Přijíždíme na Isarno autem, vezu přítelkyni a její kamarádku a mám veliké štěstí, že tam obě už několikrát byly. Bloudíme jen chvilku. Už na osmý pokus nacházíme zkratku, která nám šetří pět set metrů. Krásné slunečné počasí se kousek před Letovicemi mění na skutečně původní bretaňské deštivé a mlžné klima.
Přijíždíme na Isarno autem, vezu přítelkyni a její kamaradku a mám veliké štěstí, že tam obě už několikrát byly. Bloudíme jen chvilku. Už na osmý pokus nacházíme zkratku, která nám šetří pět set metrů. Krásné slunečné počasí se kousek před Letovicemi mění na skutečně původní bretaňské deštivé a mlžné klima. Padá na mne stesk. Na Isarnu nikdo není. Všichni ostatní jsou u blízké přehrady. Jedeme tedy za nimi. Tentokrat odmítám jet další zkratkou a bloudíme už jen trochu. Přijíždíme právě včas. Na rozbouřené hladině přehrady bojují s vodním živlem dvě posádky statečných Keltů. Blikám dálkovými světly a zběsile mačkám klakson. Moje náhrada majáku je kvalitní a úspěšná a obě posádky v bezpečí přistávají u pobřeží lemovaného rozervanými skalisky. Vysílené a zubožené lidské trosky balíme do deky a odvážíme zpět na Isarno, kde v teple keltské hospody mají ještě šanci na návrat mezi živé.
Isarnu se také věnují přátelé živé historie BACRIE, kde najdete i spoustu pěkných fotografií
Konečně mám šanci si trochu osadu prohlédnout. Jedná se o opuštěný lom, v jehož středu se Isarno buduje. Asi šest funkčních staveb, aréna, brána a hospoda. Všude pobíhají zvířatka. Chci si hrát s kůzlátkem, ale ovce mi důrazně naznačuje, že mám raděj drbat ji. Tak drbu, ale vím, že žádný dlouhodobý vztah z toho nebude. Jen nevím, jak jí to říct. Rozhoduji se náš vztah vyřešit standardním způsobem. Odcházím do hospody. Hospoda je naprosto úžasná. Veliká kruhová místnost s ohništěm uprostřed. Je tu vážně útulno a na ovci zapomínám hned za dveřmi. Asi půl hodiny se bavím s Alešem, barmanem, majitelem, správcem a hlavně nadšencem do toho, co dělá. Celý projekt Isarna je moc zajímavý. Můžete sem přijet jen se pobavit a (p)opít v útulné hospůdce. Můžete si užít některou z mnoha akcí, které tu pořádají různé historické spolky. Můžete se tu vzdělávat, dozvědět se o keltské kůltuře, o které vědí historikové tak málo. Mužete sem přijet a pomáhat stavět keltské stavby. Ať uděláte cokoliv, podpoříte dobrou věc. Vycházím z hospůdky jen nerad a na velké naléhání kamarádů, protože nikdo z nich neumí zapálit oheň. Zapaluji oheň, snažím se, aby moje počínání bylo pokud možno instruktážní. Všichni si poctivě zapisují do deníčků postup. O pár hodin později a několik kilogramů masa v batozích méně otíráme mastné ruce do chleba a odcházíme zpět do tepla vyhřáté hospůdky. Informace o břišních tanečnicích se ukázala jako o břišních tanečnících a zábava tedy mohla začít. Příjemné posezení s přáteli, které jsem už nějaký čas neviděl končí něco po půlnoci bojem o místa ve srubech a chýších. Nejlepší místa zabírají né ti, co přijeli první a dopoledne na Isarnu pracovali, ale ti, kteří přijeli sice poslední, nepracovali, ale jsou pekelně rychlí a zákeřní. Druhý den ráno se už jen balíme, naposled podrbeme zvířata a odjíždíme zpět do svých domovů.
Isarno je parádní tip na výlet pro rozdováděnou mládež se špatnou pletí, pro nerozdováděné vysokoškoláky sedící celé dny u počítačů, pro rodiče s dětmi, kteří ještě nerezignovali na výchovu a vzdělávání potomků, pro akademické historiky s brýlemi a zacuchanými vousy, pro mne, zkrátka pro všechny.
Betonoví Švédové útočící na Špilberk, lávka vyčnívající několik metrů nad jižní svah Špilberku, barevné koule nedbale rozmístěné na dělostřelecké baště, beton vytékající z hradební zdi, …
Betonoví Švédové útočící na Špilberk, lávka vyčnívající několik metrů nad jižní svah Špilberku, barevné koule nedbale rozmístěné na dělostřelecké baště, beton vytékající z hradební zdi, …
Tyto a mnohé další objekty vyrobené z litého betonu můžete najít na Špilberku a to jak v parku, tak i v samotném areálu hradu. Jedná se o ročníkové práce studentů Ateliéru Sochařství II Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Celý projekt se koná ve s polupráci s Muzeem města Brna.
Studenti měli za úkol navrhnout práce monumentálních forem s využitím litého betonu, jako základního materiálu. U některých objektů využili možnosti, které nabízí nové technologie barvení cementu. Celý projekt byl realizován v prostorách firmy Prefa Brno v Kuřimi, Hodoníně a ve Strážnici.
