Trek okolo Mt. Elgon, vyhaslé sopky na hranicích Keni a Ugandy

Mt. Elgon leží blízko rovníku severně od Viktoriina jezera a jedná se o největší a nejstarší osamocený vulkán ve východní Africe. V oblasti národního parku se nacházejí také známé solné jeskyně a či oblasti na pozorování slonů. Mým cílem byl pohodový třídenní trek v oblasti a hlavně odpočinek.

Cestování na vlastní pěst

Před tímto výletem jsem se rozdělil se svými spolucestujícími a do národního parku Mt. Elgon jsem vyrazil na vlastní pěst. Asi jsem si úplně neuvědomoval, o jak velké riziko se jedná, což mi došlo až během výletu. Ke vstupní bráně do parku jsem dorazil na taximotorce okolo deváté hodiny ráno a začal jsem se shánět po takové maličkosti jakou je mapa. Za asi sto korun jsem si koupil mapu a na otázku jestli si chci najmout průvodce, jsem sebejistě řekl: „NE!“.

Podle mapy (vzdálenost na mapě a měřítko) jsem odhadl vzdálenost k vrcholu Koitobos (4 222 m) na necelých 30 km. O to více mě překvapila cedulka Koitobos 42 km po asi hodině chůze. Celkově lze říct, že jsem si tu mapu ani nemusel kupovat, protože s terénem vůbec neseděla a posledních asi 10 km už ani nebyla značená cestička. Přesto jsem se cítil bezpečněji s mapou v horní kapse mé krosny.

Opice, zebry, sloni a nekonečná cesta

V nižších oblastech kolem mě stále pobíhali paviáni a zebry a z dálky jsem slyšel slony a viděl všudypřítomné sloní exkrementy o velikosti malého batůžku. Jak jsem postupně stoupal výš, na vegetaci bohatý les se měnil na holé kopečky. Přestože jsem se pohyboval ve výšce okolo 3 500 m, měl jsem pocit, že jsem stále v Jeseníkách.

Během prvního dne jsem prakticky celou dobu jen stoupal, a protože bylo mírně pod mraky, tak jsem tížené vrcholy hledal v dálce marně. Když jsem se potřeboval dostat na druhou stranu asi 300 metrů hlubokého údolí, tak jsem špatně došlápl na kořen a už jsem se i s krosnou kutálel dolů. Když jsem se po několika metrech zastavil o křoví a zjistil, že kromě několika odřenin nemám nic zlomené, tak jsem si konečně uvědomil, jak jsem nehorázně podcenil situaci a fakt, že jsem se vydal sám do hor, byla úplná školácká chyba!

První nocování uprostřed divočiny

Po necelých deseti hodinách chůze stále do kopce a ujištění se, že vrchol již dneska neuvidím, jsem si začal hledat místo k přespání. V batohu jsem měl malý stan pro jednu osobu, takže jsem si vyhlídl pěknou plošinku na hřebenu v závětří menší skalky a začal jsem stavět.

Vzhledem k tomu, že všude kolem mě, byla jen mlha, takže jsem prakticky nevěděl, kde jsem a po celém dni jsem byl unavený, vzchopil jsem se jen na těstoviny s fazolemi a česnekem a šel jsem spát. Podle mapy jsem si spočítal, že nocuji někde pod hranicí 4 000 m a musím uznat, že tam byla fakt zima.

Nedosažitelný vrchol a solné jeskyně

Když jsem se ráno probudil a mraky zmizely, tak jsem mohl vidět, že jsem stanoval na dohled vrcholu, který se tyčil asi 3 km severně od místa, kde jsem usnul. Mt. Elgon má pět hlavní vrcholů, které leží v Keni a Ugandě. Nejvyššími jsou Wagagai (4 321 m) v Ugandě a Sudek (4 302 m) v Keni. Další vrcholy jsou Koitobos (4 222m) Mubiyi (4 211 m) a Masaba (4 161 m). Mým plánem bylo vystoupit na Koitobos, to jsem však ještě nevěděl, jak bláznivý nápad to byl.

Když jsem dorazil k úpatí čedičového masivu, uvědomil jsem si, že bez znalosti terénu se na vrchol nikdy nedostanu. Přestože jsem se skoro dvě hodiny snažil najít cestu k vrcholu, vždy jsem narazil na kolmou stěnu, či propast. Mé trápení jsem ukončil s vědomím, že ne každý vrchol je pro mě a rozhodl se pokračovat k solným jeskyním.

Dvě nejznámější jeskyně v parku jsou Kitum a Mackingenny. Jeskyně Kitum je přes 60 metrů široká a sahá do délky až 200 metrů. Na druhou stranu Mackingenny uchvátí monumentálním vstupem s vodopádem. Za zmínku jistě stojí i čedičový výchoz Endebess Bluff 2563 m, který poskytuje luxusní místo na výhled po velké části parku.

Druhá noc a cesta k bráně

Druhou noc jsem se rozhodl strávit již jen několik kilometrů od vstupní brány, abych stihl opustit park nejpozději 48 hodin po vstupu a nemusel si kupovat vstupné na další den. Stan jsem postavil na polní cestě pod stromy, kde se proháněly desítky opic. Jako předchozí večer jsem uvařil zbytek těstovin s fazolemi a usnul.

Ráno jsem se ještě chvíli kochal opicemi, které mi poskakovaly nad hlavou a pak rychle zamířil k hlavní bráně. Přestože jsem podcenil přípravu, tak se mi výlet naštěstí podařil a bez problémů jsem se dostal domů do Nairobi.

