Milí čtenáři, vítám vás mezi řádky miniseriálu o větších a známých poutních místech po České republice.
Na poutní místa putují nejen věřící, aby pobyli v tichu, klidu s Kristem, s láskou Boží a dospěli tak k duchovní obnově a posílení víry v život věčný a ve spásu, ale také ateisté, kteří milují architekturu, staré časy a potřebují se na chvíli zastavit, zamyslet se nad sebou, nad svými vztahy k životu, k lidem, ke svým nejbližším. Lidé, kterým srdce překypuje láskou, kterou nemají komu dát, lidé osamělí, unavení, na prahu duševního vyčerpání a nechuti k dalším zítřkům stejně jako mladí plní elánu, optimismu a víry, kteří se zde dokážou nabít další silou a užít si nejen ticho a noblesu kostelů, ale i krásnou přírodu kolem každého z nich. Mnohá místa posilují svou energií.
Někdo zde cítí Boží přítomnost, jiný jen pospolitost nebo sounáležitost a kdo nenajde nic z duchovní obnovy, najde alespoň krásná místa, která jsou zde po staletí a každé z nich žije svým vlastním životem a čeká na lidskou přítomnost.
Prvním naším zastavením bude středočeský kraj, 60 km jihozápadně od Prahy, kde leží nad městem Příbramí jedno z nejvýznamnějších a nejkrásnějších mariánských poutních míst ve střední Evropě.
Svatá Hora u města Příbram
Za Pannou Marií Svatohorskou sem na Svatou Horu u Příbrami přichází každý rok na tisíce poutníků z mnoha míst Čech i ze zahraničí.
Většina poutních míst v Čechách i na Moravě se nachází na kopcích, na jejich vrcholcích, nejinak je tomu i tady. Můžete využít dvě velká parkoviště, jedno pod Svatou Horou v Balbínově ulici, odkud pak vystoupáte k poutnímu místu zvolna po silnici asi 200 metrů, druhé je ideální pro zdravé a silné poutníky, kteří se chtějí vrátit do dob minulých a vyjít si na kopec po vlastní ose. Mohou k tomu využít Svatohorských schodů, po kterých vystoupají od centra města – parkoviště na náměstí T. G. Masaryka, u kostela svatého Jakuba, rovnou do areálu Svaté hory nebo do její přilehlé rozsáhlé zahrady. Je to jak sama cesta do nebe, schodů je zde opravdu značné množství. Pokud se vám v průběhu výstupu bude zdát, že cesta je příliš náročná, pak vězte, že po těch samých schodech v minulosti poutníci stoupali často po kolenou. Je dobré si předem na webových stránkách zjistit, zda jsou otevřené.
Svatá Hora je pro návštěvníky otevřena od pondělí do soboty od 6.30 do 18.00 hodin a v neděli od 6.30 do 16.45 hodin. Na webových stránkách Svaté Hory najdete také rozpis pravidelných bohoslužeb i informace o vícejazyčných organizovaných prohlídkách s průvodcem a podrobnosti o provozu v zimě.
Ambity i barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie Svatohorské si ale můžete projít sami, případně nakoupit upomínkové předměty u stánkařů, ale i v obchůdku v ambitu, kde se nabízejí krásné knížky, křížky, růžence, pohlednice a další drobné upomínkové předměty. U stánkařů mě zaujaly nádherné prastaré motivy hrníčků se Svatou Horou, ale i motivy drobných modrých pomněnek. Přesně takové hrníčky mívaly naše babičky a voníval z nich mátový, šípkový, lipový nebo pampeliškový čaj s medem (z roztlučených sušených šípků, žádné aromatizované a barvené pytlíčky, ale pravá vůně sušených šípků nebo bylinek.) A člověk si pak i v zimě a na podzim vzpomněl, kdy a kde a s kým bylinky trhal a sušil a jaké vzpomínky se k výletům vázaly. Tichý úsměv na rtech.
Exercicie – únik z reality všedního dne
Sto padesát metrů od poutního areálu se nachází Exerciční dům, kde je možné se ubytovat. Dům má kapacitu 76 míst a pořádají se zde pravidelná duchovní cvičení jak pro budoucí kněze, tak příležitostně i pro každého zájemce. Každé duchovní cvičení znamená duchovní obnovu jednotlivce v rámci skupiny lidí. Jde především o přednášky na určitá témata podle zaměření duchovního cvičení, o duchovní spočinutí v tichu a v modlitbě jak ve společné, tak v modlitbě vlastní, kdy v mlčení se člověk dotýká svých nejhlubších citů, svého samého já. Kurzy završí společné bohoslužby, společná zpytování a rozjímání, společná posezení. Člověk tady pozná nové lidi, nové osudy a životní příběhy.
