V prvním kole 2. ročníku fotosoutěže Domov objektivem cestovatelů
se právě hlasuje. Na váš hlas čeká celkem 77 fotografií. Do druhého
kola můžete stále zasílat své snímky doplněné popisy a GPS
souřadnicemi.
Od soboty 19. 7. vystavíme fotografie z loňského
finále v Rudici u Blanska.
V prvním kole 2. ročníku fotosoutěže Domov objektivem cestovatelů se právě hlasuje. Na váš hlas čeká celkem 77 fotografií. Do druhého kola můžete stále zasílat své snímky doplněné popisy a GPS souřadnicemi.
Výstava loňských finálových fotografií v Rudické galerii
V sobotu 19. 7. v 15 hodin proběhne vernisáž, kterou zahájíme prázdninovou výstavu finálových fotografií z loňského ročníku. Tyto fotografie jste mohli naposledy vidět v prodejně Humi v Praze na Karlově náměstí. Nyní budou vystaveny v Rudici u Blanska, kde se na ně budete moci podívat v Dělnickém domě.
Ještě další čtyři měsíce se bude soutěžit o zajímavé ceny a postup do závěrečného finálového kola na podzim. Fotosoutěže se mohou zúčastnit všechny fotografie, které jsou z Česka a Slovenska a splní pravidla soutěže. Fotosoutěž je zajímavá tím, že fotografie jsou přiřazeny na mapu pomocí souřadnic GPS a tvoří tak zajímavé fototipy na výlety.
Témata soutěžních snímků:
Fototip na výlet – památka nebo přírodní zajímavost z České nebo Slovenské republiky (fotka a popis tipu na výlet)
Umělecká fotografie – památka nebo přírodní zajímavost z České nebo Slovenské republiky uměleckým pohledem fotografa
Dobrodružství – outdoorová aktivita v Česku nebo na Slovensku – lezení, divoká voda, skok na laně, atd.
Partneři, bez kterých by fotosoutěž nemohla probíhat:
Pro nejlepší fotografy HUMI Outdoor připravil dohromady 4000 Kč v poukázkách na nákup vybavení.
S HUMI Outdoor máme dlouholeté, velmi dobré vztahy a věříme, že se vám nějaká ta voděodolná výbava, až budete na čekat na ten správný fotografický okamžik někde v dešti, bude hodit.
Lukáš z LevnéPrůvodce.cz věnuje každé kolo slevový kupón na nákup jakéhokoliv zboží (turistické průvodce, mapy, cestopisy, GPS atd.). V každém kole to bude 700 Kč, ve finále pak 1000 Kč.
Veškeré informace, detailní pravidla, partnery a fotografie z minulého ročníku jsou k nalezení na stránce fotosoutez.cestovatel.cz.
Zoner Press je vydavatelství odborné literatury zaměřené na oblast fotografie, grafiky, webdesignu, programování a bezpečnosti. Nechybí ani zájmové publikace pro děti a mládež
Institut digitální fotografie si v oblasti digitální fotografie u nás již vydobyl pevnou pozici a jeho publikační aktivity, semináře, workshopy, kurzy a konference patří k tomu nejlepšímu, co můžeme dostat
HUMI Outdoor je česká společnost, která se zabývá vývojem, výrobou a distribucí oblečení a vybavení pro náročné sportovní aktivity i volný čas
Firma Levnepruvodce.cz vznikla v roce 2007 jako reakce na vysoké ceny průvodců a map jak v kamenných obchodech tak i často na Internetu. Nabízí komplexní výběr průvodců do zahraničí i po Česku (např. Lonely Planet, Rough Guides, Jota, Freytag & Berndt, Ikar, Rother, Soukup a David a dalsi), turistických map a GPS navigací. V současné době nabízí výběr z více než 4000 ks zboží, přičemž nabídka se neustále rozšiřuje
Tiskněme velkoformátově! On-line sběrna pro (nejen) velkoformátový tisk
Nakladatelství původní encyklopedické literatury, připravilo od svého založení na přelomu roku 1992/93 téměř dvě stě původních titulů, z nichž mnohé se dočkaly opakovaných vydání. Hlavní pozornost věnuje především humanitním oborům, které byly v minulosti zanedbávány a zkreslovány marxistickou či nacionalistickou ideologií
Tureckou riviéru má nově ve svém katalogu snad každá cestovní
kancelář. Jižní Turecko má určitě svým návštěvníkům co nabídnout.
Nejsou to však jen luxusní hotely s bazény. Pokud nepatříte
k vyznavačům téhle tvrdé turistiky, zkuste objevit krásu místního
kraje prostřednictvím vlastních nohou. Pomůže vám Lycijská stezka.
Tureckou riviéru má nově ve svém katalogu snad každá cestovní kancelář. Jižní Turecko má určitě svým návštěvníkům co nabídnout. Nejsou to však jen luxusní hotely s bazény. Pokud nepatříte k vyznavačům téhle tvrdé turistiky, zkuste objevit krásu místního kraje prostřednictvím vlastních nohou. Pomůže vám Lycijská stezka.
Lycie – Země světla
Těžko pojmenovat jinak místo, kde se snoubí krása divoké přírody a vysokých hor s úrodností nížin a teplého klimatu, kde slunce na modrém nebi hřeje i v zimě.
Lyciané přišli do dnešního jihozápadního Turecka z Kréty už v prehistorické době. Nejstarší nálezy svědčící o Lycijské kultuře jsou z doby 5000 let před Kr. O lycijských bojovnících se zmiňuje i Homér v eposu Iliada. Na hrobkách v místních ruinách (Olympos) najdete Lycijské písmo, z části podobné řečtině, některá písmena jsou však unikátní.
Samotná Lycijská stezka je dlouhá přes 500 km a vede podél pobřeží mezi městy Fethiye a Antalya. Po cestě vás bude provázet bílo-červená značka, na některých křižovatkách pak i rozcestníky s označenou vzdáleností a odbočkami. Postupem času vznikají nové varianty cesty, které vás zavedou na místní pláže, k památkám a do hor. Při pěším putování si právě jedinečnou krásu a bohatost přírody, historie i kultury vychutnáte nejlépe.
Ať už se rozhodnete pro kterýkoliv úsek stezky, připravte se na pořádně dobrodružný trek. Pobřeží je velmi hornaté a cesta vede často náročným terénem plným stoupání, špatně prostupných lesů, skal, údolíček a rolí s divokými říčkami. Úzká stezka ve svazích může být stržená sesuvem půdy a místo mostků vás může potkat brod přes zpěněnou horskou řeku.
Ve velkých městech jako je Fethiye, Kaš, Kale, Finike, Kumluca, Kemer a Antalya narazíte na supermarkety, restaurace, hotely, pensiony, internetové kavárny a podobné vymoženosti civilizace. Venkov a vesničky v horách jsou ještě pořád původní, s kamennými domky a malými políčky. Široká údolí jsou plná skleníků a pomerančových sadů.
