Cestovatel.cz

Další velkou smíchovskou zahradou je Klamovka. Rozkládá se na území 5,2 ha a leží v nadmořské výšce 230 až 250 metrů. Stejně jako v širokém okolí se ve 14. století i zde, na místě Klamovky, rozkládala vinice. Tato patřila klášteru Kartuziánů. Jak vinice, tak klášter a později usedlost měla mnoho majitelů, kteří se rychle střídali. Místní vinaři si zde v polovině 17. století postavili kapličku Nanebevzetí Panny Marie. Její kněžiště bylo zakomponováno do stavby malého barokního kostelíka z roku 1752. Stál na návsi původních Košíř a je považován za nejstarší košířskou svatyni. Mše zde sloužili duchovní z okolních farností až do vybudování kostela Nejsvětější trojice a zřízení vlastní košířské farnosti r.1856. Kaple byla restaurována a znovuobnovena v roce 1999. Dnes v ní probíhají bohoslužby, mše svaté každé pondělí a úterý od 7,30 hod.

Název Klamovka se dodnes udržel po rodu Clam-Gallasů. Posledním Clam Gallasem byl jejich syn František, který měl sedm dcer, ale nedočkal se dědice rodu. Zemřel roku 1930 ve Frýdlantu v Čechách. Jeho dcery byly provdány za šlechtice z rodu Schwarzenberků, Auerspergů, Lichtensteinů atp. V Čechách se jejich rodiny objevovaly až do roku 1945. O Klamovku však ztratili Clam-Gallasové zájem už před koncem 19.století. V druhé polovině 19. století patřila k dnešní Klamovce ještě Dolejší Klamovka (na protilehlé straně Plzeňské ulice). Tam býval ovocný sad s rybníkem. Tenkrát tam pracoval jako zahradník syn spisovatelky Boženy Němcové, Karel.

Roku 1894 zakoupil Klamovku V. Uher a hned za rok na to košířský starosta Matěj Hlaváček. Došlo k úpravě zahrady a na místě tehdejšího rokokového letohrádku dal postavit velkou restaurační budovu. Roku 1932 zde v těchto prostorách tělovýchovná jednota postavila sokolovnu a cvičiště. Od roku 1992 má park ve správě Městská část Praha 5. Park je upravený, využívaný pro krátkodobou rekreaci. Na půdorysu zahrady je výrazná síť cest, často je lidé využívají jako průchozí přes zahradu. Jako mnoho jiných zahrad má i tato svůj strom majordomus. Je to nejstarší jinan dvoulaločný v Praze, který má ve výšce 130 cm nad zemí obvod kmene 230 cm. Výška stromu je lehce nad 20 metrů. V zahradě Klamovky dnes rostou duby, buky, javory, jírovce, jasany i tisy a borovice.

U vstupu z Plzeňské ulice je zrekonstruovaný dům ze třetí čtvrtiny 18. století. Jednou z mála dochovaných staveb v zahradě je chrámek Noci z roku 1790. Je to nevelká klasicistní stavba, která má v kupoli zasklené otvory. Zevnitř působí jako noční hvězdná obloha. Malou, drobnou, ale za to nejvýraznější stavbou parku je novogotický altán postavený na počátku 19. století. Je také umístěn u vstupu z Plzeňské a Podbělohorské třídy. Smíchovská radnice nechala roku 2004 v hojně navštěvovaném parku opravit právě tento altán a část opěrné zdi. Na jaře 2005 dala opravit v parku i schodiště. Oprava schodiště stála více než 360.000 korun. Schodiště opravila firma Nefrit-Ex podle projektu, který schválil odbor památkové péče pražského magistrátu. Dnes je v Altánu provozována galerie.Svou výstavní činnost zahájila Galerie Altán Klamovka v září 2004 výstavami mladých fotografů Přemysla Havlíka, Markéty Bendové a Hany Kalvachové . Výstavní plán je zaměřený na mladou a střední generaci výtvarníků a chce obsáhnout všechny výtvarné techniky od designu, přes fotografii, nová média až po klasickou malbu a sochu. Klade se důraz na aktuálnost vystaveného tématu, ale není to hlavní kritérium výběru. Na různé výstavy je vstupné do Altánu dobrovolné.

