Venku to během pár slunečných dní vypadá jako na jaře. Ale na to pravé jaro si každý rok počkám a vstřebám ho plnou silou vůní až v dubnu a to v Dendrologické zahradě v Průhonicích. Tam se totiž několik let po sobě koná Výstava tulipánů a jarních cibulovin, převážně narcisů. Dokud to člověk nespatří na vlastní oči ani obvykle netuší jaké nespočetné množství druhů jich vlastně existuje a dokud to sám neucítí tak mohutně jakoby se vznášel samovolně v éteru, neví jaké množství vůní je zde možné najednou zachytit a prožít! A jaké množství barev se vejde na paletu jara! A právě tady máte možnost tohle všechno zažít najednou! Pocítit absolutní pocit harmonie! Minulé ročníky mám úspěšně za sebou, tak bych Vás ráda provedla místy, kde se konaly a na fotkách Vás trochu nalákala na možnost shlédnutí té letošní výstavy.
Nejdříve ale něco o místě. Průhonice najdete jihovýchodně od Prahy. Díky tomu, že se zde v posledních letech hodně staví brzy s ní budou takřka sousedit. Již zdálky si všimnete zámku s vysokou úzkou věží, který je místní dominantou. Pro veřejnost je uzavřený, přístupná je v něm pouze stálá expozice o hraběti Silva Taroucovi, historii zámku i parku. Zámek byl v minulosti několikrát přestavěn. Z původní románské opevněné tvrze ze 12. století se ve středověku stal gotický hrádek a v 16. století dostal podobu renesančního zámku. Po roce 1800 jej koupil hrabě Nepomuk Nostitz-Rhineck a ten jej nechal klasicistně přestavět. Poslední úpravy na něm nechal provést po roce 1889 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca architektem Stibralem ve stylu české novorenesance. O sochařskou výzdobu se postaral Celda Klouček, malířské části výzdoby zámku se ujal Hanuš Schwaiger a tak vypadá zámek dodnes. Na malém nádvoří před ním je imitace kašny z Malého náměstí v Praze a v ní je každoročně vidět množství rybek. Úplně nejstarší památkou v parku je románský kostel Narození Panny Marie, vysvěcený již v roce 1187 biskupem Jindřichem Břetislavem. Dodnes se uvnitř kostelíka dochovaly gotické nástěnné malby z první poloviny 14.století.
Výstava tulipánů a narcisů v letošním roce proběhne v Dendrologické zahradě průhonického parku od 11. do 29.4.2007. Bude otevřená vždy od úterka do neděle od 9,00 do 18,00 hodin.
K zámku přiléhá rozsáhlý zámecký park, který mnozí z vás možná znají z řady českých pohádek. Park založil už v roce 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva – Tarouca, kterému se podařilo zrealizovat své představy do puntíku. Trvalo to léta. Od roku 1885 až do jeho smrti roku 1936. Snažení jeho následovníků trvá dodnes. Pozemky, které byly průběžně vykupovány tvoří dnes rozlohu 240 ha a jsou považovány za jeden z největších přírodně krajinářských parků Evropy. V současné době je park ve správě Botanického ústavu AV ČR. Park je rozdělen silnicí na vlastní park přiléhající k zámku a Oboru, dendrologickou zahradu, kde se každoročně koná výše jmenovaná výstava. Osou parku umístěného v členitém údolí je meandrující říčka Botič, na které jsou vybudované jezy a přepady a uměle rozšířené plochy 3 rybníků. Při romantické procházce se můžete toulat jak lesem s původním porostem míchaným s cizokrajnými dřevinami, tak volnými rozlehlými loukami. Na skále nad Botičem je Alpinum. Je zde vysazeno okolo 1500 druhů a kultivarů dřevin a 600 druhů a kultivarů trvalek. Nejvíce je ale průhonický park proslulý svými zhruba 8000 kusy Rhododendronů, kvůli kterým ho každoročně v květnu navštíví množství lidí milujících jaro a rozkvetlé keře plné vůní. Těm, kteří se nemohou dočkat pestrých jarních květů a rádi se procházejí mezi koberci tulipánů a narcisů, milují harmonii vůní a barev doporučuji dubnovou výstavu. Jistě oceníte cit, se kterým byla původní zemědělská krajina během let přetvořena na doslova umělecký skvost, plný průhledů a výhledů na zámek i na rybníky a oceníte 40 kilometrů dodnes zachovaných a udržovaných cest, které kdysi nechal vybudovat hrabě Silva – Tarouca. To, že park poskytuje množství příležitostí fotografům, snad není třeba zdůrazňovat. Obě části parku jsou vhodné k romantickým procházkám po celý rok, ale prožít alespoň jeden jediný jarní den v těchto místech je nenahraditelný zážitek.
