Severní Dakota byla v minulém století proslavená těžbou zlata. Jedním ze zlatokopeckých městeček byl i Deadwood, který se nachází na západě státu severně od Leadu. Deadwood byl vyhlášeným báňským centrem a jeho sláva přilákala mnohé dobrodruhy, zejména ty, kteří se podíleli na nechvalné slávě Divokého Západu. Svůj poslední odpočinek zde našli i tři z nejslavnějších gangsterů své doby: Divoký Bill Hickok, Calamity Jane a Kazatel Henry Weston Smith.
Deadwood je typické městečko dnešního Západu. Je neděle dopoledne a atmosféra městečka je lehce lenivá a rozkošnicky ospalá. Lidé nikam nespěchají, loudají se ulicemi nebo jen tak postávají. Rušněji je jen před Saloonem No.10. Sotva tam člověk vstoupí jako by se propadl do minulého století. Interiér tohoto slavného baru je zcela autentický. Na podlaze jsou i piliny, jak to bývalo v dobách, kdy sem chodil Divoký Bill Hickok hrát karty. I Calamity Jane je tady. Sice jen její busta, ale i na ní je vidět, že když Pánbůh rozdával krásu, Jane si nepřišla. Za to, když rozdával štěstí, přišel si určitě dvakrát Potato Creek Johnny. Byl to malý, vousatý mužíček vlastním jménem John Perrett a ten našel v místním potoku (Potato Creek) obrovský zlatý nugget.
V baru je živo. Mezi návštěvníky jsou místní štamgasti i zvědaví turisté a i když se od sebe navzájem hodně liší, jedno mají společné – nikdo jim tu nenaleje nic, co by – byť i jen vzdáleně – připomínalo alkohol. Je totiž neděle dopoledne a zákon nepovoluje konzumaci alkoholu ani jeho prodej. Zákon je zákon a ten se v USA ctí. A tak se rozhlížíme po baru s coca-colou v ruce. A tady je to místo, kde roku 1876 Divoký Bill naposledy držel karty v ruce. Ten den udělal osudnou chybu a sedl si zády ke vchodu. Jeho vrah Jack McCall to měl snadné. Divoký Bill Hickok nestačil ani vytáhnout svou pistoli. Padl mrtev na karetní stůl s kartami v ruce. Tamhle na stěně visí původní náhrobní deska tohoto pistolníka. Jeho přítel se s ním rozloučil dojemnými slovy.
Dnes je Deadwood opět hráčským doupětem. Ale už tu nikomu nešustí karty v ruce. Dnes v barech zní cinkot automatů. Co je stejné jako v dobách Divokého Západu, je bezesporu hráčská vášeň. Brzy po poledni se chodníky zaplnily lidmi s ruličkami v ruce. Proč mají všichni ti lidé ruličky? To jsou čerstvě rozměněné čtvrťáky, kterými za chvíli budou krmit ty tajemné bedýnky a toužebně očekávat zvonění padajících peněz. Jednou to přeci musí vyjít… Zvláštní je, že většina těch lidiček je středního i vyššího věku a dost často jsou to manželské páry.
Deadwood je čisté městečko s domy jako vystřiženými z amerických filmů. Po ulicích se ale prohání podivné tramvaje na kolech. Takovýmto přibližovadlem se můžete dostat i na Boot Hill – v překladu „Kopec obutých“, kde odpočívá po svém rušném životě mnoho gangsterů i zlatokopů. Hřbitov je tak rozsáhlý, že u pokladny obdržíte jeho plánek, abyste se neztratili. Když procházíme hřbitovní branou, slyším jednoho Američana, jak říká: „Promiňte, nemám vstupenku, jdu navštívit svoji babičku“. A průvodce s úsměvem ustupuje stranou.
Tak a jsme na místě. Stojíme u hrobu Divokého Billa. Zdobí jej replika původní náhrobní desky. Tak tady odpočívá ten uhlazený švihák proslulý svou hbitou zbraní a v jeho těsné blízkosti sní o své lásce k Billovi nezkrotná Calamity Jane. Jane přežila Billa o víc jak dvacet let a jejím posledním přáním bylo, být pohřbena vedle něj. O životních výhrách i prohrách, nadějích a zklamání, o životě i smrti lidí, kteří jsou na Boot Hill pochováni, se můžete přesvědčit v divadle, které nese název Calamity Jane. A rozhodně tu budovu nepřehlédnete, nemusíte mít strach. Má fakt pěkné syté barvy. Věčně omšelá a špinavá Jane by se asi dost nasmála.
V Deadwoodu je také malé muzeum s voskovými figurínami. Dokumentuje svoji báňskou historii v atmosféře minulého století a zachycuje ve vosku významné osoby té doby. Opouštíme historii, protože na ulicích tepe život. Lidé přijíždí na motorkách i v autech a zastavují před svým oblíbeným barem s ruličkami na podnosech. Hráčská vášeň z Deadwoodu nevyprchala, Divoký Bille Hickoku.
