Jeskyně a podzemí
Krubera-Voronja -2170 m, speleologická expedice do nejhlubší propasti světa IV.
Návrat potápačov o 23:00. Varíme a oslavujeme. Nový rekord sveta
–2170m je tu. Neskoro v noci sa darí spojiť s povrchom. Hore
sa prehnal uragán. Odniesol dva stany aj s vecami. Mráz –25C. Tí,
čo zostali hore, sú zalezený v kuchyni aby prežili a závidia tým pod
zemou.
15.01.2007 11:00 -Každé ráno nás budí telefónne spojenie s vyšším táborom alebo s povrchom. Je to super vec, veľa srandy ale hlavne to uľahčuje prácu. Natiahnuť kábel až sem stálo veľa úsilia ale stálo to za to. Behom raňajok Klim, Jura a Medzo plánujú čo sa bude robiť dnes. Stačíme prebrať byznys, pracovné problémy a tiež rodinu. O 17:00 odchádzajú do tábora –1960m Peremička. Poobede Zdenál, Max, Vitja a Spider zostupujú na dno starej vetve Game Over –2060m. Nový Český rekord! Cestou naspäť odstrojujú laná, ktoré bude treba za sifónom Kvitočka. Okolo 21:30 prichádza z KSS Medzo, Jura a Klim a po malej porade striedajú Dymu, Vitja, Maxa a má ísť aj Spider, no ten prehovára Zdenála, aby si to spolu vymenili. Zostať chceme všetci, pretože vypustenie sifónu Kvitočka je stále reálne a prípadný postup cez ďalšie sifóny Podnir a Unitaz a dosiahnutie finálneho s5 v hĺbke –2140m je stále možné. Keď už skúša niekoho z nás aj podplatiť, dosiahne svojho. Trochu sa potlačíme. Stan pre štyroch praská vo švoch, no večer je veselý a kuchtíme všelijaké špeciality. Hlavný chod je sudánska ryža s mäsom.
V lednu 2007 dosáhla Zimní expedice Krubera-Voronja 2007 organizovaná mezinárodním sdružením CAVEX hloubku 2170 metrů, což je světový rekord dosažený v jeskyních. Součástí týmu jsou pravidelně i čeští a slovenští jeskyňáři.
Expedici sponzorsky podpořili: Rock Point, Meander, Ck Alpy Praha, ProDive, Singing Rock, Raumer, Bask, Cavex club, Kong, magazín Outdoor, Český rozhlas
16.01.2007 10:00– Raňajky a dve hodiny známeho dialógu „vaprós… padaždí, padúmájem“. Varíme a plánujeme ďalší postup. Pred obedom je jasné, že sifón sa nepodarí vypustiť a tak na dno idú len potápači. Dyma polámal hadice a voda sa vracia do sifónu. Medzo je nespokojný, dosiahnutá hĺbka –1960m mu nestačí. Magická 2000ka ho láka a tak prehovára Shuvala na ešte jeden zostup aspoň do Game Overu. Stále tu možnosť je, v studni zvanej Milénium treba osadiť meráky výšky vodnej hladiny a tu je aj kóta –2000m Odchádzajú o 12:00. Klim a Jura sa spúšťajú ku Kvitočke. Medzo sa šťastný vracia do tábora. Klim a Jura sa pripravujú na ponor. Borci zabudli dve potápačské fľašky. 16:00– Zanorí sa druhý z potápačov Jura Bazilevskij. Cez dva sifóny „Podnir“ a „Unitaz“ sa dostávajú k finálnemu s5 Dva Kapitána, kde sa naposledy v septembri 2006 podarilo Y.Kasjanovi a G.Samokhinovi dosiahnuť mety –16m/30m s tím, že sifón neprekonali. Po orientačne veľmi obtiažnom ponore s obmedzenou zásobou vzduchu sa podarilo dostať O.Klimčukovi do miest –30m/80m, kde sa chodba začala dvíhať hore. Tu vyviazal vodiace lanko a vrátil sa nazad. Návrat potápačov o 23:00. Varíme a oslavujeme. Nový rekord sveta –2170m je tu. Neskoro v noci sa darí spojiť s povrchom. Hore sa prehnal uragán. Odniesol dva stany aj s vecami. Mráz –25C. Tí, čo zostali hore, sú zalezený v kuchyni aby prežili a závidia tým pod zemou.
