Rubrika: Jihoafrická republika

Na celé naší planetě existují nebezpečná a neklidná místa. Těžce lze odhadnout, kolik lidí u nás zná dobře současnou bezpečnostní situaci v Jihoafrické republice. Bylo by sice naivní se domnívat, že tu k násilné trestné činnosti nedochází, ale kde je bezpečno, že? Ať se podíváte na východ či západ zeměkoule, situace je v mnoha zemích o mnoho horší než v JAR. Afriku jsem nenavštívil poprvé a pro mne osobně, patřilo Kapské Město nejen k nejkrásnějším, ale i k nejbezpečnějším oblastem země, kde se můžete každý cítit bezpečně.

Kapské Město

Řada světových metropolí je ověnčena superlativy. Boloňa s Prahou jsou proslaveny svými věžemi. Paříž zase „Eiffelovkou“. Druhé největší město v JAR a hlavní město západního Kapska – Kapské Město, se jako jediné na planetě pyšní horou plochou jako stůl. „Horou, které kdosi uřezal špici“ a snad proto dostala název Table Mountain – Stolová hora. Druhou nejvýznamnější dominantou města, přestože se jedná o skromnější a svým tvarem spíš hrot, je o málo nižší nedaleký protipól Lion Head – Lví skála. Krásu města umocňuje jeho poloha na hornatém Kapském poloostrově i skutečnost, že leží také na rozhraní dvou oceánu, Atlantiku a teplejšího Indického.

Když přijíždíte k městu, už z dálky vidíte tuto zajímavou horu, jak se přes ní valí mlha, jako tsunami, aby po chvíli byla pryč. Zřetelně vidíte kabinky lanovek, jak pendlují nahoru a dolů. Na předměstí nejdou přehlédnout townships, kde dodnes na malém prostoru, je nalepena jedna chatrč, vedle druhé.

V nedůstojném prostředí tu přežívá mnoho lidí a bude to trvat řadu let, než se tato situace změní. Chvíli si tu připadáte, jako v kterémkoli velkoměstě na světě, jenže chvíli. Kolem obrovských mrakodrapů je mnoho míst k odpočinku, plných zeleně i pěších kolonád, které jsou neskutečně čisté a nablýskané, kde neuvidíte pohozené papíry a o nalepených žvýkačkách na chodnících nemluvě. Stihnout navštívit všechna zajímavá místa a lákadla po čas jedné návštěvy Kapského Města je zhola nemožné. Klidnou dovolenou si zde užijí jak milovníci moře, tak aktívní cestovatelé, vyznavači luxusu i klasičtí baťůžkáři. Ubytovacích zařízení je zde pro každou skupinu dostatek. Ti, kteří mají hlouběji do kapsy, ocení síť hostelů typu Backpackers. Není bez zajímavosti, že ve městě nevidíte taxíky, které ve městě volně jezdí a hledají potenciální zájemce o svezení. Taxi zde pochopitelně jezdí, jen přijede až na předem stanovené místo.

Stolová hora

Nepsané pravidlo říká, že kdo nezdolá vrchol hory ve výšce 1087 metrů, nemá odsud odjíždět. Lanovky ve tvaru kulovitého akvária s otáčivou podlahou 360 stupňů zdolají trasu za sedm minut a je se nač dívat. Na vrcholu je „bludiště“ cestiček, na které jsou k dispozici dalekohledy, mapy okolí nejkrásnější pohledy jsou ovšem na pobřeží Atlantiku s centrem města. V dálce je vidět i nechvalný ostrov Roben Island, vězení, které bylo téměř dvacet let „domovem“ Nelsona Mandely. Jako na dlani máte Signální horu, Lví hlavu a opačným směrem i Dvanáct apoštolů. V případě náhlé změny počasí svolává turisty k odjezdu siréna.