Nejpříjemnějším obdobím pro návštěvu Lycie je podzim a jaro. V létě jsou teploty příliš vysoké na pohodlné chození s batohem a turistická centra a pláže jsou v obležení turistů. Mimo sezónu si naopak můžete vychutnat krásné prostředí bez davů řinoucích se ze zájezdních autobusů. V zimě se připravte na nižší noční teploty a občasný déšť. Modrá obloha a slunko tu však má místo i v prosinci a lednu, moře má pro otužilejší jedince stále příjemnou teplotu na koupání a pláže jsou naprosto prázdné.
Asi málokdo by chtěl projít celých 500 kilometrů stezky. Proto se nabízí vybrat si několik úseků a mezi nimi se přepravit místními prostředky. Železnici tu nenajdete a tak zbývají pouze autobusy. Ty velké jsou dálkové a jezdí mezi velkými městy, kde staví na autobusových nádražích. Dopravu na menší vzdálenosti vám spolehlivě zajistí „dolmuše“. Malé mikrobusy nebo dodávky jezdí všude možně, zastaví když na ně u silnice zamáváte a ochotně vás svezou. Platí se na ruku u řidiče a kam „dolmuš“ jede poznáte podle cedulky na předním skle. Díky vysoké ceně benzínu jsou autobusy i „dolmuše“ poměrně drahé (počítejte téměř s dvojnásobkem našich cen za autobusy), proto asi nejeden našinec zkusí stop. Dobrá zpráva je, že v Turecku není se stopováním žádný problém a rychle vás někdo vezme na velké frekventované silnici i na prašné horské silničce, kde projede jedno auto za hodinu.
K přespání můžete využít místní penzionky, malé hotýlky a priváty. V blízkosti turistických zajímavostí a pláží bývají i kempy. Pokud rádi spíte ve volné přírodě, určitě nebudete mít problém si každý večer najít pěkné tábořiště. Mimo sezónu můžete využít i pláže. Pitnou vodu seženete ve městech i v přírodě. Upravené pitné prameny často potkáte na odpočívadlech u silnic.
Následující místa jsou perličkami na náhrdelníku Lycijské stezky. Vzhledem k tomu jsou i nejnavštěvovanějšími místy v oblasti. V sezóně počítejte s množstvím lidí. V zimě tu naopak budete téměř sami.
Kayaköy – přes pět set kamenných domů vesnice kterou obývali řekové, kteří odtud byli vyhnáni na začátku minulého století
Ölü Deniz – jedna z největších a nejkrásnějších pláží na turecké riviéře. Přímo nad ní můžete zkusit trek na Baba Dagi (1969 m n. m.).
Kaš – malé přístavní městečko s malým centrem s původní architekturou.
Olympos a Khimaira – starověké ruiny, dlouhá želví pláž a přírodní úkaz v podobě plynu unikajícího a hořícího na skalách. K tomu pomerančové sady a příjemné kempy.
Jak jsme cestovali po Lycii my?
Do Turecka jsme se dostali lodí z řeckého ostrova Kalymnos na začátku prosince. Autobusem dojeli do Fethiye, kde jsme strávili dva deštivé dny ve stanu v lese nad městem. Odtud jsme už za krásného slunného počasí šli pěšky přes Kayaköy na pláž Ölü Deniz. Na téhle nádherné pláži, kde bylo jen pár bláznů jako my, jsme přespali v altánku, který v sezóně sloužil jako bar. Několik kilometrů se popovezli po pobřeží na korbě náklaďáčku do osady, kde silnice končila a dál šlapali nádherným divokým lesem a roklemi.
Stopem a autobusem jsme přejeli přes Kaš na Olympos (vesnička Cirali). Několik dní jsme relaxovali na místní pláži, trhali pomeranče a prolézali místní ruiny. Na Khimaire jsme strávili magickou noc s „hořícími skalami“. Prošli další část krásné horské stezky a dostopovali do Antalye. Spali jsme na plážích i v lesích.
Toto novodobě upravené torzo městského veřejného parku najdeme
v Praze 8 u Muzea hlavního města Prahy, mezi ulicemi
Sokolovská, Ke Štvanici, Křižíkova a Těšnov, nedaleko metra Florenc,
trasa B a C. Park přišel o své jméno. Pod názvem Švermovy sady na
něj vzpomínají už jen pamětníci.
Toto novodobě upravené torzo městského veřejného parku najdeme v Praze 8 u Muzea hlavního města Prahy, mezi ulicemi Sokolovská, Ke Štvanici, Křižíkova a Těšnov, nedaleko metra Florenc, trasa B a C. Park přišel o své jméno. Pod názvem Švermovy sady na něj vzpomínají už jen pamětníci. Parčík má výměru 0,9 ha, řadí se k nejmenším parkům v Praze a leží v nadmořské výšce 190 metrů. Neslouží k odpočinku nebo pobytu, je pouze průchozí a pěší spojnicí. Jeho polovina představuje předprostor muzea.
Park byl vybudován v letech 1880 až 82. V letech 1896 až 1898 byla v parku postavena honosná novorenesanční stavba muzea. Otcem ideového návrhu byl Antonín Wiehl, plány pro stavbu udělal architekt Antonín Balšánek. Roku 1974 byla postavena severojižní magistrála a díky ní se rozloha parku výrazně zmenšila. Zmenšování tím pouze započalo. Další část parku byla ukrojena pro výstavbu metra B, stanice Florenc a poslední část zelené plochy zabralo v 90. letech místo pro provozovnu rychlého občerstvení Mc Donald.
Z původního parku, kde kdysi byl bazén s vodotryskem, okrouhlý rozměrný záhon, pomník na počest padlých vojáků a socha českého lva, zbylo jen torzo, v němž nelze najít nic z původní kompozice. Zůstala jen osová přístupová cesta k budově Muzea. Na straně cesty jsou umístěny dvě mozaiky z oblázků a podél cest je z obou stran záhon růží. Jsou lemované stříhaným plotem ze zimostrázů. Středem parčíku vede asfaltová spojnice Tišnova se stanicí metra Florenc, ve spodní části je umístěn objekt vyústění klimatizace metra, okolo je travnatá plocha s několika stromy.
Socha Českého lva, která zde kdysi stála je nyní instalována v Chotkově ulici na Hradčanech v ostré zatáčce silnice naproti Jelenímu příkopu. Sochu kdysi pro Švermovy sady zhotovil Josef Max. Při stavbě magistrály byla přenesena na novoměstské hradby a v 60. letech sem do zatáčky. Je to heraldický dvouocasý lev s českou královskou korunou na hlavě a byl vytvořen na podnět hraběnky Elišky Šlikové k uctění památky padlých vojínů při italském tažení 1848 – 1849.
Vypadá to, že park zaniknul a přece je tady. Chodí skrz něj nebo okolo něj stovky lidí denně, ale pokud si zadáte jeho název na mapy.cz, objeví se hláška: Pro zadaný dotaz nebylo nic nalezeno. Praha je živý organismus, některé parky zanikají a vzpomenou si na už jen pamětníci, jinde se rodí a vznikají nové…ty, které budou znát naše děti.