17.01.2007 09:00– Likvidujeme bivak. Balíme bordel a všetko čo sa musí vyniesť na povrch spolu s prázdnymi fľaškami. Delíme sa na dve družstva. Medzo, Zdenál a Spider a druhé družstvo Klim, Jura a Shuvalov. Cieľom je vystúpiť až do tábora Sandy Beach na –1400m spolu s prekonaním s1. Vyrážame ako prví. Krátka zástavka v KSS –1630m kde v stane varíme čaj a niečo zjeme. Pri pretláčaní sa cez úžinu pod šachtou Everest Medzo utrhne karbidku a tá mizne v hlbokom jazierku. Našťastie unikajúce bublinky mu prezradia polohu ale zadarmo to nieje. Je durch mokrý. Úžina s názvom „Farvátor Rejsnera“ je spolu s Trúbou najužšie miesto v celej jaskyni. Transportné vaky sa posielajú po vode a my sa bez prilby a odstrojený materiál pretláčame otvorom 25×35cm. Neskoro večer sme pod Everestom. Prezliekame sa do gydra. Tých 40m hore oblečený v gume a s plným vakom je trápenie. Hore skontrolovať a nasadiť automatiky, fľašky za overál, nasadiť okuliare a pod vodu. Spider si zabúda zapnúť prilbu a pod vodou ide úplne po tme. Preťahujeme pytle a Medzo po krk vo vode sa snaží spraviť aspoň jednu fotku. V bivaku sme o 23:00. Je tu plno ledva si nájdeme jeden spacák. Vidinu bezsennej noci vylepšuje iba Spider, keď nevedomky vhadzuje svoje práve usušené ponožky do cestovín s kečupom.
Článek je se svolením autorů převzat ze stránek sdružení Kóta 1000
KOTA 1000 je sdružení zabývající se výzkumem a dokumentaci jeskyní, které se svojí velikostí a hloubkou řadí k největším a nejhlubším na této planetě. Cílem členů je nejen objevovat dosud neznámé nebo zapomenuté podzemní prostory. Snaží se vysvětlit jejich vznik, poznat jejich historii a zajistit jejich dokumentování.
18.01.2007 13:00– Odchádzame z bivaku –1400m s plnými a ťažkými vakmi. S Medzom nesieme tri plné. Deväť hodín trápenia a driny. Po ceste ešte chceme fotiť. Cesta je nekonečná. Kedykoľvek si už myslíme, že to je posledný stupeň, vždy sa objaví ďalší a ďalší. V –1200m stretávame Denisa Provalova. Ide z bivaku –700m pre ďalší materiál. Dva roky sme sa nevideli, máme o čom pokecať a je dôvod na oddych. V obrovskej kaskáde nám zmizol Zdenál spolu s obrovským vakom. Vidina teplého bivaku s jedlom a čajom je lákavá. Dyma liezol pred nami z tábora –1400m do tábora –700m celých 14 hodín a je úplne grogy. Ošetrujeme mu krvavé podliatiny spod sedáku a čižiem, ale ani to moc nevníma. S lyžičkou v ústach zaspáva ako poleno. Jeme, pijeme a behom chvíľky zaspávame aj my. V stane pre štyroch sme „iba“ šiesti. Spider zas vhodil svoju kuklu do polievky.
19.01.2007 10:00– Berieme svojich neoddeliteľných a verných kamarátov transportného charakteru do podvesu a pomaly sa sunieme hore. Mám dojem že tento monotónny príbeh nikdy neskončí a po toľkých dňoch v podzemí si už nedokážeme vybaviť ďalšiu cestu na povrch. V jaskyni sa teraz pohybujú ľudia, ktorí prileteli druhým vrtuľníkom. Zostupujú až do –1400m a postupne tlačia všetok materiál k povrchu. Medzo sa pokúša ešte niečo nafotiť. Jeho starý Canon dostáva vo vlhku a prachu poriadne do tela. O 19:00 večer vyliezame po viac ako desiatich dňoch z podzemia, z toho asi 105 hodín zavesený na lanách. Moja predpoveď sa splnila do bodky. Je tma, fúka silný vietor, –20°C a sneží. Na poslednom istení ešte robíme záverečné foto, ale zima už na nás útočí. Bojujeme s cestou k táboru. Fixné laná sú zasypané snehom a primrznuté. Za posledné dva dni, napadlo cez dva metre snehu a stany sa museli neustále vykopávať. Doslova vbiehame do nášho snežného iglu obalený snehom a ladom. Dostávame do sebe mraky vriaceho čaju. Servis je perfektní. Chlapci s nami na povrchu počítali a pripravili čaj aj jedlo. Sneží, sneží a sneží. Snažíme sa ešte dovolať svojim blízkym, ale nieje signál. Na Braňovi je vidieť, že sme mu už chýbali. Ponáhľam sa do spacáku a za chvíľu už neviem o sebe. Braňo ma budí ešte za tmy. Stan sa prehýba pod náporom snehu a von sa musíme doslova vyhrabať. Všetko je pod snehom.
