Jídlo na cestách
Sýrařem v rakouském Vorarlbersku
Jestliže máte rádi hory a dobré jídlo, ve Vorarlbersku,
nejzápadnější spolkové země Rakouska, se vám nemůže nelíbit. Během
pár dní, které jsem tu strávila, jsem si užila nejen krásné výhledy na
Alpy, ale také zjistila a vyzkoušela, jak si vyrobit sýr.
Jestliže máte rádi hory a dobré jídlo, ve Vorarlbersku, nejzápadnější spolkové země Rakouska, se vám nemůže nelíbit. Během pár dní, které jsem tu strávila, jsem si užila nejen krásné výhledy na Alpy, ale také zjistila a vyzkoušela, jak si vyrobit sýr.
Do tajů sýrového tajemství jsem „vplula“ v podniku Käsehaus Montafon, který se nachází ve zhruba čtyřtisícovém městečku Schruns, jenž leží hned u hranic se Švýcarskem ve známé lyžařské oblasti Montafon. Před pár lety zde otevřeli sýrařskou školu, ve které si za 39 euro vyrobíte vlastní sýr, vychutnáte oběd nebo večeři, a také se o lahůdkách z mléka dozvíte řadu zajímavostí.
Tak například už vím, že Bergkäse je tvrdý druh sýra, který se prodává v různých stádiích svého zrání. Skladuje se dva až tři roky, přičemž čím je starší, tím je suší a pak chutná podobně jako parmazán. Vyráběn je z bezsilážového mléka, což znamená, že krávy žerou jen čerstvou trávu. Další lahůdkou, kterou ve Vorarlbersku běžně dostanete, je také SuraKees neboli kyselý sýr. Ten zraje zhruba 10 měsíců a to zvenku dovnitř, tudíž je uprostřed tvarohový. Je oblíbený především u sportovců, protože má pouze 2 % tuku.
Sýr a zástěra jako suvenýr
Dost už ale bylo teorie, hurá do praxe. V sýrařské škole jsem si během dvou hodin vyrobila ještě jiný druh sýra – měkký Frischkäse, tedy čerstvý sýr. Musím říct, že potom, co jsem oblékla bílou zástěru a uviděla všechna ta udělátka vyskládaná na stole, říkala jsem si, jaká bude výroba sýra věda, ale nakonec to zase nic tak složitého nebylo. Nejprve jsme zahřála 2 litry čerstvě nadojeného plnotučného mléka na teplotu od 32 °C do 35 °C. Pak jsem přidala bakterie mléčného kvašení. Jde o takzvanou LAB kulturu, která se vyrábí z žaludků mladých telat, která pila jen mléko a nežrala ještě trávu. Je pravda, že po této informaci mě chuť na sýr trochu přešla, ale naštěstí následovala půlhodinová pauza potřebná pro zhoustnutí mléka, takže jsem se z toho při pití dobrého rakouského vína dostala.
Hmotu, která připomínala puding, jsem potom rozkrájela dlouhým nožem na malé kostičky (čím jsou kousky menší, tím je sýr tvrdší) a zahřála na 40 °C. Pak už zbývalo jen odlít žlutou vodu – syrovátku (tam se používá při výrobě kosmetiky) – a sýr byl na světě. Respektive jak chutná, jsem ale zjistila asi až po čtyřech dnech, protože tento typ sýru je potřeba nechat uzrát. A ještě zajímavost na konec – z 2 litrů mléka vzniklo 150 g sýru, který obsahoval 40 % tuku. Takže nic dietního, ale chutnal skvěle.
Pálenka od kněze
K sýru se podává víno a také místní pálenky. Jedním z místních známých výrobců lahodného moku je dvaasedmdesátiletý farář Josef Egle.
Vitální muž přezdívaný Joe žije v sousedním městečku Gaschurn a ročně vyrobí kolem tisíce litrů nejrůznějších šnapsů, třeba z kořene hořce nebo šišek borovice limby. Jak sám říká, snaží se lidem starat nejenom o duše ale i o jejich těla.
Sýrová degustace
Při degustaci sýra se ochutnává od toho nejjemnějšího po nejvýraznější, a čím je sýr aromatičtější, tím se k tomu pijí sladší vína nebo nápoje. Nepřikusuje se chléb, ale hruška, která má zvláštní aroma a neutralizuje ústa.
Jídlo na cestách
Koření je kořením cestování
…a dovez mi nějaké koření! bývá častá věta na
rozloučenou, když někam odjíždím. Vzhledem k tomu, o jaké
destinace se jedná, většinou tím myslí nějaké pekelně pálivé čili,
kari a ty sofistikovanější požadavky jsou pak na kardamom nebo třeba
šafrán.
