě nepotkáte žádné stánky s bagetami, a tak se musíte spolehnout na vlastní zásoby. Vodu si ovšem můžete doplňovat z pramenů, které v soutěsce vyvěrají. Myslete na to, že se v soutěsce nesmí kempovat, rozdělávat oheň, koupat se v potůčcích a odhazovat odpadky. Také neničte rostliny a historické budovy, ani nelovte živou zvěř. Kouřit můžete jenom na vyhrazených místech. Domácí mazlíčci, kteří vás budou doprovázet, nesmí být volně puštěni. Určitě ale budete tato omezení respektovat, jistě jste ohleduplní k přírodě.
Obdivujte vzácné orly i historické stavby
V průběhu pochodu mějte oči otevřené a dívejte se kolem sebe. Najdete zde přes 450 různých druhů rostlin a některé patří mezi naprosté unikáty. Nikde jinde na světě je neuvidíte. Takovou vzácností je třeba léčivý Dictamus nebo Ebenus cretica s překrásnými květy. Nebudete-li dělat příliš velký hluk, možná spatříte i některá zvířata, především krétskou ještěrku, stromovou žábu či dva druhy vzácných orlů – orla Bonelliho a orla zlatého. Narazíte i na pozůstatky historického osídlení, například kostel z roku 1379 zasvěcený Panně Marii.
Vyzkoušejte si hřbet osla
Může se stát, že vám na konci vaší pouti budou docházet síly. I na takové případy ale jsme připraveni. Můžete se posadit na hřbet některého ze svalnatých oslíků. Zvířata jsou na lidi zvyklá a bezpečně vás dopraví do cíle. Budete mít ještě jeden nevšední a lehce adrenalinový zážitek navíc. Vždyť kolikrát za život se vám podaří jet na oslu? Soutěska na Krétě je pro turisty otevřena od 1. května do 31. října od 7 do 16 hodin. Je ovšem příjemnější absolvovat túru mimo hlavní letní sezónu. Tehdy se do soutěsky vydává méně turistů a i počasí bývá příznivější pro fyzickou aktivitu.
Dostanete se až k moři
Vstup do soutěsky Samaria začíná v Xiloskalu na náhorní planině Omalos ve výšce 1200 m. n. m. Odtud následuje poměrně prudký sestup až na dno kaňonu, kde se můžete kochat pohledem na krásnou neporušenou přírodu. Dál budete pokračovat nejužším místem soutěsky, nazývaným Železná brána. Postupně se dostanete až k moři, kde soutěska končí u vesnice Agia Roumeli. Narazíte zde na několik menších taverniček. Obzvlášť romantické je, že odsud už nevede žádná silnice. Můžete si zde dopřát příjemnou relaxaci ve vlnách Libyjského moře. Pak už na vás bude čekat loď do Chora Sfakion. Jakmile tam doplujete, autobus vás doveze zpátky do vašeho místa pobytu na Krétě.
Černá magie působí na lidi jako magnet. Vždy se o ni zajímali a
jistojistě se zajímat budou. Magie se obecně dělí na magii černou, která
má uškodit konkrétnímu člověku a magii bílou, která se zabývá spíše
léčitelstvím.
Černá magie působí na lidi jako magnet. Vždy se o ni zajímali a jistojistě se zajímat budou. Magie se obecně dělí na magii černou, která má uškodit konkrétnímu člověku a magii bílou, která se zabývá spíše léčitelstvím. Dalším odvětvím magie a vlastně nejvíce žádaným u čarodějů a čarodějnic je takzvaná červená magie neboli magie lásky. Mnoho lidí na celém světě věří, že pomocí kouzel či lektvarů dokáží přivábit lásku svého srdce.
Asi nejznámější ve všech koutech světa je voodoo, které se praktikuje hlavně v zemích Benin, Togo, Ghana a Nigérie. Voodoo nejsou jen kouzla a magie, ale celkový způsob života, filozofie, hudba i medicína. Ve voodoo se používají byliny na léčbu nemocí i proti nepřátelům. Také se ovšem zneužívají. Často jsou součástí rituálů oběti. Hlavně ovce a kuřata a alkoholem se polévá země. Většinou se žádá o pomoc božstvo. Jedná se o pomoc v léčbě, nemoci, získání partnera, práce či miminka. Voodoo je spíše nechvalně známé pro poškozování a prokletí osob. Je vnímáno jako čarodějnictví ve špatném slova smyslu. Ale určitě voodoo nejsou jen panenky, které se propíchávají špendlíky, jak je známo u nás.