Jeskyně a podzemí
Krasové jeskyně Slovinska
Slovinský kras je tvořený především vápencem a nachází se v blízkém sousedství Jaderského moře. Jelikož vápenec je vcelku „tvárnou“ horninou, vzniklo na tomto území za několik miliónů let nespočet skal, jeskyní, děr, podzemních pramenů a řek. Právě jeskyní zde bylo doposud napočítáno přes šest tisíc!
*Slovinský kras je tvořený především vápencem a nachází se v blízkém sousedství Jaderského moře. Jelikož vápenec je vcelku „tvárnou“ horninou, vzniklo na tomto území za několik miliónů let nespočet skal, jeskyní, děr, podzemních pramenů a řek. Právě jeskyní zde bylo doposud napočítáno přes šest tisíc! Z těch šesti tisíc jeskyní ale představím pouze ty nejznámější, které zajisté upoutají vaši pozornost a nalákají k navštívení.* Škocjanské jeskyně ===================
Jezero Cerknica ================ Pokud sem přijedete v létě, asi si budete ťukat na hlavu a budete si říkat, že si z vás někdo vystřelil, neboť zde žádná voda není. Jezero Cerknica je totiž periodické krasové jezero a díky své rozloze (10 km na 5 km) je dokonce největším jezerem svého druhu na světě. Voda se z něho dvakrát do roka ztrácí ve spleti podzemních jeskynní a jam. Pokud sem zamíříte brzy z jara či v období podzimních dešťů, naleznete zde největší jezero Slovinska s jedinou slovinskou ostrovní vesnicí **Otok**. V období sucha ale post největšího slovinského jezera Cerknica ztrácí a na výsluní se dostává termální jezero **Bohinj**. Predjamský hrad a jiné zajímavosti ===================================
Kromě jeskyní v krasové oblasti najdete i další perličky. Jednou z nich je krásný Predjamský hrad vsazený do vysokého skalního vápencového útesu. Toto místo zkrátka nesmíte vynechat při návštěvě Slovinska. Prohlídka hradu je řešena individuálním způsobem s informacemi vytištěnými v jazyce, který si zvolíte. I zde můžete navštívit jeskyni, která se nachází pod hradem. Prohlídku můžete absolvovat pouze za pomocí svítilen. Žije zde kolonie netopýrů a její návštěva vyžaduje jistou dávkou kondice a nebojácnosti. Krasová oblast Slovinska vám může nabídnout ještě daleko více. Kromě těchto nejznámějších míst můžete navštívit i menší jeskyně – **Knižna jama**, **Vilenica** anebo si udělat procházku krásným krasovým údolím **Rakov Škocjan**. Nedaleko se nachází též známá oblast **Lipica**, odkud pochází celosvětově známí a uznávaní sněhově bílí ušlechtilí koně lipicáni. Za krasovým vínem ================= Pokud budete „přejeskyňovaní“ a utahaní objevováním krás slovinského krasu, určitě vás potěší, že tamní vápencové podloží velice svědčí vybraným odrůdám vín. Jedna z nejznámějších zde pěstovaných odrůd se nazývá **Teran**. Vápenec dodává Teranu temně rudou barvu a jedinečnou chuť. Nejen tímto lahodným mokem vás velice rádi pohostí tamní obyvatelé v některém z jejich sklípků v oblasti Nové Gorici a Vipavy.
Více informací na Sazenibonusy
Jeskyně a podzemí
Jeskyně Velryba
I přesto, že celá příroda se ukládá k odpočinku, tak Homo
Sapiens ještě hýří aktivitou. Stále máme energii a chuť podívat se na
naši planetu zespodu. Máme chuť roztrhat si overal o ostré pískovce a
potom si zase měsíc lízat rány v teple domova a ostatní
přesvědčovat, že modřiny nejsou z harašmentu nebo domácího
násilí.
