Cestovatel.cz – 249. stránka – Cestovatelský portál

Pojištění do zahraničí: jaké zvolit a proč?

Vyrazit do zahraničí bez cestovního pojištění znamená riskovat
i třeba obrovskou finanční propast. Říkáte si, že je to hloupost?
Právě naopak.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Vyrazit do zahraničí bez cestovního pojištění znamená riskovat i třeba obrovskou finanční propast. Říkáte si, že je to hloupost? Právě naopak.

Přesto stále mnoho turistů pojištění vůbec neřeší. Neuvědomují si, že když vyrazí do zahraničí nepojištěni a něco se přihodí, nemocnice jim může odmítnout poskytnout pomoc. Některá zdravotnická zařízení neakceptují evropský průkaz pojištěnce (kartička pojišťovny) a veškeré lékařské zákroky je nutné hradit ze svého. Zdravotní pojištění vám tedy v těchto chvílích nepomůže. To samé platí, i pokud způsobíte škodu jiné osobě.

Nespoléhejte na pojištění k platební kartě

Kteří z vás mají ke své platební kartě i cestovní pojištění? Možná většina. A víte, co toto pojištění ke kartě přesně pokrývá? To už lidé neřeší. Jednoduše odjíždějí s pocitem, že „něco“ mají a to stačí. Zahrnuty přitom bývají jen léčebné výlohy a často se jedná o pojištění s nízkými limity. Např. v exotických zemích jsou však náklady na ošetření velmi vysoké a klient musí zbytek, který přesahuje stanovené limity uhradit opět ze svého. Dojde-li navíc ke škodě jiného charakteru, není držitel chráněn prakticky vůbec.

Pokud se proto rozhodnete pro tu lepší variantu a odjedete do zahraničí s plnohodnotným cestovním pojištěním, je důležité se nejprve zorientovat v nabídce pojišťoven, abyste si vybrali skutečně kvalitní ochranu.

Kvalitní pojištění si můžete vybrat třeba u společnosti AXA Assistance, která je přední společností v oblasti pojištění a asistenčních služeb. U té si můžete zvolit hned z několika variant, přičemž si můžete uzavřít i několik užitečných připojištění. Vše si navíc nastavíte ve třech jednoduchých krocích a pojištění vám platí již 4 hodiny od odeslání platby pojistného. V případě, že se něco přihodí, přesně znáte rozsah a víte, co pojištění pokrývá. Kdykoliv se můžete obrátit i na nonstop asistenční službu, která vám poradí s řešením situace. A pokud si na pojištění vzpomenete až v cizině? Žádný problém, sjednávat můžete online i tak. Nezapomínejte ale, že pojistné krytí budete mít jen v situacích, ke kterým došlo až po začátku jeho platnosti.

K jinému typu cesty volte jiné pojištění

Usnadní vám to výběr. Je rozdíl, pokud jedete do zahraničí za studiem, za prací nebo jen tak za poznáním. Odvíjí se od toho vaše činnost, kterou budete provozovat. Od toho se odvíjí i pravděpodobnost, že se něco stane. Pokud vyrážíte na dovolenou, zvažte, jaká rizika vás mohou potkat (bohužel i při ležení na pláži můžete onemocnět zánětem zubu). Současně si rozmyslete, zda budete provozovat např. nějaké adrenalinové sporty. V tu chvíli se vyplatí projít si připojištění rizikových sportů. Při pracovním pobytu je dobré uvážit, zda se jedná o manuální práci, kterou je mnohdy nutné připojistit zvlášť. Pokud navíc nechcete přijít o peníze při náhlém zrušení cesty, je lepší uvážit i pojištění pro případ storna cesty.

Pokud také např. cestujete s rodinou, za úvahu stojí volba i rodinných variant pojištění, které mnohdy vycházejí cenově výhodněji. Stejně tak sáhněte po dlouhodobé variantě, cestujete-li do zahraničí v průběhu roku několikrát. Ušetříte tím nejen peníze, ale i čas. Sjednáte jednorázově, máte vyřešeno a nemusíte už na nic myslet.

Dbejte na rozsah

Pokud stále nevěříte, že se pojištění do zahraničí vyplatí, možná jste neslyšeli o závažném onemocnění klienta AXA Assistance v Indonésii. Ten musel být vzhledem k závažnosti svého stavu transportován speciální leteckou ambulancí do nemocnice v Singapuru. Na jednotce intenzivní péče se naštěstí podařilo jeho stav stabilizovat, díky čemuž bylo možné jej následně letecky převézt zpět do České republiky.

Celkové náklady u tohoto případu překročily celkem 6 milionů Kč! Díky variantě Excelent, jež zahrnuje léčebné výlohy bez limitů, nemusel naštěstí klient nic hradit a vše bylo pokryto z pojištění. Představte si, jaká situace by nastala, kdyby pojištění neměl. A nemusí se jednat jen o ošetření, na vysoké částky může přijít i třeba způsobení škody někomu jinému atd.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Do Nizozemí s dětmi

Prostě jasný vzkaz: „Jezděte na kolech!“ V helmách a na
horských kolech jsme působili jako exoti, ale zase jsme uměli vyvinout
vyšší rychlost. Přehazovačku totiž většina nizozemských kol nezná.
A na dámském „střihu“ kol jezdí i většina pánů.

Do Nizozemí jsme se vydali s koly podruhé. Holandsko není úplně správný název, nazývají se tak to jen dvě provincie ze třinácti. Úplně všude se však jezdí na kole, cyklostezky jsou v perfektním stavu a pořád jsme si nemohli zvyknout, že cyklisté mají velmi často přednost i na přechodech (přejezdech) přes silnice a mají i vlastní semafory. Stojany na kola mají také všude a parkování u nich je zdarma. To se rozhodně říci nedá o autech, protože většina parkovišť ve městech je zpoplatněna. Prostě jasný vzkaz: „Jezděte na kolech!“ V helmách a na horských kolech jsme působili jako exoti, ale zase jsme uměli vyvinout vyšší rychlost. Přehazovačku totiž většina nizozemských kol nezná. A na dámském „střihu“ kol jezdí i většina pánů. Sesedání na křižovatkách je časté a pohodlnější. Zvláštní kapitolou jsou speciální odpadkové koše pro cyklisty, důležité je se trefit.

ZOO v Arnhemu

Do ZOO v Arnhemu, těsně u hranic s Německem, jsme se těšili, hlavně tedy na mořský svět a na to, že tam bude hodně atrakcí pro děti. U vchodu to však trochu drhlo, přestala fungovat čtečka čárových kódů na vstupenkách. Pánové se to chvíli snažili opravit, ale pak mávli rukou a začali vstupenky normálně natrhávat, jak se to dělalo dřív při vstupu do kina. Prostě žádný problém. Synek nás hned táhl do buše. Nechyběl zde obrovský skleník, palmy, ptáci a drobnější zvířata džungle. Jedna z cest končila u jezírka a pokračovala po lanovém mostě přes vodu. Kdybych neviděl, jak sedí u jezírka chlapec a suší si ponožky, asi bych na něj šel. Takto jsem počkal na jiného nebožáka, který se na lana s dřevěnými podložkami vydal. Lana se prověsila a kotníky byly ve vodě. Ale žádné rozčilování, voda prostě k Nizozemí patří.