V Ghaně bylo mnoho žen zavrženo pro čarodějnictví a vypuzeno z domovů jejich rodinami. Některé z velmi absurdních důvodů jsou ty, že se ženy jen objevily někomu ve snu. V Ghaně se ví velmi málo o mentálních poruchách a proto z neznalosti posuzují nemocné jako posedlé ďáblem. Ženy žijí v táboře, který dnes čítá už stovky žen a dětí. Návrat domů je nemožný. Už navždy mají cejch čarodějnic a každá nehoda, problém nebo neštěstí by se připisovaly jim na vrub. Čarodějnice a čarodějové mají těžký život i v Keni. Čarují potají, míchají tzv. kagwiria lektvary, které mají přičarovat lásku manželů k jejich manželkám a nabízí mnoho dalších kouzel jako vyléčení nevyléčitelných nemocí, spojení rozhádaných rodin, nalezení práce či chycení zloděje, který vám něco ukradl. Vše se děje potají, protože jinak jim hrozí upálení. Minulý rok bylo v Mombase upáleno mnoho čarodějnic. Proto čarodějové inzerují své služby pod názvem „bylinkáři“ a „léčitelé“ a tím se chrání.
V Keni se často stávají podivuhodné příběhy. Zloději jsou začarováni jako zloděj mobilu, který začal po začarování jíst trávu. Jiný případ je nevěrný muž a žena, kteří zůstali v sobě při styku zaklíněni a museli být odděleni operativní cestou. Tyto zprávy se dostávají i do hlavních televizních zpráv. Nicméně čaroděje vyhledávají i politici, aby si kouzly zajistili vítězství ve volbách. Nebo fotbalové týmy, aby vyhrály.
Magie má v Keni i své hodně stinné stránky. Věří se, že krev a části těla albínů mají léčitelskou moc. Albíni jsou Afričané s poruchou pigmentu a bílou kůží a červenýma očima. Albíni se chrání a nejsou uváděni ani v telefonních seznamech. Často se stává, že albíni jsou zabíjeni a jejich těla prodávána do sousední Tanzánie tamním čarodějům. Nedávno se pokoušel dokonce otec prodat své dvouleté albínské dítě. Od roku 2007 je známo 59 případů zabití albínů za tímto účelem. Keňané věří na duchy a na to, že žijí v oceánu. Věří také, že duchové občas přijdou v podobě krásné ženy a po čase se promění.
Juju je populární v Beninu. Juju může zabít vaše nepřátele nebo jim připravit velmi pekelný život. Juju se používá pouze k negativním kouzlům. K rituálům se používají kosti mrtvých zvířat i lidí. Juju využívá stále více lidí v Nigérii, aby se stali bohatými a vymanili se ze spárů chudoby. Obecně je známé jako škodící druhým. Použití nadpřirozených sil je velmi běžné. Pokud chce někdo poškodit svého nepřítele, obvykle používá něco z jeho šatstva, měl by znát jeho jméno a detaily. Proto jsou někteří Afričané velmi opatrní ve sdělování svých pravých identit. Často se představují pod smyšlenými jmény a sdělují i falešné další údaje o sobě, aby je někdo nemohl zneužít.
V Togu najdete největší tržiště fetišů na světě. Právě tady lidé věří, že pomocí fetiše dokážete zabránit zlu, které by se vám jinak jistojistě dělo. Uvidíte tu různé části všelijakých zvířat jako netopýrů, hadů, ptáků, opic, gepardů, hrochů, slonů, antilop. Najde se i krokodýl. Prodavači nabízí zboží s radami, k čemu je která část dobrá. Na podporu erekce, na vyléčení, bezpečné cestování nebo i zastavení manželky před nevěrou.
Candomblé je náboženství v Brazílii, kde hraje největší roli tanec a hudba. Jsou to velmi poutavé rituály pro oko, bubínková rytmická hudba, bílá roucha i pokrývky hlavy, spousta korálků. Rituál spočívá v obětování dvounohého zvířete, které vykoná kněz. Většinou se jedná o slepici. Druhá fáze je obětování čtyřnohého zvířete, jako například kozy. Obřad se provádí vždy po ránu. Játra, křídla a hlava se obětují bohům. Celé odpoledne se vaří, pak se pokrm dělí mezi božstvo a všechny účastníky obřadu. Při západu slunce se zpívá u talíře s jídlem a sklenice s vodou, které se pak odnáší na křižovatku. Poté se vzývají bohové pomocí bubínků. Účastníci tančí a zpívají a někteří se dostávají do tranzu. Obřad je zakončen společným jídlem, které má zajistit soudržnost účastníků s božstvem.