I přesto, že celá příroda se ukládá k odpočinku, tak Homo Sapiens ještě hýří aktivitou. Stále máme energii a chuť podívat se na naši planetu zespodu. Máme chuť roztrhat si overal o ostré pískovce a potom si zase měsíc lízat rány v teple domova a ostatní přesvědčovat, že modřiny nejsou z harašmentu nebo domácího násilí.
Sem tam na nás mrkne Oscar cestou na Valachy, kde na nás čeká jeskyně Velryba. Domluveni jsme s Pavlem z Orcusácké skupiny – pobočky Vsetín. Vůbec nemáme představu, jak to dole vypadá a co nás čeká. Z náznaků vím, že se bude šplhat po laně, ale prý to není problém (jako vždy). Z jeskyní v Beskydech známe zatím Cyrilku a Kněhyni a to jsou docela prostorné jeskyně, takže uvidíme, co to bude za zabíračku.
Nakonec po dlouhých domluvách jedeme jen 3 – Tomek, Míla a já. Pobrali jsme všechny cajky, co jsme doma našli, a vyrazili za dobrodružstvím. Na místě jsme byli trochu dříve a čekali na pumpě přímo naproti Čertových skal. Bylo hezky a tak zde byly hloučky horolezců i turistů. S Pavlem jsme se sešli přesně a pokračovali směr Pulčín. Během chvilky jsme vyjeli tak vysoko, že nás překvapily krásné výhledy, jak na Slovensko, tak rovněž na Beskydy. V Pulčíně jsme zaparkovali u JZD naproti hospodě, a dále pokračovali asi 30 min do kopce a příjemně si povídali. Sluníčko nás hřálo do zad a povzbuzovalo k výšlapu. Došli jsme až většími skalnímu městečku dále po značce bychom pokračovali ve směru na Kohútku. O této lokalitě se stejně jako o všech podzemních prostorách v Beskydech traduje, že zde zbojníci ukryli poklady, které získali od nebohé šlechty.
Vstup do jeskyně se nachází na tektonické puklině a pod naším převlékacím stanovištěm je pořádný sráz asi 15 metrů. Rozhodně bych tam nechtěla zahučet. Při převlékání se vyskytl malý zádrhel, protože Miloš nechal moje fáráčky v autě. Mě zůstaly jen přiléhavé třičtvrteční lezecí kalhoty a holá lýtka. Miloš to rychle vyřešil a dal mi svůj overal a chtěl jít ve svátečních riflích. I toto se docela rychle vyřešilo, jelikož nástup do vstupních prostor byl hodně drsný a já další pokračování striktně zavrhla. Následovalo další převlékání a Miloš spěchal dohnat oba kolegy. Celková délka jeskyně je 250 metrů a kluci se zdrželi v podzemí celou hodinu. Některé pasáže jako skluzavka byly značně brutální a kluci tam měli problémy. Podařilo se jim tam spatřit i několik Myotisů, kteří se rozhodli zde přezimovat. V celku je jeskyně velice zajímavá a jsou zde nainstalovány měřiče pohybu skalních pískovcových bloků.
Kluci byli hodně nadšeni a spokojeni a to nás čekalo ještě jedno překvapení. Cestou zpět k autu jsme konstatovali, že je to zde opravdu kouzelný kout Valašska. Tomek si zavzpomínal, jak sem ještě za hluboké totality jezdili na čundry což je bratru 25 let zpátky. Pavel nám sliboval skvělý gulášek za lidové ceny. A byla to absolutní pravda. V hospůdce, která zvenčí vypadala jako Jednota a vevnitř jako z divokého západu, bylo teplo a vlídně. Skvělým guláškem a piviskem zakončujeme náš dnešní malý výlet do Valašského království. Pavel nám nabízí prohlídku dalších jeskyní, když se budou počítat netopýři. Rádi pomůžeme, když můžeme.
I přesto, že celá příroda se ukládá k odpočinku, tak Homo Sapiens ještě hýří aktivitou. Stále máme energii a chuť podívat se na naši planetu zespodu. Máme chuť roztrhat si overal o ostré pískovce a potom si zase měsíc lízat rány v teple domova a ostatní přesvědčovat, že modřiny nejsou z harašmentu nebo domácího násilí.
