Ahoj všichni cestovatelé, vandrovníci a tuláci. Tulák Marcel se k vám vrací do 21. století po dlouhé cestě mezi hvězdami a nekonečnem.. A nabící vám něco zážitků, prožitků, tipů a rad z vandrbuchu i šedous head. Můj long trail se zatím přerušil… a já mám teď čas se s vámi o tu trochu informací, legrace a dobrodružství podělit, v zatím slíbených 77. roadech – cestách, jinak se mě kdykoliv na cokoliv můžete zeptat písemně.
Marcel Kudlvasr, Plzeňská 68, 15000 Praha 5… Rád všem odpovím a pomohu co mohu… Slíbil jsem to z očí do očí Jestřábovi z Hochů od Bobří řeky a to zavazuje na celý život… „Vždy připraven – pomoci potřebným na jejich cestě životem“
A máme tu cestu – Road I.: Český kras. Předem předesílám, že se dnes jedná o přísně chráněnou oblast a v případě chutí „nahlížeti pod sukně“ se mnohdy vyplatí dohodnout se předem se správou CHKO v Karlštejně, či raději rovnou s kluky ze speleologické sekce v Karlštejně a Srbsku, či v Praze. Pochopitelně tato příprava v případě „jen“ ťuristické vycházky netřeba.
Tož přenesme se do „zlatých panenských časů“ – belle epoca před třiceti a více lety.. pozor, málem bych zapomněl, při návštěvě jakéhokoliv krasu, dolů atd. bych vřele doporučoval pár pravidel a základních potřeb, aby jste si jaksi nezkrátili život, či jinak neublížili… He, šťastný návraty cest k protinožcům přeje Ogden Top Zvon:
1) Pravidla:
- Nelezu nikam, kde to neznám, a když tak jistím svůj postup metr po metru a pamatuji na Navrátila!
- Nikam nelezu sám!
- Každá kočka ví, že tam, kam se nevejde „s fousama“! nemá lízt!
- Jen sebevrah chodí podzemím po prostředku, jednak zabloudí, druhak někam spadne. Vždy těsně na dotyk u levé nebo pravé strany (ale nestřídat je!!!) – nad každým labyrintem lze takto zvítězit.
- Ehm, je dobře někomu, než tam vlezete sdělit (jako na horách) kam že se to chystáte. Mobil v podzemí nefunguje!
- Jedna jahůdka na konec: některé jámy mají málo kyslíku, navíc v nich může být zabiják CO2! CO! Či metan a podobné lahůdky k nevydýchání, hlavně v těch slepých, kde se plamen svíčky ani nehne… staří havíři si do „díla“ nosili v klícce kanára nebo jiného fťáka…
2) Vybavení pro ty „rádoby“ speleology:
- Pro každého světlo! + náhradní zdroj + žárovky, svíčky, sirky….
- Do party 15 – 30 m lana (on i takový pětimetrový kluzký schod dokáže zkrátit život a o klasické mucholapce – hladomorně nemluvě)
- Pár smyc a krabinu, ani blembák (helma) či kulich (čepice) nezaškodí, vše lepší než holá lebeň
- Kdo nechce být po zbytek výletu jak čuně, převléká se. Lze se i v některých plazivkách a trhokulech svléknout do naha, doporučuji flašku oleja s sebou
Tak jsme již připraveni a můžem se vrhnout do 20. století za tím špinavým a mokrým dobrodružstvím.
Ja, Český kras – toť malé, hezké, naše, i když zkrátit si život jde kdekoliv, i před vlastním domem… No nic, to nám nehrozí, začínáme. Jsme v Srbsku ně v Jugo na „májové dny“.. např. Místo 1. májového průvodu… he, taková naša súkromá prvomájová manifestacia… a to většinou na levém (po proudu, že) břehu Berounky, kousek výše je „Barrandova“ jeskyně svým portálem i lidi čumějící z vlaku lákajíce: „Pojď turisto, pojď, čeká tě velké dobrodružství!“ A také že jo.. Kdo přehlédne, že tam kde končí osvětlení z „vlakového“ portálu je „slaňák kruh“ tak má smůlu a končí. Jestli ho nějaký debil vytlouk, tak je nutno u portálu zatlouct pořádnou skobu! na fixní a slaňovací lano, neboť o pár metrů v temnotě dále se na vás těší tzv. „Double curve“, čili dvojitá propástka spojující se do „V“ v hloubce 7 – 10m „Ať vás muchy štípaj celou noc“ he, musí se přes propástky komínovat se širokým rozkrokem nohou (nutné jsou 20 – 30 m lana) – Kamikadze skocí i 10 m, he… No a jsme všichni důle. Já se do Kaple (průlez snížen) sice nepchal, ale štíhlejším vřele doporučuji, jinak nic zajímavějšího důle není, ale jako úvodní výcviková „ďůra“ má Barrandovka své kvality, že? Dále proti proudu máme Šanův kout s jeskyní ve stěně, do které se slaňuje ze shora! K jeskyňařině je potřeba taky trochu horolezectví a jste z daleka vidět, že?… Zde se nám s TOP stala zajímavá story: naštěstí až po tom, když bylo dokonáno a jeskyně Schilerka již po několikáté dobyta..
