Pokud čas od času organizujete s kamarády výjezdy do přírody, tak pro vás mám skvělé doporučení na to, jak vyplnit čas mezi večerní nevázanou zábavou.
Druhý prodloužený víkend v květnu jsem se s partou dalších 16 lidí jela oddávat aktivnímu odpočinku na Šumavu. Cílem a startem pro naše výpravy byla pronajatá chaloupka ve vesničce Annín. Hlavní náplní měla být cyklistika. A samozřejmě i grilování s pivkem za doprovodu několika kytar. Už v průběhu prvního rána, ještě před startem cyklistů neznámo kam, vznikla myšlenka proměnit tři volné dny v zajímavý trojboj. Nakonec se tak i stalo a zdravé jádro, absolvovalo každý den jinou disciplínu, při které se nesoutěžilo a tak bylo pouze vítězů a nikoliv poražených.
- První disciplína: kombinovaná cyklistika
- Druhá disciplína: frekvenční pěší turistika
- Třetí disciplína: stíhací závod lodí
{{reklama()}}
Cyklistika
Cyklistická trasa měla nakonec za cíl Prášilské jezero. Původní verze byla dojet na Poledník. Vzhledem k tomu, že někteří se ze svých pyžámek dostali až těsně před polednem, a taky proto, že nás v Prášilech přepadl velký hlad, jsme celou trasu museli v průběhu přehodnotit.
Prášilské jezero je jedním z pěti českých šumavských ledovcových jezer. Leží na východním výběžku hory Poledník (1.315 m) ve výšce 1.080 m nad mořem asi 5 km jihovýchodně od obce Prášily a asi 10 km západojihozápadně od Srní. Naše trasa vedla z Annína přes Radešov, Malý Radkov, Malý Babylon, Prášily, Prášilské jezero a zpět přes Srní, Čeňkovu Pilu do Annína. Celkem najeto 53 km.
Pěší turistika
Pěší disciplína měla začít v 11,30 nástupem do autobusu v kempu Annín a odjezdem do Modravy. Na zastávce jsme se shromáždili a jedním okem zkontrolovali, jestli zjištěný autobus opravdu jede. A jel, jenže jenom v prázdninových měsících, což květen bohužel není! Je vidět, že v e-době zapomínáme kromě jiného i čtení jízdních řádů a dešifrování značek u odjezdů autobusů. Takže během chvilky došlo ke změně plánu pěší disciplíny a to tak, že místo odjezdu autobusem do Modravy, jsme naplánovali návrat pravidelnou linkou autobusu z Antýglu zpět do Annína. Tenhle autobus měl skutečně odjíždět v 16,38. Vyšli jsme tedy po silnici po červené značce z Annína směrem Čeňkova pila.
Cestou někteří z nás zatoužili dodat svým po večeru ochablým tělům energii v podobě dršťkové, pěti houskových nebo bramborových knedlíků s flákotou masa. Energii jsme tedy dobili na zahrádce hospůdky v Rejštejně. Hospodské zastavení znamenalo menší zpoždění v našem časovém harmonogramu a nebezpečí, že autobus z Antýglu odjede bez nás. Z Čeňkovy pily jsme nasadili značné tempo, což nám potvrdila i GPSka. Důvodem možná nebyl odjezd autobusu, ale pivo na Turnerově chatě. Jen stěží jsme při rychlosti 6 km za hodinu zvládali kochat se obrovskými balvany v korytě řeky Vydry. Turnerova chata byla ten slunečný den úplně plná a tak jsme odložili slibované pivečko až do kempu v Antýglu. Po krátké občerstvovací přestávce jsme se seřadili na zastávce a v 16,38 nastoupili do autobusu, který nás zavezl zpět do Annína s vyhlídkovou jízdou do Kašperských hor, kam pravidelná linka zajíždí. Celkem v nohou 18 km.
Třetí etapa trojboje
Vodácká etapa po středním úseku řeky Otavy byla domluvena z Radešova, kam nám kluci z Otava tour zavezli své lodě. Někdo se po bujarém večeru velmi těžko vzpamatovával a tak jsme se do Radešova trousili jako švábi na pivo.
V 11 jsme se nakonec seřadili na břehu u lodí a díky tomu, že na vodě nestaví policie a nenutí účastníky provozu k dechovým zkouškám, jsme se nebáli odstartovat naši plavbu. Vyrazilo 7 dvoučlených posádek, někdo zdatný a jiný méně zdatnější. Mokrý byl každý, někdo víc a někdo míň. Neutopil se nikdo, i když pár členů výpravy se o to pokoušelo. Po čtřech hodinách a jedné občerstvovačce v kempu Annín, jsme zakončili třetí etapu ve vodáckém táboře pod Sušicí.
Voda tekla, takže nebylo třeba vynakládat velkou sílu do pohonu lodí. Velkou část cesty bylo důležité sledovat cestu před sebou a odhadovat umístění kamenů v peřejích řeky Otavy. Cestou jsme překonali tři jezy a ještě dlouho po přiražení ke břehu vodáckého kempu za Sušicí, mi v uších znělo …aspoň potápěčem v hrnku se stát, chytit svoji vlnku s ní se prát, s krabičky mýdla mít vor a sjíždět vanu bez závor…. (Píseň skupiny Kryštov, Tak nějak málo tančím). Celkem v pažích 17 km.