Doky Waterfront dnes V&A Waterfront

Původně staré zapáchající viktoriánské námořní doky se začátkem 90. let minulého století začaly měnit nejen v kulturní a zábavní centrum volného času, ale i v přepychové místo nákupů v Kapském Městě a staly se magnetem na peněženky zahraničních turistů, kteří zde můžou flámovat sedm dní v týdnu do časných ranních hodin. Dominantou nábřeží je osmihranná sytě červená budova „Hodinová věž“, kde sedával hlavní kapitán celého přístavu. Pokud chcete vidět místní doky i město z moře stačí se projet lodí. Devět galerií nabízí Mořské akvárium, zde máte možnost vidět unikátní ekosystém vod, kde se stýkají teplý Indický oceán s chladným Atlantikem.

Barevné Bo-Kapp

Jednoduché staré gregoriánské budovy s nevídanou kombinací barev, od červené, žluté, až po zářivě zelenou, vytváří z Bo-Kaap duhovou čtvrť města, které leží na svazích výšiny Signální hory. Bydlí zde v poklidu hlavně Asiaté a muslimští imigranti, kteří nechali tomuto nejstaršímu místu jedinečnou orientální atmosféru, kde můžete také vidět i první oficiální mešitu Auwal, založenou v roce 1795. Labyrint barevných uliček patří bezesporu k největším lákadlům metropole nejen z fotografického pohledu.

Hrad Dobré naděje

Přímo v centru města se nachází nejstarší budova Jižní Afriky hrad Dobré naděje. Mohutná pětiúhelníková stavba láká především díky svým zahradám i expozicím, jako jsou Vojenské muzeum nebo sbírka sběratele umění Williama Fehra. V hradě také sídlí velení Obranných sil provincie Západní Kapsko. Lákadla v zázemí města

K velmi zajímavým místům ležícím nedaleko města, kam se dá dostat pohodlně z centra vlakem, případně zapůjčeným autem patří pláž Boulder Bay s kolonií volně se pohybujících tučňáků brýlatých. V nedalekém Hout Bay se z přístavu můžete vydat zase za tuleni. Takřka povinným cílem je návštěva Mysu Dobré naděje a o kus dále nejjižnější místo celé Afriky mys Agulhas.

Kapské Město je svým okolím místem, kde můžete pobývat měsíce a stále budete mít co objevovat.

Jihoafrická republika je čím dál tím více vyhledávaným místem turistů z celého světa. A to navzdory tomu, že různá periodika o této zemi chrlí informace často zkreslené, nahánějící obavu a strach. Je pravda, že průzkumy vypracované OSN, před třinácti lety, opravdu lichotivé nebyly a zemi zařadily na přední příčky v trestné činnosti na světě. Od této doby žádné nové statistiky nedohledáte a „nálepku“, kterou zem dostala, jí zůstala po dnes a hned si jí tak neodpárá. Přetrvává, nebo zlepšila se v zemi, kde vládl dlouhá léta apartheid – doba temna, tato bilance?

Slumy postavené na zlatě

Nejznámější černošská čtvrť Johannesburgu se nazývá Soweto, a tvoří ji nekonečná směsice chatrčí. Toto město ve městě má dvacet osm okrsků a žije zde více jak dva miliony lidí, převážně černochů, z různých kmenů země. Uvidíte zde rodiny chudé, chudší, i nejchudší, které bydlí v nejnuznějších chatrčích, z nichž řada je bez elektriky nebo kanalizace. Chatrče a zase chatrče, kde jen oko dohlédne, jsou postaveny z toho, co bylo zrovna po ruce.

Soweto bylo založeno v roce 1901, kdy byla zavedena brutální separace lidí. Černí se museli z Johannesburgu vystěhovat, a to i přesto, že bydleli ve svých vlastních domech. Do podvědomí světa vstoupilo Soweto v roce 1976, kdy poklidně protestující studenti dávali najevo nesouhlas se zavedením afrikánštiny (jazyka vládnoucí menšiny) jako vyučovacího jazyka. Policie zastřelila třináctiletého Hectora Petersona a potom ještě dalších dvě stě lidí. Dnes na tomto místě stojí Muzeum apartheidu, které ukazuje, jak složitý život v období apartheidu byl.

