Co chybí sexuální výchově?

Úvodní stránka Fóra Plkárna Co chybí sexuální výchově?

  • Toto téma obsahuje celkem 0 odpovědí. Do diskuze (1 diskutující) se naposledy zapojil uživatel milan a poslední změna proběhla před 8 roky a 10 měsíci.
Aktuálně je na stránce zobrazeno 0 vláken odpovědí
  • Autor
    Příspěvky
    • #1066 Odpovědět
      milan
      Host

      Co podstatného chybí současné koncepci sexuální výchovy? Proč tak
      pobuřuje určité skupiny obyvatelstva? A nejen u nás, ale i na
      západě? Proč i na tak pokrokovém západě projevují někteří rodiče
      ostrý nesouhlas a svým odmítáním účasti dětí na vyučování se
      nejednou dobrovolně vystavují státní perzekuci? Ve vyhrocené podobě
      dokonce až vězení?

      Už jen při zběžném pohledu na pár obrázků, nacházejících se
      v učebnicích sexuální výchovy třeba v norských, nebo
      německých školách začínáme odpověď tušit.

      Odpor se zvedá proto, že lidé, kteří nejsou dosud zcela otupělí
      morálním úpadkem společnosti jasně vnímají, že v dětech jsou
      prostřednictvím současného pojetí sexuální výchovy cíleně prolamované
      a destruované všechny hranice zdravého studu. Že je v nich
      prostřednictvím vulgárně exaktní racionality potlačován stud, který
      v souvislosti s těmi nejintimnějšími věcmi přirozeným způsobem
      pociťuje každá normální lidská bytost.

      Všechny sexuální aktivity, ba dokonce i ty méně standardní mají
      být považovány za zcela normální a rovnocenné. Moderní a vzdělaný
      člověk má o nich vědět a nemá mu dělat žádný problém otevřeně
      o nich hovořit tak, jak se mluví o těch nejpřirozenějších
      lidských potřebách, jako je jídlo, odpočinek, zájmy a podobně.

      Jistěže je třeba, aby byl mladý a dospívající člověk informován
      i v této oblasti, avšak rozhodující roli zde má sehrát správná
      míra mezi potřebou informovat a zdravým přirozeným studem, který pociťuje
      každý normální člověk, když se začne mluvit o intimních věcech.
      Mezi těmito dvěma polohami, a zvláště ve vztahu k dětem a
      dospívajícím, musí existovat citlivá rovnováha. Rovnováha mezi
      respektováním přirozeného studu a nutností informovat.

      No a právě v nerovnováze těchto dvou aspektů spočívá velká
      část celého problému, protože onou potřebou informovat je v mladých
      lidech vulgárně racionalistickým způsobem doslova převálcované jejich
      přirozené pociťování studu. Je potřené jako něco prožitého a
      v dnešní moderní době už zastaralého.

      Nicméně právě toto je jedním z největších zločinů, který je
      v současnosti páchán na dětech a mladých lidech. Je to zločin,
      spočívající v destrukci studu, který naopak má být respektován,
      kultivován a podporován, jako jedna ze základních složek harmonicky
      rozvinuté a morálně pevně stojící osobnosti.

      Žel, současné vnímání studu je typickým odrazem hodnotového systému
      dnešní konzumní společnosti ateistického a materialistického charakteru.
      Vrcholným ideálem tohoto systému je totiž užívání si. Vše životní
      úsilí takovýmto způsobem smýšlejících a jednajících lidí se upíná
      především k získávání finančních prostředků, jejichž dostatkem
      si může člověk zajistit tu nejširší škálu možností, jak si co
      nejlépe a po všech stránkách užít svého života.

      Za účelem užívání si získává většina lidí nutné finanční
      prostředky svou prací, ale dá se k ním samozřejmě dojít
      i jinak, pokud je člověk „chytrý“. Existuje totiž stále se
      rozrůstající skupina lidí, kterým nic neříkají žádné etické, či
      morální kritéria. Vždyť z hlediska hodnot dnešní společnosti je
      důležitá především výška konta a tedy solventnost. To, jakými
      prostředky člověk tohoto cíle dosáhl je důležité již méně, nebo je to
      docela nepodstatné.

