Cestovatel.cz

Vedle Letenských sadů, v místě kde stávaly pražské Mariánské hradby leží pečlivě pěstěná zahrada o výměře 1,06 hektarů, v nadmořské výšce 210 až 234 metrů. Obklopuje vilu, kterou nechal postavit v roce 1914 první československý premiér Karel Kramář. Od 18. prosince 1998 slouží jako oficiální rezidence českých premiérů. A tak se zde vystřídali již Karel Kramář, Miloš Zeman, Vladimír Špidla, Stanislav Gross, Jiří Paroubek a Mirek Topolánek. Někteří zde bydleli, jiní využívali prostory jen občasně.

Karel Kramář zakoupil pozemek roku 1911 a nechal zde postavit dům pro svou manželku Rusku Naděždu Nikolajevnu. Celkem pro ni nechal postavit tři vily, jednu na Krymu, druhou tuto a třetí ve svém rodišti ve Vysokém nad Jizerou. Při koupi se zavázal, že budova bude pouze jednopatrová, aby nenarušovala panorama Hradčan. Tyto pozemky včetně onoho inkriminovaného původně roku 1911 vykoupilo město a jeho plánem bylo udělat zde parkové úpravy a připojit ho k Letenským sadům. Změnu v záměrech obce prý způsobila velmi vysoká nabídka na koupi tohoto pozemku a to tehdejších 50 kč za 1m2. Po získání pozemku Kramář zadal projekt vídeňskému architektovi Friedrichovi Ohmannovi. Vilu pak postavili pražští stavitelé pan Čánský a pan Hošek. Zahrada byla svěřena roku 1913 našemu nejlepšímu zahradnímu architektovi Františku Thomayerovi. Jak dům tak zahrada byly ve vzájemné harmonii pojaty částí novobarokně a částí secesně. Došlo k dokonalému prolnutí.

Ve vile o rozloze 700 m2 bylo celkem 56 místností. Většina z nich sloužila od počátku reprezentačním účelům. Vybavení interiéru si vzala na starosti paní Kramářová ve spolupráci s předními českými výtvarníky. Autory výzdoby tak byli Češi – profesoři Umprum Celda Klouček a Jan Beneš, Karel Štipl a další. Součástí areálu jsou ještě dva menší domky pro personál. Stavba trvala 4 roky Není tajemstvím, že byla zařízena velmi luxusně. Například jen pracovna Karla Kramáře se stropem vysokým 7,5 metru měla pracovní stůl potažený pravou buvolí kůží.

Po smrti Kramářových spravovala vilu Společnost dr. Karla Kramáře. Ta později pronajala vilu Národní galerii. Po roce 1948 ale byla společnost rozpuštěna a vila se dostala do rukou státu. Od roku 1952 byla pod správou komunistického Úřadu předsednictva vlády a postupně ztrácela na své honosnosti, stárla a chátrala. Až v letech 1994 až 1998 proběhla rozsáhlá rekonstrukce. Po ní slouží vila jako rezidence předsedy vlády České republiky.

Zahrada obklopující Kramářovu vilu je upravena ve stylu francouzského parku, který je položen na severojižní ose. Cesta je z obou stran lemována impozantním stromořadím javorů mléčů s kulovitými korunami. Z jižní strany domu je situována terasa, ze které je úchvatný výhled na Prahu a její mosty. Odtud se dá dvouramenným schodištěm sejít o úroveň níže mezi opěrnou zeď terasy a opěrnou zeď někdejšího opevnění. Zahradě dává punc motiv mašle, který Thomayer rád používal. Do imaginární mašle jsou uzpůsobeny cesty v zahradě, které podporují intimitu východní části zahrady. Najdeme zde buky letní, duby letní, lísky, jeřáby, cedry i modříny. Krásné jsou i jedle ojíněná a jedle obrovská, které zahradu provoní spolu s dalším množstvím nižších dřevin a keřů. Široko daleko odtud na jaře voní šeříky.