Nikde na světě nenajdete ulici, kde by žili dva nositelé Nobelovy ceny. Pouze Vilakazi Street se tímto může pyšnit, žili zde – Nelson Mandela a arcibiskup Desmond Tutu. Nedaleko stojí největší kostel Regina Mundi, který v době bojů, byl místem setkání aktivistů a politiků.

Johannesburg leží na velkých ložiscích zlata, většina dolů však už byla uzavřena.

Johannesburg, město zlata a kriminality

Johannesburg, přezdívaný jako město postavené na zlatě, je po Káhiře a Lagosu třetím největším městem Afriky. Dopočítat se přesného čísla obyvatel se stále nedaří, ale hovoří se o více než třech miliónech obyvatel. Jedno je jisté, Jozi, jak mu místní říkají, dosahuje rozlohy Lucemburska. Jen v centru města žije dva miliony lidí, z nichž je šedesát procent bez práce. Státní podpora prakticky nexistuje, proto se lidé často „živí“ kriminalitou.

„Je mi osmadvacet let“, říká mi náš průvodce Charles a dodává, „tady už žiji šestnáct let a moc dobré to není. Přestože mám práci a od doby apartheidu je situace o něco málo lepší, lidé se stále dělí na chudé, chudší, a nejchudší. K násilným činům v takové mase lidí dochází. A já se ptám, je to jinde ve světě lepší? Stačí nahlédnout do států v Asii, kde jsou atentáty téměř týden co týden a umírá při nich mnoho lidí, nebo na opačnou stranu zeměkoule a pak můžeme porovnávat. Nemyslím si, že jsme horší národ. Rok od roku je násilností méně. Co nás trápí a štve daleko více je, jak se naše země jmenuje. Proč právě Jihoafrická. V Afice je přeci fůra států a každý má svůj název. Žádný z nich se nejmenuje Východoafrický stát, Západní, či Střední Afrika.“

K nejhezčímu místu velkoměsta patří bezesporu část Newtownu, kde jsou vyhlášené restaurace, noční kluby, divadla, muzea. Při projíždění z jedné části do druhé, vás ohromí všudy přítomná zeleň, kvetoucí keře, stromy, fialově kvetoucí jacarandy a hlavně, jak je všude neskutečně čisto.

Pod Jižním křížem jsem procestoval dva tisíce pět set mil. Příště se z Jozi podíváme na sever této „pruhované“ a krásné země, k třetímu největšímu kaňonu na světě a do NP Kruger.

Ve dvou jsme se vydaly do jižní Afriky, kde jsme strávily se sestrou necelé tři týdny. Za tuto dobu jsme poznaly život místních lidí v šesti zemích. Na africké poměry bohatou Jihoafrickou republiku a Botswanu, zemědělské Svazijské království, chudý Mozambik a Zimbabwe, kde se nedá nic koupit. Poslední zemí je Zambie, kterou dělí přírodní hranice Viktoriiny vodopády na řece Zambezi od Zimbabwe.

K cestování jsme si zvolili jeden z exkluzivních vlaků jezdících po této části afrického kontinentu a to Shongololo Express. Na každý den jsme měli připravenou jednu či dvě varianty programu ať už se jednalo o poznávání měst, kultur místních lidí nebo adrenalinových zážitků. Za sedmnáct dní jsem si vytvořila obrázek o životě lidí, jak v bohatých městech Johannesburgu a Pretorii, které se pomalu spojují. Nebo chudého hlavního města Mozambiku Maputa. Bohužel zde chátrají krásné stavby z doby kolonizace, nikdo se o ně nestará. Ještě ubožejší pohled je na předměstí tohoto města, kde lidé bydlí v podstatě na skládce. Nedá se říct, že je to chyba bohatých zemí. Tento problém je v místních lidech, stejně tak i nedostatek zemědělské výroby. Je to země s krásným pobřežím, klasickým venkovem a možnostmi, ale nikdo je nechce nebo neumí využívat.

Ve Svazijském království je zajímavé sledovat místní vesničky s malými políčky. Jedná se o druhou nejmenší zemi na Africkém kontinentu, kde je hlavou státu král. Najdou se tu i luxusní hotely, golfové hřiště a všude přítomné tržiště pro místní i pro turisty.

