Cestovatel.cz

Více než 190 km sjezdovek všech obtížností, zaručuje, že si v Obertauernu lyžování určitě užijete. Celou oblast ale netvoří pouze Obertauern. Lyžovat je možné i ve střediscích Katschberg – Aineck, Kde je mimochodem jedna z nejdelších sjezdovek nazývaná stejně jako hlavní rakouská dálnice A1 a dále v resortech Grosseck – Speiereck a Fanningberg. V součtu pak můžete na jeden skipas projet celých 300 km tratí. Vraťme se ale do Obertauernu.

Přes kopec od Radstadu

Velkou výhodou Obertauernu je jeho nadmořská výška a mikroklima, které umožňuje lyžování hned z kraje sezóny v době, kdy jiné resorty na sněhovou pokrývku marně čekají. Středisko se rozprostírá v nadmořské výšce od 1630 metrů do 2313 m v okolí velmi živého, stejnojmenného městečka. Sezóna zde začíná už koncem listopadu a jinak tomu nebylo ani letos.

V okolí se nachází celá řada středisek. Jen namátkou lze zmínit Sportwelt Amadé se slavným Schladmingem, nebo domovským středisek Hermana Maiera, Flachau. Pár kilometrů daleko leží i údolí Gastein, Zell am See s ledovcem Kitzsteinhorn a vyhlášený Saalbach. Samotný Obertauern najdeme na hranících Salcuburska a Korutan, jen přes kopec od nádherného městečka Radstadt.

Umístění Obertaernu přímo vybízí k návštěvám okolí, zvláště když tu jste autem. Proto neleníme a zodpovědně každý den po lyžování vyprazdňujeme nádrž našeho auta při objevování místních atraktivit.

Spanilá jízda okolo Obertaernu

Velkou výhodou Obertauernu je báječné propojení všech sjezdovek do jednoho okruhu, po kterém budete moci obkroužit celé městečko v údolí. Ve vaší spanilé jízdě vám pomůže jedna kabinová lanovka, 19 sedačkových a 6 vleků. Na které sjezdovce začnete svoji pouť, je zcela na vás. Zde totiž platí, že všechny cesty nevedou do Říma, ale od Obertauernu.

Nebydlíme přímo ve středisku, ale v 3,6 km vzdálené obci Mariapfarr, každý den tedy ten kousek dojíždíme, proto můžeme zastavit na jakémkoliv ze sedmi parkovišť. První den nám zvědavost nedá klidu a tak projíždíme zástavbou hotelů a apartmánů až na konec střediska. První lanovka, kterou využíváme, má název Schaidbergbahn. Je poměrně krátká a vedou pod ní modré a černé tratě. My se vydáváme po modré 3b, která nás svede blíže k centru Obertauernu, k nástupní stanici na Plattenkarbahn. Od její horní stanice je nádherný výhled na údolí. Škoda že lanovky nevedou ještě dál. Nad námi do výšky 2411 m hrdě ční trojice vrcholů Plattenspitz, Gamskarlspitz a Gurpitsch Eck, které přímo vybízejí ke skialpinismu. My na svých slalomech rozhodně nic neriskujeme a raději pokračujeme v naší okružní jízdě.

Specialita šéfkuchaře a obří gulášovka u souseda z Polska

Po červené a následně modré sjezdovce se dostáváme pod lanovku Hundskogelbahn. Při cestě nahoru si po levé straně všímáme poměrně velké horské chaty, která evidentně slouží jako restaurace. Po krátké debatě je jasno. Naše cesta povede přímo do ní. Volíme tedy červené sjezdovky 4a a 11a. Za nedlouho už vypínáme vázání u restaurace s názvem Kringsalm.

V jídelním lístku nacházíme jak tradiční, tak místní speciality. Jako první chod si objednáváme gulášovou polévku, která má v menu přízvisko „velká“ a v ceně je i bulka (semmel). Cena je trošku vyšší než je standardem pro rakouské Alpy, ale tak necháváme se překvapit. Za chvíli nám na stole přistane skutečně kýbl s polévkou a my zjišťujeme, že to nebyl zas tak dobrý nápad vzhledem k tomu, že si chceme ještě dát druhý chod.

Jako hlavní jídlo nevíme co zvolit a hlasitě nad výběrem diskutujeme. Najednou se k nám přitočí podsaditý číšník v kroji a lámanou češtinou nám doporučí specialitu kuchyně Jägerpfandl. Je to Polák, který studoval v Česku cestovní ruch a tady už třetí sezónu pracuje. Prohodíme pár slov a doporučené jídlo si objednáváme. Stojí 15 euro a jedná se o vepřové medailonky s houbami, slaninou, omáčkou, domácími knedlíky a brusinkami, servírované na pánvi. Perfektní výběr.