Kdysi dávno, v dobách, kdy hluboké lesy byly ještě plné
loupeživých rytířů a divoké zvěře, vládl naší zemi císař Karel.
A protože panovníků téhož jména bylo více, zván byl Čtvrtým. Jeho
jméno si až příliš často spojujeme pouze s Univerzitou, či hradem
Karlštejn. A přesto stál podle pověsti u zrodu města, které lze
dodnes obdivovat a které na rozdíl od mnoha jiných míst vzkvétá natolik,
že by i sám Karel IV. byl nadmíru spokojen.
Kdysi dávno, v dobách, kdy hluboké lesy byly ještě plné loupeživých rytířů a divoké zvěře, vládl naší zemi císař Karel. A protože panovníků téhož jména bylo více, zván byl Čtvrtým. Jeho jméno si až příliš často spojujeme pouze s Univerzitou, či hradem Karlštejn. A přesto stál podle pověsti u zrodu města, které lze dodnes obdivovat a které na rozdíl od mnoha jiných míst vzkvétá natolik, že by i sám Karel IV. mohl být nadmíru spokojen.
Snad byl tehdy krásný a slunečný den. Jako stvořený pro lov a projížďku v lesích mezi Krušnými horami a Slavkovským lesem. Nic nenasvědčovalo tomu, že by přinesl něco jiného, než radost z ulovené zvěře a večerní hostinu na počest císaře. Život však mnohdy přináší události, které mohou ovlivnit nejen nás samotné, ale rovněž osudy nespočetných generací, které přijdou po nás. A tehdy jeden z takových okamžiků nastal. Lovecký pes císařovy družiny se v honbě za zvěří propadl do jednoho z pramenů s horkou vodou a jeho bolestné vytí přilákalo lovce. Všichni byli nesmírně překvapeni nečekaným objevem a hříčkou přírody, kterou do té doby neznali. Ale císař velmi rychle rozpoznal léčivé účinky pramene na své bolavé noze a tak okamžitě rozkázal místo osídlit a kolem pramene zřídit domy.
Písemné dokumenty udávají, že 14. srpna 1370 Karel IV. udělil tomuto místu svobody a práva, jakých v té době požívalo blízké královské město Loket. O výsadním postavení Karlových Varů jakožto lázní svědčí i početná privilegia, průběžně potvrzovaná panovníky Čech až do roku 1858.
Rozvoj lázní zejména po stavební stránce, byl koncem 16. a začátkem 17. století neblaze ovlivněn dvěma živelnými pohromami. Dne 9. května 1582 byly Karlovy Vary zasaženy velkou povodní a 13. srpna 1604 bylo město pohlceno požárem, při němž ze 102 domů jich 99 shořelo. Ani třicetiletá válka se zdejšímu kraji nevyhnula bez následků. V jejím průběhu bylo město několikrát vystaveno řádění vojsk, požárům, nemoci a hladu. Návštěvnost lázeňských hostů klesala a tím i celková hospodářská prosperita. To vedlo k tomu, že si karlovarští museli hledat vedle lázeňství i jiné zdroje obživy. Tak došlo v 17. století postupně k rozvoji typických karlovarských řemesel – cínařství, puškařství, jehlářství a nožířství. Výraznější oživení lázeňského života nastalo až koncem 17. století přílivem bohatých šlechtických návštěvníků z okruhu saského a později i ruského a polského panovnického dvora. Velkou propagací byly pro Karlovy Vary dva lázeňské pobyty ruského cara Petra Velikého v letech 1711 a 1712.
Téměř do konce 17. století si Karlovy Vary zachovaly svůj sevřený gotický ráz s městskými branami a těsnou zástavbou kolem Vřídla. Na pravém břehu Teplé nad Vřídlem stál pozdně gotický kostel Maří Magdaleny, prvně zmiňovaný roku 1485. Domy zde byly většinou se šindelovými střechami.
Osmnácté století přineslo vřídelnímu městu dlouhá desetiletí rozkvětu a slávy. Roku 1707 potvrdil císař Josef I. Karlovým Varům všechna privilegia, přičemž je výslovně označil za královské svobodné město. V první polovině 18. století se Karlovy Vary těšily přízni Habsburků, zejména císařovny Marie Terezie. Městská rada vydala roku 1719 zvláštní městské zákony, jimiž se do detailů řídil veškerý život lázní. Roku 1711 byly na místě dnešního Mlýnského pramene vystavěny Mlýnské lázně, první veřejný lázeňský dům v Karlových Varech. V roce 1717 měly lázně již svou první skromnou divadelní scénu.
Slibný rozvoj lázní v l. polovině 18. století byl však 23. května 1759 přerušen katastrofálním požárem, který zničil 224 domů. Následky požáru však byly v poměrně krátké době překonány. Následná výstavba města po požáru byla prováděna plánovitě a velkoryse. Namísto původních hrázděných staveb byly budovány kamenné domy s více patry, s bohatými štukovými fasádami a kryté prejzovými střechami. Nebyly již obnoveny původní městské brány, které brzdily rozrůstání města.
Nejvyhledávanějším společenským střediskem šlechty se koncem 18. století stal Český sál, který roku 1775 zakoupil cukrář Johann Georg Pupp a položil tím základ k rozvoji největšího karlovarského restauračního a hotelového provozu Grandhotel Pupp. Společnost scházející se v Karlových Varech v 18. a na počátku 19. století získávala stále více mezinárodní charakter. Vedle aristokracie se k Vřídlu ráda sjížděla i evropská kulturní elita. Návštěvy vynikajících osobností jsou tradičním specifikem Karlových Varů a výrazně poznamenaly kulturní dějiny města.
Poslední třetina 19. století byla pro Karlovy Vary obdobím rozsáhlých stavebních prací a budování moderních lázeňských objektů. Tato výstavba dala městu jeho dnešní architektonickou tvářnost, nesoucí výraznou pečeť historismu a secese. Vznikly tak vlastně v pořadí již čtvrté Karlovy Vary, jejichž krásu obdivujeme dodnes. První, gotické a renesanční město zaniklo požárem roku 1604. Barokní Karlovy Vary poničil požár roku 1759.
První světová válka znamenala tečku za vzestupnou křivkou vývoje vřídelního města, byla koncem tzv. starých dobrých časů spjatých s duchem rakousko-uherské monarchie. Narušila příliv lázeňských hostů a tím vážně ochromila celý život Karlových Varů. Po první světové válce byl sice karlovarský lázeňský život rychle obnoven, město však už zdaleka nedosáhlo předválečné návštěvnosti.
A jak je to s městem Karlových pramenů dnes? Dle mého soudu není v České republice místo, kde by na tak malém prostoru bylo soustředěno takové množství nádherných domů, parků a míst k odpočinku. Je sice pravdou, že číšníci v restauracích budou možná poněkud překvapeni, když s nimi budete komunikovat česky a oni tak alespoň na chvíli budou moci odložit naučené fráze v ruštině. Ale co na tom, nebyly snad Karlovy Vary v celé své historii přeci jen více nadnárodním, než ryze národním územím?