„…a dovez mi nějaké koření!“ bývá častá věta na rozloučenou, když někam odjíždím. Vzhledem k tomu, o jaké destinace se jedná, většinou tím myslí nějaké pekelně pálivé čili, kari a ty sofistikovanější požadavky jsou pak na kardamom nebo třeba šafrán.
Cestování s kořením je spjaté odjakživa, karavany a lodě naložené kořením brázdily svět několik století před Kristem. Nejčastější trasy jsou známé jako Kadidlová a Hedvábná stezka. No a nejen díky požadavkům mých kamarádů, mám i já pár zážitků s kořením na cestách a z cest.
Venezuelské ají
Ají je v Latinské Americe pojem. Jedná se o původně peruánskou pálivou omáčku, která slouží jako univerzální příloha k většině jídel. Region od regionu, a možná i rodina od rodiny, se ají liší recepturou, konzistencí, chutí i stupněm pálivosti. Nejčastěji se skládá z rajčatové omáčky, koriandru, papriček, cibule a vody.
Je to už fakt hodně roků, když jsem byl poprvé ve Venezuele, to byl ještě Hugo Chávez plný síly a začínal budovat svůj ráj na zemi. První pořádná restaurace po několika dnech trmácení horkými nebo naopak ledově vychlazenými autobusy. Objednávka, klasicky, kuře s rýží. A otázka, chcete k tomu ají? Claro, zní naše odpověď, aniž tušíme, co to je. Vrchní se rychle otočí a na stůl položí misku, s tmavě hnědou kaší, ve které je zapíchnutá lžička velikosti poloviční, než kávová.
Nabírám hmotu a rovnou míchám do rýže. Pak předávám kamarádovi. Ten nabere jen na špičku, přibližně pikomilimetr krychlový, ochutná a říká: „Sis tam dal celou lžičku? Seš hrdina!“
Zbytek večeře si moc nepamatuji, jen to, že jsem to dojedl, měl totálně propocené tričko, škytavku a jazyk, který jsem necítil.
To bylo moje první ají. Postupně jsem se naučil dávkovat mnohem více defenzivím způsobem, objevil i pár chuťově velmi dobrých variant, hlavně z domácích podmínek, ale i tak má pro mne ají využití hlavně jako maskování nepříliš chutného jídla.
Marocké trhy
Perfektní vizuální prezentaci koření jsem viděl na jakémkoliv trhu v Maroku. Na různobarevné koření vysypané do úžasných pyramid, vyhlazenějších než tvář televizní rosničky, narazí člověk na každém kroku. Neodolal jsem a pár vzorků jsem nakoupil. Čím míň jsem rozuměl, co mi prodavač říká, tím větší exotiku jsem si myslel, že kupuju.
Doma se z toho ukázaly být druhy jako je paprika červená, méně červená, více červená. Jako dárky teda žádný rajc. Nejvíc jsme používali přivezené čili, bylo silné, bylo dobré, a kdyby se ve skleničce, ve které jsme to skladovali, nevylíhla kolonie cizokrajně vypadajících broučků, používali bychom snad dodnes. Kolonie broučků to mimochodem dotáhla do druhé generace, pak už asi bylo čili moc i na ně a vyhynuli.
Dneska už není nutné pro dobré čili kupovat velbloudy a brát několika měsíční dovolenou. Existuje spousta fajn obchodů, my rádi třeba Rojikovo koření.
Indické kari ze Srí Lanky
Věděli jste, že Kari původně vůbec není koření, ale druh pokrmu? A že koření, které se k přípravě těchto pokrmu používá, takto začali nazývat až Britové, během koloniální epochy v Indii? Věděli jste se, že kari se míchá třeba i z dvaceti druhů koření?
Já tohle všechno nevěděl. Myslel jsem si, že kari je prostě nažloutlý prášek, který nechybí v žádné české kuchyni a že to určitě bude dobrý dárek z cest. Objev, že kari je typ pokrmu, dost často výtečného, pokaždé trochu jiného, mě šokoval. Takže namísto koření kari jsme si dovezli hromadu inspirace a obohatili náš domácí jídelníček.
Jídlo na cestách
Chutně a levně v Budapešti
Maďarská kuchyně je po celé Evropě známá širokým využitím papriky
a svým exotickým nádechem. Bohužel, ani Maďarsku se kulinární globalizace
nevyhnula a najít zde pravé maďarské jídlo není vůbec jednoduché.
Maďarská kuchyně je po celé Evropě známá širokým využitím papriky a svým exotickým nádechem. Některá jídla, jejichž kořeny se nacházejí v maďarské kulinární kultuře, jsou oblíbená i u nás. Pokud se však nevydáte do země jejich původu budete se muset spokojit pouze s jejich různě povedenými napodobeninami. Bohužel, ani Maďarsku se kulinární globalizace nevyhnula a najít zde pravé maďarské jídlo není vůbec jednoduché. Z jedné strany jsou v Maďarsku populární zahraniční sítě s rychlým občerstvením, z druhé si typický Maďar k obědu dá něco jednoduchého, třeba řízek s rýží. V celém Maďarsku samozřejmě najdete mnoho restaurací orientovaných na turisty nabízejících „ungarische gulasch”, ale nejedná se o úplně nejvhodnější místa pro ochutnání maďarských specialit.