Pákistán je velmi ovlivněný černou magií. Každý druhý dům si objednal někdy návštěvu čaroděje. Často magii používají závistiví příbuzní. Většinou jsou navenek sladcí, ale jsou posedlí tím, vám uškodit. Čarodějové mají mnoho zákazníků. Například jedna žena prosila čaroděje, aby jí přičaroval znovu lásku jejího manžela. Ten jí dal lektvar, který měla zředit s vodou a dát mu ho vypít. Za tři dny manžel zemřel. Lidé v Pákistánu jsou ochotni za kouzla zaplatit jmění. Velmi často se dožadují chlapeckého potomka, protože chlapci jsou preferováni. Jindy chtějí přičarovat bohatství nebo dostat životního partnera dle jejich výběru. Ženy často žádají kouzlo, které změní chování jejich manželů. Když některý z mužů více podléhá přáním své manželky, ostatní muži o něm vtipkují, že je ovlivněn právě těmito kouzly.
Velké množství se dožaduje přičarování nové práce nebo práce vůbec při obrovské nezaměstnanosti. Podnikající jedinci prosí o úspěch v byznysu. Když student, který se pilně učí ,stále nemá dobré výsledky, jeho rodina taktéž zaplatí čaroději, aby předčítal svatá slova a ovlivnil jeho studijní úspěchy. Čaroději se může platit čímkoliv. Obvykle nevyžaduje žádnou finanční odměnu, ale čeká, co mu kdo nabídne. Lidé platí penězi, ale i jídlem nebo ošacením. Kouzla většinou fungují tak, že čaroděj napíše svatá slova na papír, který má dotyčný vložit do láhve s vodou a denně z ní upít dva doušky. Další možností je uložit tento „magický papírek“ pod něco těžkého v domě a nechat ho tam. Jiná varianta je, že čaroděj prodá žádajícímu svatá slova vyrytá do kůže, kterou musí nosit na těle jako talisman a nesundávat jej. Pokud má někdo fyzickou bolest, která neustává, čaroděj předčítá svatá slova z Koránu a vyfukuje při tom svůj dech do úst nemocného. Valentýn znamená žně pro čaroděje. Talismany, které vám přivábí muže nebo ženu vašeho srdce jsou žhavým zbožím. Hodně se na svátek lásky prodávají prsteny, které vám zaručí, že potkáte svůj protějšek.
Čarodějem se většinou stává potomek čaroděje. Čarodějové většinou říkají, že jsou Sayed (z rodiny proroka Mohammada). Schovávají se za islám a chtějí tak udělat dojem na klienty. S islámem to samozřejmě nemá co dělat. Ale na kouzla věří všichni bez ohledu na jejich vzdělání.
Někdy si rodina najme čaroděje a žádá ho, aby zjistil, či je někdo neproklel, což je velmi častým jevem. Osobně znám případ, kdy čaroděj přišel, prošel celý dům a zahradu a žádal rodinu, aby začali kopat na jím určeném místě na zahradě. Po chvilce kopání se v zemi objevila igelitová taška, ve které byly schovány verše z Koránu a další propriety, které se používají k proklínaní osob. Rodině oznámil, že existuje žena, která je nenávidí a přeje jim zlo. Prokletí mělo zajistit, aby rodina strádala a všichni potomci měli problémy v manželství a postupně se rozváděli.
Čarodějové v Pákistánu se odebírají do hor, aby o samotě meditovali a honili duchy a víly. Když se jim podaří navázat kontakt a ducha „chytit“, pak po návratu do civilizace využívají jejich pomoci, rady a odpovědi na otázky, které jim pomohou předpovídat budoucnost nebo ovlivnit jakoukoliv situaci. Obvykle v horách zůstávají po 40 dní a někdy při těchto nesmírně náročných rituálech dochází i k jejich úmrtí.
Zajímavé je, že zatímco u nás máme strach venku po setmění hlavně z živých lidí (přepadení, okradení, zabití, znásilnění), v Pákistánu mají lidé strach hlavně z lidí zemřelých. Věří na duchy a na to, že jsou všude kolem nás. Hlavně, když někdo v okolí zemře, tak cítí úzkost a v noci se bojí, že je duch přijde strašit. Mnoho lidí tu má zkušenost s viděním duchů. V městečku Gilgit v pákistánských horách stojí strom, o kterém se traduje, že na něm bydlí žena se svými sedmi dětmi. Všichni zemřeli a jejich duchové se v noci zjevují kolemjdoucím. Gilgit je také známý tím, že hlavně muži si platí čaroděje, aby ovlivnil výsledky kriketových zápasů.