Ve zbytku naší republiky jste mnohde obsluhování rusky mluvícími spoluobčany, zde se naopak obsluhovat nechají. A ačkoliv jsou zde k vidění nápisy v ruštině, nemáte pocit, že by jste překročili hranice směrem na východ. Naopak, Karlovy Vary hovoří mnoha jazyky a věřte mi, že ten nejdůležitější a nejhlasitější, je krása, nádhera a výstavnost.
Nenechte si ujít procházku podél řeky od Alžbětinských lázní směrem ke Grand hotelu Pupp. Míjet budete nejen architektonické skvosty secesních domů, ale rovněž mnohé parky a ani se nenadějete a před vámi se otevře pohled na Mlýnské lázně s kolonádou připomínající Berniniho sloupořadí na náměstí sv. Petra v Římě. Ochutnejte pár doušků z léčivých pramenů a připojte se tak k jeho objeviteli Karlu IV.
Když už si budete myslet, že od Grand hotelu Pupp nelze jít dál, jen pár kroků od něj je lanová dráha na Vyhlídku Diana. Nechte se vyvézt za pouhých 36,– Kč a z krásné rozhledny můžete obdivovat nejen Karlovy Vary samotné, ale zejména rozlehlost lesů všude kolem. A pokud se rozhodnete vrátit se do města pěšky, nabízí se vám nepřeberné množství stezek a cestiček, které vás osvěžujícím lesem dovedou zpět.
Budete-li mít štěstí, narazíte stejně jako já na skutečně úchvatný pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla, postaveného v roce 1898, jemuž byl vzorem kostel nedaleko Moskvy. A možná stejně jako já, přijdete ve správný čas a v jeho prostorech bude právě probíhat křest malých dětí za zpěvu pravoslavných chorálů. Krásu architektury tak doplníte o duchovní rozměr a když se pak budete s Karlovými Vary loučit, bude vaše srdce i duše naplněna po okraj.
Pokud tedy budete přemýšlet o vhodném tipu na výlet, zkuste Karlovy Vary. Rozhodně nebudete litovat.
Pohled na Karlovy Vary z Vyhlídky Diana
Pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla
Mlýnské lázně
Alžbětínské lázně
Pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla
Řeka uprostřed města dává Karlovým Varům přímořský charakter
Kde jinde se vám podaří vidět hned několik hudebních hvězd za skvělou
cenu? Jedině na letních open-air festivalech! Vyberte si oblíbené interprety
a ponořte se na pár dnů do světa, kde vládne uvolněná atmosféra a
především hudba všech žánrů.
Kde jinde se vám podaří vidět hned několik hudebních hvězd za skvělou cenu? Jedině na letních open-air festivalech! Vyberte si oblíbené interprety a ponořte se na pár dnů do světa, kde vládne uvolněná atmosféra a především hudba všech žánrů.
7. ročník festivalu Colours of Ostrava ovládne od 10. do 13. července 2008 centrum Ostravy. Největšími hvězdami jsou vedle irské zpěvačky Sinéad O´Connor také britské elektronické duo Goldfrapp nebo švédští Koop. Návštěvníci opět budou moci využít výhod Colours Plus. To přináší zvýhodněné vstupné do kulturních institucí nebo slevy na dopravu. Vstupenky: 1090 Kč předprodej, na místě 1200 Kč. (www.colours.cz)
Největší mezinárodní rockový open-air festival v Česku, MASTERS OF ROCK 2008, proběhne ve dnech 10.–13. 7. 2008 ve Vizovicích. Headlinery tohoto ročníku jsou britští Def Leppard a finská Apocalyptica. Neobvyklé spojení žánrů nabídne společný koncert české kapely Arakain s Plzeňskou filharmonií. Vstupenky v předprodeji stojí 1050 Kč. (www.mastersofrock.cz)
O2 Sázavafest v Kácově uvítá od 31. 7. do 3. 8. 2008 plejádu zahraničních hvězd, i letos s důrazem na multižánrovost festivalu. Představí se například R´n´B zpěvák Sean Kingston, který do České republiky zavítá vůbec poprvé, jamajští ska mazáci The Skatalites, taneční Sister Bliss, početná britská formace Transglobal Undergroud, legendární německá elektronická kapela Camouflage, reggae zpěvačka Yaz Alexander a stovky dalších zahraničních i domácích umělců. Vstupenky do konce června stojí 890 Kč a v den konání pak 1100 Kč. (www.sazavafest.cz)
Dvanáctý ročník nejpopulárnějšího tanečního festivalu Summer of Love se letos koná 16. 8. na Dostihovém závodišti v Pardubicích. Na 7 pódiích se představí přes 80 vystupujících, světových hvězd a headlinerů, stejně jako nových talentů. Na hlavním podiu budou přivádět publikum k varu např. Stereo MCs, ranní set s východem slunce bude v režii DJe Rushe. Vše podpoří velkoplošné projekce, lasery a především kvalitní zvuk. (www.summeroflove.cz)
Hip Hop Kemp zve do Festival parku v Hradci Králové příznivce hip hopu ve dnech 22.– 24. 8. 2008. Největší hiphopový festival v Evropě přivítá hvězdy The Roots, Pharoahe Monch, Atmosphere nebo britského rappera Kano. Těšit se můžete na 400 vystupujících z celého světa, unikátní helikopter show a šest hudebních stagí. Mezi jednotlivými vystoupeními si můžete odpočinout v příjemném loungi nebo se vykoupete v rybníce. Vstupenky pořídíte do konce července za 950 Kč. (www.hiphopkemp.cz)
Do tohoto třiačtyřicetitisícového města, jež je součástí
jižní Kalifornie, se nikdy nevydávejte v letním období. Pro Evropana
nezvyklého na vysoké, přímo saharské teploty je zdejší léto
nesnesitelné.
Palm Springs patří mezi nejlákavější turistická místa v jižní
Kalifornii. Dostanete se sem do dvou hodinek jak z LA, tak ze San
Diega.
Do tohoto třiačtyřicetitisícového města, jež je součástí jižní Kalifornie, se nikdy nevydávejte v letním období. Pro Evropana nezvyklého na vysoké, přímo saharské teploty je zdejší léto nesnesitelné. Já jsem s manželem vyrazila na výlet koncem srpna loňského roku a musím přiznat, ze horko bylo opravdu pekelné. Nikdy jsem předtím nic takového nezažila. Ještě že při pochůzkách po obchůdcích se suvenýry se to dalo přežít. Vevnitř samozřejmě běžela naplno klimatizace a venku byl vzduch osvěžován krůpějemi chladivé vody. A ledová káva od Starbucks navrch přišla jako na zavolanou.
