Kde jinde se vám podaří vidět hned několik hudebních hvězd za skvělou
cenu? Jedině na letních open-air festivalech! Vyberte si oblíbené interprety
a ponořte se na pár dnů do světa, kde vládne uvolněná atmosféra a
především hudba všech žánrů.
Kde jinde se vám podaří vidět hned několik hudebních hvězd za skvělou cenu? Jedině na letních open-air festivalech! Vyberte si oblíbené interprety a ponořte se na pár dnů do světa, kde vládne uvolněná atmosféra a především hudba všech žánrů.
7. ročník festivalu Colours of Ostrava ovládne od 10. do 13. července 2008 centrum Ostravy. Největšími hvězdami jsou vedle irské zpěvačky Sinéad O´Connor také britské elektronické duo Goldfrapp nebo švédští Koop. Návštěvníci opět budou moci využít výhod Colours Plus. To přináší zvýhodněné vstupné do kulturních institucí nebo slevy na dopravu. Vstupenky: 1090 Kč předprodej, na místě 1200 Kč. (www.colours.cz)
Největší mezinárodní rockový open-air festival v Česku, MASTERS OF ROCK 2008, proběhne ve dnech 10.–13. 7. 2008 ve Vizovicích. Headlinery tohoto ročníku jsou britští Def Leppard a finská Apocalyptica. Neobvyklé spojení žánrů nabídne společný koncert české kapely Arakain s Plzeňskou filharmonií. Vstupenky v předprodeji stojí 1050 Kč. (www.mastersofrock.cz)
O2 Sázavafest v Kácově uvítá od 31. 7. do 3. 8. 2008 plejádu zahraničních hvězd, i letos s důrazem na multižánrovost festivalu. Představí se například R´n´B zpěvák Sean Kingston, který do České republiky zavítá vůbec poprvé, jamajští ska mazáci The Skatalites, taneční Sister Bliss, početná britská formace Transglobal Undergroud, legendární německá elektronická kapela Camouflage, reggae zpěvačka Yaz Alexander a stovky dalších zahraničních i domácích umělců. Vstupenky do konce června stojí 890 Kč a v den konání pak 1100 Kč. (www.sazavafest.cz)
Dvanáctý ročník nejpopulárnějšího tanečního festivalu Summer of Love se letos koná 16. 8. na Dostihovém závodišti v Pardubicích. Na 7 pódiích se představí přes 80 vystupujících, světových hvězd a headlinerů, stejně jako nových talentů. Na hlavním podiu budou přivádět publikum k varu např. Stereo MCs, ranní set s východem slunce bude v režii DJe Rushe. Vše podpoří velkoplošné projekce, lasery a především kvalitní zvuk. (www.summeroflove.cz)
Hip Hop Kemp zve do Festival parku v Hradci Králové příznivce hip hopu ve dnech 22.– 24. 8. 2008. Největší hiphopový festival v Evropě přivítá hvězdy The Roots, Pharoahe Monch, Atmosphere nebo britského rappera Kano. Těšit se můžete na 400 vystupujících z celého světa, unikátní helikopter show a šest hudebních stagí. Mezi jednotlivými vystoupeními si můžete odpočinout v příjemném loungi nebo se vykoupete v rybníce. Vstupenky pořídíte do konce července za 950 Kč. (www.hiphopkemp.cz)
Do tohoto třiačtyřicetitisícového města, jež je součástí
jižní Kalifornie, se nikdy nevydávejte v letním období. Pro Evropana
nezvyklého na vysoké, přímo saharské teploty je zdejší léto
nesnesitelné.
Palm Springs patří mezi nejlákavější turistická místa v jižní
Kalifornii. Dostanete se sem do dvou hodinek jak z LA, tak ze San
Diega.
Do tohoto třiačtyřicetitisícového města, jež je součástí jižní Kalifornie, se nikdy nevydávejte v letním období. Pro Evropana nezvyklého na vysoké, přímo saharské teploty je zdejší léto nesnesitelné. Já jsem s manželem vyrazila na výlet koncem srpna loňského roku a musím přiznat, ze horko bylo opravdu pekelné. Nikdy jsem předtím nic takového nezažila. Ještě že při pochůzkách po obchůdcích se suvenýry se to dalo přežít. Vevnitř samozřejmě běžela naplno klimatizace a venku byl vzduch osvěžován krůpějemi chladivé vody. A ledová káva od Starbucks navrch přišla jako na zavolanou.
Město je každoročně místem konání filmových festivalů. Svět filmů a umění má tohle místo rád, řada celebrit zde má své rezidence. Ranč Franka Sinatry jsme míjeli na dohled, příště zamíříme za Elvisem. Nejen filmem ale je Palm Springs známá, je to také město sportu. Pořádají se zde turnaje v golfu či tenisu. Na golfová hřiště zde narazíte na každém kroku stejně, jako na nezbytné přepychově vyhlížející bazény. Nesmím zapomenout, že je to také velmi oblíbená adresa mezi geji a lesbičkami, téměř jak samotné San Francisko.
Cestou do Palm Springs protínáte Větrný ostroh, což je prý největrnější místo celého západu Ameriky. Je zde řada větrných turbín, které míjíte prakticky po celou dobu až do vstupu do města. Tyhle turbíny jsou jedním z mála ekologických projektů k získáváni čisté energie. Škoda jen, že se nevyužívají ve větší míře i jinde, kde jsou k tomu podmínky.
Palm Springs patří mezi nejlákavější turistická místa v jižní Kalifornii. Dostanete se sem do dvou hodinek jak z LA, tak ze San Diega. Zvláště mimo letní období, na jaře a na podzim sem míří kolony návštěvníků nejen z Kalifornie, ale i z Nevady, Arizony či Oregonu. Narazíte zde i na Kanaďany, kteří zde nasávají sluníčko plnými doušky. Velmi oblíbené v téhle oblasti je cestování karavany. Mnozí návštěvníci zde totiž tráví řadu týdnů.