Uprostřed buše je restaurace. Okolo létají ptáci, a pokud si host nedává pozor, přijde o kus sendviče, anebo mu na talíř přibude bílá tatarka i s dippem od papouška, co sedí přímo nad talířem na palmě.

Obrovská akvária v mořském světě na stranách chodeb jsou krásná, ale ti žraloci spíš budí respekt a nejen u dětí. V jedné části se pak nachází skleněný tunel, kde ryby plavou i nad lidmi. Prohnuté sklo zvětšuje a přibližuje. Nejvíce na nás zapůsobili rejnoci.

Vedlejším východem se dá dostat do umělé jeskyně, s umělými krápníky. Na malé ploše je jich tolik, že by Moravský kras zbledl závistí. Umělé pískovcové skály v části poušť už pak nepřekvapí ničím. I toho ptáčka, co seděl na vajíčkách na obrovském balvanu, jsem zprvu považoval za vrcholné dílo čínských plastikářů.

Jungle park je rájem pro děti. Se ZOO to má sice společné jen dřevěné opice a obrázky zvířat, ale děti prolézačky, lana a skluzavky milují.

Zpátky ve městě

V obchodech s potravinami jsme narazili na spoustu variant pendreků. Zde musím varovat. V Nizozemí je oblíbený pendrek s chloridem amonným – salmiak. Pro většinu Čechů je to šílená slaná pachuť a většina si druhý kousek rozhodně nedá. Po jedné zkušenosti jsem pak už důsledně koukal na složení. Pendreky totiž jinak miluji a v Nizozemí je výběr velký.

Pokud vyloženě nelije, jezdí se na kole i bez výbavy proti dešti. Pokud lije jako z konve, většina cyklistů si vezme deštník a jede trochu pomaleji, řidítka drží jednou rukou. O Holanďanech se říká, že jsou to Skoti, co přeplavali kanál. Projevuje se to v maličkostech. Třeba je nabídnuta káva. Kdo si dá, je mu k ní nabídnuta sušenka z krabice. Krabice ale nezůstane na stole, jak je u nás zvykem, zase se uklidí. A kdo nemá kávu, nemá ani sušenku.

Další zajímavostí bylo delfinárium v Harderwijku na západě od Amsterdamu. Pořádný zásah na peněženku . V několika zátokách probíhají stále nějaká vystoupení. Jednou se předvádí mroži tančící disko nebo hrají na trumpetu, pak delfíni vyskakující z vody nebo vozící po hladině drezéry.

Campování v Niozemí

Jsme zvyklí po Česku jezdit na kole se stanem a spát, kde nás napadne. Prostě vidět a být neviděn. Po stanu po nás zůstává pouze vyležený flek. Naivně jsem doufal, že se tak dá stanovat všude. V Nizozemí to nejde a to hlavně z důvodu, že prostě není kde. Všude prostě něco nebo někdo je nebo něco má. Zahradu, pastvinu, jezero, hospodářství. Spali jsme v parcích, u jezer na plážích a u kamaráda u Haagu. A také v campu u vesničky Assel. Tam mě zaujalo, že tekla neomezeně teplá voda (ohřívaná solárními kolektory), k dispozici wifi a nikde nikdo. Doslova. Pár stanů schovaných někde, auta spořádaně na jednom parkovišti. A správce také nikde. Jeho ordinační doba 10 až 10,30 se vylučovala s dobou našeho pobytu. Všichni totiž platí camp dopředu, a tak tam není třeba pořád být. Nechali jsme u vchodu pod kamenem email, ať napíše účet, že mu peníze pošleme. List byl doručen a peníze jsme poslali. Na osobu to vyšlo asi 6Eur. Zde jsme také viděli „lesní rezervaci“-De Hoge Veluwe. Prostě oplocený obyčejný les. Mají ho tam málo, že se může vstoupit jen vchodem do lesa, po cestičkách, nehlučet, nekouřit, nerozdělávat ohně, ne. . . . . . . nic. Jak jsem si vážil divoké Vysočiny, kde se může jít kamkoliv a může se i sednout na trávu. Doufám, že tento zvyk k nám nedorazí!

Námořní lodě v Hoek

Nikdy jsem neviděl tolik obrovských námořních lodí, jako v Hoek van Holland. Jedná se o malou vesničku západně od Rotterdamu. Zde začíná zátoka, kudy musí všechny lodě plout. Kolem břehu vede cyklostezka, jak jinak, a lze dojet až k majáku, který je vystrčen až na širé moře. Pekelně tam fouká. Však taky všude jsou tabulky upozorňující, že mohou být velké vlny. Břeh je lemován též přístavišti a občerstveními. Z jednoho to obzvláště vonělo smaženou rybinou. Ve fritéze dělali různé mořské potvory, ale cena-30Eur zaháněla chuť. Manželka se s vrozenou českou skromností zeptala, zda by se dalo jen ochutnat od každého druhu. Chlápek na nás mrknul, že chápe a udělal nám mix potvor s tatarkou a dábělkou omáčkou bez hranolků. Za 10Eur

Poprvé v New Yorku

V USA jsem byl již několikrát a vždy je dovolená v Americe
úžasná. Není to jen architektura, ulice a auta jako z filmů, ale
i velmi otevření přívětiví a nápomocní Američané.

V USA jsem byl již několikrát a vždy je dovolená v Americe úžasná. Není to jen architektura, ulice a auta jako z filmů, ale i velmi otevření přívětiví a nápomocní Američané. Američané obecně jsou velmi přátelští lidé a říká se, že v New Yorku tak hodní lidé zase nejsou. Že si tam každý hledí svého. Kamarád mi říkal, že v New Yorku jsou zřejmě nejvíce nepříjemní lidé z celých Spojených států. Mně však přišli i tak jedni z nejpozitivnějších lidí, které jsem kdy potkal.

Moje první cesta do New Yorku byla motivována touhou prožít něco nového. Bylo mi 25 let, když jsem se rozhodl, že se sám podívám do tohoto města kultury a financí. Podle mě hlavního města světa.

Chcete se levně dostat do Ameriky? Na webu „Levnocestovani.cz“ http://levnocestovani.cz/ najdete super levné letenky do New Yorku a dalších velkých amerických měst. Web nabízí výhodné ubytování a levné last minute zájezdy, se kterými ušetříte značnou sumu peněz ještě před nástupem do letadla. Mrkněte se na výhodné letenky tam, kam potřebujete.