Město je každoročně místem konání filmových festivalů. Svět filmů a umění má tohle místo rád, řada celebrit zde má své rezidence. Ranč Franka Sinatry jsme míjeli na dohled, příště zamíříme za Elvisem. Nejen filmem ale je Palm Springs známá, je to také město sportu. Pořádají se zde turnaje v golfu či tenisu. Na golfová hřiště zde narazíte na každém kroku stejně, jako na nezbytné přepychově vyhlížející bazény. Nesmím zapomenout, že je to také velmi oblíbená adresa mezi geji a lesbičkami, téměř jak samotné San Francisko.
Cestou do Palm Springs protínáte Větrný ostroh, což je prý největrnější místo celého západu Ameriky. Je zde řada větrných turbín, které míjíte prakticky po celou dobu až do vstupu do města. Tyhle turbíny jsou jedním z mála ekologických projektů k získáváni čisté energie. Škoda jen, že se nevyužívají ve větší míře i jinde, kde jsou k tomu podmínky.
Palm Springs patří mezi nejlákavější turistická místa v jižní Kalifornii. Dostanete se sem do dvou hodinek jak z LA, tak ze San Diega. Zvláště mimo letní období, na jaře a na podzim sem míří kolony návštěvníků nejen z Kalifornie, ale i z Nevady, Arizony či Oregonu. Narazíte zde i na Kanaďany, kteří zde nasávají sluníčko plnými doušky. Velmi oblíbené v téhle oblasti je cestování karavany. Mnozí návštěvníci zde totiž tráví řadu týdnů.
V zimním období má Palm Springs rovněž co nabídnout. Jeho poloha mezi pásmy hor, jež jej obklopují jak z jihu, tak severu či západu, nabízejí nejen lákavé turistické procházky, ale i výjezd lanovkou na Mt. San Jacinto, jež Vám poskytne nádherné scénické pohledy do všech světových stran. Vrcholky bývají pokryty sněhem, zatímco dole v Palm Springs zůstávají teploty velmi příjemné. V zimě je tohle městečko bohatší o pár desítek tisíc lidí. Řada z nich zde tráví celou zimu.
Také motorkáři sem rádi zajíždějí, protože celá cesta do Palm Springs vede kaňony, průsmyky a tyhle vyjížďky jsou jednoduše romantické. Správný motorkář tohle miluje víc, než jen frčet po nudných dálnicích. Pod tohle se můžu sama podepsat, je to velkolepá jízda.
Prší? Se smutkem ve tváři pozorujete padající kapky deště a
s každou z nich odplouvají vaše plány na výlet? Nevadí, jsou tu
přece ještě hrady a zámky! Na ten v Hořovicích se ale můžete
klidně vydat i v době, kdy je krásně a svítí slunce a obloha je
zalitá jeho paprsky.
Prší? Se smutkem ve tváři pozorujete padající kapky deště a s každou z nich odplouvají vaše plány na výlet? Nevadí, jsou tu přece ještě hrady a zámky! Na ten v Hořovicích se ale můžete klidně vydat i v době, kdy je krásně a svítí slunce a obloha je zalitá jeho paprsky. Uvítá Vás totiž nádherně pěstěný park rozkládající se na východní straně města a jeho rozloha 6,4 hektarů Vám jistě připraví mnoho příležitostí k občerstvujícímu odpočinku jak na lavičkách pod vysokými mohutnými stromy tak někde na louce při pikniku.
A jaká je vlastně historie tohoto až překvapivě krásného místa? V roce 1685 se dcera posledního z hořovických Martiniců – Terezie Františka – provdala za Jana Františka hraběte z Vrbna a o pět let později na něj převedla svůj veškerý majetek po otci. Tímto se Vrbnové stali majiteli Hořovic a počátkem 18. století se rozhodli pro stavbu nového zámku v barokním stylu. Rod pánů z Vrbna se v Hořovicích udržel až do poloviny 19. století a výrazně se zasloužil především o rozvoj železářství v celém regionu.
Velký zámecký park zde byl zbudován krátce po dokončení zámku zahradním architektem Janem Ferdinandem Schorou v letech 1709–1714. Od prvopočátku se v něm mohla honorace procházet centrální cestou v ose parku, která byla a dodnes je lemována alejí lip. Cesta je zakončena tzv. Sluneční branou, která původně vedla do volné přírody. Dnes za ní stačí přejít silnici a pár bloků panelových domů. Za nemocnicí jste opět za městem, kde se vám otevře pohled do širokých luk a polí, která žlutě září až k dalekému obzoru. Pole, louky a stromy, remízky a silnice modeluje světlo do úchvatných výhledů do čisté přírody podmalované zpěvem ptáků a léčivým klidem.
V polovině 18. století prý býval v parku bazén obklopený čtyřmi pavilony. Nezachoval se stejně jako původní úpravy parku ve francouzském stylu. Už roku 1800 hrabě Rudolf z Vrbna nechal citlivě park upravit na přírodně krajinářský. Jen ta alej lip a centrální cesta zůstala. Park v průběhu staletí doznal ještě mnoha různých úprav, nejvíce jich bylo spjato s instalací sochy Fridricha Wilhelma Hessenského roku 1852, který byl prvním majitelem panství německého původu. Zámek prý původně koupil proto, aby jeho manželka Gertruda, se kterou žil v morganatickém svazku, mohla být povýšena do knížecího stavu. Paradoxně se toto panství stalo jediným, které rodu zůstalo k užívání po prohrané prusko-rakouské válce v roce 1866. Smrtí Jindřicha von Hanau v roce 1917 hořovická větev rodu zanikla a zámek připadl státu. V roce 1922 úspěšně uplatnil svůj dědický nárok na panství kurfiřtův pravnuk Jindřich, hrabě ze Schaumburgu a jeho rodina zůstala na Hořovicích do konce 2. světové války. Tehdy byl zámek na základě Benešových dekretů zkonfiskován státem a v jeho majetku se nachází dodnes. Další změny poplatné době spočívaly ve vykopání rybníka, který byl později zrušen a zatravněn, ve zbudování tenisových kurtů, které zde již rovněž nenaleznete stejně jako bazén na koupání v jižní části parku.
Park byl veřejnosti zpřístupněn roku 1945 a ta jej bezesporu využila. Konaly se zde lidové veselice a zábavy. Roku 1959, kdy bylo nutno vybudovat silnici k nemocnici byl park o několik desítek metrů zmenšen, což jeho kráse neubralo tolik jako pohled na panelové domy sídliště Višnovka přes zdi parku. Roku 1993 byl park revitalizován.
Čtvercový trávník člení pravidelný obrazec cest a procházka alejí vzrostlých lip musí být dnes stejně romantická jako bývala kdysi. Stromy Vám dají sílu a energii, čímž má tato část zahrady s čelním pohledem na zámek v sobě hluboký náboj.
Zámek je otevřen od května do září denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin, v říjnu také o víkendech. Polední přestávka je v době od 11,45 do 12,45 hodin.