V zimním období má Palm Springs rovněž co nabídnout. Jeho poloha mezi pásmy hor, jež jej obklopují jak z jihu, tak severu či západu, nabízejí nejen lákavé turistické procházky, ale i výjezd lanovkou na Mt. San Jacinto, jež Vám poskytne nádherné scénické pohledy do všech světových stran. Vrcholky bývají pokryty sněhem, zatímco dole v Palm Springs zůstávají teploty velmi příjemné. V zimě je tohle městečko bohatší o pár desítek tisíc lidí. Řada z nich zde tráví celou zimu.
Také motorkáři sem rádi zajíždějí, protože celá cesta do Palm Springs vede kaňony, průsmyky a tyhle vyjížďky jsou jednoduše romantické. Správný motorkář tohle miluje víc, než jen frčet po nudných dálnicích. Pod tohle se můžu sama podepsat, je to velkolepá jízda.
Prší? Se smutkem ve tváři pozorujete padající kapky deště a
s každou z nich odplouvají vaše plány na výlet? Nevadí, jsou tu
přece ještě hrady a zámky! Na ten v Hořovicích se ale můžete
klidně vydat i v době, kdy je krásně a svítí slunce a obloha je
zalitá jeho paprsky.
Prší? Se smutkem ve tváři pozorujete padající kapky deště a s každou z nich odplouvají vaše plány na výlet? Nevadí, jsou tu přece ještě hrady a zámky! Na ten v Hořovicích se ale můžete klidně vydat i v době, kdy je krásně a svítí slunce a obloha je zalitá jeho paprsky. Uvítá Vás totiž nádherně pěstěný park rozkládající se na východní straně města a jeho rozloha 6,4 hektarů Vám jistě připraví mnoho příležitostí k občerstvujícímu odpočinku jak na lavičkách pod vysokými mohutnými stromy tak někde na louce při pikniku.
A jaká je vlastně historie tohoto až překvapivě krásného místa? V roce 1685 se dcera posledního z hořovických Martiniců – Terezie Františka – provdala za Jana Františka hraběte z Vrbna a o pět let později na něj převedla svůj veškerý majetek po otci. Tímto se Vrbnové stali majiteli Hořovic a počátkem 18. století se rozhodli pro stavbu nového zámku v barokním stylu. Rod pánů z Vrbna se v Hořovicích udržel až do poloviny 19. století a výrazně se zasloužil především o rozvoj železářství v celém regionu.
Velký zámecký park zde byl zbudován krátce po dokončení zámku zahradním architektem Janem Ferdinandem Schorou v letech 1709–1714. Od prvopočátku se v něm mohla honorace procházet centrální cestou v ose parku, která byla a dodnes je lemována alejí lip. Cesta je zakončena tzv. Sluneční branou, která původně vedla do volné přírody. Dnes za ní stačí přejít silnici a pár bloků panelových domů. Za nemocnicí jste opět za městem, kde se vám otevře pohled do širokých luk a polí, která žlutě září až k dalekému obzoru. Pole, louky a stromy, remízky a silnice modeluje světlo do úchvatných výhledů do čisté přírody podmalované zpěvem ptáků a léčivým klidem.
V polovině 18. století prý býval v parku bazén obklopený čtyřmi pavilony. Nezachoval se stejně jako původní úpravy parku ve francouzském stylu. Už roku 1800 hrabě Rudolf z Vrbna nechal citlivě park upravit na přírodně krajinářský. Jen ta alej lip a centrální cesta zůstala. Park v průběhu staletí doznal ještě mnoha různých úprav, nejvíce jich bylo spjato s instalací sochy Fridricha Wilhelma Hessenského roku 1852, který byl prvním majitelem panství německého původu. Zámek prý původně koupil proto, aby jeho manželka Gertruda, se kterou žil v morganatickém svazku, mohla být povýšena do knížecího stavu. Paradoxně se toto panství stalo jediným, které rodu zůstalo k užívání po prohrané prusko-rakouské válce v roce 1866. Smrtí Jindřicha von Hanau v roce 1917 hořovická větev rodu zanikla a zámek připadl státu. V roce 1922 úspěšně uplatnil svůj dědický nárok na panství kurfiřtův pravnuk Jindřich, hrabě ze Schaumburgu a jeho rodina zůstala na Hořovicích do konce 2. světové války. Tehdy byl zámek na základě Benešových dekretů zkonfiskován státem a v jeho majetku se nachází dodnes. Další změny poplatné době spočívaly ve vykopání rybníka, který byl později zrušen a zatravněn, ve zbudování tenisových kurtů, které zde již rovněž nenaleznete stejně jako bazén na koupání v jižní části parku.
Park byl veřejnosti zpřístupněn roku 1945 a ta jej bezesporu využila. Konaly se zde lidové veselice a zábavy. Roku 1959, kdy bylo nutno vybudovat silnici k nemocnici byl park o několik desítek metrů zmenšen, což jeho kráse neubralo tolik jako pohled na panelové domy sídliště Višnovka přes zdi parku. Roku 1993 byl park revitalizován.
Čtvercový trávník člení pravidelný obrazec cest a procházka alejí vzrostlých lip musí být dnes stejně romantická jako bývala kdysi. Stromy Vám dají sílu a energii, čímž má tato část zahrady s čelním pohledem na zámek v sobě hluboký náboj.
Zámek je otevřen od května do září denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin, v říjnu také o víkendech. Polední přestávka je v době od 11,45 do 12,45 hodin.