Pamatuji si přesně ten moment, kdy jsem doma v kuchyni zavíral skříňku digestoře, ze které jsem si vytáhl skleničku a pomyslel jsem si. Chci něco změnit, chci začít znovu. A ještě ten den jsem si koupil letenku. Tehdy v roce 2009 jsem nevěděl o žádném cestujlevne.com či akcniletenky.com a dalších způsobech, jak levné letenky získávat, jež znám dnes. Prostě jsem šel na stránky kayak.com a koupil nejlevnější let z Prahy do NYC.

Letenka stála okolo 15.000 Kč a já měl pocit, že jsem ji koupil velmi levně. Když si člověk dá práci, může sehnat zpáteční let do New Yorku i okolo 6.000 Kč. Přesně tomu se věnuji i na mém blogu a v knize Cestikon, kterou jsem nedávno vydal.

Letěl jsem sám, protože mě nenapadl nikdo, kdo by se mohl na cestu do země filmů vydat.

Letadlo dosedlo na letišti J. F. Kennedy a já jsem okamžitě zaznamenal to všeobjímající horko. New York byl jako Řím v létě. Prošel jsem imigrační kontrolou a byl jsem volný. Sám v USA. Těžko vám popíšu ten pocit, ale cítil jsem se jako bych měl najednou milion možností.

Co když už se nikdy nevrátím? Co když je toto můj nový život?

Ta myšlenka mě hřála na srdci. Nebo to bylo tím horkem? Každopádně toto byla dovolená a já neměl v plánu v Americe zůstat natož pracovat. Ten pocit tu ale byl a já se cítil naprosto svobodný.

Na nic jsem nečekal a vláčkem se dopravil na Manhattan. Po cestě jsem si prohlížel krajinu a byl jsem překvapen, jak je Amerika neuvěřitelná. Bylo to jako sen, do kterého jsme se probudil. Jakoby se všechny filmy a vše, co jsem kdy ve filmech viděl, zhmotňovalo do tohoto vividního reaálného zážitku. Pokud cestujete sami, možná chápete moje emoce. Vše je umocněné a vy vnímáte každou maličkost.

Vždy jsem k Americe vzhlížel a nyní jsem tu byl. V zemi neomezených možností, ale také zemi, která byla najednou naprosto běžná, všední a na dosah.

Metro, kterým jsem se dostal na Penn Station – hlavní dopravní uzel na Manhattanu bylo mnohem špinavější než to pražské a prostory metra byly doslova odpudivé. Úmorné dusno a horko bylo vyváženo klimatizací ve vláčku. Poté, co jsem myšími chodbami vystoupil na povrch, byl jsem uprostřed toho všeho.

Vyšel jsem z podzemí Penn Station a uviděl vše naráz. Ten zážitek nezapomenu a je to jeden z nejemotivnějších zážitků, které jsem kdy v životě měl. Obrovské Art Deco mrakodrapy přesně jako z filmu Spiderman, dým stoupající z komínů, hluk ulice. Troubící auta a taxíky. Žluté taxíky byly úplně všude a vypadaly přesně jak jsem je znal z mého obrazu z Ikea, který mi visí nad postelí.

Byl to 3D film, který se odehrával před mýma očima. Jinak bych svůj pocit popsat nemohl. Taxíky jezdily, zajímavě oblečení New Yorčané se proplétají mezi sebou na chodnících. Z boční uličky jde smrad, který se mísí z vůní ze stánku s preclíky.

Špína, horko, luxus, shon, barvy, vše najednou. Připadal jsem si jak na LSD a chvíli jsem tam prostě jen tak stál, díval se kolem sebe a smál se. Připadalo mi to zvláštní, ale nikdo si mě nevšímal. Absolutně nikdo. Koukal jsem na vysoké budovy a kroutil v údivu s hlavou.

V nějakém filmu jsem slyšel, že každý je ohromený, když poprvé do New Yorku přijede. Počítal jsem s tím. Stejně jsem však byl naprosto vedle.

Ihned jsem se vydal směrem k Times Square. Chci vidět všechno a hned. I s kufrem na kolečkách jsem se na náměstí dostal a zůstal opět v údivu. Times Square bylo větší, než jsem čekal. Bylo to jako jedna velká pouť, kasíno. Prostě jen hra. Nic nebylo vážné.

V této týdenní cestě do USA jsem toho zažil ještě mnoho. Otřesný hotel s myší, neuvěřitelně levné značkové oblečení v obchodech Century 21, zfetovaného majitele hostelu, černocha, co mi prodal CD se svojí hudbou, co nebyla jeho, vzducholoď, letadla, co malovala na oblohu, policejní zásah na Times Square a spoustu filmových lokací, které jsem si dopředu vytipoval.

Od té doby jsem toho ještě trochu procestoval a nasbíral triky, kterými jsem na mých cestách šetřil hodně peněz a zvyšoval zážitky. O všech tricích, o kterých vám zaručuji, že neznáte všechny píšu i v mé knize Cestikon.

Pokud jste v New Yorku nebyli, určitě tam jeďte a zajděte si třeba na muzikál Lion King, který vás doslova usadí svojí profesionalitou.

New York pro mě byl obrovský otvírák. Jaká cesta byla otvírákem pro vás?

Václav Papoušek píše blog o travel hackingu – www.cestikon.cz a napsal také knihu Cestikon, aby se podělil o své několikaleté zkušenosti z oblasti chytrého a levného cestování, jenž je k dostání ve všech knihkupectvích.

Kaňon biblického jména – Zion

Indiáni kmene Pajútů mu kdysi říkali Mukuntuweap, což prý znamená Přímý kaňon. Chovali k němu posvátnou úctu, protože v něm podle starých legend sídlily duše zemřelých předků. Toho využila rodina mormonského osadníka Isaaca Behunina a v roce 1862 se usadila zhruba v polovině kaňonu na úrodné naplavenině řeky Virgin. Vzhledem k nechuti původních obyvatel vstupovat do kaňonu se rodina cítila bezpečně před potencionálními indiánskými útoky. Svoji farmu nazvali po vzoru židovského krále Davida, který pahorek v Jeruzalémě, na němž kdysi postavil svůj hrad, nazval hebrejským výrazem pro bezpečné místo. Sion – v anglické transkripci Zion – se jmenuje i národní park, který zde téměř před sto lety vznikl.

Národní park Zion je nejstarším národním parkem ve státě Utah. Byl ustanoven v roce 1919, ale již deset let předtím byl pod federální ochranou a fungoval s původním indiánským názvem jako Mukuntuweap National Monument. Představitelé nově zřízené Národní parkové správy však byli toho názoru, že by těžko vyslovitelné jméno mohlo odradit potencionální návštěvníky. Dnes řeší parkoví strážci zcela opačný problém. Zion se nachází v dosahu několika hodin jízdy od americké metropole zábavy Las Vegas a zatímco v raných dobách přijíždělo do parku asi 600 automobilů ročně, na konci století se o letním víkendovém dni mohlo uvnitř kaňonu pohybovat až 5000 vozidel.