A co když opravdu prší? Pak nastává opravdová příležitost s chutí prozkoumat zámecká tajemství, která jsou zahalena hávem jeho zdí. Můžete dokonce zvolit ze dvou okruhů a v rámci prvního shlédnout stálou výstavu ukázek umělecké komárovské litiny. Najdete zde různá zábradlí, kamna, mříže, ale i drobné šperky nebo busty, reliéfní portréty či figurální plastiky. Pochopitelně nebudete ochuzeni o nádherné zámecké interiéry. Jedním z nejzajímavějších je přijímací salón, který reprezentuje šest generací rodu Vrbnů, kteří se významně zasloužili o rozvoj celého panství. Mimořádností je na zámku umístěný zajímavý a cenný dokument, katastrální mapa právě tohoto panství, ručně malovaná zemským geometrem Janem Aloisem Kolbem roku 1756 na přání Eugena z Vrbna.
Nejzajímavější osobností z rodu Vrbnů prý ale byl všestranně vzdělaný šlechtic a podnikatel Rudolf. Jeho hraběcí slévárny v Komárově dosáhly evropského významu. Na zámku můžete shlédnout jeho pracovnu. Velmi zajímavé jsou i Červený, Modrý a Zlatý salónek. Nechybí ani typicky pánská místnost, salónek Lovecký. Velkou chybou by bylo opomenout oválný prostor, který vyplňuje zámecká knihovna se čtyřmi tisíci knihami, kde se nachází nejen prostor k jejich studiu, ale i místo ke klidnému rozjímání u krbu.
Na druhém okruhu se můžete pokochat hračkami a hrami malých aristokratů, tak jak se měnily v průběhu staletí. Jde o sbírku z období od 17. do poloviny 20. století. Najdeme zde jak hry „boje o vítězství“, tak expozici Království panenek. Poslední místnost s názvem Oslava pohybu zaujme beze sporu více muže než ženy. Zde si jezdí, létají a plují nejrůznější dopravní prostředky a to na vlastní pohon.
Ať už nám příroda nadělí jakékoliv počasí, zámek i park v Hořovicích určitě stojí za to.
V letech 1731 až 1737 zde byla v Praze popud a za
financování z nadace Petra Strozziho ze Schrattenthalu postavena azylová
budova pro válečné invalidy. Ze cvičiště a střelnice v jejím okolí
později vzniknul park. Při realizaci parkových úprav na přelomu
devatenáctého a dvacátého století byly v těsné blízkosti založeny
i Kaizlovy sady.
Park před Invalidovnou
Tuto bez omezení přístupnou plochu zeleně najdeme na Praze 8 v Karlíně mezi budovou Invalidovny a Sokolovskou ulicí. Místo má rozlohu 1,34 hektaru a leží v nadmořské výšce 186 metrů.
V letech 1731 až 1737 zde byla na popud a za financování z nadace Petra Strozziho ze Schrattenthalu postavena azylová budova pro válečné invalidy, hlavně pro invalidní vojáky rakouské armády. Sám hrabě Strozzi byl úspěšný diplomat ale i válečník a vysloužilec, který už roku 1658 po té co utrpěl těžká zranění v boji s Turky přišel na myšlenku takovýto objekt financovat. Muselo se však čekat na dožití jeho matky i manželky. Sám zemřel roku 1664 ve svých 38 letech. Darování peněz do nadace z prodeje svých tří statků podmínil právě dožitím matky a manželky v nemovitostech. S přípravou výstavby Invalidovny bylo tedy započato až po smrti jeho ženy roku 1714. Vzorem pro nový objekt měl být velkolepý objekt Hôtel des Invalides v Paříži postavený Ludvíkem XIV. Původní projekt vypracoval vídeňský dvorní architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu, po jeho smrti projekt dopracoval a stavbu uskutečnil Kilián Ignác Dienzenhofer, ikona české barokní architektury. Ten také vyprojektoval rozsáhlou budovu s devíti arkádovými dvory. Nakonec místo devíti domů byl postaven pouze jeden z nich s jedním dvorem. Od roku 1737 sloužila Invalidovna nepřetržitě zraněným vojákům všech válek Po první světové válce ji využívali invalidní legionáři.
Po ukončení stavby se okolí nijak zvlášť neupravovalo a leželo opomenuté. Později bylo armádním cvičištěm. Až po roce 1800 bylo vysazeno šest řad jírovců maďalů. Před Invalidovnou byla od roku 1823 do roku 1896 střelnice, která pak byla přestěhována do Kobylis.V 90. letech 19. století zde byl postaven pomník Petra Strozziho od sochaře Mořice Černila a pomník vojákům utonulým při povodních 3.9. 1890, jejichž život skončil ve Vltavě při záchranných povodňových pracích. Na přelomu století začala vznikat nová úprava parku , dokončená roku 1901. Vedle těchto úprav byly založeny také sousední Kaizlovy sady.
Dlouho Invalidovna sloužila mimo jiné jako archiv Armády ČR . Zde se skladovaly dokumenty vztahující se k českým vojákům, kteří sloužili v rakousko-uherské armádě, v legiích, v druhé světové válce atd. Právě tady museli po rozpadu Rakousko-Uherska vojáci z pluků, které sídlily na území Čech, žádat o potvrzení o počtu odsloužených let české vojenské úřady, aby získali vojenskou penzi.
Barokní budova dlouhodobě chátrala a nacházela se ve velmi špatném stavu. Její stav byl dále zhoršen dalšími povodněmi roku 2002 v Praze, protože se nachází v nejhůře a nejvíce postižené oblasti. Celá byla zatopena a cenné archívní materiály z archivu Vojenského historického ústavu a Národního technického muzea byly velmi poškozeny. Armáda je byla nucena přemístit do mrazíren, kde mají být uchovávány až do doby, kdy budou moci být restaurovány. Děje se tak postupně. V srpnu 2007 proběhnul tiskem článek, že se Invalidovna bude možná prodávat. Pět let po povodních tento krásný, ale velmi zdevastovaný barokní areál stále jen čeká na rekonstrukci. Budova nadále patří armádě, ve vyšších patrech sídlí vojenský archiv. Ministerstvo obrany ale již delší čas uvažuje o jejím prodeji. V roce 2008 by se archiválie měly přestěhovat do budovy bývalého vojenského gymnázia v Praze – Ruzyni.
Následně vojáci asi budovu označí za nepotřebnou. Pokud se objekt bude prodávat, hlavní město již oznámilo, že o objekt nemá zájem. Domnívá se, že musí přijít silný investor. Ministerstvo obrany odhaduje cenu nemovitosti na přibližně miliardu korun a další stamilióny si podle památkářů vyžádá rekonstrukce. Dnes je místo krásným romantickým parkem, který úhlopříčně vedené cesty rozdělují na lichoběžníková pole, v nichž jsou volně rozmístěny stromy. Najdeme tady břízy, jasany, jírovce, platany a akáty, které zjara překrásně voní. Ačkoli park je celkem upravený, kruhová prostranství pěstěná, trávník sekaný a vysázené růže tu kvetou jak o život přesto je na celé místo pohled velmi smutný. Dříve jistě krásná a unikátní budova dále chátrá, omítka opadává a omšelé stěny ztrácí ve slunci svou barvu. Jen do dáli svítí černé oko hodin se zlatými římskými číslicemi v jejím průčelí. Ty odměřují imaginárně její čas i její budoucnost.