A co když opravdu prší? Pak nastává opravdová příležitost s chutí prozkoumat zámecká tajemství, která jsou zahalena hávem jeho zdí. Můžete dokonce zvolit ze dvou okruhů a v rámci prvního shlédnout stálou výstavu ukázek umělecké komárovské litiny. Najdete zde různá zábradlí, kamna, mříže, ale i drobné šperky nebo busty, reliéfní portréty či figurální plastiky. Pochopitelně nebudete ochuzeni o nádherné zámecké interiéry. Jedním z nejzajímavějších je přijímací salón, který reprezentuje šest generací rodu Vrbnů, kteří se významně zasloužili o rozvoj celého panství. Mimořádností je na zámku umístěný zajímavý a cenný dokument, katastrální mapa právě tohoto panství, ručně malovaná zemským geometrem Janem Aloisem Kolbem roku 1756 na přání Eugena z Vrbna.
Nejzajímavější osobností z rodu Vrbnů prý ale byl všestranně vzdělaný šlechtic a podnikatel Rudolf. Jeho hraběcí slévárny v Komárově dosáhly evropského významu. Na zámku můžete shlédnout jeho pracovnu. Velmi zajímavé jsou i Červený, Modrý a Zlatý salónek. Nechybí ani typicky pánská místnost, salónek Lovecký. Velkou chybou by bylo opomenout oválný prostor, který vyplňuje zámecká knihovna se čtyřmi tisíci knihami, kde se nachází nejen prostor k jejich studiu, ale i místo ke klidnému rozjímání u krbu.
Na druhém okruhu se můžete pokochat hračkami a hrami malých aristokratů, tak jak se měnily v průběhu staletí. Jde o sbírku z období od 17. do poloviny 20. století. Najdeme zde jak hry „boje o vítězství“, tak expozici Království panenek. Poslední místnost s názvem Oslava pohybu zaujme beze sporu více muže než ženy. Zde si jezdí, létají a plují nejrůznější dopravní prostředky a to na vlastní pohon.
Ať už nám příroda nadělí jakékoliv počasí, zámek i park v Hořovicích určitě stojí za to.
V letech 1731 až 1737 zde byla v Praze popud a za
financování z nadace Petra Strozziho ze Schrattenthalu postavena azylová
budova pro válečné invalidy. Ze cvičiště a střelnice v jejím okolí
později vzniknul park. Při realizaci parkových úprav na přelomu
devatenáctého a dvacátého století byly v těsné blízkosti založeny
i Kaizlovy sady.
Park před Invalidovnou
Tuto bez omezení přístupnou plochu zeleně najdeme na Praze 8 v Karlíně mezi budovou Invalidovny a Sokolovskou ulicí. Místo má rozlohu 1,34 hektaru a leží v nadmořské výšce 186 metrů.
V letech 1731 až 1737 zde byla na popud a za financování z nadace Petra Strozziho ze Schrattenthalu postavena azylová budova pro válečné invalidy, hlavně pro invalidní vojáky rakouské armády. Sám hrabě Strozzi byl úspěšný diplomat ale i válečník a vysloužilec, který už roku 1658 po té co utrpěl těžká zranění v boji s Turky přišel na myšlenku takovýto objekt financovat. Muselo se však čekat na dožití jeho matky i manželky. Sám zemřel roku 1664 ve svých 38 letech. Darování peněz do nadace z prodeje svých tří statků podmínil právě dožitím matky a manželky v nemovitostech. S přípravou výstavby Invalidovny bylo tedy započato až po smrti jeho ženy roku 1714. Vzorem pro nový objekt měl být velkolepý objekt Hôtel des Invalides v Paříži postavený Ludvíkem XIV. Původní projekt vypracoval vídeňský dvorní architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu, po jeho smrti projekt dopracoval a stavbu uskutečnil Kilián Ignác Dienzenhofer, ikona české barokní architektury. Ten také vyprojektoval rozsáhlou budovu s devíti arkádovými dvory. Nakonec místo devíti domů byl postaven pouze jeden z nich s jedním dvorem. Od roku 1737 sloužila Invalidovna nepřetržitě zraněným vojákům všech válek Po první světové válce ji využívali invalidní legionáři.
Po ukončení stavby se okolí nijak zvlášť neupravovalo a leželo opomenuté. Později bylo armádním cvičištěm. Až po roce 1800 bylo vysazeno šest řad jírovců maďalů. Před Invalidovnou byla od roku 1823 do roku 1896 střelnice, která pak byla přestěhována do Kobylis.V 90. letech 19. století zde byl postaven pomník Petra Strozziho od sochaře Mořice Černila a pomník vojákům utonulým při povodních 3.9. 1890, jejichž život skončil ve Vltavě při záchranných povodňových pracích. Na přelomu století začala vznikat nová úprava parku , dokončená roku 1901. Vedle těchto úprav byly založeny také sousední Kaizlovy sady.
Dlouho Invalidovna sloužila mimo jiné jako archiv Armády ČR . Zde se skladovaly dokumenty vztahující se k českým vojákům, kteří sloužili v rakousko-uherské armádě, v legiích, v druhé světové válce atd. Právě tady museli po rozpadu Rakousko-Uherska vojáci z pluků, které sídlily na území Čech, žádat o potvrzení o počtu odsloužených let české vojenské úřady, aby získali vojenskou penzi.
Barokní budova dlouhodobě chátrala a nacházela se ve velmi špatném stavu. Její stav byl dále zhoršen dalšími povodněmi roku 2002 v Praze, protože se nachází v nejhůře a nejvíce postižené oblasti. Celá byla zatopena a cenné archívní materiály z archivu Vojenského historického ústavu a Národního technického muzea byly velmi poškozeny. Armáda je byla nucena přemístit do mrazíren, kde mají být uchovávány až do doby, kdy budou moci být restaurovány. Děje se tak postupně. V srpnu 2007 proběhnul tiskem článek, že se Invalidovna bude možná prodávat. Pět let po povodních tento krásný, ale velmi zdevastovaný barokní areál stále jen čeká na rekonstrukci. Budova nadále patří armádě, ve vyšších patrech sídlí vojenský archiv. Ministerstvo obrany ale již delší čas uvažuje o jejím prodeji. V roce 2008 by se archiválie měly přestěhovat do budovy bývalého vojenského gymnázia v Praze – Ruzyni.