Ucpané silnice a přeplněná parkoviště nakonec donutily NPS k drastickému opatření a od roku 2000 je po dobu turistické sezony (od počátku dubna do konce září) vjezd do kaňonu vozidlům zakázán. Současně zahájila provoz kyvadlová doprava, která je zdarma, jezdí v rozmezí 5–7 minut a lze do ní na kterékoliv zastávce nastoupit či vystoupit. Ekologické autobusy o dvou vozech jsou poháněny propan-butanem a pohybují se nízkou rychlostí 25 km/h. Uvnitř kaňonu mají šest zastávek a z širokých panoramatických oken nabízejí krásné výhledy na tyčící se skalní útesy. Celá cesta od záchytného parkoviště u vjezdu do parku až na poslední zastávku trvá asi 45 minut.

Tento článek Vám přinášíme ve spolupráci s časopisem Země světa. V internetovém obchodě si můžete vydání věnované jihozápadu USA pořídit.

Průjezd po dně kaňonu patří k opravdovým lahůdkám. Jeho stěny jsou tvořeny z podstatné části navažským pískovcem a patří vůbec k nejvyšším pískovcovým útesům na světě. Hloubka kaňonu dosahuje místy až 800 m a z každé zastávky se naskýtá nový výhled na nebe ohraničené narudlými skalami. Už od návštěvnického střediska se silnice vine kolem říčky Virgin, která poklidně protéká mezi háji topolů Fremontových. Jen těžko si lze představit, že to byla právě tato říčka se skromným průtokem, která monumentální kaňon vytvořila. Podle odborníků se počátek vzniku kaňonu shoduje s počátkem zdvihu Coloradské náhorní plošiny před 5–20 miliony let, kdy řeka začala, díky změně reliéfu, zrychlovat svůj tok.

Řeka Virgin modeluje kaňon dodnes. Její síla se ale projevuje pouze několik dnů do roka, především v době tání sněhu na náhorních plošinách, ale ještě více v období monzunových bouří v červenci a srpnu. Během krátké doby může svůj průtok zvýšit až dvacetkrát, a unáší pak spoustu štěrku a písku, které fungují jako brusná pasta na skalnaté podloží. Množství materiálu přemístěného řekou se odhaduje na 2,7 mil. t ročně.

Za poslední zastávkou Temple of Sinawawa (Sinawawův chrám) se stěny kaňonu k sobě přibližují a tvoří The Narrows – Úžiny. Nenáročná pěší stezka sleduje tok řeky asi jednu míli a pak končí. Dal lze pokračovat pouze vodou. Brodění řeky Virgin patří k oblíbeným letním aktivitám, ale vyžaduje dobrou opěrnou hůl a odolné boty, které se ve vodě nerozlepí po prvním kilometru. V parku je řada dalších stezek, včetně náročných, které směřují na samotné hrany útesů a často vedou po úzkých římsách s jistícími řetězy. Taková je například několikahodinová cesta na Angels Landing, jednu z nejkrásnějších vyhlídek v parku.

Mnoho výrazných míst v parku nese biblická jména a lidé se často domnívají, že je to zásluhou mormonských osadníků. Ve skutečnosti názvy jako Dvůr patriarchů, Přistání andělů či Velký bílý trůn pocházejí z roku 1916, kdy kaňonem procházel metodistický kněz Frederic Fisher se svými přáteli a bavili se vymýšlením jmen pro velkolepá díla přírody.

Další významnou aktivitou v parku je skalní lezení. Zion je jedním z národních parků, kde NPS tento sport povoluje. I když jsou zdejší pískovcové útesy nižší než legendární El Capitan v Yosemitech, vyžaduje výstup po kolmých stěnách mnoho zkušeností a fyzické zdatnosti. Cesty trvají obvykle několik dní a horolezci vesměs absolvují adrenalinové nocování v krkolomných bivacích.

I pro ty, kteří pro svoji relaxaci adrenalin nepotřebují, nabízí park mnoho zajímavých procházek. Při putování po stezkách na dně kaňonu lze narazit na jelence ušaté přežvykující ve stínu topolů, zatímco na podzim se tu často zahlédnou hejna divokých krocanů hledajících potravu. Téměř všudypřítomní jsou sysli skalní žebrající o něco k snědku a neúnavně pózující před objektivy nadšených turistů. Kdo se vydá mimo lidské hemžení na stezky do odlehlých částí parku, může při troše štěstí narazit na bobra či plachou pumu. Budeme-li pokračovat po klikatící se silnici číslo 9 směrem na východ a projedeme téměř dvoukilometrovým tunelem, dostaneme se do horních částí parku, které jsou královstvím ovcí tlustorohých. Tito vynikající lezci se pohybují po šikmých skalnatých plotnách s nebývalou grácií a odvahou. S trochou štěstí je lze spatřit, aniž by člověk opustil vozidlo.

Fauna parku je nebývale bohatá. Zahrnuje na 286 druhů ptáků včetně vzácného kondora kalifornského, který si po svém opětovném vysazení v sousední Arizoně oblíbil stoupavé proudy Zionského kaňonu. Vloni tito majestátně plachtící ptáci s největším rozpětím křídel mezi všemi severoamerickými ptačími druhy na území parku poprvé úspěšně zahnízdili a vyvedli mláďata.

Také zdejší flóra je velmi rozmanitá a zahrnuje na tisíc druhů. Místním unikátem jsou hanging gardens – visuté zahrady, jejichž původ se odvozuje od geologického složení skal. Navažský pískovec, který tvoří hlavní stavební materiál útesů, je za normálních okolností pro vodu nepropustný. Není však monolitický, ale obsahuje řadu hlubokých puklin, do nichž se shromažďuje srážková voda. Pokud se vytvoří dostatečně vysoký vodní sloupec, prostor mezi křemennými zrnky uvnitř pískovce přestane odolávat vysokému tlaku a začne propouštět vodu. Ve spodní části pak prostupující voda narazí na starší a mnohem hustší vrstvu kayentské formace a začne postupovat horizontálně, až dosáhne stěny kaňonu. Tam se vyroní a poskytne vláhu řadě vlhkomilných rostlin, které se zde začnou uchycovat. Mezi nejslavnější visuté zahrady patří Weeping Rock (Plačící skála). Někteří vědci odhadují, že vodě může trvat až neuvěřitelných 800 let, než pronikne skalami a objeví se opět na světle. Kdo chce ochutnat tuto zajímavou vodu filtrovanou staletími a tunami skal, může si ji na několika místech napustit do přinesené láhve. Národní park Zion byl jeden z prvních průkopníků, který na svém území zrušil prodej vody v plastových lahvích, a snížil tak neúnosnou ekologickou zátěž.

Zajímavostí rostlinné říše jsou též zakrslé borovice a jalovce, které živoří na neúrodných skalních svazích v horní části parku, poblíž východního vjezdu. Hovoří se o nich jako o „trpasličím lese“ a vzbuzují dojem, že tvoří horní hranici lesa, nad níž vegetace končí. Opak je však pravdou. Hojnějšími srážkami zásobené náhorní plošiny jsou domovem rozsáhlých lesů statných douglasek a borovic těžkých. Jen jejich odlehlost je v osadnických dobách zachránila před dřevorubeckými sekyrami.