Musí se ve slaňáku trošku kývnout abyste mohli bezpečně přistát v portálu jeskyně! He (měli by stačit dvě 30 m lana, na slaňák + jištění, že), jeskyně je kratší, „srdcového“ profilu a zpátky nahoru se leze „plazivkou“, ti tlustší okolo traverzem, viď Marcelů… hi!
Prostě téměř na odchodu nás zachytil čerstvý ochranář (status CHKO ČK ještě neoschnul) tzv. Calimero a jal se nás informovati o tom, že jsme porušili výše zmíněný status… hmmm.. asi po 10 minutové přednášce, jsem ho lehce upozornil, zdali mu nevadí, že stojí v mraveništi a to docela stačilo k našemu odchodu bez pláča.. Hi Hi.
Další informace naleznete na oficiálních stránkách CHKO Český kras
No ještě se stavíme v lomu „Na chlumu“ a já zas na sebe něco napráskám, hlavně pro zasmání a pro poučení. Lom Na chlumu je rovnou hore od Barrandovky či roklí blíže k Srbsku (hned za kempem doprava) malou roklinkou až nahoru, na kopec, spávalo se tam ve vylámané kaverně „Hotelu“ se dvěma vchody. Na hlavní podestě, na níž je i vchod s mříží a žebříkem do „zřícených“ sálů. Vlastní exkurze do Chlumu je na celý den. Nesmí se zapomenout i na očistu, aby vás pak pustili do hospody „U přívozu“ a též do vlaku, he. Bylo to vždy první „plavání“ na přelomu jara a léta a když se květen vydařil, i na 9. května… Plavalo se ten kousek k hospodě, kam ti „změkčilí“ přinesli věci těch „drsoňů“… „špinavců a otužilců“
Jinak lom „Na chlumu“ měl čtyři jeskyně, dochovala se asi jen „Velká srbská“ do ní se šlo pod svažnou druhým vlezem ze dna lomu Netopýrky a Fialková je dávno pod závalem (jestli ji někdo nevysvobodil). Fialka byla velká poťouchlice, hlavně pro ty „speleonedočkavce“, hned na úvod měla sifón záchodowi, tož ti první ho vytřeli pěkně do sucha a do čista a na ty vědoucí vzadu toho už moc nezbylo. Druhá poťouchlost byla slibovaná „Mucholapka“, pro narušitele bez lan, nebo zapomnětlivce a frajery, kteří si lano nevzali… hi, juch.. dole byla výzdoba z nafialovělých krystalků asi kalcitu.. No jednou mi nahoru pomohla pleš kamaráda „Průšviha“ Ivana.. Díky Ti Ivánku, tam nahoře a budiž ti nebe vysoké a hlína lehka… Ne, že by tohle „postavení“ nepřežil, navíc jsem mu na tu pleš stoupnul omylem a nerad, no hlavně, že se Chrobák vydrásal nahoru, konečně uvázal lano a pomohl i zbytku „lapených a zablácených much“… Ufff… No zmazaný jak čuňata jsme za čerstva, aby to nestihlo voschnout pokračovali do „Velké srbské“, odzadu „maminko“, že… To je většinou bez pláča, např ne skalní města – Hřensko, Adršpach, asi již i Prachovské a podobné atrakce.
Tedy Velká srbská odzadu.. Malý portálek, ale Marcel „Katrem“ prošel.. následuje sešup po plotně dolů a teď příjde ten vořech – proslavený „Kulotrh“ v profilu ledviny s hrbolkem na spod. ..No do třetice to Marcelovi nevyšlo, asi přes zimu moc papal, éé žral a málo skotačil + shrnuté montérky (chce to jednodílné fáračky) + nalezení více na prostředek a finíto, „totální zácpa“ a ten dobrák za mnou se mě romelky snažil zapalovat svíčkou?! A babo raď! Za mnou zbytek mančaftu již hučel jak přeplněný čmeláčí hnízdo, volej nebyl, no tak jsem aspoň rozepnul montérky a v bojových trenclích se pchal dál, bylo to horší jak porod kleštěma a celý měsíc jsem si nesednul, no hlavně, že mám dvě zdravé a chytré děti (narozené cca 10 let po zážitku s Kulotrhem, he), asi se to nějak časem spravilo? Od té doby lozil Marcel do Velké srbské na Chlumu jen skrz mříže na podestě – base etáž a po žebříčku rovnou do „Zřícených dómů“, kde jen tak mimochodem bez pořádného světla mezi několikatunovými balvany – orientace nic moc… No aspoň ty „měkký“ nechoděj strašit dále do hlubin Velké srbské. Její celková délka je cca 800 – 1000 m, záleží kam se kdo „propchá“, že?
Ať žijí „Trogloidní čuňata“… Řekněte mi, přátelé, kdo by neměl rád „ďůre“ a jejich tajemství!?
Zdař bůh, é vůch… Jeskynní medvěd Marcel od Zvonu, též Ogden