Turistické lyžování až k protějším vrcholům

Po tak obřím obědě nejsme schopni lyžovat na sto procent. Spíše se vozíme, ale i tak si užíváme spoustu zábavy. Postupně sjíždíme až k parkovištím číslo dvě, tři a čtyři. Než se tam ale dostaneme, vyjedeme lanovkou Seekarspitzbahn. Odtud už vede červeno-modrá sjezdovka až k hlavní silnici v údolí.

Jako další nás čeká jediná kabinová lanovka v Obertauernu, Zehnerkarbahn. Ta končí u stejnojmenné restaurace, kousek pod vrcholem Zehnerkarspitze (2381 m). Zpět k nástupní stanici vede spleť červených sjezdovek a do centra Obertauernu pokračuje modrá 1a. Než se tam dostaneme, jsou tři hodiny. My však chceme dokončit, to co jsme si předsevzali ráno. Abychom dosáhli cíle, musíme ještě jednou vystoupat. Tentokrát na vrchol Gamsleitenspitz do výšky 2357 m a sjet po černé, červené a modré trati k našemu autu.

Další informace o Obertauernu

Kromě lyžování si zde samozřejmě můžete vyzkoušet celou řadu doplňkových činností. Namátkou snowkiting, snowbiking, výlety na sněžnicích, tobogganing, bruslení na ledu a další. K dispozici jsou i vnitřní aktivity, za kterými zamiřte do místního sport centra. Denní vstupenka stojí 15 euro a platí na vše. Zahrajte si fotbal, basketbal, tenis, zajděte si do fitness centra, porazte přátele v bowlingu, kulečníku, ping-pongu a dalších hrách. Nudit se určitě nebudete. Obertauern nabízí vyžití pro běžkaře, i pro vyznavače freeskiingu. Na své si přijdou i milovníci volného terénu. Středisko připravilo 16 km freeridů a velkou back-country oblast.

Domnívám se, že Obertauern je právem označován za jedno z nejlepších středisek v Rakousku. Jeho infrastruktura je na vysoké úrovni. Navíc mají dobré zázemí pro rodiny s dětmi. Jeho velkou výhodou je i dobrá dopravní dostupnost a umístění v okolí mnoha turistických zajímavostí.

Mezi městečky Moena a Canazei, nedaleko Sciliarského národního parku, leží oblast Val di Fassa – Sella Ronda, která má v srdcích lyžařů své neopominutelné místo. Díky šetrnosti, se kterou byla lyžařská infrastruktura budována, se zde setkáte s tradicemi, typickou architekturou, regionální kuchyní a dalšími unikáty, které sem po staletí lákají davy turistů. Abychom si ale udělali vlastní názor, rozhodli jsme se vyzkoušet místní svahy a pohostinnost obyvatel na vlastní kůži. Vyrazili jsme na čtyřdenní výlet do Val di Fassa.

Cesta a příjezd do Val di Fassa

Z Brna vyrážíme na pohodovou 8 hodin a 740 km dlouhou trasu ráno, ještě za tmy. Chceme totiž do cíle dorazit okolo druhé / třetí hodiny odpoledne, abychom se stihli v klidu ubytovat a obhlídnout terén. Nejsme typ lyžařů, kteří by v den příjezdu šli na svah, přeci není kam spěchat.

Navigace nás vede nejkratší trasou z Brna na Vídeň, dále po A1 na Linz, Salzburg a do Německa. U Rosenhaimu padáme na jih po E60. Za chvíli opět vjíždíme do Rakouska a po A12 přes Innsbruck a A13 do Itálie. Za hranicemi se napojujeme na A22, která směřuje na jih. Před Bolzanem uhýbáme doleva a za chvíli už stavíme auto před naším apartmánem, v těsné blízkosti městečka Canazei. Na cestě jsme celkem zaplatili poplatky zhruba ve výši 20 euro. Drtivá většina trasy vede po dálnicích, nebo rychlostních komunikacích, takže se jedná o opravdu pohodové cestování.

Střechu nad hlavou nám poskytuje apartmánová rezidence, ve které máme pronajatý apartmán pro 5 osob (jsme pouze 4) s oddělenými ložnicemi, kuchyní a obývákem. Žádný luxus, ale vzhledem k nízké ceně jsme velmi mile překvapeni a maximálně spokojeni. Vzdálenost k lanovkám pár metrů a do centra Canazei asi 1,5 km. Výborná strategická pozice pro dovolenou.

Rákosy z Val di Fassa

Od apartmánů do centra to je skutečně kousek. Než staneme před informační tabulí v centru městečka, míjíme v drtivé většině nejrůznější apartmány. Tradiční architektura je vidět jen zřídka, což je trošku škoda, ale co jiného taky čekat? Městečko Canazei je přikryto řádnou sněhovou pokrývkou, leží ve výšce 1460 m.n.m. a nabízí hostům perfektní zázemí pro objevování celé oblasti.