Následně vojáci asi budovu označí za nepotřebnou. Pokud se objekt bude prodávat, hlavní město již oznámilo, že o objekt nemá zájem. Domnívá se, že musí přijít silný investor. Ministerstvo obrany odhaduje cenu nemovitosti na přibližně miliardu korun a další stamilióny si podle památkářů vyžádá rekonstrukce. Dnes je místo krásným romantickým parkem, který úhlopříčně vedené cesty rozdělují na lichoběžníková pole, v nichž jsou volně rozmístěny stromy. Najdeme tady břízy, jasany, jírovce, platany a akáty, které zjara překrásně voní. Ačkoli park je celkem upravený, kruhová prostranství pěstěná, trávník sekaný a vysázené růže tu kvetou jak o život přesto je na celé místo pohled velmi smutný. Dříve jistě krásná a unikátní budova dále chátrá, omítka opadává a omšelé stěny ztrácí ve slunci svou barvu. Jen do dáli svítí černé oko hodin se zlatými římskými číslicemi v jejím průčelí. Ty odměřují imaginárně její čas i její budoucnost.
Tento příjemný ale zanedbaný parčík leží na zelené ploše Karlína v Praze 8. Jeho prostor je vymezen ulicemi Sokolovská, U Invalidovny a Hybešova. Není velký, 1,69 hektaru zeleně se nachází v nadmořské výšce 186 metrů. Park je veřejnosti přístupný celoročně, zejména dětem tu slouží zdejší hřiště.
Před rokem 1823 se v těchto místech nacházely zelinářské zahrady a pole. Po postavení Invalidovny v blízkém okolí byly sousední plochy užívané jako cvičiště, následně střelnice. Až když se střelnice odstěhovala do Kobylis, byl její násep upraven a na toto místo situován čtvercový park, který byl dokončen roku 1901, zřejmě podle návrhu Julia Krýsy. Park dostal jméno po univerzitním profesorovi právníku Kaizlovi, který byl význačným politikem a obhájcem českého státního práva. Jeden čas se sady nazývaly Hakenovy, ale od 90. let 20. století nesou sady původní název Kaizlovy.
V parku najdeme sochu Vzpomínka od Břetislava Bendy. Je tady od roku 1964. Jedná se o bronzový akt sedící dívky. V zadní části sadů je možno vidět malé vybetonované jezírko, nepravidelného tvaru. V jedné části je doplněno umělou skalkou. V nejužší horní stěně je umístěn vtok pro napájení vodou. Voda v jezírku je však v současnosti pravděpodobně nejspíš děšťová. Současný stav parku je neuspokojivý, zanedbaný i když příroda si často poradí sama a bujaře roste jak ji napadne. Ke stromům, které jsou zde vysazené nepravidelně jejich vzhled patří, ale je spousta věcí, které se dají napravit a zlepšit, proto město výhledově uvažuje o revitalizaci těchto sadů.
V okolí parku bývalo rušno. Sokolovskou ulicí projížděly desetitisíce aut denně. V říjnu 2007 ale město otevřelo nový obchvat, který odvedl dopravu ze Sokolovské ulice. Pro obyvatele Karlína byl 30. říjen jedním z nejvýznamnějších dnů za poslední léta. Výjimečný byl i pro desetitisíce pražských řidičů. Město totiž otevřelo prodlouženou Pobřežní ulici na Rohanském ostrově, která významně ovlivní dopravu nejen v celém Karlíně, ale také zjednoduší cestu z centra na východ metropole. Šest set metrů dlouhá čtyřproudá silnice vede mimo zástavbu od Šaldovy ulice až zhruba ke stanici metra Invalidovna. „Auta už nebudou jezdit kolem obytných domů. Sokolovská ulice bude sloužit jen pro tramvaje a místní dopravu,“ řekl starosta Prahy 8 v roce 2007 Josef Nosek. A tak se také stalo. Od letošního jara bude v parku klid, ptáci zpívat a hlavně i slyšet…
vybetonované jezírko nepravidelného tvaru
Socha Vzpomínka od Břetislava Bendy. Tento bronzový akt sedící dívky je tady od roku 1964.
Dovolená pro někoho představuje především odpočinek, pro jiného
poznávání či dobrodružství. Někteří lidé však o dovolené
hledají možnost, jak rozbít stereotypy, které ovládly jejich všední
život. Zažít nedostatek, deprivaci nebo dokonce bolest může být pro ně
osvobozující.
Dovolená pro někoho představuje především odpočinek, pro jiného poznávání či dobrodružství. Někteří lidé však o dovolené hledají možnost, jak rozbít stereotypy, které ovládly jejich všední život. Zažít nedostatek, deprivaci nebo dokonce bolest může být pro ně osvobozující.
S pojmem „asketická dovolená“ se ve slovnících cestovního ruchu ani v encyklopediích ještě nesetkáte. Co není, však může brzy nastat. Termín „asketismus“ je charakterizován jako životní styl, který se vyznačuje odpíráním určitých rozkoší a požitků. Askeze je většinou spojována s náboženskou praxí a původně znamenala jakékoliv cvičení, jímž se upevňuje disciplína. Dovolenou v asketickém stylu lze pořídit velmi lacino nebo naopak pořádně draho. Jak se zdá, někteří lidé neváhají zaplatit tisíce za vzorně zorganizovaný týden plný tělesného vyčerpání, ponižování a jiného trýznění.