Vystavené objekty jsou k vidění od 19. 5. do 22. 10. 2006
Přehlídku nejlepších českých i evropských raftařů a raftařek, adrenalin na nejtěžší umělé slalomové dráze ve střední Evropě, bouřlivou párty do časných ranních hodin, šťastné pivní hodinky a další překvapení – to vše nabídnou závody Českého poháru na Trnávce o posledním červnovém víkendu 24.-25.
Přehlídku nejlepších českých i evropských raftařů a raftařek, adrenalin na nejtěžší umělé slalomové dráze ve střední Evropě, bouřlivou párty do časných ranních hodin, šťastné pivní hodinky a další překvapení – to vše nabídnou závody Českého poháru na Trnávce o posledním červnovém víkendu 24.-25.
Slalomový kanál dlouhý 700 m, se spádem 11 m a obtížností WW IV-V, který patří mezi nejtěžší tratě na světě, naleznete u vesnice Želiv nedaleko Humpolce (asi 10 km). Přibližná pozice na Mapy.cz.
Na vodě se představí úřadující mistři a mistryně světa ze šampionátu v Ekvádoru 2005, medailisté z mistrovství Evropy 2006, ze zahraničí přijedou úřadující vítězky ME ze Slovenska a cenu pořadatelů pro nejexotičtější posádku nejspíš stejně jako loni vyhrají Japonci.
Nedělní sprint tradičně zpestří vložený závod VIP posádek sponzorů, osobností a médií O Pohár starosty města Humpolce. Náročná trať na Trnávce je tradičně velkou výzvou jak pro absolutní raftovou špičku, tak i pro vodáky z opačného konce výsledkové listiny. Rychlá a těžká voda potrestá sebemenší zaváhání a namísto projíždění brankových kombinací se jízda z ničeho nic podobá spíše kulečníku a nezřídka končí nedobrovolnou koupelí posádky. Ostatně plavání na Trnávce není výsadou pouze výkonnostně slabších posádek, „cvaknutí“ zde mají na kontě například i mistři světa…
Přestože jsou závody na Trnávce otevřeny pro všechny raftaře, ti méně zkušení by nejprve měli přijet obhlédnout terén a základní vodácké dovednosti si vyzkoušet třeba jenom při sprintu, případně potrénovat na lehčím terénu a do peřejí Trnávky vyrazit až za rok.
Nejenom pro diváky, ale i pro závodníky a jejich doprovod se v okolí USD nachází celá řada možností, jak strávit volný čas. Vedle výletu na horském kole či pěší turistiky se přímo nabízí možnost využít zvýšeného průtoku řeky Želivky na její splutí. Rodinný výlet na příjemně tekoucí a bezpečné vodě v nádherné krajině Vysočiny potěší zejména ty vodáky, kteří se zrovna nemusejí potkávat každých pět minut s partičkami hlučných a přiopilých turistů a rádi si užijí klidnou atmosféru přírody.
Během víkendu bude možné shlédnou DVD z minulých závodů na Trnávce, ale hlavně z ME v Rusku, MS v Ekvádoru a dalších raftových akcí.
Bližší informace naleznete na stránkách www.rkstan.cz.
Komunikace dálničního typu procházející na vrcholech Chřibů se může z dnešního pohledu zdát utopií, na konci roku 1938 však rozhodla Československá vláda o výstavbě dálnice označované – Západ – východ. Měla tvořit komunikační tepnu středem území bývalého Československa co nejdále od hranic z Německem, aby bylo znemožněno její přetnutí. Proto byla vedena co nejpříměji z Prahy přes Brno, Zlín, dále na Slovensko. Právě úsek Brno – Zlín měl vést přes vrcholy Chřibů.
Komunikace dálničního typu procházející na vrcholech Chřibů se může z dnešního pohledu zdát utopií, ale na konci roku 1938 rozhodla Československá vláda o výstavbě dálnice označované – Západ – východ. Šlo o první výhradně českou (československou) dálnici na našem území. Dálnice měla tvořit komunikační tepnu středem území bývalého Československa co nejdále od hranic z Německem, aby bylo znemožněno její přetnutí. Proto byla vedena co nejpříměji z Prahy přes Brno, Zlín, dále na Slovensko. Právě úsek Brno – Zlín měl vést přes vrcholy Chřibů.
Stavba byla zahájena až v létě roku 1939 a pokračovala až do roku 1942, kdy došlo v důsledku válečných neúspěchů Německa k úplnému zastavení všech prací. V uvedeném rozmezí asi tří let bylo v úseku Brno-Zlín rozestavěno asi 18 km dálnice. Bylo zde postaveno velké množství mostů a propustí a proveden značný objem zemních prací. Pro velmi členitý terén však nebylo po válce počítáno se zapojením tohoto úseku do nově vznikající dálniční sítě. (Bylo pouze uvažováno o vybudování horské silnice, ale ani k tomu nedošlo).
Rozestavěná dálnice vstupovala do Chřibů u obce Zástřizly odkud šplhala až na nejvyšší vrchol Chřibů – Brdo (587 m. n.m.), dále pokračovala po hlavním Chřibském hřebeni přes Bunč, směrem na Kostelany a Novou Dědinu a přes obec Žlutavu měla dálnice scházet do prostoru mezi městy Otrokovice a Napajedla, v místě kde dnes ústí otrokovický obchvat. Odtud měla pokračovat dále na Zlín a Slovensko. Právě úsek sestupující s Chřibů nebyl nikdy úspěšně vyprojektován (Předložené návrhy nebyly schváleny pro neodpovídající technické parametry.), proto zde stavební práce ani nezačaly.