Tento příjemný ale zanedbaný parčík leží na zelené ploše Karlína v Praze 8. Jeho prostor je vymezen ulicemi Sokolovská, U Invalidovny a Hybešova. Není velký, 1,69 hektaru zeleně se nachází v nadmořské výšce 186 metrů. Park je veřejnosti přístupný celoročně, zejména dětem tu slouží zdejší hřiště.
Před rokem 1823 se v těchto místech nacházely zelinářské zahrady a pole. Po postavení Invalidovny v blízkém okolí byly sousední plochy užívané jako cvičiště, následně střelnice. Až když se střelnice odstěhovala do Kobylis, byl její násep upraven a na toto místo situován čtvercový park, který byl dokončen roku 1901, zřejmě podle návrhu Julia Krýsy. Park dostal jméno po univerzitním profesorovi právníku Kaizlovi, který byl význačným politikem a obhájcem českého státního práva. Jeden čas se sady nazývaly Hakenovy, ale od 90. let 20. století nesou sady původní název Kaizlovy.
V parku najdeme sochu Vzpomínka od Břetislava Bendy. Je tady od roku 1964. Jedná se o bronzový akt sedící dívky. V zadní části sadů je možno vidět malé vybetonované jezírko, nepravidelného tvaru. V jedné části je doplněno umělou skalkou. V nejužší horní stěně je umístěn vtok pro napájení vodou. Voda v jezírku je však v současnosti pravděpodobně nejspíš děšťová. Současný stav parku je neuspokojivý, zanedbaný i když příroda si často poradí sama a bujaře roste jak ji napadne. Ke stromům, které jsou zde vysazené nepravidelně jejich vzhled patří, ale je spousta věcí, které se dají napravit a zlepšit, proto město výhledově uvažuje o revitalizaci těchto sadů.
V okolí parku bývalo rušno. Sokolovskou ulicí projížděly desetitisíce aut denně. V říjnu 2007 ale město otevřelo nový obchvat, který odvedl dopravu ze Sokolovské ulice. Pro obyvatele Karlína byl 30. říjen jedním z nejvýznamnějších dnů za poslední léta. Výjimečný byl i pro desetitisíce pražských řidičů. Město totiž otevřelo prodlouženou Pobřežní ulici na Rohanském ostrově, která významně ovlivní dopravu nejen v celém Karlíně, ale také zjednoduší cestu z centra na východ metropole. Šest set metrů dlouhá čtyřproudá silnice vede mimo zástavbu od Šaldovy ulice až zhruba ke stanici metra Invalidovna. „Auta už nebudou jezdit kolem obytných domů. Sokolovská ulice bude sloužit jen pro tramvaje a místní dopravu,“ řekl starosta Prahy 8 v roce 2007 Josef Nosek. A tak se také stalo. Od letošního jara bude v parku klid, ptáci zpívat a hlavně i slyšet…
vybetonované jezírko nepravidelného tvaru
Socha Vzpomínka od Břetislava Bendy. Tento bronzový akt sedící dívky je tady od roku 1964.
Dovolená pro někoho představuje především odpočinek, pro jiného
poznávání či dobrodružství. Někteří lidé však o dovolené
hledají možnost, jak rozbít stereotypy, které ovládly jejich všední
život. Zažít nedostatek, deprivaci nebo dokonce bolest může být pro ně
osvobozující.
Dovolená pro někoho představuje především odpočinek, pro jiného poznávání či dobrodružství. Někteří lidé však o dovolené hledají možnost, jak rozbít stereotypy, které ovládly jejich všední život. Zažít nedostatek, deprivaci nebo dokonce bolest může být pro ně osvobozující.
S pojmem „asketická dovolená“ se ve slovnících cestovního ruchu ani v encyklopediích ještě nesetkáte. Co není, však může brzy nastat. Termín „asketismus“ je charakterizován jako životní styl, který se vyznačuje odpíráním určitých rozkoší a požitků. Askeze je většinou spojována s náboženskou praxí a původně znamenala jakékoliv cvičení, jímž se upevňuje disciplína. Dovolenou v asketickém stylu lze pořídit velmi lacino nebo naopak pořádně draho. Jak se zdá, někteří lidé neváhají zaplatit tisíce za vzorně zorganizovaný týden plný tělesného vyčerpání, ponižování a jiného trýznění.
Radikální fitness
Budíček v půl šesté, ranní rozcvička, lehká snídaně, půldenní pochod, dietní oběd a zbytek dne v sedle horského kola… Tak vypadá den v luxusním resortu Body & Soul v Irsku, kde si klient sáhne až na dno svých sil. „Lidé, kteří v životě všeho dosáhli, chtějí také všechno zkusit a jsou ochotni kvůli tomu projít třeba peklem“, cituje časopis Newsweek odborníka na cestovní ruch z americké univerzity. V USA představuje extrémní fitness a „Detox spa“, kde hosté dobrovolně podstoupí drsný dietní a abstinenční režim, asi 5 % trhu. Analytici z oboru však očekávají, že tento podíl nadále poroste, neboť lidé si stále více uvědomují hodnotu vlastního zdraví. Tento trend se do celého světa rozšířil pravděpodobně z kalifornského resortu Ashram, který byl založen již v 70. letech minulého století. Za posledních pět let se však síť podobných služeb neuvěřitelně rozrostla.
Jóga
Pro ty, kteří chtějí uniknout každodennímu stresu a věnovat se meditaci a očistě duše, je jóga jednoznačnou volbou. Jóga znamená spojení, obnovení původního vztahu individuálního já s Bohem skrze asketické praktiky. Centra jógy se nachází po celém světě, není však nadto strávit prázdniny v buddhistickém kláštere mezi opravdovými mnichy. Vyhledávanými destinacemi pro tento druh střídmé dovolené jsou tradičně Indie a Srí Lanka.
Ruský trh
Zdá se, že největší rozkvět zažívá tento typ turistiky v Rusku, kde úspěšně funguje několik bizarních projektů. Je libo zažít pocit zelenáče, projít náročným armádním výcvikem a nechat se přitom komandovat veterány čečenské války? Upoutávka na další atrakci by zase mohla znít: „Máte už dost přepychu? Chcete vědět, jak se cítí lidé na pokraji bídy?“. Odpověď je jednoduchá: přijďte a zkuste si to sami – jako žebráci na některé z rušných moskevských ulic. Vše potřebné včetně ošuntělého ošacení zajistí agentura, která tento zážitek zájemcům zprostředkovává. Že to přece není možné? Ruští oligarchové to prý milují. Ale to už jsme, zdá se, trochu odbočili od tématu.