Sem tam na nás mrkne Oscar cestou na Valachy, kde na nás čeká jeskyně Velryba. Domluveni jsme s Pavlem z Orcusácké skupiny – pobočky Vsetín. Vůbec nemáme představu, jak to dole vypadá a co nás čeká. Z náznaků vím, že se bude šplhat po laně, ale prý to není problém (jako vždy). Z jeskyní v Beskydech známe zatím Cyrilku a Kněhyni a to jsou docela prostorné jeskyně, takže uvidíme, co to bude za zabíračku.
Nakonec po dlouhých domluvách jedeme jen 3 – Tomek, Míla a já. Pobrali jsme všechny cajky, co jsme doma našli, a vyrazili za dobrodružstvím. Na místě jsme byli trochu dříve a čekali na pumpě přímo naproti Čertových skal. Bylo hezky a tak zde byly hloučky horolezců i turistů. S Pavlem jsme se sešli přesně a pokračovali směr Pulčín. Během chvilky jsme vyjeli tak vysoko, že nás překvapily krásné výhledy, jak na Slovensko, tak rovněž na Beskydy. V Pulčíně jsme zaparkovali u JZD naproti hospodě, a dále pokračovali asi 30 min do kopce a příjemně si povídali. Sluníčko nás hřálo do zad a povzbuzovalo k výšlapu. Došli jsme až většími skalnímu městečku dále po značce bychom pokračovali ve směru na Kohútku. O této lokalitě se stejně jako o všech podzemních prostorách v Beskydech traduje, že zde zbojníci ukryli poklady, které získali od nebohé šlechty.
Vstup do jeskyně se nachází na tektonické puklině a pod naším převlékacím stanovištěm je pořádný sráz asi 15 metrů. Rozhodně bych tam nechtěla zahučet. Při převlékání se vyskytl malý zádrhel, protože Miloš nechal moje fáráčky v autě. Mě zůstaly jen přiléhavé třičtvrteční lezecí kalhoty a holá lýtka. Miloš to rychle vyřešil a dal mi svůj overal a chtěl jít ve svátečních riflích. I toto se docela rychle vyřešilo, jelikož nástup do vstupních prostor byl hodně drsný a já další pokračování striktně zavrhla. Následovalo další převlékání a Miloš spěchal dohnat oba kolegy. Celková délka jeskyně je 250 metrů a kluci se zdrželi v podzemí celou hodinu. Některé pasáže jako skluzavka byly značně brutální a kluci tam měli problémy. Podařilo se jim tam spatřit i několik Myotisů, kteří se rozhodli zde přezimovat. V celku je jeskyně velice zajímavá a jsou zde nainstalovány měřiče pohybu skalních pískovcových bloků.
Kluci byli hodně nadšeni a spokojeni a to nás čekalo ještě jedno překvapení. Cestou zpět k autu jsme konstatovali, že je to zde opravdu kouzelný kout Valašska. Tomek si zavzpomínal, jak sem ještě za hluboké totality jezdili na čundry což je bratru 25 let zpátky. Pavel nám sliboval skvělý gulášek za lidové ceny. A byla to absolutní pravda. V hospůdce, která zvenčí vypadala jako Jednota a vevnitř jako z divokého západu, bylo teplo a vlídně. Skvělým guláškem a piviskem zakončujeme náš dnešní malý výlet do Valašského království. Pavel nám nabízí prohlídku dalších jeskyní, když se budou počítat netopýři. Rádi pomůžeme, když můžeme.
Jeskyně a podzemí
Expedice do slovenských jeskyní
Ráno jsem byla na nohách jako první, protože mne vzbudily zvony kostela.
U nás se zvoní v šest a na Slovensku v pět. Ostatní vůbec
neměli pochopení pro moje brzké vstávání, ale nakonec vylezli. Dali a
Pavel spali v portále jeskyně a odtamtud se naskýtal úžasný výhled
na Velkou Fatru.
Slovákia MINIEXPE 21. – 23. 8. 2009
Personální složení: Pavel Kotrla, Dalibor Pastorek, Tomáš Pastrňák, Pavel Piskoř, Martina Šmídová, Martina Žourková
Tak tahle hora vápence nás vyprovokovala k zorganizování mini expedice na Slovensko a dala do kupy partu úžasných lidiček. Všechny nás totiž spojila snaha prožít něco nevšedního a taky obrovská zvědavost a zvídavost, jaké krásy skrývá Slovenské podzemí.