Radikální fitness
Budíček v půl šesté, ranní rozcvička, lehká snídaně, půldenní pochod, dietní oběd a zbytek dne v sedle horského kola… Tak vypadá den v luxusním resortu Body & Soul v Irsku, kde si klient sáhne až na dno svých sil. „Lidé, kteří v životě všeho dosáhli, chtějí také všechno zkusit a jsou ochotni kvůli tomu projít třeba peklem“, cituje časopis Newsweek odborníka na cestovní ruch z americké univerzity. V USA představuje extrémní fitness a „Detox spa“, kde hosté dobrovolně podstoupí drsný dietní a abstinenční režim, asi 5 % trhu. Analytici z oboru však očekávají, že tento podíl nadále poroste, neboť lidé si stále více uvědomují hodnotu vlastního zdraví. Tento trend se do celého světa rozšířil pravděpodobně z kalifornského resortu Ashram, který byl založen již v 70. letech minulého století. Za posledních pět let se však síť podobných služeb neuvěřitelně rozrostla.
Jóga
Pro ty, kteří chtějí uniknout každodennímu stresu a věnovat se meditaci a očistě duše, je jóga jednoznačnou volbou. Jóga znamená spojení, obnovení původního vztahu individuálního já s Bohem skrze asketické praktiky. Centra jógy se nachází po celém světě, není však nadto strávit prázdniny v buddhistickém kláštere mezi opravdovými mnichy. Vyhledávanými destinacemi pro tento druh střídmé dovolené jsou tradičně Indie a Srí Lanka.
Ruský trh
Zdá se, že největší rozkvět zažívá tento typ turistiky v Rusku, kde úspěšně funguje několik bizarních projektů. Je libo zažít pocit zelenáče, projít náročným armádním výcvikem a nechat se přitom komandovat veterány čečenské války? Upoutávka na další atrakci by zase mohla znít: „Máte už dost přepychu? Chcete vědět, jak se cítí lidé na pokraji bídy?“. Odpověď je jednoduchá: přijďte a zkuste si to sami – jako žebráci na některé z rušných moskevských ulic. Vše potřebné včetně ošuntělého ošacení zajistí agentura, která tento zážitek zájemcům zprostředkovává. Že to přece není možné? Ruští oligarchové to prý milují. Ale to už jsme, zdá se, trochu odbočili od tématu.
Hotel jinak
Velmi populární jsou dnes hotely, které dříve sloužily jako věznice. Některé byly přeměněné na luxusní resorty, jinde si ale může host stále vyzkoušet, jaké to je spát na pryčně v místnosti o čtyřech čtverečních metrech a se zamřížovaným výhledem. Jedním z nich je např. hostel v australském Mount Gambier. V bývalé věznici KGB v lotyšském městě Liepaja, která funguje jako muzeum a ubytovna zároveň, k tomu ještě zdarma přidají pokřik a šikanování stráží. Podle pracovnice objektu je toto zařízení vyhledáváno zejména školními skupinami, ale v poslední době také agenturami a firmami organizujícími netradiční team-buildingy.
Náš poslední výlet povede k samotným rakouským hranicím, do
proslulého městečka Mikulov. I zde je hodně možností, jak uspokojit
vaši touhu po historii: zámek, Kozí hrádek, vrch Svatý kopeček či
Židovské muzeum a hřbitov. A opět se i pěkně projedete, dnešní
trasa je konečně ta pravá, vinařská, i s informačními cedulemi.
Čekají vás krásné výhledy, pořádný kopec nahoru a pořádný kopec
dolů.
Náš poslední výlet povede k samotným rakouským hranicím, do proslulého městečka Mikulov. I zde je hodně možností, jak uspokojit vaši touhu po historii: zámek, Kozí hrádek, vrch Svatý kopeček či Židovské muzeum a hřbitov. A opět se i pěkně projedete, dnešní trasa je konečně ta pravá, vinařská, i s informačními cedulemi. Čekají vás krásné výhledy, pořádný kopec nahoru a pořádný kopec dolů.
Je libo kopeček?
Nenechte se zastrašit, že vás tu v každém článku děsím kopci nahoru. Na konci dnešního výletu vás čeká tak bezvadný sjezd, že rázem zapomenete na to, že jste se nahoru museli nějak dostat a že to nebylo zrovna pohodové. Z mého oblíbeného startovního místa Vranovic (ale železnice vede i do Pouzdřan, trasu si tak zkrátíte o 3,2 km) vyrazte naší starou známou cestou až do Dolních Věstonic a podle šipky (cyklostezka číslo 5044) jihozápadním směrem. Až téměř do obce Perná vás nějaké extra vrcholy nečekají. Zprava budete mít krásný výhled na Nové Mlýny a také, pravda, na tah Brno-Vídeň. Před Pernou se k němu těsně přiblížíte. Lákalo by to, sjet dolů a za pár šlápnutí do pedálů být v Mikulově. Letecké mapy napovídají, že tu opravdu vede nějaká paralelní stezka, ale přiznejme si to upřímně: přineslo by nám to potěšení, takhle ostudně si zkrátit cestu? Vždyť je to nuda, pořád rovně, rovinka, litry smogu a za chvilku tam být. Správně, nepřineslo. Otočte se tedy doleva a zamiřte jako správný cyklista po cyklostezce nahoru.
Je libo kopec?
V Perné dojedete na křižovatku. A tady velký pozor: cyklostezka vede rovně, jenže podle vrstevnic na mapě je to opravdu hodně velký kopec kolem zříceniny Sirotčí hrádek. Tuto trasu jsem nevyzkoušela, poprvé i podruhé se naše banda obrátila doprava a sjela mírně se svažující ulicí ke křižovatce, kde okreska zatáčí doprava a na vás čeká zpevněná cestička rovno. Nyní už jedete pořád do kopce. Až do vesnice Bavory a pak ještě a ještě nahoru, přes jeden kratší, ale o to prudší svah, poté stále a pořád nahoru až na vrchol. Jakmile vlevo uvidíte skály, kterým lidé říkají Kočičí skála, budete vědět, že jste to zvládli a nyní vás čeká jenom hodně dlouuuuuuuhý sjezd dolů, až do Mikulova.
