30. září jsem v 21.10 h nasedla do rychlíku č .223 Vihorlat, který z Prahy odjíždí v 19.05h a mířila do Košic. Zde jsme byli v 5.30 h a hned pokračovali do Plešivce rychlíkem Sitno s odjezdem z Košic v 6.05h. V Plešivci jsme byli kolem půl osmé a jen jsme se stačili porozhlédnout po kráse ranní Plešivecké planiny a dojít přes říčku Slanou na autobusové nádraží. Autobus směrem na Silicu a Gombaseckou jeskyni odjížděl v 7.50h. Pak už skončilo naše cestování veřejnými dopravními prostředky a my jsme vešli do přírody. Gombasecká jeskyně patří mezi zpřístupněné jeskyně a je proslavena dlouhými krápníky, kterým se říká brčka. První vstup je 9.30h a je potřeba aspoň čtyř osob. Naštěstí přijíždějí polští turisté a tak o trochu překračujeme minimální počet. Prohlídka jeskyně trvá asi 45 minut stojí 60 Sk a opravdu je na co se dívat. Vycházíme okouzleni podzemní krásou na povrch, kde se mezitím vyklubal kouzelný podzimní den. Ještě v místní směnárně měníme peníze, kupujeme pohledy a vydáváme se po žluté turistické značce směr Silica. Silice je vesnice na Plešivecké planině, kde končí silnice a dál pouze po turistických cestách. Než dojdeme do vesnice zastavujeme v Silické ledové jeskyni. Tato jeskyně patří mezi malé ledové jeskyně, kde je možno spatřit zbytky ledopádů. Víc než ledem je však známa archeologickými vykopávkami, které jsou umístěny v muzeu Slovenského krasu v Liptovském Mikuláši. Po prohlídce jeskyně jdeme ještě asi dva kilometry do vesnice. je zde obchod, hostinec a žije zde maďarská národnostní menšina, takže veškeré nápisy jsou dvojjazyčné. Na verandě hostince si dáváme pivo, kávu, limonádu a pozorujeme čilý ruch vesnice. Před odchodem ještě navštívíme místní obchod, abychom doplnili zásoby, hlavně chleba a dobrot.
Po žluté turistické značce pokračujeme směr Silická Jablonica, ale po kilometru se zastavujeme na místě kde kdysi stával lovecký zámeček zvaný slovensky Silička a maďarsky Kisfál. Zastavujeme zde proto, že je to jedno z mála míst na celé Silické planině, kde je možno nejen příjemně přespat (pod širákem, či stanem), ale hlavně je zde studánka s pitnou vodou. Počasí je stále nádherné a tak se nám ani nechce do spacích pytlů. Hvězdy nad hlavou a nádherné ticho. Ráno se vracíme k Silici po cestě míjíme nejen tabulky s informací, že státní hranice je 100m, ale i Májkovu jeskyni, kterou protéká potok a má pěknou krápníkovou výzdobu. Není však zpřístupněna. Ze Silice míříme po červené turistické značce do Silické Brezové. Opět jedna vesnička, kde končí silnice. Procházíme nádhernou krajinou krasové planiny a sluníčko stále připaluje. I v Silické Brezové navštěvujeme místní pohostinství za účelem občerstvení. Pak pokračujeme po červené až k jeskyni Milada a Matylda, ani jedna není zpřístupněná tak přecházíme přes kouzelné Kečovské luky do Kečova. Cesta vede kouzelnou krajinou mírně z kopce, nemůžem se vynadívat na západ slunce a tak skládáme batohy a odpočíváme, vychutnáváme krásnou idylickou přírodu, krajinu i počasí. Před Kečovem opět potkáváme vodu a to tu, která teče z Kečovského vyvěrání. Prohlížíme ho, děláme celkovou očistu těla. Do hostince docházíme už se setměním, ale „svařák“ nám chutná a tak do posledního úseku cesty vycházíme už za tmy. Do Domice je to necelých pět kilometrů a my si steleme nedaleko lovecké chaty kousek nad vchodem do jeskyně. Už jsme po večeři a zalézáme do spacáku, když přichází návštěva. Dva celníci se samopalem, chtějí na nás doklady. A proč ne. Opouštějí nás a my můžeme již nerušeně spát. Ráno brzký budíček a do jeskyně na prohlídku. První vstup je v 9.00 ale opět podmínka aspoň čtyři osoby. Tentokrát nás zachraňují Maďaři. Vstupné na Velký okruh je 100 Ks a je v něm zahrnuta i jízda na člunech po podzemní říčce Styx . Opět jsme okouzleni mocnou čarodějkou přírodou, která dokáže vykouzlit takovou krásu a navíc na nás padá pocit malosti při informacích o stáří některých útvarů. Prohlídka trvá víc než hodinu, ale nám to uteklo velice rychle. Opět na povrchu a opět sluníčko. Čeká nás nejslabší článek našeho třídenního putování. Do Plešivce totiž jede autobus až odpoledne a nám odjíždí vlak v 11.24 h. Ale nic není tak horké jak se uvaří. Hned první auto nás bere a nejenom, že nás dovezlo až na nádraží, ale řidič je nám nápomocen při výměně peněz. Na nádraží jsme včas těch 11 kilometrů takto ani moc nebolelo a tak si krátíme dlouhou chvíli hraním karet o zbylé dobroty. Vlakem č. 802 Gemeran jedeme do Zvolena a odtud již českým Detvanem domů. Ve Vrůtkách připojili i jídelní vůz a tak již nám opravdu nic nechybí. Já přijíždím do České Třebové ve 21.00h.