Pokud se rozhodnete navštívit zmíněnou dálnici je nejlepším dopravním prostředkem kolo nebo auto, protože se jedná o oblast poměrně vzdálenou všem železničním a hlavním autobusovým linkám. Autobusové spojení je nejvýhodnější z Kroměříže. V roce 2003 byla zbudována cyklostezka z Kroměříže přes Těšnovice, Vrbku a Kostelany na Bunč. Dále se dá využít také rušnější trasa přes Jarohněvice, Drahlov, Kostelany a Bunč.
V současné době stojí nedaleko dálničního tělesa nedávno dostavěná rozhledna. Nachází se na nejvyšším vrcholu Chřibů – Brdo (587 m. n. m). Dále můžete po cestě z Kroměříže navštívit větrný mlýn u Velkých Těšan.
Na první pohled poněkud zvláštní stavbu můžete vidět v srdci Drahanské vysočiny nedaleko hranic CHKO Moravský kras. Jedná se o místní větrný mlýn zajímavý v našich končinách neobvyklým technickým řešením. Jedná se o jedinou dochovanou Halladayovu turbínu ve střední Evropě.
Na první pohled poněkud zvláštní stavbu můžete vidět v srdci Drahanské vysočiny nedaleko hranic CHKO Moravský kras. Jedná se o místní větrný mlýn zajímavý v našich končinách neobvyklým technickým řešením. Jedná se o jedinou dochovanou Halladayovu turbínu ve střední Evropě. Druhé podobné zařízení, které se nachází na našem území, je turbína, kterou můžete vidět v Olomouci v areálu jednoho z místních hypermarketů. Ta však pochází z doby nedávné.
Větrné mlynářství má v oblasti Drahanské vysočiny díky příhodnému terénu a stálému proudění vzduchu velice bohatou historii. Dokladem toho jsou i další větné mlýny, které se dochovaly až do dnešní doby v nedalekém okolí v obcích Kořenec, Němčice, Petrovice, Rozsání, Přemyslovice, Ostrov u Macochy a Rudice.
Svého předchůdce měl ruprechtovský větrný mlýn již v první třetině 19. století ve dřevěném větrném mlýně stojícím asi 400 metrů východně od obce. V první polovině 20. století byla v rolnické usedlosti poblíž mlýna dokonce zřízena malá pekárna. Dřevěný větrný mlýn byl za druhé světové války zapečetěn a pak postupně chátral. Definitivně byl zlikvidován v roce 1961.
Zděný větrný mlýn byl v Ruprechtově vybudován v těsné blízkosti obce vpravo od silnice do Podomí. Jeho počátky sahají do roku 1873 a jednalo se o větrný mlýn holandského typu s otáčivou střechou a pohonem klasickými čtyřmi větrnými lopatkami. Kdy byl mlýn přestavěn na pohon Halladayovou turbínou, není přesně známo. Z dochovaných pramenů lze soudit, že k tomu došlo někdy v letech 1882 až 1884 po té, co byl původné větrný mlýn poničen větrnou smrští. Mlýn pak pracoval bez závad až do roku 1890, kdy byl znovu poničen větrnou smrští. Turbína pak byla při opravě upevněna tak, aby se podobné nehody již nemohly opakovat. Na území jižní Moravy byly zjištěny pouze tři případy využití pohonu Halladayovou turbínou v oboru větrného mlynářství a to v Ruprechtově a nedalekých obcích Sivice a Tvarožné. Malé rozšíření tohoto pokrokového a poměrně výhodného druhu pohonu mlýnů na našem území je dáno tím, že návrh a stavba turbíny je technicky náročnější a nákladnější než stavba lopatkového mlýna a mlynáři nebyli schopni sestrojit jej z velké části svépomocí. Mimo to došlo v době vynálezu větrné turbíny k šíření jiných druhů pohonu strojů (pára, elektřina).
Halladayovy turbíny v Sivicích a Tvarožné zanikly již v první třetině 20. století, v Ruprechtově však je doložen funkční stav ještě ve třicátých letech dvacátého století, mlýn přežil i druhou světovou válku a německé vyhlášky o zákazu mletí na větrných mlýnech a je pravděpodobné, že ještě po druhé světové válce byl mlýn využíván příležitostně ke šrotování. V sedmdesátých letech pak byly výstavbou nedalekého skladiště v bezprostřední blízkosti mlýna narušeny větrné poměry.
Prakticky již neexistující turbína včetně části strojního zařízení a objektu mlýna byla rekonstruována v letech 1992 až 1995 z valné části díky práci skupiny nadšenců okolo současných majitelů mlýna.
K větrnému mlýnu se dostanete buď po silnici z Vyškova do Jedovnic, nebo pěšky z Vyškova po modré značce, případně z druhé strany z Jedovnic po červené značce kolem rybníků a dál po modré značce. Na silnicích a poměrně dobře sjízdných lesních cestách v okolí rovněž v poslední době houstne síť vyznačených cyklistických tras.