Mormonští osadníci kultivovali především dno kaňonu s úrodnými naplaveninami. Činili tak stejně jako farmáři indiánských kultur více než tisíc let před nimi. Využívali řeku jako zdroj vody a speciální mikroklima, způsobené akumulací slunečního tepla v pískovcových stěnách. Díky tomu se tu dařilo některým teplomilným rostlinám, i když dno kaňonu leží v nadmořské výšce kolem 1300 m. Traduje se, že zde Isaac Behunin, zcela v rozporu s mormonskými tradicemi, pěstoval víno a tabák, což ho nakonec přivedlo k vážné roztržce s náboženským centrem v Salt Lake City. Autoritativní vůdce mormonů Brigham Young dokonce místo proklel a nazval ho Non-Zion, což pak prý jeho věrní nohsledové pilně používali až do Youngovy smrti.

Dnes už mormonské osadníky připomíná jen expozice a film v malém muzeu, stejně jako jejich indiánské předchůdce. Jejich příběhy zmizely a kaňon prožívá zcela odlišné období. Ten největší příběh však zůstává. Je to příběh utváření naší planety a jejích nekonečných proměn. Zůstává navždy vyryt do narudlých stěn kaňonu s biblickým jménem.

Nenechte se na cestách překvapit

Milujete objevování nových míst? Je vaším největším koníčkem
cestování a jediné, co vám brání jezdit do vzdálenějších zemí na
vlastní triko, je dobrá znalost cizího jazyka? Naučte se s námi
anglicky a procestujte celý svět.

Milujete objevování nových míst? Je vaším největším koníčkem cestování a jediné, co vám brání jezdit do vzdálenějších zemí na vlastní triko, je dobrá znalost cizího jazyka? Naučte se s námi anglicky a procestujte celý svět.

Pokud jedete na zájezd třeba do Londýna, vše jste si zajistili z Prahy a jediná překážka, co vám stojí v cestě, je dokázat si objednat jídlo, zeptat se na cestu a zjistit kolik stojí vstup do Westminsterského opatství. Pak si vystačíte se základní znalostí anglického jazyka. Když se ale vydáte na dovolenou na vlastní pěst s tím, že si vše zařídíte sami na místě, je potřeba už pokročilá znalost angličtiny.

Naučte se anglicky

Rozhodně nerušte dovolenou kvůli neznalosti cizího jazyka a raději si vyberte nějaký kurz od Wall Street English a zdokonalte se. Koukání na seriály nebo filmy v originálním znění vám sice pomůže, ale pokud je vaše znalost angličtiny nízká, tak budete potřebovat i pomoc od profesionála.

Jestli chcete dosáhnout efektivního pokroku v angličtině, aniž byste narušili svůj životní rytmus, vyzkoušejte kurzy angličtiny od Wall Street English. Navštěvovat je můžete v samém srdci Prahy v ulici Na Příkopě.

Jazyková škola v Praze vám zaručuje maximální flexibilitu, protože lekce si plánujete dle vašeho rozvrhu, tempa a cíle. Získáte také neomezený přístup k našim službám s English Fit®, a můžete snadno překročit své stanovené cíle.

Dosáhněte vytyčeného cíle

Pokud vám něco nebude hned jasné, můžete neomezeně opakovat své lekce, abyste dosáhli toho, co chcete. Nehodí se vám termín lekce? U nás žádné propadlé hodiny nemáme. Pokud hodinu zrušíte, je možné si ji automaticky přeobjednat bez příplatku.

V našem Social Clubu mluvíte v rámci společných aktivit, které probíhají v malých skupinkách, více než 60% času. Kurz angličtiny je certifikovaný ISO 9001, naše centra jsou rovněž certifikovaná pro zkoušky Cambridge a TOEFL.

Cestovní pojištění: Na co si dát pozor?

Vyrážíte-li za hranice naší republiky, měli byste mít řádné cestovní pojištění. Bez něj riskujete velké problémy, a to třeba i v podobě celoživotních dluhů v řádech milionů korun. Pokud si myslíte, že se vám nic nestane, jste na velkém omylu, nebezpečí číhá de facto na každém rohu. Do problémů se navíc můžete dostat i cizím zaviněním. Příjemnou skutečností u cestovního pojištění je, že si jej můžete sjednat už od několika korun na den. Buďte zodpovědní! Poradíme, na co vše si musíte dát pozor, a pro šetřílky máme tip, jak na cestovním pojištění ušetřit.

Co musí dobrá pojistka zahrnovat?

Cestovní pojištění musí odpovídat povaze vaší cesty. Pojišťovny aktuálně nabízí specifické pojistky pro aktivní či klasickou dovolenou, pro služební cesty apod. Důležité je, aby vás pojištění krylo ve všech aktivitách a pokrývalo všechny potencionální hrozby. Budete-li například sportovat, musí být součástí pojistky připojištění pro danou sportovní aktivitu apod.

Vždy je třeba sledovat hlavně výši pojistných limitů. Platí, že čím vyšší pojistné limity jsou, tím lépe pro vás. Pro běžné léčebné výlohy je ideální limit 3 000 000 Kč a vyšší, pro zubní ošetření minimálně 5 000Kč atd. Dobrá pojistka by měla zahrnovat i úrazové pojištění a vhodným doplňkem je i pojištění odpovědnosti. To je vaší jistotou v případě, pokud způsobíte škodu na zdraví či na majetku druhé osobě. Vyplatí se také mít pojištění zavazadel, vztahuje se na jejich poničení ztrátu i odcizení.

Rada: Pokud se v zahraničí dostanete do problémů, musíte vědět, jak se správně zachovat. Několik důležitých rad na toto téma najdete v tomto článku.

Neplaťte více, než musíte

Pokud nechcete platit více, než je třeba, nespoléhejte se v případě cestovního pojištění jen na jednu pojišťovnu. Určitě se vyplatí, pokud si provedete srovnání cestovního pojištění. Využít k tomu můžete online srovnávače. Proč to udělat? Jednoduše z toho důvodu, že se ceny u stejného typu pojištění mohou lišit i o stovky korun. Z hlediska ceny i časové úspory je výhodnější cestovní pojištění sjednat online. Pojišťovny nabízejí u online pojištění různé bonusy a slevy.

Korab a Šar planina – poslední evropská divočina

Hledáme-li v Evropě místa, kde se dá bezmyšlenkovitě toulat po kopcích, lesích a zelených loukách, postavit stan, kde se zachce, užít si samotu a klid rozlehlých a liduprázdných hor, zamíříme na Balkán. Před nedávnem nás toulavé boty zavedly také do Makedonie, země neuvěřitelně pohostinných lidí, sladkých rajčat a řízné rakije. Jakožto milovníky hor, lákala nás především Šar planina, neboli „Pestré hory“. Osmdesát kilometrů dlouhý hřeben, který na celých šedesáti kilometrech nepadá pod 2.000 m.n.m. Nejrozlehlejší pastviny v Evropě, kde se vedle stád ovcí prohání i roztomilí pejsci Šarplaninci. Dvacet tři vrcholů přesahujících nadmořskou výšku 2.500 m a třicet devět jezer nejrůznějších tvarů a velikostí. Zkrátka dlouho jsme se nerozmýšleli a vyrazili.