Kam se tedy během pobytu v Budapešti vydat abyste si z něj přivezli ty nejlepší kulinární vzpomínky? Snad pomůže tento článek. Je rozdělen na dvě části. První je věnována restauracím a jídelnám s typickými maďarskými pokrmy. Ve druhé naleznete vybrané podniky nabízející nejlepší světové pokrmy. Ve všech zmíněných místech se dobře najíte doslova za pár korun.
Frici Papa
Už delší dobu v této restauraci, umístěné přímo v centru Budapešti, tvoří většinu hostů zahraniční turisté. Není se však čemu divit – toto místo se právem dostalo jako tip do kategorie „budget” v mnoha turistických průvodcích. Hlavním důvodem je možnost vyzkoušet zde za nízký obnos typická maďarská jídla. Místo svou atmosférou připomíná levnou jídelnu, najdete zde však číšníky. Ceny hlavního chodu zde nepřesahují 1000 forintů (méně než 100 korun) a přitom jsou porce opravdu velké. Obzvláště doporučuji vyzkoušet pörkölt (to, co u nás známe pod pojmem guláš) vařený na červeném víně a tvarohový dezert túrógombóc, který stojí jen 450 forintů. Adresa: VII obvod, Király utca 55. www.fricipapa.hu
Kádár Étkezde
Retro-bufet se stoly potaženými umělohmotnými ubrusy a sodovkou ze sifonu. V minulosti bylo takových míst v Budapešti víc, v poslední době však rychle mizí. Nikde nedostanete lepší maďarské domácí jídlo než tady. I zde jsou ceny velice atraktivní, atmosféra jako doma. Výběr je sice malý, díky tomu je však vše vždy čerstvé. Problémem může být jen otevírací doba – v Kádár Étkezde je otevřeno jen v době oběda, tj. od 11:30 do 15:30. Adresa: VII obvod, Klauzál tér 9
Grinzingi
Čas se zde zastavil asi před dvaceti lety. A v tom spočívá kouzlo tohoto podniku. Místo trochu připomíná lahůdky v socialistické době u nás. Dřevěné obložení na stěnách, chladnička s chlebíčky a obsluha oblečená do bílých zástěr. Nemají zde sice moc co nosit, v jídelním lístku najdete jen několik druhů chlebíčků, chleba se sádlem (190 forintů), párky, karbanátky (380 forintů) nebo pagáče (slané maďarské pečivo)… Sem se však nechodí kvůli jídlu, ale dát si levné a celkem dobré víno. Nabízené pokrmy se k němu velice dobře hodí. Litr vína zde stojí 1300–1400 forintů. Přicházejí sem štamgasti, studenti sousedních univerzit a někdy se zde objeví i několik turistů. Adresa: V obvod, Veres Pálné utca 10 www.grinzingi.hu
Jégbufe
Aneb „ledový bufet”. Nebudeme přehánět když řekneme, že se jedná o kultovní místo. Tento bufet funguje již od roku 1952 a nabízí hlavně sladkosti, chlebíčky a kávu. Specialitou podniku jsou prokládané vafle, jediné svého druhu v Budapešti. Vše samozřejmě za přístupnou cenu. Nejedná se o exkluzivní kavárnu, spíše jeji verzi pro pracujíci lid. Lidé sem chodí dát si rychlou kávu, zákusek nebo chlebíček. Pořád zde funguje starý systém objednávek podle kterého si nejdříve objednáte a obdržíte lístek, který předložíte u pokladny, zaplatíte a až pak se vydáte k pultu, kde vám vše co jste si objednali vydají. Zdá se to sice komplikované, ale stojí to za to. Nejlépe je objednat si kousek klasického Dobošova dortu (s čokoládovo-máslovým krémem a karamelovou polevou) a kávu a posadit se na barové židli u okna s výhledem na rušné náměstí Ferenciek Tere (Františkánské náměstí ). Adresa: V obvod, Ferenciek Tere 10
Kam se vydat pokud chci zkusit i jídla z jiných částí světa?