K návštěvě doporučujeme jaro nebo podzim, kdy je možno si prohlédnout objekt i zevnitř. V letních měsících je mlýn pronajímán jako originální ubytovací zařízení pro rodinnou rekreaci.
Detail oběžného kola Halladayovy turbíny. Lopatky (žaluzie) jsou v klidové poloze.
Rychlost otáčení se reguluje sklápěním polí žaluzií tak, že se po obvodu kola vytváří prstenec s různě velkou účinnou plochou.
Detail oběžného kola Halladayovy turbíny. Lopatky (žaluzie) jsou v klidové poloze.
Rychlost otáčení se reguluje sklápěním polí žaluzií tak, že se po obvodu kola vytváří prstenec s různě velkou účinnou plochou.
Detail oběžného kola Halladayovy turbíny. Lopatky (žaluzie) jsou v klidové poloze.
Rychlost otáčení se reguluje sklápěním polí žaluzií tak, že se po obvodu kola vytváří prstenec s různě velkou účinnou plochou.
Festival „Brno – město uprostřed Evropy … festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří 2006“ je známý především díky atraktivní přehlídce ohňostrojů Ignis Brunensis. Ale v rámci tohoto festivalu se v Brně koná mnoho dalších neméně zajímavých akcí.
Průběžně aktualizováno (sobota 3.6.).
Festival „Brno – město uprostřed Evropy … festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří 2006“ je známý především díky atraktivní přehlídce ohňostrojů Ignis Brunensis. Ale v rámci tohoto festivalu se v Brně koná mnoho dalších neméně zajímavých akcí.
Během posledního víkendu festivalu a veletrhu Autotec proběhne setkání řidičů kamionů Truckfest, které již včera (2.6.) zahájila spanilá jízda. Pokud máte raději starší dopravní prostředky, tak si určitě také přijdete na své. O víkendu bude v Brně jezdit i parní tramvaj Karolínka, koňka a další historické dopravní prostředky.
Smějící se samba
Ohňostrojné grandfinále s názvem Smějící se samba ukončilo v pátek 2.6. letošní ročník přehlídky ohňostrojů Ignis Brunensis. Ohňostroj tradičně odpálený ze Špilberku připravila společnost Flash Barrandov SFX. I přes nepříznivé počasí sledovalo ohňostroj okolo 150.000 diváků. Letošních šest ohňostrojů v rámci přehlídky zhlédlo i za nepřízně počasí 870 tisíc diváků, oproti loňskému počtu 810 tisíc.
„BRNKÁNÍ, přehlídka a dílna dětského divadla “
Od prvního do čtvrtého června probíhá v CVČ Lužánky a v divadle Barka již třináctý ročník přehlídky dětského divadla Brnkání. Letošním hlavním tématem jsou Živly nejen divadelní. Jedenáctka zúčastněných souborů sehraje během čtyř dnů čtrnáct představení, o kterých se bude hovořit v diskusních klubech pro děti i dospělé. Svou účast přislíbily mimo jiné slovenská divadelní skupina DDS Kamarát z Martina, dále pak pravidelní účastníci národní přehlídky dětského divadla Dětská scéna, včetně letošních finalistů HOP-HOP Ostrov s představením Jinak je s tebou amen!, divadlo Ty-já-tr z Prahy a další. Přehlídka je však určena i pro začínající soubory, které mají divadelní úspěchy teprve před sebou. Brnkání, které je jednou z největších a nejznámějších přehlídek divadla pro děti v České republice, organizačně zajišťuje dětský divadelní soubor Brnkadla z Brna. Součástí akce jsou happeningy, divadelní dílny, diskusní setkání dětí i dospělých, karneval pro děti a celá řada dalších doprovodných akcí. Celkově se přehlídky zúčastní okolo 200 dětí a dospělých.
Poslední soutěžní ohňostroj letošního ročníku přehlídky Ignis Brunensis odpálila ve středu na přehradě portugalská společnost Macedo’s Pirotecnia. Dynamické představení bylo naplněné tradičními prvky „portugalské školy“. Bylo tedy možno vidět vodní pumy, létající kola, vulkány a různorodé barevné efekty. Počasí, byť poměrně chladné, tentokrát tvůrcům ohňostroje přálo. Nad přehradou byla polojasná obloha a vál mírný vítr, který stíhal rozptylovat kouř, takže diváci, kteří již tradičně obsadili v okolí přehrady každé volné místo, o žádný ze světelných efektů nepřišli.
„PYROFANTASTICKÁ NOC“
Třetí soutěžní ohňostroj na brněnské přehradě představila v pondělí 29.5. španělská skupina PIROFANTASIA – PIRO TAI Group. Společnost Pirofantasia pochází z Valencie a po více než 18 let se věnuje prezentaci různých pyrotechnických představení. Navíc je vlastníkem továrny, která se jako jediná na světě specializuje pouze na výrobu římských svící. „Hudba byla pečlivě vybírána a seřazena, stejně tak i pyrotechnické efekty. Zpočátku to má působit smutně. Chtěli jsme zachytit duši diváka a přes veselou část ho dovést až do velkého finále. Chceme, aby diváci stáli s otevřenou pusou, aby se usmívali, aby show prožívali.“ uvedl mimo jiné šéf společnosti Miguel González. Římské svíce jsou v pyrotechnických představeních prvek poměrně neobvyklý. Složitě se ovládají, ale na druhou stranu umožňují tvůrcům ohňostroje kombinovat různé nápady. v Pyrofantastické noci byly použity hned čtyři. Počasí sice ohňostroji příliš nepřálo. Déšť a hlavně skoro úplné bezvětří způsobily to, že se místo nad pontonem velice brzy zahalilo do těžko proniknutelného mraku kouře. Naštěstí tvůrci používali i velké množství zvukových efektů a krátkých záblesků a barevně nasvícená oblaka dýmu působila někdy až tajemně.