V centru stojí poměrně obsáhlá tabule, ze které se dočítáme, že název města pochází z latinského „Cannacetum“, což lze přeložit jako drážka v rákosí. Pravděpodobně zde tedy kdysi byly bažiny, které obklopovali místní potok Avisio.

Máme velký hlad, a tak příliš nepřemýšlíme, jak naložit s časem. Poohlížíme se po nějaké menší, restauraci, která není uniformní a nabízí spíše soukromí. Nacházíme La Bolp Restaurante. Z venku vypadá velmi domácky a tak jdeme dál. Jakmile vstoupíme, zůstáváme v němém úžasu. Celý prostor je velmi jednoduše zařízen, jde evidentně o rodinný podnik. Prostorem se vine vůně z kuchyně. Za velmi přijatelnou cenu se mé chuťové pohárky dostaly do sedmého nebe, díky třem druhům knedlíků a jelenímu steaku s brusinkami (Bistecca di cervo noc mirtilli rossi). Něco neuvěřitelného. Trávíme zde zbytek večera popíjením červeného vína a na apartmán přicházíme téměř o půlnoci.

Lyžování ve Val di Fassa

Díky skipasu Dolomity superski si můžeme užívat ježdění na 1220 udržovaných km sjezdovkách, které obsluhuje 460 lyžařských lanovek a vleků. Italové oblast Val di Fassa považují za jednu z nejmodernějších oblastí Dolomit. Rozlehlost celého údolí umožňuje každý den lyžovat někde jinde. Val di Fassa se dělí na 12 jednotlivých oblastí. Nemusíte však kupovat nejdražší a největší skipass, možností je více. My ale chceme projet úplně všechno, včetně vyhlášeného okruhu Sella Ronda.

První den lyžování

Na rozježdění volíme nejbližší sjezdovky přímo na Canazei na úpatí hor Belvedere (2423 m), Passo Pordoi (2239 m) a Sass Pordoi (2950 m). Sjezdovky jsou zde červené a obsluhují je sedačkové a kabinkové lanovky. Svahy jsou poměrně široké a dá se na nich dobře carvovat. Pro odpočinek vybíráme jednu z místních restaurací, kde žaludek uspokojíme obligátními nočky se špenátem a sklenkou vinného střiku. Než nám slehne, rozhodujeme se pro výjezd gondolou na Sass Pordoi. Je krásné slunečné počasí, čeká na nás jedinečný zážitek, pohled ze skalnatého masivu na téměř celou oblast Val di Fassa. Vidíme odtud i další sjezdovky pod Passo Sella (2244 m) a Col Rodella (2485 m). Vypadají pohodově, tak proč je nevyzkoušet ještě dnes. Naše domněnky se za chvíli potvrzují. Kratší červené sjezdovky, které jsou ale ve stínu a mají tedy poměrně tvrdý povrch. Ještě, že jsme v Brně dali lyže do servisu.

Druhý den lyžování

Další den vyrážíme na opačnou stranu. Z oblasti Alba vede kabinka 131 na Clampac (2100 m). Odtud se dá pokračovat přes vrchol Sella Brunech (2428 m) až do městečka Pozza di Fasso. Sjezdovek zde není mnoho, ale jsou velmi pěkné. Parádní je sjezd do údolí po opravdu dlouhé červené tratí vedoucí podél skalního masivu, který je z ní nádherně vidět. V Pozza di Fassa si dáváme oběd a odpočíváme. Je teplo a sníh trošku taje. Uvidíme, jaké to bude odpoledne. Na protější straně jsou další sjezdovky. Vrháme se jim vstříc. Čekají na nás červené, černé i modré sjezdovky. Pravděpodobně díky blízkosti od aglomerací v údolí je zde poměrně plno, a tak se rozhodujeme ještě tentýž den navštívit Passo Costalunga Karerpass, kde je množství krátkých modrých a červených sjezdovek. Na odpočinkové, nikoliv výkonnostní lyžování ideální. Akorát tu je dost vleků a málo lanovek. Když vidím freeridové možnosti všude kolem, včera i dnes, tak mě bolí u srdce, že jsem si sebou vzal pouze svoje slalomky.