V Jihoafrické republice je mnoho a mnoho zajímavého. Hlavní naší zastávkou byl Kruger Park s velkou populací slonů, antilop, nosorožců a šelem. Z otevřeného auta se lehce nechá sledovat zvěř na několik málo metr. Další zastávky jsme měli v Pretorii a ve zlatokopeckém skanzenu na severu země. Uchvátil nás i pohled na druhý největší kaňon na světě, který vytvořila řeka Blyde.

V Zimbabwe nás čekali pak adrenalinové zážitky, na které se nedá snad nikdy zapomenout. V parku pro podporu návratu lvů do volné přírody (Antilope Park) jsme se hned ráno podívali, jak se krmí dospělí lvi. Při čaji jsme si poslechli hudební umění místních dětí. Pak přišel hřeb tohoto dne, procházka s lvíčaty. Na naši skupinku vyšli půlroční sourozenci. Na pohled se zdáli být jako dva plyšáčci, ale jejich srst je hrubá. Doufejme, že tito dva se budou moci vrátit do přírody. Se svými ošetřovateli se v ranních hodinách chodí projít do buše a v žádném případě nejsou nijak omezováni. Projekt vrácení lvů do přírodních rezervací je podporován světovými granty a právě turistickým ruchem. Nejen, že se v základně můžete ubytovat v pětihvězdičkovém hotelu, ale zažijete tu i mnoho zajímavého. Zmíněné procházky s lvíčaty, projížďky na slonech, koupání se slony (což je velká legrace), po řece se projedete na kanoích nebo si půjčíte koně. Prostě je tu co zažít.

Zimbabwe je sice velice chudá země, která po vyhnání bílé populace v osmdesátých letech velice chátrá. Nicméně je tu co zažít a vidět. Další naší zastávkou byl národní park Matobo, kde na nás čekal průvodce, se kterým jsme vyrazili hledat divoké nosorožce do buše. K našemu údivu jsme se dostali k několika skupinkám těchto nebezpečných, ale velice úchvatným zvířatům. Nejblíže jsme byli od matky s mládětem na 5 metrů a od dospělého samce na 20 metrů. Na tohle se opravdu nedá zapomenout. Další parky a další zvířata z džípu a stovky zajímavých fotek to byly dny před příjezdem do Victoria Falls. Malého městečka nebo spíše vesnice na hranicích se Zambií. Nejen, že jsou zde jedny z nejhezčích vodopádů světa „Viktoriiny vodopády“, ale i úchvatný Livingstone Bridge. Z tohoto železničního mostu si odvážlivci, můžou zkusit let volným pádem 111 m, samozřejmě na laně. Řeka Zambezi zde tvoří přírodní hranici a pod vodopády jsme si vychutnaly rafting na tomto úchvatném toku.

Cestování vlakem nám nabídlo perfektní útočiště pro návraty z jednotlivých výletů, které jsme dennodenně absolvovali. Vlak si veze sebou vlastní mikrobusy, které každý den řídí a průvodci s perfektní znalostí místních poměrů. Každá dvojice či jednotlivec má vlastní kupé, kde je minimálně tekoucí voda nebo dokonce vlastní koupelna. Což byl i náš případ. Je to fajn, že se nemusíte denně stěhovat z hotelu do hotelu. Je postaráno i vynikající jídlo, kdy večeře je o několika chodech. Pro spřátelení se s ostatními spolucestující je tu vagón s barem, zde se dokonale mísí celý svět. Je super popovídat si s lidmi z Austrálie, Kanady, Evropy a USA najednou.

Moje poděkování patří cestovní kanceláři DovolenaSnu.cz a samozřejmě vlakové společnosti i všem jejich zaměstnancům, kteří se o nás bezvadně starali. Asi bychom se nevydaly do Afriky bez průvodců, člověk se opravdu cítí v těchto zemích bezpečně v doprovodu osob znalých a zkušených. Všem vřele doporučuji takovouto poznávací cestu vlakem. Je to super.