Druhý soutěľní ohňostroj ąvédské skupiny UNIQUE PYROTECHNIC se vyznačoval několika zvraty. Začátek ve velkém stylu vystřídaly klidné a strojově přesné nízké efekty. Jak sami tvůrci tohoto představení prozradili počili se u ąpanělů o rytmu, u němců o perfekcionismu a symetrii a to skloubili se ąvédskou taktikou. Závěr ohňostroje byl opravdů svédský na hudební doprovod od skupiny ABBA. I kdyľ během ohňostroje spadlo několik kapek deątě, tak to od této podívané neodradilo ľádného ze 160 tisíc návstěvníků.
I přes nevyzpytatelné počasí brněnská přehrada (Prýgl) v sobotu 27. 5. odpoledne nabízela zajímavou podívanou. Na její hladině se jel Český pohár dračích lodí. Tomuto, v naąich podmínkách, novému sportovnímu odvětví se věnuje mnoho lidí, mezi nimiľ se objevují i kanoisté zvučných jmen jako Martin Doktor, Václav Chalupa či Petr Procházka. V závodech dračích lodí ale nejde o individuální úspěchy, ale o souhru 22 lidí – 20 z nich pádluje, kormidelník řídí loď a bubeník sedící vpředu na vyvýąené stolici udává rytmus. Závody dračích lodí pocházejí ze starověké Číny, a proto jsou 12,5 metru dlouhé lodě ozdobeny motivem boha vod – draka.
Šifrovací a orientační hra DNEM… 2006
Sportovní letiątě brněnského aeroklubu Medlánky se stalo místem startu pátého ročníku ąifrovací a orientační hry DNEM… 2006, kterou pro ąirokou veřejnost pořádají turistické oddíly mládeľe sdruľené v odboru KČT Chameleon. Více neľ sto padesát účastníků hry čekalo v sobotu 27.5.2006 v devět hodin ráno na jiľním konci přistávací dráhy na odstartování hry. Původně mělo nízko letící letadlo shodit mezi účastníky obálky se startovními pokyny. Déą» a ąpatná viditelnost nad Brnem vąak původní plán zhatily a pořadatelé museli pouľít náhradní řeąení. Účastníci byli navedeni pomocí rádiem řízeného modelu na místo, kam pořadatelé uloľili startovací obálky. Troąku zpoľděný start byl jedinou vadou na kráse celé hry. Po zbytek dne pak účastníci na několika terénních i městských stanoviątích zkouąeli své schopnosti v luątění různých ąifer a rébusů a v orientaci v terénu. Hra je určena pro tří aľ pětičlenné týmy hráčů do 15 let a jedno aľ tříčlenné týmy hráčů nad 15 let. Pro ty, kteří si chtějí bloudění a ąifrování opravdu uľít, je připravená kategorie expert. Daląím zajímavým rysem hry je skutečnost, ľe týmy se velice často vytvářejí na základě jiného klíče neľ je členství v různých organizacích. Rovněľ tým organizátorů a ąifrantů je poměrně různorodý. Hru ze svého rozpočtu podporuje Statutární město Brno a Asociace TOM v rámci svých dotací.
Celou akci započalo v pátek 19. 5. ohňostrojné prelude, které bylo odpáleno z opravených teras Denisových sadů. Ohňostrůjci z THEATRUM PYROBOLI tak svými efekty dokreslili nasvícený Petrov. Organizátoři sice oznamovali, ľe nejlepąí výhled bude z Nových sadů, ale mnozí diváci zůstali na Petrově a přiąli tak o některé ohnivé efekty.
Před tímto ohňostrojem a po také něm mohli lidé v rámci Brněnské muzejní noci navątívit řadu expozic. Během této noci byl vstup zadarmo často doplněn atraktivním programem. V nočních ulicích Brna i díky pěknému korzovalo velké mnoľství lidí, vľdy» podle údajů ozganizátorů shlédlo ohňostroj 150 tisíc lidí a 72 tisíc jich navątívilo muzejní expozice.
V lesích za obcí Lešetice, 5 km od Příbrami se nachází zrekonstruované zbytky bývalého zajateckého tábora pro německé válečné zajatce, přeměněného na tábor nucených prací a poté na vězeňské zařízení pro politické vězně komunistického režimu. Již při příjezdu k bráně tábora každého upoutá cedule s nápisem „Prací ke svobodě“, což je překlad německého „Arbeit macht Frei“, která jen dokazuje že praktiky komunistického a nacistického režimu se v poválečných letech nelišily.