Třetí pohodový den

Třetí den si ordinujeme ježdění v oblasti Passo San Pellegrino, kam se přepravujeme skibusem. Přemýšlím, co má název společného se značkou známé italské vody. Ale zjišťujeme, že nic. Po levé straně silnice jsou červené a modré sjezdovky spíše mírnějšího charakteru. Vyžití zde najdou i úplní začátečníci. Na pravé straně Val di Fassa se nachází o poznání prudší svahy, po kterých se dá pokračovat dál, téměř po hřebeni, s výhledem na masiv Grupo de le Pale. Po obědě se vracíme na ubytování. Převlečeme se do pohodlného a vyrážíme směrem ke krytému bazénu. Vstupné stojí 12 euro na tři hodiny. Mimochodem děti do 4 let jsou zdarma. Perfektní relaxace při pohledu na zasněženou krajinu skrze panoramatická okna.

Čtvrtý den, Sella Ronda

Další den nás čeká téměř bájemi opředený okruh Sella Ronda. Jeho začátek i konec leží v Canazei, máme to tedy blízko. Tento okruh je pravděpodobně největším lákadlem v celém Val di Fassa. Jde o výlet na celý den, na kterém obkroužíte masiv Sella. Projet se dá oběma směry. My vyrážíme směrem na Passo Sella Sellajoch. Překonáváme při tom první vrchol, Col Rodella (2485 m). Z něj sjíždíme červenými sjezdovkami a pak dlouhou a táhlou, téměř rovinatou sjezdovkou, která vede až do Selva Wolkenstein. Jsme hodně natěšení a tak hned stoupáme sedačkovými lanovkami vzhůru na Passo Gardena Gröder Joch (2137 m) a padáme za masiv Sella. Čeká nás dlouhý sjezd do Corvary a přesun na Passo Campolongo (1875 m). Odtud následuje série výjezdu lanovkami až na, nám již známý, Belvedere, kde jsme lyžovali první den. Poklidným tempem jsme se stihli s přestávkami vrátit přibližně za 4 hodiny.

Suma sumárum, šlo o parádní dovolenou, která se nesla především ve znamení lyžování. I přes množství atrakcí, které lze v oblasti navštívit, jsme se nechali zlákat pouze báječným aqvaparkem ve městě Canazei. Na cestu domů se vydáváme po lyžování a vůbec se nám odtud nechce.

Zaklaply dveře auta, čeká nás přibližně osm hodin klidné jízdy do Italského města Tesero, na severu Itálie, v srdci Dolomit. Dá se to stihnout i rychleji, ale my nezávodíme, že? Hory neutečou a sníh snad do zítra neroztaje.

Oblast Trentina není naším cílem poprvé. Těch pár hodin, o které je to dál, než do tradičních rakouských středisek, se vyplatí. Jednak cesta pěkně odsýpá, protože až do Trenta se jede po dálnici, a pak, ono to lyžování v Itálii má svoje výhody: Hezčí a stálejší počasí, méně zaplněné sjezdovky a skvělé lasagne a pizza.

Projíždíme Mnichov, to je kousek, pak před Brennerským průsmykem v Rakousku dáváme kafe a protahujeme nohy. Zas tak pohodlný to auto není. Zbývá přejet průsmyk a jsme v Itálii. A jak už o Prahy radí kámoš, zkušený navigátor, Před Trentem se dáváme doleva. Turisticky známé Lago di Garda je ještě kus jižněji.

Dolomity jsou velmi pěknou a fotogenickou oblastí Alp nejen v zimě, ale i v létě, ať už pěšky nebo na kole. Teď ale přijíždíme do Tesera, na střeše máme lyže a snowboardy a v kufru hromadu teplých věcích. Vytahujeme přeseděné zadky z auta a nadechujeme se studeného horského vzduchu. Jsme tu. Dovolená může začít.

Val di Fiemme

Stojím na horní stanici lanovky v zimním středisku Alpe Cermis. Je modro. Perfektně upravená sjezdovka tak akorát tvrdá. I kámoši se už usmívají. Vypadá to, že mi odpustili brzké vstávání a popohánění do auta. Zařezávám obloučky a bez zastavení jedu až dolů. Nohy trochu protestují, ale nemůžu si pomoct.

Další den jedeme zkusit zas jiný skiareál. Některé už známe, někde jsme ještě nebyli. Ve Val di Fiemme, či v o trochu vzdálenějším Val di Fassa, je skiareálů hromada.

Tip na dovolenou

Nechce-li se vám nějak moc studovat, kam vyrazit, jeden osvědčený tip zní: ubytování v Teseru, a návštěva těchto středisek:

• Cavalese, skiareál Alpe Cermis
• Pampeago, skiareal Latemar
• Moena, skiareál Alpe Lusia

Pokud budete mít dní víc, tak si určitě vyberete středisko, kde se vám jezdilo nejlépe. Všechna střediska jsou přátelská, vhodná pro divochy i pro rodiny s dětmi.

Nespočet lyžařských středisek v oblasti Trentina je i na druhé straně dálnice, tedy západně od Trenta. Jedna lyžařská oblast za všechny je třeba Adamello: s městem Ponte di Legno.