Ani Češi nezůstávají pozadu, i když většina věří spíše jen na věštění a předpovídání budoucnosti. Čteme rádi horoskopy, mnozí věří na numerologické výklady a někteří zajdou i ke kartářce. Magie může přinést mnoho pozitivního, pokud je i naše myšlení pozitivní. Ale jak říkají Afričané:na magii pozor, má velkou moc.
„Hlavně jeďte opatrně,” říkají rodiče svým dětem a po nějaké době i děti svým rodičům. Tuto větu si každý řidič za svůj život poslechne tisíckrát. Ale kdo ji bere opravdu vážně? Kdo se podle ní skutečně řídí? Statistiky nehodovosti ukazují, že pro mnoho řidičů jsou to jen prázdná slova. Minulý rok v České republice došlo k 93 067 bouračkám. A jaké byly důvody? Čtěte dál.
„Hlavně jeďte opatrně,” říkají rodiče svým dětem a po nějaké době i děti svým rodičům. Tuto větu si každý řidič za svůj život poslechne tisíckrát. Ale kdo ji bere opravdu vážně? Kdo se podle ní skutečně řídí? Statistiky nehodovosti ukazují, že pro mnoho řidičů jsou to jen prázdná slova. Minulý rok v České republice došlo k 93 067 bouračkám. A jaké byly důvody? Čtěte dál.
Haló?
15 311 dopravních nehod se stalo kvůli jedné věci – řidič se nedostatečně věnoval řízení vozidla. Co to znamená v praxi? Telefon, jídlo, líčení se za volantem a možná i sex. Zkrátka všechny činnosti, které při řízení provádíte místo toho, abyste se plně soustředili na jízdu. Jedná se o nejčastější příčinu všech dopravních nehod v roce 2015.
Jeď, pospíchám
Jaká aktivita se umístila na druhém místě? Nedodržení bezpečné vzdálenosti mezi vozidly. Tento nešvar měl na svědomí 7 514 případů nehod. Znáte to. Opatrný řidič před vámi jede šnečím krokem a vy šíleně pospícháte. Trochu se na něj “namáčknete”, aby si všiml, že vás zdržuje. A bum. Zrovna pouštěl chodce, vy jste nestihli zabrzdit a rázem tak navyšujete číslo ve statistice.
Dobrý, couvej
Třetí důvodem, proč dochází často k dopravním neštěstím, je nesprávné otáčení nebo couvání. Minulý rok jich bylo 7 199. Část těchto nehod má zřejmě na svědomí tzv. mrtvý bod, kdy ve zpětném zrcátku nevidíte jedno konkrétní místo. A zde je přehled dalších příčin nehod:
– jiný druh nesprávného způsobu jízdy – nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky – nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky – nezvládnutí řízení vozidla – nedání přednosti proti příkazu dopravní značky “DEJ PŘEDNOST” – vyhýbání bez dostatečného bočního odstupu – jízda po nesprávné straně vozovky, vjetí do protisměru
A co když budete na straně viníka vy?
Nikdy nevíte, kdy se právě vy ocitnete na straně viníka a třeba jen při couvání ťuknete sousedovi do zaparkovaného auta, nebo si během telefonátu s babičkou nevšimnete, že se do té uličky oběma zrcátky prostě nevejdete. Doporučujeme vám právě kvůli těmto případům nepodceňovat havarijní pojištění. Povinným pojištěním chráníte ostatní, ale kdo ochrání vás? Udělejte to sami.
Připadá vám, že jste za havarijní pojištění doposud platili nesmyslně moc peněz? Možná máte pravdu. Podívejte se na některý ze srovnávačů a porovnejte si různé nabídky pojišťoven. Lehce si během pár minut dohledáte tu nejvýhodnější, např. na iPojištění.cz.
Praha, jakožto hlavní město České republiky, je vyhledávaným
turistickým centrem. Pokud plánujete i vy několikadenní pobyt
v tomto městě spojený s návštěvou tamějších památek,
věřte, že bude co obdivovat, možností je spousta.
Praha, jakožto hlavní město České republiky, je vyhledávaným turistickým centrem. Pokud plánujete i vy několikadenní pobyt v tomto městě spojený s návštěvou tamějších památek, věřte, že bude co obdivovat, možností je spousta. Určitě nezapomeňte také s předstihem zajistit kvalitní ubytování.