Vyjeli jsme z OV v 16.30 a se zastávkami v Petřvaldě a Příboře jsme byli v Lískovej v 20.15. Našli jsme se s kamarády z Ružomberské skupiny bez nějakých problémů, protože nás prozradil netopýr na kufru. Po zběžné lustraci co, kdo, jak a proč jsme vybalili, postavili stany a hlavně se pustili do konzumace hory zásob. Jak jsme později zjistili, chleba měl každý hořčici nikdo. Slovenské jeskyňáře očividně rozradostnil ostravský mls – což je domácí kořalka Š+J+H (mix švestky, jablka, hrušky). Nastala pružnější komunikace a najednou jsme se bavili jako bychom se znali celou věčnost a byli velmi dobří známí. Každý mlsal na co měl chuť a přitom jsme vstřebávali důležité informace o jeskyni. Já měla jen představu, že to je klasický nenáročný choďák podle videa, které mají na stránkách, a proto jsem vzala i dva úplné začátečníky. Uf, kde že byla pravda. Při opékání z kluků začalo vypadávat, kde jsou náročné lezecí partie a mně začal docházet optimismus a představa co se může stát, mi nedopřála klidného spánku.
Ráno jsem byla na nohách jako první, protože mne vzbudily zvony kostela. U nás se zvoní v šest a na Slovensku v pět. Ostatní vůbec neměli pochopení pro moje brzké vstávání, ale nakonec vylezli. Dali a Pavel spali v portále jeskyně a odtamtud se naskýtal úžasný výhled na Velkou Fatru. Probrali se i Slovenští bratia Miro, Miro a Maro. Miro Jurečka nám při snídani povídal o historii jeskyně, jenž je velice zajímavá.
Název kopce, kde se jeskyně nachází je údajně odvozen od červených mnichů (Templářů), kteří zde údajně pobývali a snad zde zanechali i nějakou bednu s pokladem. Ovšem jeskyně byla známa už od dob eneolitu, o čem svědčí nálezy kosterní, keramické a ozdobné. Jednoznačně nejvýznamnějším je objev měděného býčího dvojzápřahu, který je datován do roku 4 tis. p. n. l. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že takové výtvarné zpracování domestikovaného zvířete nemá na Slovensku obdobu. Navíc podobný nález byl zaznamenán ještě v Polské Bytyni, ale všeobecně se předpokládá import těchto výrobků ze středomoří či Mezopotámie. Poté byla jeskyně obývána i v období kultur lužické, púchovské, v době římské a také částečně ve středověku.
V poslední době sloužila jako úkryt partyzánů během Slovenského Národního Povstání. Poté už nastala éra, kdy začali v jeskyni pracovat jeskyňáři, kteří jeskyně nedrancují, ale starají se o jejich záchranu pro příští generace.
Dobrodružství začíná
Kolem desáté hodiny jsme vlezli celí nadržení do jeskyně a podle Mira nás čeká 6hodinový pobyt v podzemí. Náležitě jsme se na to vybavili pitím, tatrankama a chlebem. Nejdříve jsme procházeli docela prostorné úvodní partie a nestačili obdivovat a fotit tu nádheru kolem nás. Poté se kluci rozhodli zpestřit nám prohlídku i náročnějšími partiemi. Když jsem se asi po dvacáté soukala do plazivky, která byla evidentně uzší než některé mé partie abdikovala jsem na funkci vůdce smečky a už jsem volila pobyt jen v prostorách, kde se dala narovnat záda a nehoblovaly se hýždě. V partiích zvané hotel B jsme potkali jinou skupinu jeskyňářů, kterou vedl Ken a ke které jsme se připojili. Prošli jsme si další hodně prostorné části jeskyně a ta méně korpulentní část výpravy pokračovala dál a já jsem se rozhodla prozkoumat terén i na povrchu. Venku svítilo sluníčko, a tak můj zablácený overal brzy oschnul a všude přítomné bláto šlo pěkně dolů.
Vydávám se prohlídnout si vodopád Lúčky a pociťuji hlad. Vracím se do Lískovej a odpočívám. Najednou ke mně kráčejí dva lidé, mám obavy, co se stalo. Ovšem oni byli krajané z Kopřivnice a došli na pokec. Už jsem měla strach, že je to krvelačný starosta Lískové a roztrhá mě na kusy. Po nějaké chvíli přicházejí celá banda a všeci zdrávi. Jsou jedna velká kula bahna. Dojmů je spousta a nabíráme směr hospoda na nějaké fajné papíno. Usnuli jsme jako by nás hodili do vody.