V lesích za obcí Lešetice, 5 km od Příbrami se nachází zrekonstruované zbytky bývalého zajateckého tábora pro německé válečné zajatce, přeměněného na tábor nucených prací a poté na vězeňské zařízení pro politické vězně komunistického režimu. Již při příjezdu k bráně tábora každého upoutá cedule s nápisem „Prací ke svobodě“, což je překlad německého „Arbeit macht Frei“, která jen dokazuje že praktiky komunistického a nacistického režimu se v poválečných letech nelišily.
Za tuto branou se rozkládá vlastní tábor, ze kterého se zachovaly pouze kamenné budovy. Dřevěné stavby vězeňského baráku a kulturního domu byly obnoveny před otevřením tohoto památníku. Část stěny jednoho z původních dřevěných baráků je umístěna v expozici. Z původních budov je zde k prohlédnutí budova velitelství, korekce, bunkr a ošetřovna. Tábor je rozdělen na dvě části, které jsou obehnány dvojitým plotem. Součástí oplocení jsou strážní věže. Tábor byl v letech 1947-49 vybudován německými válečnými zajatci a dostal jméno podle nedalekého kopce Vojna (666 m).
Koncentrační tábor (koncentrák) je zařízení k hromadnému věznění, případně likvidaci politických vězňů, členů etnických nebo menšinových skupin, kteří jsou zadrženi z důvodů státní bezpečnosti, jako pracovní síla nebo z trestu bez obžaloby či řádného právního procesu. Zadržené osoby nejsou odsouzení zločinci ani váleční zajatci drženi pod válečným právem.
Zajatci zde pracovali na těžbě uranu za pomoci primitivních nástrojů. Po komunistickém převratu v roce 1948 sem byli často bez řádného soudu umísťováni „…nejnebezpečnější, zvláště státně bezpečnostní zločinci…“, tedy lidé komunistickému režimu nepohodlní.
Uvězněným lidem a obětem komunistického režimu je věnována expozice v budově velitelství, která přibližuje tehdejší režim a mapuje jeho zločiny. Z vystavených dokumentů je vidět utrpení lidí, kteří se „provinili“ často tím, že vlastnili, nebo pracovali na rodinném majetku. Továrny a statky jim byli komunisty zabaveny a během dalších let se v nich často „hospodařilo“ tak, že z prosperujících firem a zachovalých hospodářských budov zbyly trosky. Nejhorší ale bylo utrpení celých rodin, které se musely vystěhovat z domovů, často jenom proto, že jejich domy se zalíbily komunistickým funkcionářům. Objevili se tu i lidé, kteří měli velkou zásluhu na osvobození od fašismu a zároveň s nimi i kolaboranti s nacisty, které vedení tábora záměrně dosazovalo na místa dozorce – kápa.
Expozice se nevěnuje pouze táboru Vojna, ale jsou zde i makety dalších podobných zařízení, které byli na Příbramsku a Jáchymovsku. Mnoho lidí pobyt v těchto táborech nepřežilo a proto je zde i pietní místnost věnovaná těmto obětem.
Mukl (MUKL, muž určený k likvidaci, zřídkakdy i muž určený k lopatě) je české označení pro komunisty a nacisty uvězněné politické vězně, u nichž se předpokládalo, že nikdy nebudou propuštěni a že mají ve vězení nebo koncentračním táboře zemřít. Později se toto označení rozšířilo na všechny politické vězně.
Návštěva tohoto komunistického koncentráku není zábavný výlet, ale je velmi poučná. Tato temná část naší nedávné historie je tématem o kterém by se mělo daleko více hovořit a připomínat je mladým lidem. A to zejména proto, že se ji mnoho komunistů snaží zamlčet, nebo alespoň banalizovat. Výklad průvodkyně je velmi dobře vyvážený a podložený historickými fakty.
Nedaleko od Františkových Lázní najdete rezervaci s poněkud zvláštním jménem Soos, tento název pochází z německého nářečí a je možno jej přeložit jako bažina, mech, nebo močál.
Na 221 ha rezervace nenajdete ale jen bažiny a rašeliniště. Mezi místní zajímavosti patří i slaniska, minerální prameny a hlavně vývěry přírodního oxidu uhličitého, takzvané mofety, někdy trochu senzačně označované jako bahenní sopky.
Nedaleko od Františkových Lázní najdete rezervaci s poněkud zvláštním jménem Soos. Co je zde zajímavého, si můžete částečně domyslet, když si uvědomíte, že tento název pravděpodobně pochází z německého slova „Moos“, respektive jeho egerlandské (chebské) nářeční verze „Soos“, což je možno přeložit jako bažina, mech, nebo močál.
Na 221 ha rezervace vyhlášené v roce 1964 nenajdete ale jen bažiny a rašeliniště. Mezi místní zajímavosti patří i slaniska, minerální prameny a hlavně vývěry přírodního oxidu uhličitého, takzvané mofety, někdy trochu senzačně označované jako bahenní sopky. Ty jsou dokladem dozvuků nedávné (300.000 let) vulkanické činnosti, stejně jako podkrušnohorské horké minerální prameny, nedaleké sopky Komorní a Železná hůrka a občasná slabá zemětřesení, která se v této oblasti dodnes vyskytují.
