Sedím v kavárně v Bogotě. Je docela zima, venku prší. Na
Karibik myslím čím dál víc. Hamaka, v ruce knížka a po ruce rum.
Pěkná klidná pláž někde, kde to neznám. Takže ani Santa Marta, ani
Cartagena.
Podrobnější informace: Wikipedie
Jižní Amerika
Ve znamení koky – deník z Peru
Přílet do Cuzca lze přirovnat k příletu do Quita, jak
kličkováním mezi okolními kopci, tak viditelností mezi mraky. Dokonce
i nadmořská výška je podobná, Cuzco je ve svých 3350 metrech jen
o něco málo výše.
Rozmanitým Ekvádorem
Přílet do Quita je fascinující ze dvou důvodů. Přilétáte do údolí
mezi čtyřtisícovkami a přistávací dráha je součástí města. Nikde jsem
nezažil přistání mezikontinentálního Airbusu vedle školních hřišť a
sportovišť plných dětí.
Voda přes Huascarán přenáší
Podobně jako každý, kdo je v oblasti Huascaránu a je tam kvůli
horám (kvůli ničemu jinýmu tam snad ani být nemůže), jsme se i my
rozhodli pro lagunu 69 a Santa Cruz trek. Na vlastní pěst a v kuse.
V obavě, že nebude kde koupit voda, beru do batohu osvědčený
sedmilitrák.
Hrozba banditů
Probudili jsme se do slunečného, ale mrazivého dne. Rána na Altiplanu bývají velmi chladná – teploměr zde klesá hluboko pod bod mrazu. Ve výšce zhruba 3 500 m.n.m. se není ani čemu divit. Laďa překvapivě tuto noc pohrdl naší skromnou plátěnou ložnicí a strávil noc pod širákem. Byl to od něj opravdu hrdinský čin, ráno se ale vůbec netajil tím, že taky poslední. V těchto podmínkách může nocování ve volné přírodě být
docela pěkně drsňácké – mnohdy jste rádi, že už je ráno.
S východem slunce se rychle oteplilo a my vyrážíme dál, směr Cuzco…