Dëmenovská ladová jeskyně
Druhý den jsme se probudili do ne moc příjemného počasí, prší a je chladno. To nás ovšem neodradí od návštěvy Dëmenovské ladové jeskyně, kde jako jeskyňáři máme vstup zdarma. Všem se nám prohlídka líbila, ale jsme zvyklí na něco jiného. Tak nám kluci slíbili, že nás příště vezmou do nepřístupných částí. Loučíme se opět u dobrého jídla v Mikuláši a po té nabíráme směr Ostrava.
Byl to zase jednou povedený víkend plný prožitků a zážitků, na které jen tak brzy nezapomene. Hlavní ale bylo, že se podařilo dát dohromady 10 super lidiček, kteří mají společnou lásku k přírodě a jsou ochotni pro ni také něco obětovat. Hodně mě překvapilo, že v Ružomberské skupině jsou i studenti tedy mlaďoši, kteří místo sobotní diskotéky tráví čas v bahně jeskyní. Klobouk dolů.
Dojeli jsme v pořádku akorád si nějakou dobu budeme lízat rány. Asi po třech dnech za mnou přišla sekretářka s otázkou, jestli mě doma přítel nebije, protože jsem byla samá modřina. Těžce jsem ji přesvědčovala, že na mě nikdo nesáhl, že za vše může můj obdiv k podzemním prostorám.
Už se těším na další akce v podzemí a zase vám o nich podám report.
Slovákia MINIEXPE 21. – 23. 8. 2009
Personální složení: Pavel Kotrla, Dalibor Pastorek, Tomáš Pastrňák, Pavel Piskoř, Martina Šmídová, Martina Žourková
Tak tahle hora vápence nás vyprovokovala k zorganizování mini expedice na Slovensko a dala do kupy partu úžasných lidiček. Všechny nás totiž spojila snaha prožít něco nevšedního a taky obrovská zvědavost a zvídavost, jaké krásy skrývá Slovenské podzemí.
Vyjeli jsme z OV v 16.30 a se zastávkami v Petřvaldě a Příboře jsme byli v Lískovej v 20.15. Našli jsme se s kamarády z Ružomberské skupiny bez nějakých problémů, protože nás prozradil netopýr na kufru. Po zběžné lustraci co, kdo, jak a proč jsme vybalili, postavili stany a hlavně se pustili do konzumace hory zásob. Jak jsme později zjistili, chleba měl každý hořčici nikdo. Slovenské jeskyňáře očividně rozradostnil ostravský mls – což je domácí kořalka Š+J+H (mix švestky, jablka, hrušky). Nastala pružnější komunikace a najednou jsme se bavili jako bychom se znali celou věčnost a byli velmi dobří známí. Každý mlsal na co měl chuť a přitom jsme vstřebávali důležité informace o jeskyni. Já měla jen představu, že to je klasický nenáročný choďák podle videa, které mají na stránkách, a proto jsem vzala i dva úplné začátečníky. Uf, kde že byla pravda. Při opékání z kluků začalo vypadávat, kde jsou náročné lezecí partie a mně začal docházet optimismus a představa co se může stát, mi nedopřála klidného spánku.
Ráno jsem byla na nohách jako první, protože mne vzbudily zvony kostela. U nás se zvoní v šest a na Slovensku v pět. Ostatní vůbec neměli pochopení pro moje brzké vstávání, ale nakonec vylezli. Dali a Pavel spali v portále jeskyně a odtamtud se naskýtal úžasný výhled na Velkou Fatru. Probrali se i Slovenští bratia Miro, Miro a Maro. Miro Jurečka nám při snídani povídal o historii jeskyně, jenž je velice zajímavá.
Název kopce, kde se jeskyně nachází je údajně odvozen od červených mnichů (Templářů), kteří zde údajně pobývali a snad zde zanechali i nějakou bednu s pokladem. Ovšem jeskyně byla známa už od dob eneolitu, o čem svědčí nálezy kosterní, keramické a ozdobné. Jednoznačně nejvýznamnějším je objev měděného býčího dvojzápřahu, který je datován do roku 4 tis. p. n. l. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že takové výtvarné zpracování domestikovaného zvířete nemá na Slovensku obdobu. Navíc podobný nález byl zaznamenán ještě v Polské Bytyni, ale všeobecně se předpokládá import těchto výrobků ze středomoří či Mezopotámie. Poté byla jeskyně obývána i v období kultur lužické, púchovské, v době římské a také částečně ve středověku.