Nikdo v parku nepřehlédne sousoší s názvem Rodina od K. Velického. Posadit se lze na mnoho laviček instalovaných podél sítě cest, ale i na dětské hřiště. V budově sokolovny se nachází restaurace, která přes léto funguje i jako venkovní terasová. Mají zde naprosto vynikající půlku kachny s dvěma druhy knedlíků a super zelím za na Prahu neskutečně nízkou cenu. Tentokrát zvu tedy nejen do parku na procházku, ale i na výstavu do Altánu a nakonec na dobrou „baštu“ do místní restaurace!

Zámek Sychrov se nachází u stejnojmenné obce v Libereckém kraji, 16 km jižně od Liberce a 6 km severozápadně od Turnova. Stavba je typickým příkladem šlechtického sídla druhé poloviny 19. století. Kromě zámecké budovy s původním mobiliářem k areálu zámku patří i rozsáhlý park. Právě teď, v období podzimu vynikne jeho bohatá květena, popínavé listy září červeně a žlutě, je to pastva pro oči, harmonie barev.

Zámecký park byl kdysi uspořádaný na trojici hlavních prostorových os, které se rozvíjí od parkového průčelí zámku. Centrální osa parku je ukončena zdobným portikem vzdálené oranžerie a je celkově koncipována jako široce rozvolněný luční průhled, lemovaný množstvím okrasných dřevin při okrajích prostor ohraničujících bosketů povětšině místních dřevin. Parkové cesty navazující na příčné boční průhledy a jsou vedeny v terénních prohlubních, aby svými liniemi nerušily hladinu lučních ploch. Z těch vyčnívají jen osově položené bazény s fontánami. Druhou základní osu parku tvoří unikátní příjezdová cesta lemovaná alejí pyramidálních dubů. Třetí osa parku se odvíjí v prostoru nalevo od centrální louky, i když v současné době se vzhledem k mohutnosti převislých a stříhanolistých buků pohledově téměř neuplatňuje. Je ukončena romantickou stavbou Arturova hradu. Je to umělá zřícenina, která je koncipována jako brána do krajiny a optický přechod k dálkovým pohledům přes údolí řeky Mohelky.

Současný zámek stavitelé vybudovali na místě původní pozdně gotické tvrze zničené v dobách třicetileté války. V letech 1690–1693 si na jejím místě tehdejší majitelé Sychrova Lamottové z Frintroppu postavili dvoupatrový barokní zámek. Když zámek v roce 1820 koupila původem francouzská knížecí rodina Rohanů, přestal starý barokní zámek Sychrov jako hlavní sídlo vyhovovat, protože nesplňoval nároky náročných Rohanů na pohodlné bydlení, Kníže Karel z Rohanu jej proto nechal ve 20. letech 19.století rozšířit ve stylu pozdního klasicismu. Další přestavbu uskutečnil kníže Kamil z Rohanu, který jej nechal v letech 1847 až 1862 přestavět ve stylu romantické gotiky. Rovněž všechny zámecké interiéry dostaly podobu novogotickou. Ani zahrada nezůstala na pokraji zájmu. Zámecký park byl zušlechtěn výsadbou mnoha nových vzácných cizokrajných dřevin. Zahrada byla obohacena i novými stavbami jako vyhlídka korunního prince Rudolfa nebo slavnostní brána zvaná Arturův hrad v podobě romantické zříceniny.

Se sychrovským zámkem je spojen i český hudební skladatel Antonín Dvořák, který zámek a přilehlou obec sedmkrát navštívil. Říká se, že mu doslova učaroval. Dojížděl sem za svým dlouholetým přítelem, sychrovským správcem Aloisem Göbelem. Krása zámeckého parku, kde se prý často procházel, jej inspirovala k řadě skladeb, například k houslovému koncertu A moll, opus 53. Skladateli je na zámku věnovaná pamětní síň.

Každý kdo má rád nejen procházky barevnými podzimními zahradami, ale i starobylé obrazy, zejména portréty, si tady přijde na své. Kromě původního zámeckého mobiliáře se v zámeckých sbírkách nachází pozoruhodná kolekce francouzské portrétní malby, tzv. Rohanská portrétní galerie. Čítá 248 portrétů členů rohanského rodu, spřízněných rodů i členů francouzské královské dynastie Bourbonů (včetně portrétů králů Ludvíka III., Ludvíka XIV. a Ludvíka XV.). Jedná se o největší sbírku francouzského portrétního malířství ve střední Evropě. To si opravdu nenechte ujít.