Hotel jinak
Velmi populární jsou dnes hotely, které dříve sloužily jako věznice. Některé byly přeměněné na luxusní resorty, jinde si ale může host stále vyzkoušet, jaké to je spát na pryčně v místnosti o čtyřech čtverečních metrech a se zamřížovaným výhledem. Jedním z nich je např. hostel v australském Mount Gambier. V bývalé věznici KGB v lotyšském městě Liepaja, která funguje jako muzeum a ubytovna zároveň, k tomu ještě zdarma přidají pokřik a šikanování stráží. Podle pracovnice objektu je toto zařízení vyhledáváno zejména školními skupinami, ale v poslední době také agenturami a firmami organizujícími netradiční team-buildingy.
Náš poslední výlet povede k samotným rakouským hranicím, do
proslulého městečka Mikulov. I zde je hodně možností, jak uspokojit
vaši touhu po historii: zámek, Kozí hrádek, vrch Svatý kopeček či
Židovské muzeum a hřbitov. A opět se i pěkně projedete, dnešní
trasa je konečně ta pravá, vinařská, i s informačními cedulemi.
Čekají vás krásné výhledy, pořádný kopec nahoru a pořádný kopec
dolů.
Náš poslední výlet povede k samotným rakouským hranicím, do proslulého městečka Mikulov. I zde je hodně možností, jak uspokojit vaši touhu po historii: zámek, Kozí hrádek, vrch Svatý kopeček či Židovské muzeum a hřbitov. A opět se i pěkně projedete, dnešní trasa je konečně ta pravá, vinařská, i s informačními cedulemi. Čekají vás krásné výhledy, pořádný kopec nahoru a pořádný kopec dolů.
Je libo kopeček?
Nenechte se zastrašit, že vás tu v každém článku děsím kopci nahoru. Na konci dnešního výletu vás čeká tak bezvadný sjezd, že rázem zapomenete na to, že jste se nahoru museli nějak dostat a že to nebylo zrovna pohodové. Z mého oblíbeného startovního místa Vranovic (ale železnice vede i do Pouzdřan, trasu si tak zkrátíte o 3,2 km) vyrazte naší starou známou cestou až do Dolních Věstonic a podle šipky (cyklostezka číslo 5044) jihozápadním směrem. Až téměř do obce Perná vás nějaké extra vrcholy nečekají. Zprava budete mít krásný výhled na Nové Mlýny a také, pravda, na tah Brno-Vídeň. Před Pernou se k němu těsně přiblížíte. Lákalo by to, sjet dolů a za pár šlápnutí do pedálů být v Mikulově. Letecké mapy napovídají, že tu opravdu vede nějaká paralelní stezka, ale přiznejme si to upřímně: přineslo by nám to potěšení, takhle ostudně si zkrátit cestu? Vždyť je to nuda, pořád rovně, rovinka, litry smogu a za chvilku tam být. Správně, nepřineslo. Otočte se tedy doleva a zamiřte jako správný cyklista po cyklostezce nahoru.
Je libo kopec?
V Perné dojedete na křižovatku. A tady velký pozor: cyklostezka vede rovně, jenže podle vrstevnic na mapě je to opravdu hodně velký kopec kolem zříceniny Sirotčí hrádek. Tuto trasu jsem nevyzkoušela, poprvé i podruhé se naše banda obrátila doprava a sjela mírně se svažující ulicí ke křižovatce, kde okreska zatáčí doprava a na vás čeká zpevněná cestička rovno. Nyní už jedete pořád do kopce. Až do vesnice Bavory a pak ještě a ještě nahoru, přes jeden kratší, ale o to prudší svah, poté stále a pořád nahoru až na vrchol. Jakmile vlevo uvidíte skály, kterým lidé říkají Kočičí skála, budete vědět, že jste to zvládli a nyní vás čeká jenom hodně dlouuuuuuuhý sjezd dolů, až do Mikulova.
Jižní Morava patří k našim nejoblíbenějším cykloturistickým lokalitám. Zdejší krásnou krajinu plnou vinic a výhledů do okolí protíná síť dobře značených cyklostezek, které vedou k atraktivním turistickým cílům (Lednice, Mikulov), na své si přijdou rodiny s dětmi (krátké, rovinaté okruhy), milovníci historie (Sirotčí hrádek, Dívčí hrady, starobylá města, Dolní Věstonice) i zkušení bikeři (nezpevněné cesty okolo Nových Mlýnů atd.). Nesmím samozřejmě opomenout, že skrz Pálavu vede i známá a oblíbená cyklotrasa Brno-Vídeň. V tomto malém seriálu vám představím hned tři trasy, které vedou kolem nádrže Nové Mlýny, do Lednice a do Mikulova. Všechny tyto trasy jsem sama již dvakrát projela a vy se teď prostřednictvím těchto článků můžete na tato místa vrátit společně se mnou.
Prakticky od Perné až ke Kočičí skále vás budou provázet vinice. Jak jsem v úvodu naťukla, vede tu i naučná stezka s cedulemi. Ta tvoří okruh Dolní Věstonice – Perná – Mikulov – Klentnice (přes tuto ves byste se dostali, kdybyste se rozhodli zdolat ten velký kopec za Pernou) – Pavlov – Dolní Věstonice. Nejvíc cedulí je mezi Horními Věstonicemi a Pernou. Na vrcholu kousek od Kočičí skály vás nebo vaše spolujezdce může jedna taková cedule zaměstnat při vzájemném čekání. Poté už se opět napojíte na silnici a vzhůru dolů. Sjezd vede až na náměstí, kde je dobře vybavené informační centrum. V Mikulově můžete navštívit například zámek s několika expozicemi (včetně té s obřím vinným sudem), zříceninu Kozí hrádek, ze které už zbylo jen torzo věže (je tam ale pěkná vyhlídka) či židovské památky – synagogu a židovský hřbitov (i s průvodcem). Pokud toho ještě nemáte dost, můžete se po svých vyškrábat na vrch Svatý kopeček, kam vede křížová cesta a nahoře je kostelík.
A kudy zpátky?
Vyšlapejte si kopec a na křižovatce, kde jste se při cestě sem napojovali na silnici, a buď odbočte a vraťte se stejnou cestou anebo neodbočujte, ale pokračujte po silnici až do Klentnice a pak buď do Pavlova nebo do Perné a stejnou cestou do Dolních Věstonic. Zkušenější cyklisté můžou popojet z Mikulova ještě kousek na jih a po příhraniční cyklotrase č. 41 pojedou až do Nového Přerova a pak nahoru Do Brodu nad Dyjí a Pasohlávek. Je spousta možností, jak se vrátit, a jedna jistě krásnější než druhá… Přeji při vašich cestách nejen po jižní Moravě spoustu sluníčka a pohody.
*Vranovice – Mikulov – Vranovice (stejnou cestou tam i zpět, přes Bavory, ne přes prudký kopec): 44 km Vranovice – Mikulov – Klentnice – Pavlov (bokem od kopce): 45 km Okruh Vranovice – Mikulov – Nový Přerov – Pasohlávky – Vranovice: 57 km*