Jižní Morava patří k našim nejoblíbenějším cykloturistickým lokalitám. Zdejší krásnou krajinu plnou vinic a výhledů do okolí protíná síť dobře značených cyklostezek, které vedou k atraktivním turistickým cílům (Lednice, Mikulov), na své si přijdou rodiny s dětmi (krátké, rovinaté okruhy), milovníci historie (Sirotčí hrádek, Dívčí hrady, starobylá města, Dolní Věstonice) i zkušení bikeři (nezpevněné cesty okolo Nových Mlýnů atd.). Nesmím samozřejmě opomenout, že skrz Pálavu vede i známá a oblíbená cyklotrasa Brno-Vídeň. V tomto malém seriálu vám představím hned tři trasy, které vedou kolem nádrže Nové Mlýny, do Lednice a do Mikulova. Všechny tyto trasy jsem sama již dvakrát projela a vy se teď prostřednictvím těchto článků můžete na tato místa vrátit společně se mnou.
Prakticky od Perné až ke Kočičí skále vás budou provázet vinice. Jak jsem v úvodu naťukla, vede tu i naučná stezka s cedulemi. Ta tvoří okruh Dolní Věstonice – Perná – Mikulov – Klentnice (přes tuto ves byste se dostali, kdybyste se rozhodli zdolat ten velký kopec za Pernou) – Pavlov – Dolní Věstonice. Nejvíc cedulí je mezi Horními Věstonicemi a Pernou. Na vrcholu kousek od Kočičí skály vás nebo vaše spolujezdce může jedna taková cedule zaměstnat při vzájemném čekání. Poté už se opět napojíte na silnici a vzhůru dolů. Sjezd vede až na náměstí, kde je dobře vybavené informační centrum. V Mikulově můžete navštívit například zámek s několika expozicemi (včetně té s obřím vinným sudem), zříceninu Kozí hrádek, ze které už zbylo jen torzo věže (je tam ale pěkná vyhlídka) či židovské památky – synagogu a židovský hřbitov (i s průvodcem). Pokud toho ještě nemáte dost, můžete se po svých vyškrábat na vrch Svatý kopeček, kam vede křížová cesta a nahoře je kostelík.
A kudy zpátky?
Vyšlapejte si kopec a na křižovatce, kde jste se při cestě sem napojovali na silnici, a buď odbočte a vraťte se stejnou cestou anebo neodbočujte, ale pokračujte po silnici až do Klentnice a pak buď do Pavlova nebo do Perné a stejnou cestou do Dolních Věstonic. Zkušenější cyklisté můžou popojet z Mikulova ještě kousek na jih a po příhraniční cyklotrase č. 41 pojedou až do Nového Přerova a pak nahoru Do Brodu nad Dyjí a Pasohlávek. Je spousta možností, jak se vrátit, a jedna jistě krásnější než druhá… Přeji při vašich cestách nejen po jižní Moravě spoustu sluníčka a pohody.
*Vranovice – Mikulov – Vranovice (stejnou cestou tam i zpět, přes Bavory, ne přes prudký kopec): 44 km Vranovice – Mikulov – Klentnice – Pavlov (bokem od kopce): 45 km Okruh Vranovice – Mikulov – Nový Přerov – Pasohlávky – Vranovice: 57 km*
Escondido je jedním z nejteplejších míst v San Diego county. Je
známým centrem umění, sídlí zde Wild animal park, pobýval zde i Erik
Clapton. Blízko je jak do San Diega, tak na celou řadu pláží v okruhu
jižního pacifického pobřeží Kalifornie.
Escondido je jedním z nejteplejších míst v San Diego county. Je známým centrem umění, sídlí zde Wild animal park, pobýval zde i Erik Clapton. Blízko je jak do San Diega, tak na celou řadu pláží v okruhu jižního pacifického pobřeží Kalifornie. Ve velmi krátkém čase se můžete dopravit stejně tak do Hollywoodu, jako do nedalekých hor a pouští.
Můžete si zajet i na ochutnávku vína do blízké Temeculy, či si trošku zahazardovat do oblíbeného Harrash kasina, vzdáleného pouhých 20 minut od Escondida. Kdo rád kasina, určitě nebude litovat, je opravdu komfortně vybavené, je součástí hotelu a samozřejmě se zde můžete i najíst a napit dle libosti. Jen je občas dost nesnadné hledat místo k zaparkování, je lépe vyrazit s nastávajícím večerem, později už může být pozdě.
Velkou atrakcí je už padesátým rokem Causin’Grande Ave, což je show amerických veteránů na niž se sjíždějí lidé ze širokého okolí, pátek co pátek, od dubna do září. Američané milují svá stará veliká auta, i když už se s nimi na cestách moc nepotkáte. V Escondidu se na tahle jejich představení sjíždí více než 8.000 lidí, aby zde obdivovali tyto nablýskané staré kousky. Ráda zde s manželem trávím svůj čas. Je zde šance pozdravit známé, zajít do baru mezi motorkáře či setřepat ze sebe pracovní týden v rytmu rock and rollu v některých ze zdejších diskoték.
Nesmím zapomenout, že celá jižní Kalifornie, to je také golf a stovky nádherně udržovaných hřišť. Velice snadné a dostupné je si jej zahrát i v Escondidu, kde je k tomu nepřeberně možností. V okolí, v Rancho Santa Fe, žije jeden z nejlepších hráčů golfu, Phil Mickelson. Pro milovníky sportu, je zde ovšem řada dalších možností kam vyrazit. Kdo rád baseball či fotbal, určitě nevynechá zápasy San Diego Padres či Chargers.
Město je svými 141 000 obyvateli čtvrtým největším v San Diego county. Zachovává si ale stále ráz velmi příjemného, klidného městečka, jež zvláště o víkendech působí dost ospale. Lidé utíkají před horkem k oceánu, či zůstávají ve svých příjemně klimatizovaných domovech. Ti kdo milují opravdu tropické teploty a že je jich zde není málo, vyrážejí ven za poznáváním blízkého či širokého okolí, přiměřeně své kondici i stavu v peněženkách. Na výlet do Palm Springs ale můžete v parném létě raději zapomenout, je-li v Escondidu 40 stC, v tomhle pouštním městě mezi palmami vás omráčí teploty v průměru o 10 stupňů vyšší.