Naprostá většina zámeckých místností vyniká bohatou řezbářskou výzdobou z dílny Petra Buška. Pokoje jsou zařízeny původním nábytkem, obrazy, porcelánem a nepřeberným množstvím dalších drobností. Základní prohlídka především zpřístupňuje celé první patro ve všech čtyřech včetně části Bretaňské věže. Okrajově vede i přízemím. O prázdninách 2007 bylo navíc zpřístupněno pro veřejnost druhé patro zámku. Prohlídka tohoto patra trvá zhruba hodinu a výtěžek bude použit na restauraci tapet v zámku. Celkem zde můžete projít dvaačtyřiceti místnostmi zámku.

Interiéry byly reinstalovány v letech 1990 až 1999. Prohlídková trasa prochází nejprve pokoji kněžny – matky v jižním křídle. Skrz předpokoj, ložnici a salon vede trasa do loveckého pokoje plného trofejí. Předměty v rodovém muzeu připomínají vlast Rohanů, Francii. Za pozornost stojí rovněž portréty předků v životní velikosti na chodbě jižního křídla. V západním křídle prochází trasa tzv. parohovou chodbou a interiéry Královského apartmá. V severním křídle jsou pak soukromé pokoje knížete, pracovna, toaletní pokoj, ložnice, salon a malá jídelna. Dalších pět pokojů východního křídla tvoří apartmá kněžny. Tady najdete holandská květinová zátiší a portréty z rodové galerie. Krásná je kolekce skla, fajáns, porcelánu ale i cínů. Velmi reprezentačním interiérem je salon s vyřezávaným stropem, rozsáhlá je zámecká knihovna, která čítá 7209 svazků. Nejhonosnější interiér najdete na konci východního křídla zámku. Jedná se o velice krásnou jídelnu.

Tuto pečlivě pěstěnou zahradu najdeme v Praze 5 na Smíchově v Mozartově ulici. Leží na ploše 0,56 ha v nadmořské výšce od 217 do 246 metrů.

Kdysi za hranicemi tehdejší Prahy vznikaly v pražském předměstí v místě vinic, polí, hájků potoků i rybníků předměstské vily, usedlosti a dvory. Tak také vznikla Bertramka, jako typická předměstská usedlost pod Černým vrchem s kartuziánskými vinicemi. Vdova po Kryštofu Kobrovi z Kobersberku, stavovském direktoru popraveném roku 1621 zakoupila místní chmelnice a připojila vinici Na Věnečku, později také vinice Prkýnka a Peňka (Bémka). Uprostřed rozlehlé zahrady s vinicemi kdysi stával malý dřevěný viniční domek. Kupní smlouva z roku 1699 ustavuje majitelem pozemků Jana Františka Pimsborna. Kolem roku 1700 viniční domek bohatý malostranský skládek Jan František Pimsborn přebudoval v barokní panské sídlo z lomové opuky zvané původně Cukrářka. Skončilo v dražbě.

Jméno uchované do současnosti se pojí s dalšími majiteli, kterými byli od roku 1743 manželé František Bertram z Bertramu (Bertrabu) a jeho žena Františka, kteří nechali starší usedlost upravit na předměstskou vilu. Vinice zůstaly. Proto je zde dodnes mohutný a rozlehlý sklep. Po majitelích Bertrámech se zde vystřídala plejáda šlechtických i měšťanských majitelů, například hrabě František Leopold Buquoy, či hrabata Klamové. Roku 1784 od manželů Dequaiových koupila za 3.525 zlatých Josefína rozená Hambacherová, nadaná a ve své době slavná pěvkyně přezdívaná „krásná Atalanta“ (v Ovidiových Proměnách se změní ve lvici). Užívala ho jako letní sídlo po svatbě se svým o 20 let starším mužem, pianistou a učitelem hudby ve šlechtických rodinách, Františkem Xaverem Duškem. Říkalo se, že stěhování na Bertramku zařídil její milenec Kristián Filip Clam Gallas, který měl v té době sídlo nedaleko na Klamovce. Dušek ale jako starší, rozvážný a tolerantní muž své ženě poskytl nejlepší podmínky a vynikající společenské postavení, ať už o milenci věděl či ne. Bertramka za Duškových byla brána za pohostinné milé místo, kde se pravidelně konaly společenské hudební dýchánky, na kterých vystupovali jak nadějní budoucí umělci tak slavní hudebníci.