V poslední době sloužila jako úkryt partyzánů během Slovenského Národního Povstání. Poté už nastala éra, kdy začali v jeskyni pracovat jeskyňáři, kteří jeskyně nedrancují, ale starají se o jejich záchranu pro příští generace.
Dobrodružství začíná
Kolem desáté hodiny jsme vlezli celí nadržení do jeskyně a podle Mira nás čeká 6hodinový pobyt v podzemí. Náležitě jsme se na to vybavili pitím, tatrankama a chlebem. Nejdříve jsme procházeli docela prostorné úvodní partie a nestačili obdivovat a fotit tu nádheru kolem nás. Poté se kluci rozhodli zpestřit nám prohlídku i náročnějšími partiemi. Když jsem se asi po dvacáté soukala do plazivky, která byla evidentně uzší než některé mé partie abdikovala jsem na funkci vůdce smečky a už jsem volila pobyt jen v prostorách, kde se dala narovnat záda a nehoblovaly se hýždě. V partiích zvané hotel B jsme potkali jinou skupinu jeskyňářů, kterou vedl Ken a ke které jsme se připojili. Prošli jsme si další hodně prostorné části jeskyně a ta méně korpulentní část výpravy pokračovala dál a já jsem se rozhodla prozkoumat terén i na povrchu. Venku svítilo sluníčko, a tak můj zablácený overal brzy oschnul a všude přítomné bláto šlo pěkně dolů.
Vydávám se prohlídnout si vodopád Lúčky a pociťuji hlad. Vracím se do Lískovej a odpočívám. Najednou ke mně kráčejí dva lidé, mám obavy, co se stalo. Ovšem oni byli krajané z Kopřivnice a došli na pokec. Už jsem měla strach, že je to krvelačný starosta Lískové a roztrhá mě na kusy. Po nějaké chvíli přicházejí celá banda a všeci zdrávi. Jsou jedna velká kula bahna. Dojmů je spousta a nabíráme směr hospoda na nějaké fajné papíno. Usnuli jsme jako by nás hodili do vody.
Dëmenovská ladová jeskyně
Druhý den jsme se probudili do ne moc příjemného počasí, prší a je chladno. To nás ovšem neodradí od návštěvy Dëmenovské ladové jeskyně, kde jako jeskyňáři máme vstup zdarma. Všem se nám prohlídka líbila, ale jsme zvyklí na něco jiného. Tak nám kluci slíbili, že nás příště vezmou do nepřístupných částí. Loučíme se opět u dobrého jídla v Mikuláši a po té nabíráme směr Ostrava.
Byl to zase jednou povedený víkend plný prožitků a zážitků, na které jen tak brzy nezapomene. Hlavní ale bylo, že se podařilo dát dohromady 10 super lidiček, kteří mají společnou lásku k přírodě a jsou ochotni pro ni také něco obětovat. Hodně mě překvapilo, že v Ružomberské skupině jsou i studenti tedy mlaďoši, kteří místo sobotní diskotéky tráví čas v bahně jeskyní. Klobouk dolů.
Dojeli jsme v pořádku akorád si nějakou dobu budeme lízat rány. Asi po třech dnech za mnou přišla sekretářka s otázkou, jestli mě doma přítel nebije, protože jsem byla samá modřina. Těžce jsem ji přesvědčovala, že na mě nikdo nesáhl, že za vše může můj obdiv k podzemním prostorám.
Už se těším na další akce v podzemí a zase vám o nich podám report.
-
Cestovatel.cz17 roky ago
Redakce a kontakty
-
Zajímavá města10 roky ago
Objevte kouzlo židovské čtvrti v Budapešti
-
Jídlo na cestách11 roky ago
Chutně a levně v Budapešti
-
Cestování9 roky ago
Slovinské zajímavosti: víno, sýry, zvonky, solné květiny i draci
-
Příroda a krajina12 roky ago
Zvířena Islandu aneb s čím se tu můžeme potkat
-
Přírodní zajímavosti18 roky ago
Tajemná Býčí skála neustále přitahuje
-
Uncategorized6 roky ago
Tajné tipy, kam a kdy na sumce
-
Železnice18 roky ago
Stará Tišnovka – po stopách zrušené železnice