Mt. Elgon leží blízko rovníku severně od Viktoriina jezera a jedná se o největší a nejstarší osamocený vulkán ve východní Africe. V oblasti národního parku se nacházejí také známé solné jeskyně a či oblasti na pozorování slonů. Mým cílem byl pohodový třídenní trek v oblasti a hlavně odpočinek.

Cestování na vlastní pěst

Před tímto výletem jsem se rozdělil se svými spolucestujícími a do národního parku Mt. Elgon jsem vyrazil na vlastní pěst. Asi jsem si úplně neuvědomoval, o jak velké riziko se jedná, což mi došlo až během výletu. Ke vstupní bráně do parku jsem dorazil na taximotorce okolo deváté hodiny ráno a začal jsem se shánět po takové maličkosti jakou je mapa. Za asi sto korun jsem si koupil mapu a na otázku jestli si chci najmout průvodce, jsem sebejistě řekl: „NE!“.

Podle mapy (vzdálenost na mapě a měřítko) jsem odhadl vzdálenost k vrcholu Koitobos (4 222 m) na necelých 30 km. O to více mě překvapila cedulka Koitobos 42 km po asi hodině chůze. Celkově lze říct, že jsem si tu mapu ani nemusel kupovat, protože s terénem vůbec neseděla a posledních asi 10 km už ani nebyla značená cestička. Přesto jsem se cítil bezpečněji s mapou v horní kapse mé krosny.

Opice, zebry, sloni a nekonečná cesta

V nižších oblastech kolem mě stále pobíhali paviáni a zebry a z dálky jsem slyšel slony a viděl všudypřítomné sloní exkrementy o velikosti malého batůžku. Jak jsem postupně stoupal výš, na vegetaci bohatý les se měnil na holé kopečky. Přestože jsem se pohyboval ve výšce okolo 3 500 m, měl jsem pocit, že jsem stále v Jeseníkách.

Během prvního dne jsem prakticky celou dobu jen stoupal, a protože bylo mírně pod mraky, tak jsem tížené vrcholy hledal v dálce marně. Když jsem se potřeboval dostat na druhou stranu asi 300 metrů hlubokého údolí, tak jsem špatně došlápl na kořen a už jsem se i s krosnou kutálel dolů. Když jsem se po několika metrech zastavil o křoví a zjistil, že kromě několika odřenin nemám nic zlomené, tak jsem si konečně uvědomil, jak jsem nehorázně podcenil situaci a fakt, že jsem se vydal sám do hor, byla úplná školácká chyba!

První nocování uprostřed divočiny

Po necelých deseti hodinách chůze stále do kopce a ujištění se, že vrchol již dneska neuvidím, jsem si začal hledat místo k přespání. V batohu jsem měl malý stan pro jednu osobu, takže jsem si vyhlídl pěknou plošinku na hřebenu v závětří menší skalky a začal jsem stavět.

Vzhledem k tomu, že všude kolem mě, byla jen mlha, takže jsem prakticky nevěděl, kde jsem a po celém dni jsem byl unavený, vzchopil jsem se jen na těstoviny s fazolemi a česnekem a šel jsem spát. Podle mapy jsem si spočítal, že nocuji někde pod hranicí 4 000 m a musím uznat, že tam byla fakt zima.

Nedosažitelný vrchol a solné jeskyně

Když jsem se ráno probudil a mraky zmizely, tak jsem mohl vidět, že jsem stanoval na dohled vrcholu, který se tyčil asi 3 km severně od místa, kde jsem usnul. Mt. Elgon má pět hlavní vrcholů, které leží v Keni a Ugandě. Nejvyššími jsou Wagagai (4 321 m) v Ugandě a Sudek (4 302 m) v Keni. Další vrcholy jsou Koitobos (4 222m) Mubiyi (4 211 m) a Masaba (4 161 m). Mým plánem bylo vystoupit na Koitobos, to jsem však ještě nevěděl, jak bláznivý nápad to byl.

Když jsem dorazil k úpatí čedičového masivu, uvědomil jsem si, že bez znalosti terénu se na vrchol nikdy nedostanu. Přestože jsem se skoro dvě hodiny snažil najít cestu k vrcholu, vždy jsem narazil na kolmou stěnu, či propast. Mé trápení jsem ukončil s vědomím, že ne každý vrchol je pro mě a rozhodl se pokračovat k solným jeskyním.

Dvě nejznámější jeskyně v parku jsou Kitum a Mackingenny. Jeskyně Kitum je přes 60 metrů široká a sahá do délky až 200 metrů. Na druhou stranu Mackingenny uchvátí monumentálním vstupem s vodopádem. Za zmínku jistě stojí i čedičový výchoz Endebess Bluff 2563 m, který poskytuje luxusní místo na výhled po velké části parku.

Druhá noc a cesta k bráně

Druhou noc jsem se rozhodl strávit již jen několik kilometrů od vstupní brány, abych stihl opustit park nejpozději 48 hodin po vstupu a nemusel si kupovat vstupné na další den. Stan jsem postavil na polní cestě pod stromy, kde se proháněly desítky opic. Jako předchozí večer jsem uvařil zbytek těstovin s fazolemi a usnul.

Ráno jsem se ještě chvíli kochal opicemi, které mi poskakovaly nad hlavou a pak rychle zamířil k hlavní bráně. Přestože jsem podcenil přípravu, tak se mi výlet naštěstí podařil a bez problémů jsem se dostal domů do Nairobi.