Golem Korab – hora na hranici

Šar planinu jsme se rozhodli projít od jihu k severu, jako výchozí bod jsme zvolili místo zvané Pobeda – dnes již téměř opuštěnou stanici makedonských pohraničníků strategicky umístěnou na trojmezí Makedonie, Albánie a Kosova. Jen pár kilometrů od stanice se tyčí nejvyšší hora Makedonie i Albánie – Golem Korab 2.763 m patřící do pohoří Korab, které je stejně jako Šar planina součástí šarského horského systému. Do roku 2009 byly albánsko makedonské vztahy dost vyhrocené a z makedonské strany nebylo možné na horu vystoupit bez sáhodlouhých byrokratických procedur, úplatků, poplatků a doprovodu armády. Albánci na tom nebyli o mnoho lépe, za diktátorského režimu Envera Hodži bylo překročení hranice trestáno smrtí.

Dnes už je Golem Korab bez problému přístupný ze všech stran. Makedonci se zde dokonce vyřádili s červenou a bílou barvičkou a trasu na vrchol velice hustě vyznačili. Samotný výstup překvapí svou nenáročností. Samozřejmě, že vyžaduje jisté fyzické síly k překonání více jak 1.000 m převýšení, turistický chodník je však celou dobu vcelku příjemný. Žádné šplhání po čtyřech a balancování nad propastmi. Dokonce i těsně pod vrcholem se pasou stáda makedonských i albánských ovcí, malí drzí pasáčci natahují ruce po bonbonech a albánsky nadávají, že nemáme víc. Zkrátka hranice už dávno není takovým strašákem jako dřív.

Na Šar planinu jedině v doprovodu Šarplanince

Od zrušeného hraničního přechodu už vyrážíme přímo na několikadenní túru Pestrou planinou. Po značení se slehla zem, Makedonci zřejmě zbytkem barev vymalovali svá obydlí a na Šar planinu nezbylo. Nevadí, taháme staré jugoslávské mapy a míříme směr severozápad. Už od Pobedy nás doprovází chundelatá obluda, nic nepomáhá zahánění klackem, vrhání kamenů, ani výhružky. Krmit tě nebudeme, kamaráde, sami máme málo, dělej, jak myslíš. Hned první večer docházíme k salaši u potoka, pastýři jsou jako vždy vstřícní, ochutnáváme sýr, měníme makedonskou rakiju za našu slivovicu a jako dárek na cestu odnášíme dvě kila paprik. No nic, další dva dny budou paprikové. Méně vstřícní jsou místní pejskové, celou noc se s naší chundelatou obludou hádají o měsíc. Ráno se věrného Šarplanince snažíme nechat u salaše, ale bezúspěšně, chce se projít s námi a chránit nás před vlky a medvědy. Dostává jméno Jovanka a k večeři kolečko salámu.

Titov Vrv – nejvyšší hora Šar planiny

Na programu dalšího dne je krátká zacházka z hlavni trasy na Titov Vrv 2.748 m, dříve Velký Turek, který je nejvyšším vrcholem Šar planiny. Nejrozumnější cesta na špičatou horu s rozpadlou rozhlednou vede z lyžařského střediska Popova Šapka, my ovšem přicházíme z úplně opačného směru, a tak se škrábeme po čtyřech cestou necestou a ujíždějícím suťoviskem přes vrchol Turčin, až se nakonec doškrábeme k cíli. Rozhledna už nemá schody, ale i tak je odsud výhled krásný. Máváme do dálky Golem Korabu, není možné, že jsme tam byli teprve předevčírem. A taky koukáme kudy dál Šar planinou, skalnatý Treskavac a Kobylica vypadají strašidelně, bude to výživné.

Šar planinské pravidlo č.1 – každý vrchol se dá traverzovat

Nejsme žádní lovci vrcholů a tak nás traverzy velice těší, pár metrů pod kopcem vždy najdeme nezřetelnou ovčí stezku a pár metrů funění si odpustíme. Tu obcházíme zleva, tu zprava, takže ani ty kotníky nejsou večer vyhnuté na jednu stranu. V horách už jsme pár dnů a kromě prvního večera u salaše nikde ani živáčka. O to víc překvapí čtyřčlenná skupinka z bágly jdoucí z protisměru. To musí být Češi! Jsou to Češi, pozdravíme, rakiju nabídneme a pokračujeme každý po svém.

Albánské vesničky na konci světa

Pod Černým Vrvem nepěkně černá i obloha, váháme, zda to risknout a došplhat přes další sedlo k malému jezírku, jenže hlasitý hrom dělá v plánech jasno. Pláštěnky na batoh a hurá dolů do vesničky s poetickým názvem Vejce. V podhůří Šar planiny žije početná albánská menšina, čas jako by se zde zastavil někdy před sto lety. Staré chalupy, stará mešita a pohostinní starousedlíci. Malá hospůdka, kde si pochutnáváme na kávě z džezvy, jen to pivko chybí. Albánci jsou muslimové a zrovna tady na území Makedonie berou Alláhova přikázání dost vážně. Tak aspoň nakoupíme vejce na večeři, zatáboříme na fotbalovém plácku a ráno zpátky na hřeben.

Za dýmem jegunovských oceláren

Za Černým Vrvem se šarplaninský hřeben přiostřuje, přibývá skal a vzdušných výhledů, občas se i kolínka rozklepou. Postup je pomalejší a chvíle odjezdu se blíží. Nedá se nic dělat, posledních pár kilometrů pod osamělý vrch Ljuboten necháme na příště. Do údolí sestupujeme z Jezerského Vrvu více jak 2.000 výškových metrů, kolena tento počin kvitují s povděkem. Aspoň že dole ve vesnici Dobrošte nejsou Albánci, dneska už to pivo vážně potřebujeme. Poslední nocleh u malebné hospůdky ve stylu makedonského podnikatelského baroka. Úspěšně předstíráme, že ta chundelatá obluda, která žebrá u každého stolu, není naše. Ráno už jen pár kilometrů kukuřičným polem k nádraží v dědině Jegunovce s romantickou kulisou dýmu z místních oceláren a jede se domů. Jovance přejeme hodně štěstí, snad si najde novou skupinu a provede ji Šar planinou zpátky pod Korab.

Romantická cyklotrasa nejen za sýrem

Cesta srdcem Švýcarska a údolím Emmental patří
k nejoblíbenějším trasám vhodným pro běžná kola i pro ty,
kteří se na ni vydají v sedle elektrokola Flyer. Vede mezi městy Thun a
Willisau a lze ji také označit za romantickou cestu do švýcarské
historie.