V Escondidu nenarazíte na velkolepé a vysokánské mrakodrapy jako třeba v blizoučkém San Diegu. Nejvyšší budovou ve městě je městská nemocnice. Převážná část obyvatel zde bydlí v apartmánech, domcích a domečcích. Velice rozšířenou formou bydlení je zde také mobil home. Žijí zde obyvatelé všech etnik, většinu ale tvoří přistěhovalci ze sousedního Mexika. Legální či nelegální. Oficiálním jazykem je zde sice angličtina, ale více zde slyšíte španělštinu, mexická hrdost angličtinu jen těžko přijímá.
Až jednou zavítáte do jižní Kalifornie, neopomeňte se zastavit i v tomhle malebném městě v údolí.
Táborský festival Léto nad Jordánem letos doplnila začínající přehlídka ohňostrojů Vulkán 2008. Letos byly nad Jordánem
odpáleny 2 komponované ohňostroje s hudebním doprovodem.
Táborský festival Léto nad Jordánem letos doplnila začínající přehlídka komponovaných ohňostrojů Vulkán 2008. Letos byly nad Jordánem odpáleny 2 ohňostroje s hudebním doprovodem.
Jordán je nejstarší vodní nádrží ve střední Evropě. Byl založen v roce 1492 jako zásobárna pitné vody pro město. Hráz Jordánu je ideálním hledištěm pro ohňostroje, která jsou odpalovány ze Sokolské plovárny.
Ohňostroj brněnských ohňostrůjců pod zahájil ve čtvrtek letošní festival. Designér ohňostroje Ivan Martínek vytvořil ohnivé divadelní představení vztahující se k historii města Tábor. Ohňostroj měl 3 obrazy vztahující se k historii města Tábor, které byly uvedeny mluveným slovem a nízkými ohnivými efekty. Díky odrazům na hladině mohli diváci spatřit symbolický červený kalich nakreslený ohněm.
Tento ohňostroj pražské společnosti odpálil jeho designér Jaroslav Štolba v sobotu. Tradičně perfektní ohňostrojná show na jazzovou a filmovou hudbu diváky zaujala. Barevná duha nádherně osvítila Jordán ve kterém se odrážely dominanty Tábora.
Ohňostrojnou přehlídku doplňoval táborský festival Léto nad Jordánem kulturním i hudebním programem. Koncerty na pódiích doplňovaly večerní hudební puby. Hradby v páteční podvečer obsadili kejklíři a divadelníci. Hasiči slavili 140. výročí založení a v rámci jeho oslav předvedli svoji techniku i barevnou vodní fontánu s hudbou.
Celou akci pořádala společnost SNIP & CO, která je organizátorem prestižní mezinárodní ohňostrojné přehlídky IGNIS BRUNENSIS v Brně. Ohňostrojná přehlídku Vulkán v Táboře se má stát národní přehlídkou komponovaných ohňostrojů a doplnit tak již tradiční brněnské ohňostroje.
Dva parky v Karlíně, které slouží jako pěší spojky a pro
příležitostnou relaxaci. Oba v brzké budoucnosti čekají změny.
Park na Lyčkově náměstí
Najdeme ho na Lyčkově náměstí, Praha 8, Karlín v nadmořské výšce 186 metrů na rozloze 0,42 ha. Park prošel před přelomem tisíciletí kompletní obnovou podle architektky Kateřiny Tomanové a nadále je veřejně trvale přístupný a slouží jak pro relaxaci místních občanů tak jako průchozí spojnice pro pěší.
Na prostoru dřívějšího Špitálského pole začala vznikat osada roku 1817. Byla pojmenována Karolinenthal. František I. místo nechal pojmenovat podle své čtvrté manželky Karoliny Augusty. Koncem 19. století se lidově nazývaný Karlín započal rozrůstat východním směrem až na dnešní Lyčkovo ( dříve Riegrovo) náměstí. Řešení tohoto parku už původně navazovalo na budovu školy, situovanou na jižní straně náměstí. Travnatý parter před budovou zkrášlují kruhy a ovály růží, po obvodu parku jsou obnovené aleje jeřábu, z původních dřevin tu najdeme lísky, buky, habry. Park je klidný, tichý a překrásná budova školy je jeho skvostnou dominantou.
Praha 8, Karlín, park na výměře 1,54 ha s nadmořskou výškou 186 až 187 metrů. Stejně jako park na Lyčkově náměstí slouží pro relaxaci a jako pěší spojka. Nejdříve zde stál kostel sv. Cyrila a Metoděje ( 1845–1863), park vzniknul až v době rozvoje průmyslu v 2. polovině 19. století. Byl prvním městským parkem obce Karlín a byl dokončen až roku 1873.
Ze Sokolovské ulice je krásný průhled přes celý park až ke kostelu. Kostel dominuje celému parku i náměstí. V přední travnaté části je kašna bez vody. Mramorová kašna s dvěma kruhovými mísami nad kruhovým bazénem sem byla osazena při zřizování sadů roku 1862. Park je olemován chodníky ze všech stran. Podél východní části parku je dětské hřiště. Po obou stranách park lemují aleje z platanů javorolistých, uvnitř parku jsou lípy velkolisté. Nechybí tu ani keřové výsadby ponejvíce po obvodu parku. V letních měsících jsou lavičky plné lidí a park a hřiště zase plný dětí, místo je využíváno hojně místními Pražany k odpočinku. Pod solitéry, samostatně stojícími stromy jako je tady jerlín japonský nebo červenolistý buk lesní, polehávají studenti nebo rodiny s dětmi na malém pikniku. Hradba z alejí stromů a keřů po obvodu celého parku jsou clonou proti hluku z přilehlých ulic.
