Na Vavřinecký potok jedem poprvý. Hodně už jsem slyšel, ale teď chci hodně zažít. Na místo dorážíme ve třech: Martin, Martina a já. Potkáváme zbytek a okukujem terén. Jako vždycky, i když už jsme hodně slyšeli, víme prd. Hlavně nevíme, jestli je potok dost širokej a zatáčky ne moc zatočený pro Pálavu. Na ni totiž jedou Martin s Martinou. Ptáme se kolemjdoucích jak je to tady s Pálavama a ti k naší radosti prozrazují, že Pálava je vůbec nejlepší živočich pro zdivočelou strouhu. Přesto mi tu celou dobu něco nesedí. Ten potok je zhruba tak velkej jak jsem si ho představoval, jenom těch lidí, kterých tu mělo podle vyprávění bejt hrozně moc je tu daleko víc. Jak se tam sakra všichni vejdou? No, nevejdou.
V Kanadě u obce Toronto leží jezero Ontario, z kterého vytéká řeka Sv. Vavřince. Toto ale není její příběh neboť v Čechách u vísky Vavřinec leží rybník Vavřinec, z něhož se line potok Sv. Vavřince (jsme jedna krev Slováci) a toto povídání patří právě jemu.
Jeden víkend v roce se stavidla rybníku popozvednou a z potoku je rozvodněný potok. Vodu ovšem neuvidíte, protože ta je celé dva dny překryta vrstvou vodáků. Jsou to takové dvě skupenství, které se občas trochu promíchají, ale většinou viskóznější horní vrstva lidí a lodí vesele kopíruje zvlnění tekutin pod sebou, takže si tvar hladiny můžete alespoň představovat.
To byl můj první dojem, po kterém zjišťuji, že ještě jsou tu kusy hladin volné a tak vyrazíme. Pálav je tu opravdu hodně. Jako všeho ostatního. Když už myslím, že jsem si na provoz zvyknul (před jakýmkoliv prudším vychýlením ze směru se vždy otáčím, jestli mě někdo nepředjíždí) pozoruji, jak 30 metrů přede mnou je koryto ucpáno menší Matyldou. Samozřejmě, že voda teče dál a jsou to vodáci kteří se začínají kumulovat při hladině. Nevím kdo to byl, ale zátku prorazil a průvod jede dál. Dobré bylo, že člověk jel tu vodu poprvý a nestaral se jak vypadají stupně před ním, jak vypadají jezy, prostě jel, koukal co to udělá z 10 kajakama vepředu a improvizoval. Ono by stejně ani nešlo zastavit, protože těžko se zapřete v korytě tak, aby jste vydrželi tlak 100 a více lodí od vás proti proudu. Jakmile sednete na vodu, stáváte se molekulou hmoty která jak už jednou jede tak nestaví. Mě tak napadá, že vůbec nevím proč to tady píšu. Vždyť vy taky víte o čem mluvím, vždyť jste tam snad taky všichni byli nebo ne? Nevěřím, že na Zemi žije víc lidí než co jsem potkal na Vavřinečáku. V každým případě už to asi lepší nebude. Člověk si zvykne to jo, ale aby si zvykla i voda a ta tu byla dřív.
P.S.: Fotky původně měli dokázat jak rušno bylo, ale nakonec pouze dokázaly jak blbě foťák ve tmě fotí.