Kramářova vila, rezidence českých a československých premiérů, byla 28. září 2006 zpřístupněna veřejnosti. Den otevřených dveří zahájil předseda vlády Mirek Topolánek, který sídlo vybudované prvním československým ministerským předsedou Karlem Kramářem využívá k pracovním schůzkách a jednáním. Zájemci se mohli do vily s jedinečným výhledem na Prahu podívat od 9 do 16 hodin a oslavit tak Den české státnosti připomínající svatého Václava. Poprvé tak byly veřejnosti zpřístupněny i místnosti, které obývají premiéři. Součástí prohlídky historicky i architektonicky zajímavé stavební památky byl výklad o historii vily a o jejím prvním majiteli Karlu Kramářovi. Roku 2006 vila přivítala dokonce zpěváka Karla Gotta, který zde vedl rozhovor s panem Paroubkem a téhož roku v říjnu zde byla na návštěvě MISS WORLD Taťána Kuchařová na setkání již s Mirkem Topolánkem. Je vidět, že v Kramářově vile probíhají i příjemná setkání, nejen závažná jednání. Úplně poprvé se ale lidé mohli podívat do části Kramářovy vily 28. října 2005, kdy byl premiérem Jiří Paroubek.

Rezidence českých premiérů se otevřela veřejnosti znovu první červnový týden 2007. Konala se zde výstava, která dokumentovala rodinný život prvního československého premiéra Karla Kramáře a jeho manželky Naděždy. Od Kramářovy smrti uplynulo sedmdesát let. Návštěvníci mohli shlédnout osobní předměty i archivní dokumenty. Nejcennějším předmětem k vidění byl diamantový náhrdelník Naděždy Kramářové. Jeho součástí je totiž jeden z největších zasazených diamantů ve střední Evropě. Návštěvníci se také dozvěděli, že za první republiky nesla vila nemilé přízvisko, a to „vzdorohrad“ . Bylo to kvůli napjatým vztahům mezi Kramářem a prezidentem Masarykem.

Ve vile bydlel naposledy Vladimír Špidla, jeho nástupci Stanislav Gross, Jiří Paroubek ani Mirek Topolánek se nastěhovat nechtěli, využívali však prostory ke schůzkám a jednáním.

Zahrada vily sice dýchá souhrou barev i vůní, ale nikdo si ten dům nezamiluje, protože pobyt v něm je vždycky jen na chvíli. Dobře to vystihla už paní Viktorie Špidlová, která brala místo jako přechodné a neměla při stěhování sebemenší náznak smutku. S tím, že jí Kramářova vila nikterak nepřirostla k srdci, se nikdy netajila. Dobře věděla, že jde o chvilkovou záležitost, a tak si slíbila, že se zde nebude na nic vázat. I tak si podle jejích slov v nádherné ale cizí vile nad Prahou našla koutek, kde ráda trávila volné chvilky. „V obývacím pokoji byl gauč, kam jsem si ráda lehla s knihou a naším Maximem,“ přiznala své oblíbené místo k relaxaci.

A tak se v domě střídají lidé i sny, naděje i touhy a skutečná realita.

Náměstí leží mezi ulicemi Moskevská, Tolstého, Madridská a Slovinská v Praze 10 ve Vršovicích. Jeho výměra je 1,78 hektaru a nachází se v nadmořských výškách 213 až 226 metrů.

Málo kdo ví, že toto náměstí stojí na pozemku bývalého hřbitova již od roku 1910. Svůj název dle básníka, prozaika, novináře a cestovatele, který se proslavil svými krásně fantastickými příběhy pana Broučka, nese od počátku svého založení. Podle Čecha bylo vůbec pojmenováno mnoho ulic po celém Česku. Má svůj Čechův most a v Praze dokonce dva parky. Jeden na stejnojmenném náměstí a k tomu ještě pražské Sady Svatopluka Čecha v Praze Vinohradech. Hodně Pražanů si je pletlo.