Zorganizujte si váš čas
Vůbec nejdůležitější je správně rozvrhnout čas, který ve městě strávíte. Určitě je vhodné promyslet a vytvořit alespoň orientační časový harmonogram. Ještě před výletem si odpovězte na otázku, která místa byste chtěli vzhlédnout.
Základem jsou hlavní památky a dominanty Prahy. Každý, kdo se vydá do hlavního města, nemůže nechat bez povšimnutí Pražský hrad, Karlův most nebo třeba Staroměstské náměstí.
Další plány se již budou odvíjet od vašeho zaměření. Někdo si nenechá ujít divadelní představení, jiného to zase potáhne do přírody a tak se vydá třeba do zoologické zahrady.
Jak se v Praze přesouvat z místa na místo?
I když se to nezdá, Praha je již docela velké město a dostat se z jednoho konce na druhý může být pro někoho problémem. Určitě se vyplatí využívat městskou hromadnou dopravu. Pražské metro má výborné pokrytí, a pokud nejede tam, kde potřebujete, jednoduše využijete tramvaje, trolejbusy nebo autobusy.
Výběr správného ubytování zajistí dočasné zázemí
Velice důležitým předpokladem ke spokojenosti s krátkodobým pobytem v Praze je rovněž zajištění kvalitního ubytování. Není zrovna nejlepší nechávat vše na poslední chvíli a shánět, kde přenocujete až v momentě, kdy dojedete do Prahy. Daleko vhodnější je předem zjistit, kde se nachází jaké ubytovací možnosti, kde lze počítat s krátkodobými pronájmy se zajištěním patřičného komfortu nejen turistům!
Kamencové jezero Chomutov o ploše bez mála 16 ha vzniklo
zatopením dolů po těžbě kamence a síry. Místo je vhodné jak pro
několikadenní rekreaci, tak krátkodobou návštěvu.
Kamencové jezero Chomutov o ploše bez mála 16 ha vzniklo zatopením dolů po těžbě kamence a síry. Místo je vhodné jak pro několikadenní rekreaci, tak krátkodobou návštěvu. K dispozici je prostor pro stanování, turistická ubytovna a dva hotely (hotel U Jezera a hotel Golf Club). Voda s příměsí minerálů má blahodárné účinky na zdraví.
V areálu Kamencového jezera je vybudován nový vodní svět. Jsou zde k dispozici travnaté a písčité pláže. Využít můžete tenisové, volejbalové a nohejbalové hřiště. Nechybí ani vyhledávaná půjčovna loděk a šlapadel. Jezero nabízí nejdelší okruh pro vodní lyžování v České republice, okruh měří 780 metrů. Malá část pobřeží je vyhrazena pro nudistickou pláž. V blízkosti se nachází podkrušnohorský lesopark a letní kino. Chomutovské kamencové jezero se nachází zhruba 15 minut od centra města a je dobře dostupné jak autobusovou, tak i vlakovou dopravou.
Zámek Valeč, nacházející se ve stejnojmenné obci v Karlovarském
kraji, kopíruje stavitelství z období vrcholného baroka
s krajinným urbanismem. První písemná zmínka o zámku Valeč
pochází z roku 1526 a je spojena se jménem Jakuba
Kyšperského.
Zámek Valeč, nacházející se ve stejnojmenné obci v Karlovarském kraji, kopíruje stavitelství z období vrcholného baroka s krajinným urbanismem. První písemná zmínka o zámku Valeč pochází z roku 1526 a je spojena se jménem Jakuba Kyšperského.
Původně se jednalo o hrad stojící na skalnatém návrší. Z této podoby se dochovalo pouze oválné tvrziště. Novověkými zásahy vznikl gotický hrad, následně byl potom přestavěný na zámek se čtyřhranným půdorysem. Zámek má čtyři dvoupatrová křídla. Uvnitř jsou situovány dva velké sály – jeden se zrcadlovou klenbou a druhý, větší s nástropní freskou. V zimním období se zde konají noční prohlídky s lucernou.
Součástí exteriérových prostorů zámku je park, který patří mezi nejkrásnější barokní zahrady v Čechách. V parku jsou dochované sochy z dílny umělce Matyáše Bernarda Brauna, za zhlédnutí stojí i skleník s vysokou kopulí nebo stará kovárna.
Počasí nás dnes mile překvapuje. Oproti minulým chladným dnům, během
nichž jsme i uprostřed srpna museli nosit teplé nepromokavé oblečení,
můžeme po dlouhé době využít sluneční brýle, které jsme pro jistotu
přibalili do krosny.