Celé Karlínské náměstí má projít v budoucnu významnou proměnou. Radnice Prahy 8 zde plánuje podzemní garáže a nad nimi zcela nový park, celkově za zhruba 60 milionů korun. Protože takovou investici nelze zvládnout z vlastních zdrojů je počítáno s využitím evropských fondů. Uvidíme v budoucnu, jak se získání financí a obnova parku zadaří. A co zbude z toho dnešního. Možná zanedlouho moje dnešní fotky budou už dávnou historií, na kterou si sotva kdo vzpomene.
Festivaly mění i průměrného filmového fanouška v maratonce.
Stojí ve frontě na akreditaci, vstává na první projekci a snaží se
neusnout při té poslední. Pokud nesedí v kině, je na koncertě nebo
v divadle. Ten týden, který stráví na mezinárodním festivalu
v Karlových Varech nebo Letní filmové škole v Uherském Hradišti,
je sice pořádně nabitý, ale jen tak se na něj nezapomíná.
Festivaly mění i průměrného filmového fanouška v maratonce. Stojí ve frontě na akreditaci, vstává na první projekci a snaží se neusnout při té poslední. Pokud nesedí v kině, je na koncertě nebo v divadle. Ten týden, který stráví na mezinárodním festivalu v Karlových Varech nebo Letní filmové škole v Uherském Hradišti, je sice pořádně nabitý, ale jen tak se na něj nezapomíná.
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary (MFF KV), nejvýznamnější mezinárodní filmový festival ve střední a východní Evropě a jediný festival kategorie A v České republice, vstupuje od 4. do 12. 7. 2008 do svého 43. ročníku. V sekci retrospektiv vzdají jeho dramaturgové poctu dvěma vynikajícím režisérům. Pětici svých filmů přijede do Karlových Varů osobně uvést britský režisér Nicolas Roeg, kontroverzní tvůrce, který vstoupil do širšího povědomí jako kameraman Truffautova 451º Fahrenheita. Druhým vzpomínaným bude Mexičan Arturo Ripstein, jehož tvorba bude zastoupena sedmi filmy. Asistent Luise Buñuela na filmu Anděl zkázy (1962) natočil několik desítek filmů v Mexiku, ve Francii i ve Španělsku.
Významné zastoupení budou mít filmy nizozemské provenience natočené po roce 2000. Svět dospívajících poodhalí Adrift (2001) a Bluebird (2004), skutečné události připomene oceňovaný psychologický thriller Off Screen (2005). Opomenuty nebudou ani díla nejuznávanějších nizozemských režisérek současnosti: Nanouk Leopoldové a Heddy Honigmannové. Kolekci filmů doplní sedm krátkometrážních snímků.
Druhá část karlovarského ohlédnutí za americkou filmovou tvorbou období 1968–1980 nese název Nový Hollywood II. Zde exceluje Robert De Niro v retromuzikálu New York, New York, Warren Beatty a Julie Christieová v revizionistickém westernu McCabe a paní Millerová nebo Jack Nicholson coby cynický námořník v Poslední eskortě. Legendární krimi film Francouzská spojka samozřejmě chybět nebude!
Pro ty, kdo se v kině rádi bojí, jsou určeny půlnoční filmy s působivým názvem Mrtvé oči Londýna. Vic Pratt, kurátor Britského filmového institutu, vybral sedm klasických britských hororů z 30.–60. let minulého století. Jednoznačně nejkontroverznější film retrospektivy představuje voyeuristický opus Peeping Tom (1960), příběh kameramana posedlého zachycením smrti na filmový pás.
Fórum nezávislých zůstává čtvrtou festivalovou soutěží, v níž se originální snímky z celého světa utkají o cenu Nezávislá kamera udělovanou ve spolupráci s Českou televizí. Oproti předchozím letům bude většina filmů uvedena ve světové, mezinárodní či evropské premiéře. Do Varů přijede také nestor amerického dokumentárního filmu Les Blank (nar. 1935), nezávislý tvůrce zachycující především lidovou kulturu.
V mezinárodní soutěži celovečerních hraných filmů bude za Českou republiku uveden ve světové premiéře snímek režisérky Michaely Pavlátové Děti noci. Více info na www.kviff.com
V půli prázdnin se rozhodně vyplatí zajet do Uherského Hradiště na již 34. ročník Letní filmové školy (25. 7. – 3. 8. 2008). Nezáživné vyučování tady nehrozí, pro diváky je připraveno přes deset zajímavých cyklů, které představí filmy na téma magie; retrospektivy Juraje Jakubiska, Jana Švankmajera, Julia Medema (své filmy všichni osobně představí) a Alejandra Jodorowského. Aktuální politické téma otevřou snímky zabývající se dlouholetým konfliktem Izraele a Palestiny. Tradiční součástí LFŠ jsou hudební doprovody k němým filmům, letos vystoupí Erik Truffaz či Masala Sound System. Současný český a slovenský film přinese kromě snímků posledního roku atraktivní sbírku nejlepších filmů z nejhorších natočených po roce 1989. Nový cyklus Přepisování minulosti obrátí pozornost k československým filmům zejména z období normalizace a pootevře i možnost porozhlédnout se po zahraničních pohledech na klíčové události roku 1968. Další retrospektiva bude věnována dílu kontroverzního spisovatele, režiséra, dramatika a dalšího hosta LFŠ 2008 Pavla Kohouta. Filmové magazíny zemí Visegrádu představí výběr filmů jednotlivých kinematografií. Zapomenut nebude ani výchovně-vzdělávací rozměr LFŠ – úvodní kurz pro středoškolské studenty bude probíhat po celou dobu festivalu. Doprovodný program zahrne koncerty, divadelní představení, velkou výstavu o díle Jana Švankmajera a také literárně-hudební setkání. Více informací na www.lfs.cz.