Pěti denních exercicií jsem se právě tady zúčastnila v loňském roce. Šlo nejen o pobyt v klidu a tichu kostela a přilehlých zahrad, plných starých vzrostlých stromů, pod nimiž byly lavičky a rozsáhlé travnaté plochy, kde se krásně četla duchovní literatura, ale o vskutku duchovní obnovu, kdy do člověka vstoupí sama láska, potřeba pomáhat bližním, podělit se o svou energii, rozdávat úsměv a odjíždět s předsevzetím žít méně sobecky a více čistě, průhledně jako dítě, které dává svou dlaň všude tam, kde to je potřeba. Člověk odjede z každodenního stereotypu, z každodenních úvazků, ze stresu a únavy z velkoměsta a pracovních povinností a v rozjímání hledá věci, které naplňují smysl života, sounáležitost, lásku k bližním. Kurz dává optimálně sílu k různým odpuštěním a očištěním duše, která se může při určitých životních situacích cítit těžká jako kámen. Pomáhá vzlétnout a uvolnit se z pout každodenní přítomnosti stereotypu a únavy, mnohdy i z pocitů bezmoci, která občas každého z nás potká. A když se podaří dotknout se věčnosti, lásky a naděje, duše až euforicky létá volná jako pták. Ach ta předsevzetí.
Očištění vrací sebeúctu a naději, okolní příroda, staleté stromy, lány luk, květiny a motýli vrací do lůna Ráje stvoření a člověk pak lépe nese lidskost svého údělu. Vždyť právě pro ni a pro tuto cestu stojí za to žít.
„Adoptujte si píšťalu a darujte jí hlas. Na oplátku na sobě ponese navždy vaše jméno.“
Člověka často nadnáší umění, zejména hudba. Je to laskavý útěk z reality všedního dne a tady na Svaté Hoře je jedinečná příležitost rozeznít do roku 2015 varhany. Můžete pomoci adopcí jednotlivých píšťal rozeznít královský nástroj, který se nyní staví, více se dočtete opět na webových stránkách místa.
Ohromující barokní komplex na Svaté hoře
Kdo pojede na Svatou Hou pouze za architekturou, ohromí ho barokní komplex budovaný jezuity od 17. století dle konceptu, v němž ústřední svatyni obíhají ambity o rozměrech 80 krát 72 metrů se čtyřmi osmibokými kaplemi v rozích (Plzeňská, Pražská, Mníšecká a Březnická). Uvnitř tohoto komplexu stojí na vysoké kamenné terase původně gotický kostel Panny Marie. Kostel má čestný papežský titul „basilica minor“ a byl po přestavbě vysvěcen roku 1673. Na severní straně ambitů přiléhá k areálu klášter.
Od východu můžeme vstoupit do areálu. Projdeme okolo Mariánského sloupu, který je z roku 1661. Můžeme obdivovat východní křídlo ambitů, které je uprostřed prolomeno Pražským portálem z let 1702 až 5 s plastikami proroků a svatých králů od sochaře J. Brokoffa. Nad sloupovým portálem uprostřed je umístěna socha Panny Marie Svatohorské. Pochází z roku 1732 a jejím tvůrcem je K. I. Dienzenhofer. Uprostřed jižního křídla je kamenný Březnický portál z roku 1707. Zdobí ho sochy z dílny O. F. Quitainera.
Dotek světla skrze oltář z příbramského stříbra
Svým leskem Vás ohromí stříbrný tepaný hlavní oltář z let 1684–1775 vyrobený z příbramského stříbra. Perlou zde je lidová gotická soška Panny Marie Svatohorské, jejíž lem chodí lidé líbat a doufají, že vyplní jejich prosby a přání. Podle pověsti měl sošku vyřezat z hruškového dřeva sám arcibiskup Arnošt z Pardubic, v jehož majetku soška původně byla.
Madoně Svatohorské byla zasvěcena 34. Kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, která byla založena jezuity v letech 1674 – 1690. Zhruba sto metrů jižně od ambitů najdete pramen, studnu s kaplí. Místní klášter je součástí poutního komplexu. Původně byl rezidencí Jezuitů a dnes zde žije komunita Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele, Redemptoristé, kteří zde mají provincialát a starají se o duchovní správu místa i pár farností v okolí. Nezapomeňte se podívat do krápníkové kaple svaté Máří Magdalény a projít se kolem křížové cesty. Místo je čisté a velmi romantické. Naplňuje touhou být lepším člověkem.
