Začátek konce Evropy?

Situaci, která v Evropě nastala v souvislosti s uprchlickou
krizí lze v jistém smyslu připodobnit k období pádu Římské
říše. Římská říše byla totiž ke svému konci už tak prohnilá a
mravně zdegenerovaná, že ji nakonec porazili hordy barbarů. Zdolali ji hordy
barbarů, které sice stály kulturně mnohem níže, avšak právě pro své
nízké vývojové postavení měli celý svůj další vývoj stále před
sebou.

Římská říše tehdy i my dnes jsme dosáhli jakéhosi vrcholu
vývoje, který lze dosáhnout čistě hmotným, racionálním a
materialistickým snažením a dále už nemáme co nabídnout. Dosáhli jsme
relativně vysoké míry blahobytu, která ale měla za následek vznik
náboženství konzumu a užívání si. A tato touha po užívání si se
stala jedním ze základních hodnot evropské civilizace, s nimiž
kráčí ruka v ruce mravní zkaženost, chamtivost, bezohlednost,
nečestnost, nespravedlnost a tak dále, a tak dále. Už jednoduše vývojově
nekráčíme do kopce, ale z kopce.

Ve své touze mít stále víc, ovládat jiných a nejlépe celý svět,
vykořisťovali Západní země Afriku i arabské státy a pokud se jim
postavili na odpor, zničili jich vojenskou silou. A z těchto, za
vydatného přispění Západu ekonomicky a vojensky zruinovaných zemí se
k nám, jakoby v nezbytných zpětných účincích valí masy
novodobých „barbarů“, aby položili, dorazili a pohltily morálně
prohnilou Evropu. A Evropa je už tak morálně zdevastovaná, že ani
není schopna vnímat, co je v tomto případě pro ni dobré a co
špatné. Už ani není schopna chránit se.

Pokud ale nechceme dopadnout jako Římská říše, která se hodnotově
vyčerpala a pro ztrátu všech vyšších a ušlechtilejších hodnot padla a
byla pohlcena barbary, pokud takovému něčemu chceme v našem případě
opravdu zabránit, musíme se opět obrátit k pravým hodnotám. Musíme
tedy pomyslným způsobem začít opět kráčet ve svém vývoji do kopce, to
znamená směrem ke spravedlnosti, čestnosti, duchovnosti a k Bohu.

Vždyť například Evropa ztratila kvůli své poživačnosti
i schopnost vlastní reprodukce. Mladé páry totiž nemají
v převážné míře více, než jedno dítě, protože více dětí by
jim již bránilo v možnostech dalšího, nerušeného užívání si
života. A tento populační deficit je také jednou z příčin, pro
který Němci přijímají uprchlíky. Nicméně takové uprchlíky, kteří se
kulturně nikdy nepřizpůsobí, ale naopak, budou ke svému obrazu přetvářet
Evropu.

Evropě může pomoci pouze jediné! A to její návrat k pravým
hodnotám a odvrácení se od tupého materialismu a prázdného,
​​konzumního způsobu života, který ji dohnal k rozvratu a
relativizaci všech hodnot, že už v nich má takový zmatek, že není
schopna rozlišovat dobré od špatného. Že už ani nevidí a není schopna
vnímat to, jak si řeže větev sama pod sebou.

Nicméně každý, kdo si je vědom jediné cesty k záchraně,
spočívající v příklonu k pravým hodnotám, by měl začít za
ně bojovat. Bojovat v první řadě v sobě samotném! A pak
i ve svém okolí, protože jen toto jediné může zabránit našemu
pádu, ke kterému musí nutně dojít, pokud se hodnotově nevzpamatujeme.
Neboť vše vývojově neperspektivní se musí v zákonech tohoto univerza
jednoho dne nutně zhroutit, aby na jeho troskách mohlo vzniknout něco jiného
a perspektivnějšího.

PS. Pokud používám slovo „barbaři“, které by se snad mohlo
někoho dotknout třeba si uvědomit, že tímto slovem označovali starověcí
Římané kulturně zaostalejší národy. Nicméně paradoxně, národy
Římany označované jako barbaři se na úsvitu Římské říše ukázaly
být vývojově mnohem životaschopnější a progresívnější než ti,
kteří sami sebe považovali za nositele světové kultury. Na sklonku
Římské říše se totiž nakonec stali morálními barbary samotní Římané
a pro jejich vlastní, morální barbarství jich nakonec porazili a zničili
právě ti, které oni označovali za méněcenné. I v těchto
skutečnostech můžeme najít paralelu se současným děním
v Evropě.

http://kusvetlu­.blog.cz/ v spolupráci
s M.Š.