Výška hodnot, o které usilujeme dává odpovídající míru hodnoty
našemu vlastnímu životu. Snahou o nízké hodnoty je náš život nízko
hodnotný a naopak, snahou o vysoké hodnoty se náš život stává vysoce
hodnotným. Podívejme se tedy nyní, jak se tyto věci projevují
v praxi.

V jistých regionálních novinách mě upoutal hrubými písmeny
zvýrazněn, úvodní odstavec článku o úspěšném současném
spisovateli, kterému dosud vyšlo 14 knih. V tomto úvodním odstavci
stálo: „Proslavil se svými knihami s mafiánskou
tématikou“.

Skutečná cena a skutečný přínos každé věci se odvíjí od její
hodnoty. Proto vždy v souvislosti se vším, s čím se
v životě setkáme bychom se měli v první řadě ptát na hodnoty.
Na to, jakou co má skutečnou hodnotu, a jestli to vůbec nějakou hodnotu
má.

Pokud tedy tento princip uplatníme na zmíněnou větu z úvodního
odstavce, zásadní otázka bude znít: Jaký skutečný přínos pro
společnost a pro čtenáře mají knihy z mafiánskou tématikou? Vždyť
kdo alespoň trochu nahlédl do takového druhu literatury musí přece vědět,
že se v ní píše o spodině lidské společnosti. Píše se
v ní o násilí, brutalitě, bezohlednosti, bezcharakternosti,
podlosti, zvrhlosti a vše je nejednou rozepsané až do těch nejmenších
detailů. Věrně a realisticky.

Pokud ale takový druh literatury patří mezi nejprodávanější a možná
si na něm vybudovat své literární renomé, o čem to svědčí?

O čem tohle všechno svědčí? Jednoznačně o hodnotách, které
lidi přitahují, které je zajímají a které je vzrušují. Svědčí to
o velmi nízké hodnotové orientaci lidí, které přitahuje násilí,
brutalita, zvrhlá tělesnost a spodina lidské společnosti.

Na jaké úrovni to vlastně duševně stojíme? Jsme sice vzdělaní,
inteligentní, ale co naše duše? Co naše nitro, které má potřebu sahat po
takových „hodnotách“? Jací vlastně jsme ve své
nejvnitřnější podstatě a ve svém nejhlubším nitru?

Jsme stále stejnými, jako před tisíciletími, kdy nadšené davy
dychtivě sledovali vzájemné vraždění se gladiátorů. Dodnes se na tom
téměř nic nezměnilo! Dopředu jsme pokročili pouze vědecky a technicky.
Morálně a mravně, z hlediska vyšších lidských a duchovních hodnot
však zůstáváme stále téměř na stejné úrovni. Změnila se pouze
vnější forma. Dychtivost po brutalitě, násilí a zvrhlosti zůstala, jenom
uspokojována prostřednictvím knih, nebo filmů.

No a spisovatelé, kteří se chtějí zviditelnit, kteří chtějí být
čtení a kteří se chtějí živit psaním, citlivě vnímají, po čem je
poptávka. A tuto poptávku, tento požadavek a toto přání se snaží
uspokojit. Snaží se dát čtenářům právě to, co žádají. No a na
základě toho, do jaké míry a jak šikovně se jim to daří, do takové
míry se stávají více, nebo méně úspěšnými spisovateli.

Jde tedy o jednoduchý princip poptávky a nabídky. A pokud
nabídka přesně odpovídá poptávce, dostavuje se úspěch. Úspěch,
prodejnost knih, ocenění a peníze.

Ale co hodnoty přátelé? Proč se nikdo neptá především na hodnoty? Na
to, jaký je hodnotový přínos té které literatury pro společnost a pro
čtenáře?

Vždyť pokud dáme stranou všechnu světskou slávu, pokud dáme stranou
všechna čísla prodejnosti i všechna ocenění kritiky, zbývá pouze
holá skutečnost, spočívající v uspokojování toho nejnižšího a
nejubožejšího, co lidé v sobě mají. V tom spočívá celý
takzvaný přínos. Spočívá v ještě větší degradaci již tak dost
nízko nastaveného vnitřního života lidí.