Už na své svatební cestě se manželé Duškovi roku 1777 seznámili s Wolfgangem Amadeem Mozartem. Bylo to v Salcburku, kam manželé odjeli na návštěvu za Josefíniným dědečkem, který byl v tomto městě starostou. O deset let později, na podzim roku 1787 je Mozart údajně navštívil v jejich sídle na Bertramce a zde také údajně v milém a domácím a pohostinném prostředí u manželů Duškových komponoval předehru k opeře Don Giovanni.

Usedlost tenkrát bývala jednopatrovým stavením s průčelím otočeným do dvora. Jeho nejvýraznějším prvkem bylo předsunuté dvojramenné schodiště s lodžií. Naproti stála stodola, špýchar a seník. V čele nádvoří byla terasa, kde prý Mozart sedával s Josefinou Duškovou a pod ní klenutý prostor sloužící jako lis na víno a sklep k úschově mléka. Víno prý bylo výborným životabudičem k lehkosti v komponování. Samo stavení mělo v přízemí také kravín pro patnáct kusů dobytka a konírnu pro šest koní. V patře bylo dvanáct nákladně zařízených místností. Bertramka byla zkrátka pohostinná v každém ohledu. Dokonce byly tenkrát ve společnosti klevety, že Josefína je vůči Mozartovi pohostinná až moc, zlí jazykové tvrdili, že dokonce intimně.

Faktem zůstává, že Mozart na Bertramce napsal pro Josefinu árii Resta o cara (Zůstaň má milá) s recitativem Bella mia fiamma, addio (Sbohem můj krásný plameni). Josefina si vlastní skladbu od Mozarta velmi přála a byla velmi potěšena. Spolu s Mozartem Josefina i veřejně vystoupila, ve Vídni roku 1786 před celým císařským dvorem za přítomnosti Josefa II. a v Sasku roku 1789.

Naposledy byl Mozart u Duškových na návštěvě roku 1791, to zde uvedl operu La Clemenza di Tito na počest korunovace Leopolda II. Českým králem. Po smrti Mozarta svěřila vdova Constanze Mozartová na nějaký čas péči o své syny právě Duškovým, i ona k nim měla velmi vřelý vztah.

Roku 1799 i manžel Josefíny Duškové zemřel .Téhož roku musela Josefína zadluženou Bertramku prodat. Koupila jí Alžběta Ballabenová z frankfurtské bankéřské rodiny, po níž se dodnes jmenuje pražská Balabenka. Po té byla Bertramka majetkem velkoobchodníka Adolfa Popelky, který r.1856 navázal kontakt s Karlem Thomasem Mozartem, synem hudebního génia a rodina Popelkova obnovila Mozartovskou tradici. Roku 1871 ale celá usedlost vyhořela. Byla opravena ale po roce 1925 zase chátrala. Na plány zřídit zde Mozartovu památku nebyly finance až roku 1956 k 200. výročí Mozartova narození zde byl zřízen Památník W.A.Mozarta a manželů Duškových, celý objekt byl opraven včetně zahrady podle projektu architekta Benše. Byl obnoven i kamenný stůl u kterého Mozart prý komponoval. Nedaleko stolu je i kamenná lavice, na kterou jsem se posadila a dolů z kopce se dívala na Mozartovu bustu a Bertramku. Oko spočinulo na malém zahradním bazénku – fontáně obkroužené květinami. Zahrada i dům je odtud jako na dlani. Duše splývá se šuměním listů ve větru, původně viniční svahy dnes pokrývá lesní vzrostlý porost. Nejvíce duby letní i zimní, buk lesní, javor mléč a lípy malolisté i velkolisté. Najdeme zde ale i břízy a lísky nebo tis červený. Právě teď se po zemi při zadutí větru povalují kaštany a děti je sem chodí sbírat s maminkami do tašek a pytlíků do školy… I pan Mozart sice jen ze své busty postavené nahoře na kopci nad Bertramkou (vytvořil ji roku 1878 sochař Tomáš Seidan) má rozhled na krásnou opravenou v slunci bělostně zářící vilu Bertramka a její klidnou po staletí opečovávanou zahradu.

Přijďte sem i Vy a vychutnejte si posezení na kamenné lavičce za kamenným stolem pod vrchem Mrázovka, zaposlouchejte se do šumění listí ve větru a třeba i Vás tady napadne nějaká úžasná melodie. Prostředí je opravdu velmi inspirativní.