Cesta srdcem Švýcarska a údolím Emmental patří k nejoblíbenějším trasám vhodným pro běžná kola i pro ty, kteří se na ni vydají v sedle elektrokola Flyer. Vede mezi městy Thun a Willisau a lze ji také označit za romantickou cestu do švýcarské historie.

Třídenní trasa je dlouhá 180 kilometrů a patří mezi méně náročné na fyzickou připravenost cyklistů. Začíná se mezi městy Thun a Langnau. Už sám historický Thun stojí za prohlídku. U starého dřevěného mostu vás překvapí příznivci dovádění na divoké vodě. Lanem se na wakeboardu přitáhnou do vln, kterým se pak snaží co nejdéle vzdorovat. Je to zajímavá podívaná, kterou by uprostřed starého města čekal málokdo.

Za návštěvu stojí také zámek Thun nabízející působivou vyhlídku na město i na nedaleké hory. První etapu lze označit jako královskou. Ohromí hned z počátku stoupáním s převýšením téměř 600 m do Heiligenschwendi. Na konci jsou však všichni bohatě odměněni fantastickou vyhlídkou na jezero Thunersee a na Bernské Alpy. Pak trasa klesá do lesů kolem Eriz, do pohádko¬vé kopcovité krajiny, která pomalu přechází v údolí Emmental.

Druhý i třetí den se nese ve znamení stejnojmenných sýrů. Z Langnau pokračuje trasa mezi šťavnatými pastvinami a pahorky údolím Emmental s okázalými statky a neskutečnými vyhlídkami. Tady je cesta opravdu cílem a není důvod spěchat. V historickém centru města Burgdorf byste měli rozhodně ochutnat ementálské speciality, kterých je mnohem více než jen světoznámý sýr.

Třetí den cyklisté pokračují z Burgdorfu do Willisau. Cestou se budete cítit, jako byste byli přeneseni zpět do časů Gotthelfových, a nebudete překvapeni, když tam skutečně přijedete. Například ve městě Lützelflüh, kde tento velký švýcarský spisovatel a novinář v první polovině 19. století žil a působil jako farář. Nebo v ukázkové ementálské sýrárně, která je současně jednou z mnoha energetických čerpacích stanic a má připraveny akumulátory na výměnu do elektrokol Flyer. Také v dalším místě na trase, v Affolternu, je ukázková sýrárna, kde návštěvník zažije, jak se vyrábí pravý Emmentaler AOC. Dobrou chuť a pěkné cyklistické zážitky!

Bližší a aktuální turistické informace o Švýcarsku naleznete na webu MojeSvycarsko.com, bližší informace o cykloturistice lze nalézt na webu SchweizMobile.

Accra – město slunce v Ghaně

„Dámy a pánové, právě jsme přistáli na mezinárodním letišti Kotoka v Accře. První pocit po opuštění letištní haly bude vlhkost. Tropické vlhké podnebí vás bude provázet po celý pobyt. Nejlepší měsíce, kdy navštívit Ghanu jsou od listopadu do dubna. To je počasí o něco příjemnější. I když Accra není typickou turistickou destinací, pokud už se jednou dostanete do Ghany, bylo by velkou chybou ji nenavštívit. Jako hlavní město je to spíše komerční centrum země, ale určitě má co nabídnout každému cestovateli.“

Accra je považována za jedno z nejbezpečnějších měst celé Afriky. Policie pracuje dobře, potíž je pouze v tom, že nereaguje na každé zavolání tak, jak jsme zvyklí z Evropy. Policejní pohotovost má číslo 191, ale někdy ho nikdo ani nezvedne. Hlídky jsou však vidět na mnoha místech a v noci taktéž vyjíždí na kontroly. Po setmění je lepší se vyhnout některým místům, pokud jste sami. Místa jako Circle, Tema community 1, některým částem Nimy, Sodoma Gomora, Jamestown.

Moderní budovy a chatrče působí velmi kontrastně. Představte si krásný slunečný den, protože takové jsou tady všechny. Krásné pláže, sympatické a neustále se smějící Ghaňany, rušné ulice, všude spousta barev, pestrobarevné oblečení, velmi hustý provoz v ulicích a všudypřítomná vůně. Centrum města vás může zdržet i hodiny, pokud se chcete někam rychle přemístit. Všichni tady spoléhají a doufají v zlepšení situace po dostavění a rozšíření hlavní tepny Kwame Nkrumah. Po městě se dostanete kamkoliv taxíky nebo tzv. tro tro minibusy. Tro tro jsou soukromé minibusy, které mají pevné ceny, ale rozjedou se většinou, až když jsou plné. Zastavují na svých pravidelných zastávkách, ale i na požádání. Pouze s navigací mohou být problémy, ulice tu totiž nemají jména. Když požádáte Ghaňany o adresu, dostanete spíš emailovu než tu poštovní.

Turismus v Ghaně

Turisté tady převládají hlavně z Ameriky, dále pak Velké Británie, Kanady, Jihoafrické republiky, Austrálie a Francie. Ubytování naleznete celkem snadno, protože hotelů je tady opravdu mnoho. Od velkých zvučných jmen jako La Palm Beach, Golden Tulip, Mövenpick až po ty menší, kde se dá přespat od deseti dolarů za noc. K vidění je toho spousta. Accra vám otevře jiný svět, i když je hodně kosmopolitní. Určitě stojí za to vidět Národní muzeum, kde si uděláte obrázek o kultuře a historii Ghany včetně obchodu s otroky a království Ashanti. Ale i přes mnohdy vyčerpávající cestování nejsou lidé naštvaní. Mají prostě v povaze být šťastní a to ihned přenesou i na vás. Většina obyvatel je věřících a jejich víra se velmi pozitivně promítá do každodenního života, prostě věří v dobro a to, že Bůh jim pomůže, ať už s čímkoliv.

Co v ghanské Accře navštívit

Makola tržiště najdete v centru města. Je velmi rušné, plné slunečníků a všelijakých vůní. Můžete tu koupit doslova cokoliv. Prodávajícími jsou tady hlavně ženy. Nefoťte je bez jejich požádání, nemají to rády. Tržiště je velmi přeplněné a prodejci se snaží vás nutit něco koupit. Nakoupíte od jídla po oblečení, boty, mobily i náhradní díly na auta. Je lepší jít ráno, kdy ovoce, zelenina a maso jsou čerstvé. Vůbec nejlepší je jít s někým místním, kdo vás tím labyrintem provede.

Labadi pláž je nejznámější a nejživější pláž. Hosté z hotelů kolem mají vstup zdarma, jinak se platí poplatek. O víkendy pláž nabízí hudební programy jako reggae, hiplife, tradiční bubínky a tanec. Bojo pláž je další pláží, kde můžete relaxovat či si půjčit kanoe. Není zde povoleno nosit si vlastní jídlo a pití.

Jamestown je nejstarší a nejchudší částí Accry, ale také nejživější. Dominuje mu maják, který uvidíte zdálky. Místo pro rybaření.