Prohlédněte si autorčin blog věnovaný designu na www.tamatam.cz
Pokud čas od času organizujete s kamarády výjezdy do přírody, tak pro vás mám skvělé doporučení na to, jak vyplnit čas mezi večerní nevázanou zábavou.
Druhý prodloužený víkend v květnu jsem se s partou dalších 16 lidí jela oddávat aktivnímu odpočinku na Šumavu. Cílem a startem pro naše výpravy byla pronajatá chaloupka ve vesničce Annín. Hlavní náplní měla být cyklistika. A samozřejmě i grilování s pivkem za doprovodu několika kytar. Už v průběhu prvního rána, ještě před startem cyklistů neznámo kam, vznikla myšlenka proměnit tři volné dny v zajímavý trojboj. Nakonec se tak i stalo a zdravé jádro, absolvovalo každý den jinou disciplínu, při které se nesoutěžilo a tak bylo pouze vítězů a nikoliv poražených.
- První disciplína: kombinovaná cyklistika
- Druhá disciplína: frekvenční pěší turistika
- Třetí disciplína: stíhací závod lodí
{{reklama()}}
Cyklistika
Cyklistická trasa měla nakonec za cíl Prášilské jezero. Původní verze byla dojet na Poledník. Vzhledem k tomu, že někteří se ze svých pyžámek dostali až těsně před polednem, a taky proto, že nás v Prášilech přepadl velký hlad, jsme celou trasu museli v průběhu přehodnotit.
Prášilské jezero je jedním z pěti českých šumavských ledovcových jezer. Leží na východním výběžku hory Poledník (1.315 m) ve výšce 1.080 m nad mořem asi 5 km jihovýchodně od obce Prášily a asi 10 km západojihozápadně od Srní. Naše trasa vedla z Annína přes Radešov, Malý Radkov, Malý Babylon, Prášily, Prášilské jezero a zpět přes Srní, Čeňkovu Pilu do Annína. Celkem najeto 53 km.
Pěší turistika
Pěší disciplína měla začít v 11,30 nástupem do autobusu v kempu Annín a odjezdem do Modravy. Na zastávce jsme se shromáždili a jedním okem zkontrolovali, jestli zjištěný autobus opravdu jede. A jel, jenže jenom v prázdninových měsících, což květen bohužel není! Je vidět, že v e-době zapomínáme kromě jiného i čtení jízdních řádů a dešifrování značek u odjezdů autobusů. Takže během chvilky došlo ke změně plánu pěší disciplíny a to tak, že místo odjezdu autobusem do Modravy, jsme naplánovali návrat pravidelnou linkou autobusu z Antýglu zpět do Annína. Tenhle autobus měl skutečně odjíždět v 16,38. Vyšli jsme tedy po silnici po červené značce z Annína směrem Čeňkova pila.
Cestou někteří z nás zatoužili dodat svým po večeru ochablým tělům energii v podobě dršťkové, pěti houskových nebo bramborových knedlíků s flákotou masa. Energii jsme tedy dobili na zahrádce hospůdky v Rejštejně. Hospodské zastavení znamenalo menší zpoždění v našem časovém harmonogramu a nebezpečí, že autobus z Antýglu odjede bez nás. Z Čeňkovy pily jsme nasadili značné tempo, což nám potvrdila i GPSka. Důvodem možná nebyl odjezd autobusu, ale pivo na Turnerově chatě. Jen stěží jsme při rychlosti 6 km za hodinu zvládali kochat se obrovskými balvany v korytě řeky Vydry. Turnerova chata byla ten slunečný den úplně plná a tak jsme odložili slibované pivečko až do kempu v Antýglu. Po krátké občerstvovací přestávce jsme se seřadili na zastávce a v 16,38 nastoupili do autobusu, který nás zavezl zpět do Annína s vyhlídkovou jízdou do Kašperských hor, kam pravidelná linka zajíždí. Celkem v nohou 18 km.
Třetí etapa trojboje
Vodácká etapa po středním úseku řeky Otavy byla domluvena z Radešova, kam nám kluci z Otava tour zavezli své lodě. Někdo se po bujarém večeru velmi těžko vzpamatovával a tak jsme se do Radešova trousili jako švábi na pivo.
V 11 jsme se nakonec seřadili na břehu u lodí a díky tomu, že na vodě nestaví policie a nenutí účastníky provozu k dechovým zkouškám, jsme se nebáli odstartovat naši plavbu. Vyrazilo 7 dvoučlených posádek, někdo zdatný a jiný méně zdatnější. Mokrý byl každý, někdo víc a někdo míň. Neutopil se nikdo, i když pár členů výpravy se o to pokoušelo. Po čtřech hodinách a jedné občerstvovačce v kempu Annín, jsme zakončili třetí etapu ve vodáckém táboře pod Sušicí.
Voda tekla, takže nebylo třeba vynakládat velkou sílu do pohonu lodí. Velkou část cesty bylo důležité sledovat cestu před sebou a odhadovat umístění kamenů v peřejích řeky Otavy. Cestou jsme překonali tři jezy a ještě dlouho po přiražení ke břehu vodáckého kempu za Sušicí, mi v uších znělo …aspoň potápěčem v hrnku se stát, chytit svoji vlnku s ní se prát, s krabičky mýdla mít vor a sjíždět vanu bez závor…. (Píseň skupiny Kryštov, Tak nějak málo tančím). Celkem v pažích 17 km.
Prohlédněte si autorčin blog věnovaný designu na www.tamatam.cz