Počasí nás dnes mile překvapuje. Oproti minulým chladným dnům, během nichž jsme i uprostřed srpna museli nosit teplé nepromokavé oblečení, můžeme po dlouhé době využít sluneční brýle, které jsme pro jistotu přibalili do krosny. Z okna našeho přechodného bydliště se už kolikátý den toužebně díváme na Artušovo sedlo, nejvyšší vrcholek skotského hlavního města.
Čekáme na vhodné podmínky.Jsme však skálopevně přesvědčeni, že pokud se zdejší nevlídné počasí neumoudří, vydáme se na bezmála třísetmetrový vrcholek i za deště. Rozhodně si nechceme nechat ujít výhled, který nám naši přátelé a známí několikrát nadšeně doporučovali. S batohem na zádech a s foťákem přes rameno se tedy vydáváme vstříc novým panoramatickým výhledům Edinburghu.
Rozhodujeme se naše holyroodské dobrodružství započít stylově. Abychom ušetřili peníze a nemuseli si kupovat lístek na dvoupatrový autobus, který s největší pravděpodobností řídí někdo, komu bychom kvůli silnému skotskému přízvuku nerozuměli ani slovo, vydáváme se z Leithu pěšky k Edinburskému hradu. Vzhledem k tomu, že se v srpnu koná v hlavním městě několik světových festivalů, je zde poměrně dost lidí mnoha národností. Kromě skotštiny, které bez předchozích zkušeností absolutně není rozumět, tedy můžeme zaslechnout také mnoho dalších jazyků. Od hradu se vydáváme po královské míli směrem k Holyroodskému parku. To už máme podle mobilní aplikace v nohách přes tři míle. Před námi je ale ještě několik hodin, během kterých budeme moci několikrát vyzkoušet kvalitu našich pohorek.
U budovy skotského parlamentu se na chvíli zatavíme a zakousneme se drobné svačinky. V našem fotoaparátu přibude během jídla několik nových úlovků, díky kterým budeme moci za několik let vzpomínat na naše toulky po Skotsku. Odteď už nebudeme procházet kolem kamenných budov, které mají všechny naprosto stejný charakter, čeká nás kamenitá cesta, kterou budou střídat užší travnaté chodníky a cestičky. A po několika dalších mílích se dočkáme také vrcholu, z něhož je za pěkného počasí opravdu skvostný výhled na Edinburgh a jeho přilehlé okolí.
Od Parlamentu sídlícího v moderní budově naproti muzea The Queen´s Gallery se vydáváme za skupinkou Španělů, kteří stejně jako my míří ke skalnatému přírodnímu parku. Zkratka, kterou volíme oproti klasické cestě, je poměrně strmá, my se však nemůžeme dočkat, až budeme v blízkosti ohromného skalnatého masivu, kolem něhož pak ještě několik set metrů půjdeme po široké kamenité cestě. Míjíme mnoho turistů. Někteří se sem bláhově vydali jen v obyčejných teniskách. Stoupáme pomalu výš. Výhledy na město jsou pěkné už teď, začínáme se na nejvyšší vrchol těšit ještě o to víc. Po chvíli chůze do mírného svahu si na pár minut odpočineme. Další várka fotografií, drobné občerstvení, panoramata. A pak zase s úsměvem nahoru.
Na úzkých kamenitých schodech, jež následují, míjíme další turisty. Odpočivadla, na kterých se zastavujeme, abychom uvolnili cestu, využíváme k pořízení dalších dech beroucích obrázků. Cizinka se silným cambridgeským přízvukem se nás ptá, proč tolik fotíme. S úsměvem prohodíme několik slov na vysvětlenou a stoupáme po schodech výš. Vrchol už je na dohled, za několik chvil se budeme moci z výšky podívat na vznešenost Edinburghu, v jehož centru se majestátně tyčí kamenný hrad.
Kvůli množství lidí na vrcholu kopce volíme nejdříve místo na protějším hřebenu, který je několik desítek metrů dál. Mlčky se rozhlížíme. Nad hlavami nám létají černí havrani a vůně nedalekého moře je cítit až tady nahoře. Téměř půl hodiny si mlčky vychutnáváme kouzlo onoho místa. Teprve pak se rozhodneme pro úplné zdolání nejvyššího bodu Artušova sedla. Plni dojmů se pak vydáváme nazpět. Toho večera máme v nohách skoro deset mil. Spokojeně usínáme s myšlenkou, že si tento malý výlet rozhodně zopakujeme.
