Říká se, že člověk by se na svých cestách neměl dvakrát vracet na stejné místo, aby si v paměti uchoval onen první a silný dojem a aby nebyl zklamaný, když se po čase vrátí a skutečnost je jiná, než jak ji uchovala paměť a dotvořila fantazie. Jsou však na světě místa, kam se rádi vracíte a stále nacházíte něco nového, překvapivého a krásného.
Nevím, do které skupiny zařadit westernové městečko Šiklův mlýn nedaleko Zvole. Při své první návštěvě jsem si docela užíval kašírované atmosféry sluncem rozpáleného města z dob divokého západu jako vystřiženého z béčkových westernů. Navštívil jsem mistra sedláře, zbrojírnu a zkusil nakouknout do šerifovny, postál u místního krchůvku s hroby slavných osobností Západu, užil si drobných zpestření ve formě ukázek country tanců a dobové módní přehlídky a bavil se při lehce ochotnicky působících zaručeně dojemných představeních akčního divadla prošpikovaných jezdeckými vložkami a končících střelbou, pyrotechnickými efekty a vítězstvím hodných hochů. Nekoupil jsem sobě ani dětem šerifskou hvězdu, zaručeně pravý kovbojský klobouk, ani kapslovku, do které se v celém areálu neprodávají kapsle, prošli jsme minizoo, navštívili indiánskou vesnici. Sluníčko pálilo, country zněla z každého rohu, holkám to slušelo, záchodky přiměřeně smrděly, … Našla by se sice nějaká ale, leč i tak celkový dojem byl víc než dobrý. Nenáročná letní zábava, která se dá jednou za čas i docela užít.
Návštěvu zhruba po roce bych přirovnal k druhému dílu mnohými zatracované a nováckým lidem oblíbené Troškovy filmové série Slunce, seno, … Kulisy a základní situace zůstávají, děj se příliš neposouvá a člověk má čas všímat věcí, které by návštěvník neměl zpozorovat. První, co uhodí do očí hned při vstupu, je nezanedbatelná cena. Dá se ale říci, že za své peníze si návštěvník celkem užije, ufinancovat celý podnik za výdělek z krátké sezóny také není asi snadné a konec konců nějak se počet návštěvníků v městečku regulovat musí, aby tam bylo rozumně k hnutí. Sympatická je padesátiprocentní cyklistická sleva. Nebýt jí, podruhé bych se do Zvole nejspíš nevydal. I teď probíhala divadelní představení, fóry se oproti loňsku opakovaly v míře přiměřené, pyrotechnické efekty nezklamaly, westernová show byla prakticky stejná (nová kaskadérská a cirkusová čísla na dané téma se prostě jen tak vymyslet nedají), na náměstí probíhala výuka country tanců a módní přehlídka, oko s radostí spočinulo na aktérkách přehlídky dobového spodního prádla, … Až potud vše v pořádku.
Více informací o westernovém městečku, jeho historii i nabízeném programu najdete na oficiálních stránkách Šiklova mlýna http://www.western.cz/
Co mě zaujalo nemile, je nepokrytá snaha návštěvníka v areálu co nejvíc finačně vytěžit a to vše bez špetky fantazie a elegance. Dvacka za jízdu na hydraulickém hovadu se mi zdá přiměřená, pokud by za ni bylo víc, než jediný pokus. Pro pár malých kluků, kteří to zkoušeli, to znamenalo udržet se v sedle tak dvě, tři otočky (ani ne deset vteřin) a dost. Další pokus je za další dvacku. Moc jsem se nedivil, že byly poměrně dlouhé chvíle, kdy se chlapík z obsluhy zcela evidentně nudil u prázdné atrakce. Podobně jako na býku to vypadalo u lukostřelecké atrakce. Nějak líp na mě kdysi působila parta maníků na jedné řecké pláži, která nabízela za dvě eura tři pokusy s tím, že kdo se udrží půl minuty, dostane bednu šampusu. Pokud vím, neudržel se nikdo, ale měli skoro pořád plno.
Kapitolou samou pro sebe je občerstvení. Cenově srovnatelné s Václavákem a bez valné fantazie. Hranolky, párek v rohlíku, pizza ve dvou stáncích zabudovaných do westernové kulisy, nějaká hospodská klasika v prázdnotou zející kovbojské a mexické hospodě. Tedy vlastně to, co dostanu kdekoli na náměstí každého našeho většího města. Z šedi a občerstvovací nudy trochu čněly ne zrovna levné steaky v mexické hospodě a vše převyšovala slušná (i cenově) nabídka v Café House zahrnující nejen kávu ale i včetně míchané nápoje ověnčené více či méně stylovými názvy (Soupravička, Hrobníkův sopel, …). Možná jsem zmlsaný návštěvou různých akcí zaměřených na středověk, kdy největší úspěch mívají všelijaké placky, kaše a do dobového hávu zahalené grilované ryby a kuřata. V případě westernového městečka bych čekal něco podobného, klidně i ve stylu westernových parodií s Terence Hillem a Budem Spencerem, takže třeba fazole a fazole na několik způsobů, „zaručené americké brambory Wells Fargo“ (představte si pod tím cokoli jiného než hranolky s kečupem), něco ostřejšího z „mexické“ kuchyně. Našlo by se toho dost a když uvážím, že velkou částí denních návštěvníků jsou rodiny s dětmi, říkám si, že by se větší nabídkou levně se tvářícího neobvyklého občerstvení dalo možná vyrýžovat víc a návštěvník by neměl ten hloupý pocit, že nejde ani tak o něj, jako o jeho peněženku.
Vyloženě nevyužitý mi připadá potenciál indiánské a traperské vesnice. Na jednu stranu je oproti hlučnému a hektickému městu bílého muže oázou klidu, ale přece jen je škoda, že zeje skoro až nudnou prázdnotou a návštěvník si někdy není jistý, jestli je v muzeu s mrtvými exponáty za nataženou šňůrou, nebo jesti nedopatřením nevlezl „málem až do kuchyně“ skromnému osazenstvu, které vesnici využívá jako své zázemí. Při tom je to místo, kde by bylo možno návštěvníky aktivně zapojit a dát jim možnost vyzkoušet si něco málo z pozapomenutých dovedností. Opět budu srovnávat s různými středověkými akcemi, na kterých všelijaké ukázky řemesel s možností vyzkoušet si je, mívají poměrně slušný úspěch i mezi dospělými.
Závěrem bych chtěl ještě podotknout, že tento článek se týká běžného dne ve westernovém městečku. O sobotách probíhají na Šiklově mlýně různé tématicky zaměřené akce včetně večerních programů v aréně (mimochodem největší svého druhu u nás). Těch se pravděpodobně zmínky o nabízeném volném programu nebudou v plné míře týkat.