Hummus bar
Pro vegetariány, ale nejen pro ně. Ve městě najdete těchto barů s rychlým občerstvením nabízejících speciality z Blízkého východu hned několik. Nabízejí, kromě jiných specialit, skvělý hummus a falafel. Výborné plněné pity zde dostanete již od 600 forintů. Adresa: například Alkotmány utca 20 v 5. obvodu www. hummusbar.hu
Pad Thai Wokbar
Nejlepší thajská kuchyně ve městě. Pokrmy jsou připravovány přímo před vašima očima. Sympatický, moderní design a rozumné ceny v samotném centru města. Sami si můžete vybrat, které ingredience mají být použity pro přípravu vašeho jídla. Klasické Pad Thai zde stojí asi 1500 forintů a zaručeně vás nasytí. Adresa: V obvod, Október 6 utca 4
Szeraj
Bezpečně nejlepší „turek” ve městě. Neuvěřitelně široký výběr jídel tureckého a čínského původu (od předkrmů, kebabů a grilovaného masa až po neuvěřitelně sladké turecké pamlsky). Pořád je zde hodně lidí, ale místa je uvnitř tolik, že není nutné čekat na volné místo k sezení. Kebab na talíři zde dostanete asi za 1300 forintů. Adresa: V obvod, Szent István körút 13
Článek vznikl ve spolupráci s rezervačním portálem Agoda.com, nabízejícím široký výběr ubytování v nejlepších hotelech v Budapešti i po celém světě.
Jídlo na cestách
Polopenze nebo all inclusive?
Také je vhodné znát místní zvyky a kulturu. Například v levných
asijských zemích (např. Thajsko a Vietnam) AI skoro nenajdete. Všude je
mnoho restaurací, stánků a dalších možností dobrého jídla, že vázat
klienty hotelů pouze na hotelové restaurace je nepraktické a skoro
nemožné.
Polopenze nebo all inclusive? Toto je otázku, kterou je dobré zvážit již při koupi zájezdu nebo přímo při jejím výběru. Ne vždy je dobré investovat do all inclusive. Jak je to možné? Proč jsou země, které tuto pohodlnou variantu vůbec nenabízí?
Rozsah all inclusive neboli AI je různý, každý resort či hotel má přesný popis služeb, které do AI spadají. Minimálně jde o tři jídla během dne – snídaně, oběd a večeře. Často obohacené o svačiny či čaje o páté. Hlavním, co však láká, je neomezená konzumace nealkoholických nápojů a často i místními lehčími alkoholickými nápoji (pivo, víno, místní lihoviny). Zpravidla do all inclusive nespadá tvrdý alkohol včetně luxusních značek vín. Dále v balíčkách AI můžete nalézt různé sportovní aktivity či výlety resortu. Proto při koupi dovolené je vhodné se informovat, co přesně do balíčku patří.
Také je vhodné znát místní zvyky a kulturu. Například v levných asijských zemích (např. Thajsko a Vietnam) AI skoro nenajdete. Všude je mnoho restaurací, stánků a dalších možností dobrého jídla, že vázat klienty hotelů pouze na hotelové restaurace je nepraktické a skoro nemožné. Zájezdy do Asie jsou proto vesměs pouze se snídaní. Další jídlo je dostupné všude kolem. Nemusíte se bát vyjet na výlet a obávat se, že zmeškáte večeři či oběd.
Určitě je však vhodné zvažovat upřednostnění AI před polopenzí na ostrovech, kam se vše dováží a nic se nepěstuje. Takovými ostrovy jsou jednoznačně Maledivy. Jde o malinké ostrůvky, které do hodiny obejdete. Jeden ostrůvek rovná se pouze jeden rezort. Tady jste odkázáni pouze a pouze na restaurace v resortu. Možnost odjet na celý den na výlet je omezená. Navíc cenu nápojů ovlivňuje prohibice, která však neplatí v turistických resortech, dále je alkohol zatížen vysokou daní. To znamená nejen dovoz, přirážky resortů, ale i daně významně ovlivňují vysokou cenu na baru. Zde jednoznačně platí, pokud si chcete dopřát láhev vína k večeři a neomezovat se během dne, pak volte AI. To však neplatí u nejluxusnějších resortů a hotelů nejen na Maledivách – tady se předpokládá, že hosté mají na to, si vybrat co chtějí a nebudou mít problém si exkluzivní služby i zaplatit.
V Karibiku hledejte AI. Resorty i klientela jsou na to zvyklí. To samé platí na luxusních zaoceánských lodích či ve vybraných exkluzivních vlacích.
Na Mauriciu, Seychelách či Réunionu uvažujte, zda all inclusive je pro Vás vhodné. Pokud nepatříte k těm, co celou dovolenou leží na lehátku či tráví čas u baru, ale spíše chcete poznávat a budete aktivní, pak zvažujte jiné varianty. Chystáte-li se na minimálně dva celodenní výlety, v tuto chvíli AI nemusí být pro Vás to nejekonomičtější. V tomto případě je vhodné zvolit pouze polopenzi a nápoje si dle potřeby dokoupit.
Článek byl připraven ve spolupráci s DOVOLENÁ SNŮ.