Pohled na Artušovo sedlo z okna pokoje
Další výhledy na Artušovo sedlo
Královská míle
Budova skotského parlamentu
Strmá zkratka k masivu
Pohled na vrchol Artušova sedla
Pohled na Leith z nejvyššího vrcholu Artušova sedla
Pohled na Leith z nejvyššího vrcholu Artušova sedla
Plumlovská přehrada vybudovaná na řece Hloučela, nacházející se
3 km západně od města Prostějov, je jednou z nejstarších
přehradních nádrží na území České republiky.
Plumlovská přehrada vybudovaná na řece Hloučela, nacházející se 3 km západně od města Prostějov, je jednou z nejstarších přehradních nádrží na území České republiky. Počátek výstavby se datuje do roku 1912 a byl spojený s častými záplavami v okolních vesnicích a městech. Vodní dílo o objemu přes 5,5 milionu metrů krychlových vody se rozprostírá na území 68 ha na území měst Mostkovice a Plumlov. Hlavní funkcí Plumlovské přehrady je ochrana přilehlého území před jarními záplavami. Kvalita vody v přehradě v poslední době oslabovala, s tím byl spojený i snížený zájem o rekreační využití jinak krásné krajiny. V roce 2010 však byla přehrada na několik roků vypuštěna a následně proběhla kompletní oprava dna s odstraněním škodlivých nánosů. Výsledkem je poměrně slušná kvalita vody po většinu roku.
Plumlovská přehrada nabízí na každé straně dvě hlavní pláže. Jedná se o pláž u Lázníčka a pláž U vrbiček, v její blízkosti je situován velký kemp. Kousek od přehrady je Plumlovský zámek.
Aquacentrum Agricola v Jáchymově nabízí vodní zábavu pro všechny
věkové kategorie v jakémkoliv ročním období.
Aquacentrum Agricola v Jáchymově nabízí vodní zábavu pro všechny věkové kategorie v jakémkoliv ročním období. Hlavním prostorem je 25 metrů dlouhý bazén se dvěma plaveckými drahami, zbylá část je určena k zábavním aktivitám. Součástí bazénu jsou boční masážní trysky, vodopád a tobogán. Návštěvníkům je k dispozici také finská sauna, parní box a venkovní terasa. Velkým lákadlem je pobyt v solné jeskyni či široké portfolio masážních služeb a wellness procedur – nabízí se masáže lávovými kameny, čokoládové masáže, baňkování nebo terapie prostřednictvím Garra rufa rybiček.
V lázeňském centru, které nabylo aktuální podoby v roce 2009, se lze ubytovat v útulném hotelovém komplexu Astoria. O něco dále je k mání hotel Resort Jáchymov. Rozhodnete-li se pouze pro krátkodobou návštěvu ve formě výletu, můžete počítat s každodenní otevírací dobou aquacentra v době od 10 do 21 hodin.
Brzy ráno se vydáváme na autobus, jenž nás doveze ke Cramond Islandu,
malému ostrůvku poblíž Edinburghu, na který se dá za příznivých
podmínek dojít suchou nohou.
Brzy ráno se vydáváme na autobus, jenž nás doveze ke Cramond Islandu, malému ostrůvku poblíž Edinburghu, na který se dá za příznivých podmínek dojít suchou nohou. Ne vždy se to podaří za bílého dne, my máme ale štěstí, dle informací na internetu odliv tentokrát vychází na dopolední hodiny. Neprší, ale počasí tady ve Skotsku dokáže překvapit a během několika minut se změnit k nepoznání. Doufáme však, že nám dnes nepřipraví žádné nemilé překvapení. I přesto jsme raději vybaveni nepromokavými bundami s kapucemi, které nás před případným nevlídným počasím ochrání. Později se nám budou ještě hodit, nikoliv však kvůli dešti.
Od poslední autobusové zastávky procházíme kolem vysoké zdi, za kterou dle stromů a keřů odhadujeme park. Tato cesta je pravděpodobně méně obvyklá. Zvolili jsme ji ale, abychom nemuseli čekat na navazující autobus. Ten nám bohužel ujel přímo před nosem a další měl jet až za několik desítek minut. Jestli vůbec! Řidiči autobusů se v Edinburghu, jak jsme již několikrát zjistili, jízdními řády moc neřídí.