Toto je holá pravda o takzvané literární tvorbě mnoha současných
úspěšných autorů. Čtenářská veřejnost má co žádá a spisovatel má
svou prodejnost, své renomé a své peníze. Skutečné hodnoty ani jednu, ani
druhou stranu příliš nezajímají.

A přece by to mělo být všechno úplně jinak! Vždyť přece být
spisovatelem je posláním! Vznešeným posláním, spočívajícím
v zprostředkování vysokých a ušlechtilých hodnot, které čtenáře
vnitřně zvedají, duševně povznášejí a ne je strhávají a
degradují.

No a právě toto pozdvihování a povznášení společenského vědomí
směrem k vyšším a vznešenějším hodnotám má být posláním
skutečného spisovatele. Toto má být jeho cílem. V tomto spočívá
jeho obrovský přínos pro společnost, která je jeho prostřednictvím
pozdvihována na vyšší duševní, morální a mravní úroveň.

Skutečný a pravý spisovatel tedy přistupuje ke své tvorbě úplně
jinak, protože se vnitřně orientuje úplně jiným směrem. Nestává se
vnitřně citlivým vůči tomu, co je čtenáři žádané a nesnaží se jim
v tom nadbíhat, ale stává se vnitřně citlivým směrem k tomu, co
by je mohlo posunout duševně výše. Orientuje se k vyšším a
vznešenějším úrovním bytí, odkud přijímá a pak literárně
zpracovává obrazy toho, co je pro lidi skutečně dobré. Je jen samozřejmé,
že půjde o hodnoty dobra, cti, spravedlnosti, ušlechtilosti a lidskosti.
Tedy o skutečné a pravé hodnoty!

V současné době duševně značně poškozených lidí se žel něco
takového asi nesetká s velkým ohlasem. A možná, nebo zcela
určitě to člověka ani neuživí. Nicméně takové literární dílo,
opírající se o pravé hodnoty stojí ve skutečnosti mnohem výše, než
desítky těch nejprodávanějších a nejčtenějších výtvorů, plných
hodnotové prázdnoty, plytkosti a ubohosti.

Spisovatelé mají tedy na výběr mezi dvěma alternativami. Mezi tím, zda
budou nositeli hodnot, nebo pseudohodnot. Mezi tím, zda budou duševně
povznášet, nebo duševně degradovat. Mezi tím, zda se stanou strůjci
vzestupu národa, nebo naopak, strůjci jeho úpadku.

Žel na naší zemi to měl vždycky těžké každý, kdo se držel hodnot a
snažil se v jejich smyslu i působit. Takoví tvůrci dosáhli
úspěchu mnohokrát až po své smrti. Jednoduše až tehdy, když lidstvo
dospělo na o trochu vyšší duševní úroveň a bylo jich dílo schopno
plně docenit.

Nicméně k tomu, aby na vyšší duchovní úroveň postoupit mohlo,
bylo třeba právě pozitivního působení osvícených tvůrců na jejich
vědomí. A to nejednou i za cenu nepochopení. Kdyby totiž takových
tvůrců nebylo, nebylo by ani žádného skutečného duševního vzestupu.

Kdo tedy takto koná, vydává svědectví o velikosti vlastního ducha
a také svědectví tom, že mu jde o dobro národa i lidstva.

Kdo však koná jinak, vydává svědectví o vlastní duševní
malosti. A až jednou nakonec přijde čas velkého účtování, bude se
pak muset zhroutit tam, kam svou literární tvorbou čtenáře směřoval. Do
hlubin! Do hlubin plných brutality, násilí a tělesných zvráceností.

A když se pak jeho duše ocitne na pokraji této hlubiny, pak mu
nepomohou ani počty prodaných knih, ani ocenění, ani peníze. Poté, jak ve
skutečnosti již nyní, právě v této chvíli, budou rozhodovat pouze
pravé hodnoty, které jsou základní podmínkou pozdvižení života na zemi,
či dokonce i na takzvaném onom světě.

Vždy se proto třeba ptát pouze na hodnoty! Na to, co hodnotu skutečně
má a co ji nemá. Toho, co ji má se je pak třeba držet a to, co ji nemá
třeba odvrhnout. Třeba to zavrhnout, protože pokud to neuděláme, budeme
kvůli našemu hlubokému duševnímu znehodnocení nakonec zavrženi my
samotní.

http://kusvetlu­.blog.cz/ v spolupráci
s M.Š.