Roku 1929 až 1930 byl v horní třetině náměstí vybudován kostel sv. Václava, zcela jistě nepřehlédnutelná dominanta jak náměstí, tak celého okolí. Byla realizována dle projektu architekta Josefa Gočára, který spolupracoval s Aloisem Wachsmanem . Právě tento kostel je spolu se souborem rodinných vil na Babě (1929 až 1930) jeho nejlepším konstruktivistickým dílem. Vitráže v kostele jsou od Josefa Kaplického, křížová cesta od Bedřicha Stefana. Plastiky pro postranní oltáře udělal Josef Kubíček, Karel Pokorný a Václav Vosmík. Kříž hlavního oltáře Čeněk Vosmík.

Gočárův návrh zvítězil až v druhém kole soutěže. Převzal užití prosklené stěny od Wachsmana a Smetany v závěru presbytáře a parabola ovládla celý kónický, lehce se sbíhající prostor. Tento motiv umožnil Gočárovi logicky zasadit všech pět oltářů na pohledové osy interiéru. Nakonec ještě architekt obohatil siluetu kostela o svůj oblíbený prvek stupňovité pyramidy jak v úrovni podlahy, tak ve sféře střechy. Stupňovité uspořádání mělo zdůraznit aktivitu ducha. Vzniká tak ojedinělá železobetonová, stupňovitě komponovaná stavba kostela sv. Václava s průčelní věží vysokou 80 metrů.

Katolický konstruktivistický neboli funkcionalistický kostel nic nepředstírá, nic nevnucuje, je strohý, bez zdobení, čistě duchovní. Otvírá se duši stejně jako světlu. Má mohutné prosklené plochy oken, které až téměř divadelně osvětlují presbytář. Pro věřící je tady široký prostor, který stoupá do výšin, představuje svobodu a volnost. Kostel sám je na vrchu náměstí, pod ním několikero schodišť a níž sestupující prostranství. Kostel jakoby otevírá náruč věřícím. Dílo mělo být podle původních Gočárových plánů ještě monumentálnější. Nikdy nedošlo k jeho úplnému dokončení podle původního návrhu. Původně měla být za kostelem další budova, před kostelem monumentální schodiště s bazénem pod ním, výrazným vodním prvkem a další schodiště. Kvůli nedostatku financí bylo ale zbudováno jen dočasné schodiště a až v letech 1980, kdy se nástupem ke kostelu zabýval architekt Pazderka, byla zbudována dvě paralelní schodiště. Místo vodní plochy je ale plocha vegetační. Svažitý terén je členěn terasou. Systém cest je veden tak aby se sbíhaly k vyústění schodišť.

Po okrajích náměstí jsou vysoké staré stromy, buky lesní a platany javorolisté. Na obou stranách parku jsou kruhové prostory pod stromy osazeny lavičkami. Lavičky k odpočinku se nachází také ve středové části mezi schodišti. Po větší části parku na jeho obvodu je alej z lip malolistých.

Zajímavý je důvod, proč jsou tu zrovna červené buky malolisté. Gočárovým záměrem totiž bylo přenést červenou barvu nejen do interiéru kostela, do jeho presbyteria, ale také do exteriérů v parku, proto tu jsou právě buky se svojí lesní až vínově červenou barvou listí.

Kostel u sv. Václava má svoji farní kroniku, v ní mimo seznamu bohoslužeb a dalších akcí zde konaných, najdete i fotografie všech kněží od sv. Václava, kteří zde sloužili od jeho založení dodnes. V neděli 27.1. 2008 sloužil v tomto kostele mši dokonce kardinál Miloslav Vlk. Na tuto mši přijal pozvání i starosta Prahy 10, MGr. Vladislav Lipovský.

Park na náměstí Svatopluka Čecha je veřejnosti přístupný bez omezení. Lidé ho využívají často jako spojnici pro pěší stejně tak jako shromaždiště před kostelem, ale i k běžné relaxaci na lavičkách a k procházce mezi zelenými plochami v celém okolí kostela.