Zástavba lišící se od domů v centru
Přicházíme k prvním domkům. Tato čtvrť se zcela vymyká obvyklé edinburské kamenné zástavbě. Nízké domky, před kterými stojí drahé automobily, se nám líbí. Představujeme si tiše, že bydlíme v jednom z nich. Namísto toho si platíme pokojík v bytě s dalšími nájemníky. Jinak tady ani ti, kdo do Edinburghu nebo i kamkoliv jinam do Skotska či do Anglie, většinou zpočátku nebydlí. Nájmy jsou zde oproti Londýnu nebo jiným větším městům sice nižší, na české poměry však stále poměrně vysoké. Dva týdny ve sdílném bytě vyjdou dvě osoby na zhruba 300 liber, což je v přepočtu přes devět tisíc korun.
Suchou nohou až na ostrov
Přicházíme k místu, odkud už je vidět ostrůvek, na nějž jsme se vydali. Jsme plni očekávání. Dostat se na ostrov suchou nohou bez použití plavidla, v sobě nese nádech čehosi neobvyklého. Ranní slunce prosvítá skrz poslední stromy. Teď už nás čeká jen kamenitá cesta, která se v průběhu změní v betonový val. Jsme tu sami, nikde není vidět živáčka. Později ale přeci jen potkáme pár usmívajících se tváří.
Obklopuje nás vůně moře a křik racků. Kromě nich potkáváme také volavku stojící v mělké vodě vedle valu. Se zájmem pozorujeme odkryté dno moře. Ještě před chvílí tu byla všude kolem voda. Nyní je ale možné vidět obnažené mořské řasy, mušle, malé krabíky prchající do nejbližších úkrytů. Více než míli dlouhý val pomalu končí. Jsme na kamenitém břehu Cramond Islandu. Rozhlížíme se, kudy se dostaneme na vrcholek. Za jedním z nízkých keřů vidíme právě probuzené dobrodruhy, kteří i přes chladné skotské počasí na ostrově nocovali. Možná však jen nestihli odejít, než přišel příliv…
Zajímavosti ostrova
Na ostrově kromě polorozpadlé budovy a skotské fauny nic není. Neznamená to však, že by to místo bylo nezajímavé. Naopak. Ona nicota je pouze zdánlivá a bližší prozkoumání nás přesvědčuje o opaku. Pomalu se dostáváme na vrcholek ostrova. Je odsud opravdu zajímavý výhled. Větrné počasí nás donutí nasadit na hlavu kapuci. Ze silného větru nás začíná píchat v uších. Využíváme kamenité cestičky, okolo kterých jsou náhodně rozesety větší kamenité bloky. Obdivujeme houževnaté keříky nucené dennodenně bojovat s nepřízní počasí. Všude tady také roste vřes. V dáli vidíme další ostrov. Na ten se však bez použití lodě dostat nedá. Na druhé straně je možné zahlédnout část známého ForthRailBridge. I sem se možná vypravíme, budou-li nám okolnosti přát.
I přes to, že nám cedule na budově nedoporučuje vstupovat dovnitř, zvědavost nám nedá. Výsledkem naší sondáže je ale drobné zklamání, v budově nic zajímavého není. Nejsme schopni ani rozeznat, k čemu dřív tyto zdi sloužily. Nevadí. Shledáváme, že hodina strávená průzkumem ostrovu nám stačí k tomu, abychom byli spokojeni. Vracíme se tedy zpět na pevninské pobřeží. To už ale potkáváme rodinu s dětmi a několik lidí venčících své psí miláčky. Udivuje nás, jak jeden ze skotských gentlemanů poctivě uklízí po psovi nepořádek. Později však zjišťujeme, že je to tady naprosto normální. Kdyby to majitelé psů nedělali, hrozila by jim obrovská pokuta. Kéž by něco takového platilo i u nás.
Cesta zpět
Na konci betonové cesty si ještě fotíme velkou dřevěnou ceduli. Je na ní fotografie ostrova, který je uvězněn ve vodě. Protože takový obrázek nemůžeme vidět na vlastní oči, fotíme si alespoň tento. V ústí malé říčky, kterou nedokážeme pojmenovat, kotví menší plachetnice a motorové loďky. Je to milý pohled. Skoti i Angličané jsou mořeplavci každým svým coulem. Přijde nám to velmi sympatické, ale možná jen proto, že v naší vlasti to není obvyklé.
Konečně dojdeme k autobusové zastávce. Autobus nás tam za několik okamžiků vyzvedne a odveze zpět do centra skotského hlavního města. Těšíme se, až si dáme horký čaj, nad kterým budeme plánovat další výlet. Možná že bude do Glasgow. Možná ale jinam, kdo ví…