West gate mall a Accra mall jsou dvě největší a nejlepší obchodní centra, kde si můžete odpočinout od celodenního horka v plně klimatizovaných obchodech a restauracích.

Christianborg je další místo, které můžete navštívit. Je to nádherný hrad na pobřeží Atlantského oceánu.

Móda v Ghaně

Ghaňané se oblékají dost konzervativně. Na ulicích můžete vidět hlavně spoustu barev. Ať už se jedná o evropské modely nebo africké pestře potištěné látky. Ženy nosí veselé šaty často se stejným vzorem na pokrývce hlavy. Tradiční oblečení, které se skládá z látky omotané kolem těla, se nosí na slavnostní příležitosti jako svatba. Svatby jsou tu veliké a hodně nákladné. Mnohem nákladnější jsou však pohřby, na které se sjedou příbuzní a známí nebožtíka z celé země a je třeba je nakrmit a napojit.

Autorka článku Sakina Haider nedávno vydala svoji knihu Hotýlek v centru Prahy. Hotýlek odkrývá svá tajemství. Skutečné příběhy, které se staly za zdmi turisty vyhledávaného hotelu na Praze 1. Občas humorné, často dramatické a skoro vždy nečekaně překvapivé. Personál hotýlku Vás vítá a zve k příjemnému pobytu na stránkách této knihy. Více informací na stahuj-knihy.cz.

Ghanská kuchyně

Kuchyně je naprosto fantastická a pro Evropany velmi exotická. Můžete ochutnávat dobroty na ulicích, kde jsou k dostání u nesčetného množství stánků za velmi příznivé ceny. Pokud navštívíte místní v jejich domovech, můžete se těšit na velmi vydatné hody. K snídani očekávejte Lipton čaj s mlékem nebo čaj z milo kakaového prášku. K jídlu se podává rýže a dušené maso. Na ulici můžete ochutnat hausa kooko – kořeněná ovesná kaše, koose – fazolové koláčky, waakye – mix rýže a fazolí. Odpoledne se tady jí většinou fufu – hmota vytvořená z mouky, která se používá jako příloha s lehkou polévkou nebo speciální polévkou z palmových nebo arašídových oříšků. Dále také banku – pokrm z kukuřičného těsta s okro stew nebo tuo zaafi – pokrm z kukuřičné mouky a listů z juty.

A nakonec jedno ghanské přísloví: „Jenom dítě, které nikdy necestovalo, říká, že jeho matka vaří nejlépe.“

Marakéš – město mnoha tváří

Co vás však nadchne ze všeho nejvíce, jsou sami Maročané. Za každých
okolností usměvaví, příjemní, projevující skutečný zájem o Vás,
nikdy nikam nespěchají a ochotně poradí, pokud potřebujete.

Marrakesh – turisty nejvíce navštěvované město v Maroku vás uchvátí. Marrakesh je někdy nazýván červeným městem podle červených zdí ohraničujících medinu. Slovo „marrakesh“ pochází z berberského sousloví „země boha“. Téměř celý rok tu svítí slunce, lidé se více usmívají, v ulicích je neustále rušno, všude kolem pestrá nabídka čerstvého ovoce a zeleniny, prodavači vám před očima připraví bezkonkurenční pomerančový fresh džus, který nastartuje vaši imunitu ze stresující Evropy.

Na ulicích potkáte povozy tažené osly s nejrůznějším nákladem, kočáry tažené koňmi, a to vše v kontrastu s nejnovějšími modely luxusních aut. Tržiště překypující zbožím a usměvavými prodavači nabízejícími od potravin, bylinek, koření, sušeného ovoce, datlí, fíků, oříšků, meruněk, přírodních parfémů, koberců, látek, šperků po suvenýry a oblečení. To vše obklopené nádhernými palmami a hotely, které vypadají jako královské paláce.

Místa, která v Marakéši nevynechat

Mešita Kotoubia – 70 metrů vysoký minaret, který je chloubou celého města a jeho dominantou. Je nejstarší a nejzachovalejší na světě.

Jemaa El Fnaa (v překladu „sněm mrtvých“) – náměstí v centru města s tržišti a mnoha atrakcemi pro turisty jako jsou zaklínači hadů nebo akrobaté. Většinou tu můžete slyšet velmi příjemnou rytmickou berberskou hudbu.

Královské zahrady – ty nebývají otevřené po celý rok, ale pokud budete mít štěstí, stojí za nádhernou procházku v magickém světě, který vytvořily ruce šikovných zahradníků.

Menara zahrady – tady můžete uniknout ruchu centra, zaprášeným ulicím nebo i velkému horku. Můžete si vydechnout pod palmami. Uvidíte mnoho žen, které se přišli napít ze zdejšího potůčku. Místní věří, že tato voda přináší štěstí. Mnoho rodin sem jezdí na pikniky.

Marocká kuchyně

Maročané si potrpí na dobré jídlo. Jejich kuchyně je hodně kořeněná, ale ne vysloveně pálivá. Hojně se využívají olivy, citrony a pomeranče, kterým se tu velmi daří. Snídaně se většinou skládá z marockého chleba s olivovým olejem, marocké tradiční bílé zahuštěné polévky harira, do které se přidává olivový olej a samozřejmostí je bylinkový čaj hodně slazený a káva. Klasický oběd je kuskus s kuřecím nebo hovězím masem a dušenou zeleninou. Odpolední čaj se podává se sladkostmi podobným našim koblihám, dále palačinkami, sezamovými sušenkami, pečenými řezy nebo chlebem. Večeři pak završí ryba, tajine maso, což je dušené maso připravované v kameninových nádobách např. dušené jehněčí, hovězí, kuřecí a zelenina, brambory.

Reklama:

Užíjte si Maroko a ochutnejte výborný berberský čaj!

Poznatky z Marakéše

Na ulicích si přijdou na své ženy, které se mohou kochat módou všech možných barev a stylů. Uvidíte muže i ženy v evropském oblečení, ale i tradičním muslimském dlouhém až na zem. Dívky často chodí oblečené po evropsku, ale přidají k tomu aspoň šátek, aby bylo vidět, že jde o muslimku. Jako by se tady protínaly dva světy. Oblečení se dá koupit hotové, ale stále ještě mnoho Maročanů, hlavně střední a starší generace dává přednost ušití u krejčího na míru.

Po městě se dá snadno pohybovat autobusem, ale lidé často využívají taxi, když jich jede víc, třeba 3, potom cena vyjde téměř na stejno. Bezpečnost je možná vyšší než u nás, policii potkáte na každé křižovatce, u velkých hotelů i na mnoha místech po celém městě. Turisté převládají hlavně z Francie, domluvíte se tu francouzsky a arabsky. Ale většina lidí rozumí i anglicky. Nádherné pláže Atlantiku jsou veřejné a přístupné zdarma.

Co vás však nadchne ze všeho nejvíce, jsou sami Maročané. Za každých okolností usměvaví, příjemní, projevující skutečný zájem o Vás, nikdy nikam nespěchají a ochotně poradí, pokud potřebujete.