Ačkoliv polabská nížina pro svůj rovinatý ráz mnoho lidí k toulkám neláká, lze zde nalézt místa, která jistě stojí za zhlédnutí. Lysá nad Labem k takovým zastavením jistě patří. Necelých 40 km na východ od Prahy se zvedá nevelký vrch, který již v dávných dobách raného středověku byl zván Lysý. Snad od něho získala místní kupecká osada svůj název.
Nejstarší písemná zmínka o Lysé nad Labem je zaznamenána v Kosmově kronice a souvisí s dobou úmrtí knížete Oldřicha v roce 1034. Je velmi pravděpodobné, že zde již tehdy existovala ves. Z historických pramenů se k roku 1052 váže další událost spjatá s Lysou. Tehdy kníže Břetislav I. založil nedalekou staroboleslavskou kapitulu a ustanovil, že po smrti velmože Mutiše má kapitule připadnout i Lysá. Zřejmě zde již stával opevněný knížecí dvorec. K roku 1244 jsou zachovány písemné zprávy o kapli sv. Desideria, která se nacházela v dnešním klášterním areálu (zbořena byla při budování kláštera augustiniánů v roce 1737). Od konce 13. století městečko patřilo k věnným městům českých královen.
Důležitý zlom nastal v roce 1291, kdy královna Guta zavedla v Lysé emfyteutický systém (právní řád). Před počátkem 90. let 13. století byla Lysá již rozvinutější sídelní aglomerací, což dokládají tři sídliště pod zámeckým vrchem s rotundou sv. Desideria a se správním a hospodářským areálem (lokalita není známa). V roce 1291 došlo ke zřízení fary zřejmě i farního kostela sv. Jana Křtitele se hřbitovem ve východní části protáhlého vidlicovitého náměstí (od roku 1741 byl užíván jen jako hřbitovní kaple sv. Barbory). V rozsáhlé a složitě uspořádané uliční síti vyrostla postupně zástavba převážně zemědělského charakteru. Z první poloviny 16. století pocházel kostelík (snad s funkcí zámecké kaple) Narození Panny Marie, který stával na zámeckém vrchu při staré rotundě. Základy kostela zbořeného v roce 1737 současně s rotundou, byly odkryty archeologickým průzkumem v roce 1997. V roce 1548 se panství dostává do držení královské komory. Ve 2. polovině 16. století byl zdejší hrad přestavěn na renesanční zámek.
Ve 40. letech 17. století se majitelem panství stal generál Jan Špork a po jeho smrti věhlasný František Antonín Špork, kterému Lysá patřila v letech 1684 – 1722 a 1734 – 1738. Lysá se pod Šporkovým vedením opět pozvedla, a to na úroveň předních českých rezidenčních šlechtických měst. Spadá sem barokní přestavba zámku i zřízení okrasné zámecké zahrady s vynikající sochařskou výzdobou (Matyáš Braun, jehož sochy zdobí dnes zeď kolem kostela sv. Jana Křtitele-zejména socha sv. Jeronýma). V letech 1700 – 1704 vznikla při rotundě a kostelíku Narození Panny Marie rezidence augustiniánů bosáků, kteří se v Lysé usadili v roce 1713. Ale již ve 30. letech 18. století byl na místě těchto církevních staveb postaven nový klášter s kostelem. Z let 1719 – 1741 pochází i nový farní kostel sv. Jana Křtitele na severozápadním konci náměstí Bedřicha hrozného, zřejmě podle návrhu Fr. M. Kaňky. Do tvůrčího víru byla zatažena i okolní volná krajina, kde vznikly velkolepé barokní komplexy pousteven s kaplemi, špitály, daňčí obora s letohrádkem na břehu Labe, lovecký zámek a další stavby, doplněné o vynikající sochařská díla.
Pokud se do Lysé dostanete, rozhodně si nenechte ujít alespoň prohlídku zámku a přilehlých zahrad. Z celého města jsou tím nejhezčím, co zde můžete spatřit. Do svého zajetí vás vtáhne tichá a klidná atmosféra francouzského parku, jehož vzhled je stále udržován v perfektním stavu. Pokochat se můžete mnoha sochami od žáků Matyáše Brauna a zvlášť sochy všech měsíců v roce by neměly uniknout vaší pozornosti.
Protože interiér zámku již dlouhá léta slouží jako Domov důchodců, budete se muset spokojit pouze s prohlídkou jeho venkovní podoby. I ta však rozhodně stojí za vynaloženou námahu, zejména pokud si svoji návštěvu naplánujete na poslední srpnovou sobotu, kdy se zde každoročně konají kulturním programem bohatě obsazené Slavnosti hraběte Šporka. Budete-li mít štěstí, spatříte našeho zámeckého pána na vlastní oči i s jeho krásnou chotí.