Rezervace se nachází v mělké kotlině, valem křemičitého písku rozdělené na dvě části. V té severní vzniklo hluboké rašeliniště a v bezodtoké jižní části se ve třetihorách vytvořilo mělké jezero napájené dešťovou vodou a hlavně místními minerálními prameny. V tomto prostředí se velice dobře dařilo rozsivkám, což jsou jednobuněčné řasy tvořící dvoudílné křemičité schránky. Z jejich schránek po odumření pak na dně vznikla vrstvička křemeliny. Na Soosu se tímto způsobem vytvořil uprostřed vyklenutý křemelinový štít o mocnosti několika metrů. Je zajímavé, že se zde vyskytují i mořské rozsivky, které na našem území jinde nenajdeme. Během vývoje jezero zaniklo a zůstaly po něm jen prameny a vývěry oxidu uhličitého.
Rezervací prochází naučná stezka vedená z velké části po povalových chodnících. Vede jak částí rašeliniště, tak přes slaniska a okolo mofet. Cestou míjí Císařský pramen zachycený do zvláštní jímky, takže možno jej ochutnat. Hladina druhého pramene Věra, který najdete před koncem naučné stezky, je pokryta silnou vrstvou pěny, za což může prosakující voda z rašeliniště a oxid uhličitý. Podívaná je to zajímavá, ale k pití se jeho voda nehodí. Vzhled rezervace se mění nejen v závislosti na ročním období, ale i podle počasí. Zejména slanisko se dokáže měnit málem ze dne na den. Za deštivého počasí tečou po hnědočerném povrchu narezlé potůčky rašelinné vody a v mofetách vystřikuje a dramaticky bublá směs vody a bahna. Naopak při déletrvajícím suchém počasí mofety často jen tiše syčí, za to na povrchu slaniska se srážejí různobarevné vrstvy Glauberovy soli. Podle dalších příměsí mění barvu od sněhově bílé přes žlutavou a nazelenalou způsobenou různými sírany až po rezavě žluto hnědě zbarvenou oxidy železa. Za mrazu se zase okolo vývěrů plynu vytvářejí věžičky a pyramidky z namrzlých ledových krystalků. Obsah solí je místy tak velký, že zde nerostou žádné rostliny.
Přírodní bohatství zdejší rezervace nespočívá jen v unikátních geologických podmínkách. Vyskytují se zde vzácná rašelinná a slanomilná rostlinná společenstva a na ně vázané živočišstvo. Díky různým druhům půdy se na relativně malém území vytvořila různorodá rostlinná společenstva. Na rašeliništích najdeme mimo jiné i masožravou rosnatku okrouhlolistou, ze slanomilných rostlin je to např. bařička bahenní, bahnička jednoplevá sivěnka přímořská. Zajímavé jsou i typicky rašeliništní druhy jako klikva žoravina, suchopýr pochvatý, tolice bahenní. Ze zvířeny jsou nejzajímavější druhy ptáků – rákosník obecný, kulík říční, ledňáček říční, čejka chocholatá, pochop rákosní. Dále se zde vyskytuje vzácná žába skokan ostronosý a rašeliništní pavouk lovčík vodní. Již zmíněná naučná stezka začíná u parkoviště nedaleko od železniční stanice Háje, prochází rašeliništěm a slaniskem a vrací se zpět k železniční stanici po silničce, podél níž vede úzkokolejná dráha vozící kaolin z nedalekého lomu. Před vstupem na naučnou stezku je nutno zakoupit si vstupenku, která platí i do nedaleké muzejní expozice věnované přírodě Chebska a využití rašeliniště Soos (těžba rašeliny, jímání přírodního oxidu uhličitého, využití pramneů). Dostanete se také do nové expozice s modely pravěkých zvířat a ilustracemi Zdeňka Buriana. Oficiálně je stezka otevřena od 1.3. do 15.11., ale při příznivém počasí je možno ji projít i mimo tuto dobu s tím, že se nedostanete do muzejních expozic a pravděpodobně budou sundány některé informační tabule.
Aby toho nebylo málo, je součástí areálu i geopark, kde jsou vystaveny horniny vyskytující se v okolí. Nedaleko je i stanice pro záchranu handicapovaných živočichů.
Budete-li chtít navštívit rezervaci Soos vlakem a pojedete-li ze směru od Sokolova, počítejte s poměrně dlouhým čekáním na přestup ve stanici Tršnice. Již několik desítek let patří k místnímu koloritu. Určitou výhodou je to, že vlaková stanice je prakticky přímo u vstupu do rezervace. Pěšky se pak dá dojít po červené značce do nedalekých Františkových lázní (vede sem dokonce jedna z dálkových vycházkových lázeňských tras) a budete-li mít síly, můžete pokračovat přes Komorní hůrku až do Chebu. Mezi Chebem a Mariánskými lázněmi funguje spojení autobusy místní dopravy. Velice vhodné je dojet sem na kole. Podkrušnohorská krajina v okolí řeky Ohře je v tomto místě poměrně rovinatá a je protkaná poměrně hustou sítí místních silniček a polních cest.
Při návštěvě reservace Soos doporučujeme zastavit se v nedaleké osadě Nový Drahov se zachovalými statky ve stylu chebské hrázděné architektury, případně se můžete zastavit v Motýlím domě v nedaleké vesničce Stodola.
Vývěry oxidu uhličitého, někdy nesprávně označované jako „bahenní sopky“, pozůstatek dávné vulkanické činnosti
Vývěry oxidu uhličitého, někdy nesprávně označované jako „bahenní sopky“, pozůstatek dávné vulkanické činnosti
Celkový pohled na rašeliniště
Vývěry oxidu uhličitého, někdy nesprávně označované jako „bahenní sopky“, pozůstatek dávné vulkanické činnosti
Vývěry oxidu uhličitého, někdy nesprávně označované jako „bahenní sopky“, pozůstatek dávné vulkanické činnosti
Jeho voda nasycená oxidem uhličitým pění, protože je znečištěný průsaky z rašeliniště
V Litomyšli se v Regionálním muzeu koná výstava Modelářství od 3.6.2006 do 17.9.2006
Výstava MODELÁŘSTVÍ a MODELÁŘSKÝ DEN
V Litomyšli se v Regionálním muzeu koná výstava Modelářství od 3.6.2006 do 17.9.2006
Výstavu můžete navštívit v Út-Ne od 9-17 hodin, s polední pauzou 12-13 hod., vstupné: děti 10,-Kč, dospělí 20,-Kč , rodinné 50,-Kč.
Na výstavě je možné shlédnout nejrůznější typy modelů, od železničních přes automobilové až po letecké, od papírových až po plastikové. Součástí je také promítání videa, dětská herna nejen pro děti a výstava tématických fotografií.
Muzejní lokálka z České Kamenice do Kamenického Šenova, je vlastně torzem z původní místní dráhy, která vedla až do České Lípy. Její počátek se datuje do roku 1885. Do Kamenického Šenova přijel první vlak 10.2.1886, o pár týdnů byla dokončena i první sklářská huť a nastal rozvoj města.
Skláren přibývalo, bylo i víc peněz v tomto chudém kraji, odváželo se odtud užitkové ale i ozdobné sklo, lustry a zdobené sklo se staly ve světě pojmem. Souběžně s výstavbou huti byla budována i vlečka, po které putovalo zboží do celého světa.
Muzejní lokálka Česká Kamenice – Kamenický Šenov se nachází na přelomu Českého středohoří a Lužických hor, v blízkosti Českosaského Švýcarska.
Trať z Kamenice do Šenova je vlastně torzem z původní místní dráhy, která vedla až do České Lípy. Její počátek se datuje do roku 1885, kdy byly zahájeny práce na úseku do Kamenického Šenova.
Dnešní trať z České Kamenice do Kamenického Šenova je torzem původní místní dráhy, která vedla až do České Lípy. Práce na úseku do Šenova byly ukončeny v roce 1886, zároveň s otevřením sklářské huti Rückl. Obojí přispělo k rozvoji města.
Trať v Šenově byla dokončena v 10.2.1886. Do slavnostně vyzdobeného Šenova vjel první vlak a změnil místnímu obyvatelstvu život. O pár týdnů později byla dokončena i první sklářská huť Rückl a nastal rozvoj města.
Skláren přibývalo, bylo i víc peněz v tomto chudém kraji, odváželo se odtud užitkové ale i ozdobné sklo, lustry a zdobené sklo se staly ve světě pojmem. Souběžně s výstavbou huti bylo vystavěna i vlečka, po které putovalo zboží do celého světa.
Následovalo protažení dráhy až do České Lípy, kam vlak poprvé vjel 25.8.1903, trať provozovala společnost České severní dráhy. Zdejší krajinou zazníval pískot píšťal a odfukování parních lokomotiv 320.1 a 313.4, ale třeba i motorových vozů Komarek M124.001 a M124.002. Ty se zde však mnoho úspěchů neslavily, trať má místi i 34 promile a proto po čase dráhu opustily.
Lokálka sice přežila ve zdraví obě války, nepřežila však vládu strany a lidu a v roce 1979 byla pro veřejnost uzavřena. Koleje z Šenova do České Lípy byly záhy vytrhány a zbytek trati dále pustl.
Lokálka, která prožila ve zdraví obě světové války, nepřežila vládu strany a lidu a byla dne 30.9.1979 pro cestující veřejnost uzavřena. Následoval jen občasný nákladní provoz, který byl v roce 1992 už úplně zastaven. Koleje od Kamenického Šenova do České Lípy byly posléze rozebrány a začala devastace zbytku.
Totální devastace budovy dolního nádraží, ze které zbyly jen obvodové zdi a střecha, zarůstajicí trať a krádeže čehokoliv rychle následovaly. Tehdy se o trať začal zajímat čerstvě vzniklý Klub přátel lokálky a tím začal nekonečný příběh oprav a prací na trati.
Členové KPL se složili a zakoupili pro tuto trať typický motorový vůz M131, zkouší se o prázdninách víkendový provoz, který se ujal a pokračuje až do dnes. Kalendář akcí KPL – včetně brigád je k dispozici na webu www.kpl.cz.
Trať využívali i filmaři. Víte, že na šenovské trati byly natočeny scény útoku na vlak ve filmu Zdeňka Svěráka Tmavomodrý svět?
Podobně jako trať v Zubrnicích, i šenovská trať si několikrát zahrála ve filmu. Natáčely se zde například scény útoku na vlak z filmu Tmavomodrý svět Zdeňka Svěráka.
V současné době je trať vedena v jízdním řádu ČD pod číslem 901 jako muzejní s víkendovým provozem.