      A aby člověk mohl být zcela neomezeným ve svém základním právu
      užívání si všech radostí života, je snahou konzumní společnosti
      odstranit v tomto směru všechny omezující překážky. No a
      v souvislosti s naší konkrétní problematikou lidské sexuality je
      to pociťování studu, který začal být považován za něco svazujícího,
      překážejícího a nemoderního.

      O tom, že je to právě takto a ne jinak svědčí například oblast
      rovnosti manželských svazků homosexuálních partnerů, nebo dokonce možnost
      svobodné volby příslušnosti k určitému pohlaví. Není tedy vůbec
      rozhodující, jakého pohlaví člověk je, ale jak se on sám cítí.
      Jednoduše řečeno, cílem materialistické společnosti je odstraňování
      všech bariér a omezení, které by člověku mohly potencionálně překážet
      v jeho užívání si.

      Co je však onen stud, který tak velmi vadí sociálním inženýrům
      dnešní doby?

      Je to něco, co máme v sobě v souvislosti s sexualitu
      hluboce zakořeněné. Je to něco, co člověka vůbec dělá člověkem a co
      nás odlišuje od zvířat. Zvíře totiž stud nepociťuje, ale člověk
      ano.

      Proč?

      Protože stud je projevem vyšší, lidské podstaty! Protože je to něco,
      co pochází z nejhlubšího, duchovního jádra naší osobnosti, které
      přesahuje tuto hmotu a toto naše fyzické tělo. A ono nejhlubší
      duchovní jádro člověka, pocházející a přicházející z duchovních
      oblastí bytí se právě prostřednictvím studu odmítá ztotožnit
      s fyzickým tělem, pocházejícím z evolučního vývoje a proto
      v sobě nesoucím určité zvířecí pudy, mezi které patří
      i pohlavní pud a s ním související sexualita.

      Úkolem studu je zušlechtit pud a posunout ho na kvalitativně mnohem
      vyšší úroveň. Vůbec to neznamená celibát, ale mnohem ušlechtilejší
      přístup k vlastní sexualitě. Znamená to posun ke skutečné lidské
      výšce a plnohodnotnosti. Stud má člověku sloužit jako určitý barometr,
      jasně mu vymezující hranice jeho lidské důstojnosti. Je to však
      samozřejmě možné pouze tehdy, když člověk dbá na svůj stud jako na
      určité základní vodítko. Pokud na něj nedbá, staví se proti své
      nejvyšší a nejvnitřnější duchovní podstatě a klesá na úroveň
      zvířete, protože se ztotožňuje se zvířecími pudy svého fyzického těla
      a tyto považuje za rozhodující a určující.

      Současné pojetí sexuální výchovy s jejími racionalistickými
      výklady, bez poznání a pochopení velké ceny nezbytného protipólu,
      spočívajícím v zdravém stude, který je schopen udržet naše
      sexuální chování na výši hodné člověka, takové pojetí sexuální
      výchovy je škodlivým způsobem jednostranné a ve skutečnosti jde
      o otevřenou bránu k něčemu zvířecímu.

      A právě disharmonie mezi čistě technickým objasňováním sexuality
      a úplným potlačením studu představuje nezdravou a škodlivou
      jednostrannost, která vadí ještě zdravě cítícím lidem a rodičům.
      Rodičům, kteří se nenechali převálcovat konzumními hodnotami společnosti
      a kterým záleží na přirozeném vývoji jejich dětí, respektujícím
      jejich osobní pociťování studu.

      Sexuální výchova, omezena převážně na technické poučení,
      v níž absentuje poznání účelu zdravého studu, dávajícího
      morálně etický rozměr lidské sexualitě, taková sexuální výchova je
      zločinem na mladé generaci. Je terorem konzumu, ateismu a materialismu,
      namířeným proti skutečné, nejhlubší a nejvnitřnější duchovní
      podstatě člověka, projevující se zdravým studem.

      http://kusvetlu­.blog.cz/ v spolupráci
      s M.Š.

Aktuálně je na stránce zobrazeno 0 vláken odpovědí
Odpověď na: Co chybí sexuální výchově?
Osobní informace: