Nedaleko od Františkových Lázní najdete rezervaci s poněkud zvláštním jménem Soos. Co je zde zajímavého, si můžete částečně domyslet, když si uvědomíte, že tento název pravděpodobně pochází z německého slova „Moos“, respektive jeho egerlandské (chebské) nářeční verze „Soos“, což je možno přeložit jako bažina, mech, nebo močál.
Na 221 ha rezervace vyhlášené v roce 1964 nenajdete ale jen bažiny a rašeliniště. Mezi místní zajímavosti patří i slaniska, minerální prameny a hlavně vývěry přírodního oxidu uhličitého, takzvané mofety, někdy trochu senzačně označované jako bahenní sopky. Ty jsou dokladem dozvuků nedávné (300.000 let) vulkanické činnosti, stejně jako podkrušnohorské horké minerální prameny, nedaleké sopky Komorní a Železná hůrka a občasná slabá zemětřesení, která se v této oblasti dodnes vyskytují.
Rezervace se nachází v mělké kotlině, valem křemičitého písku rozdělené na dvě části. V té severní vzniklo hluboké rašeliniště a v bezodtoké jižní části se ve třetihorách vytvořilo mělké jezero napájené dešťovou vodou a hlavně místními minerálními prameny. V tomto prostředí se velice dobře dařilo rozsivkám, což jsou jednobuněčné řasy tvořící dvoudílné křemičité schránky. Z jejich schránek po odumření pak na dně vznikla vrstvička křemeliny. Na Soosu se tímto způsobem vytvořil uprostřed vyklenutý křemelinový štít o mocnosti několika metrů. Je zajímavé, že se zde vyskytují i mořské rozsivky, které na našem území jinde nenajdeme. Během vývoje jezero zaniklo a zůstaly po něm jen prameny a vývěry oxidu uhličitého.
Rezervací prochází naučná stezka vedená z velké části po povalových chodnících. Vede jak částí rašeliniště, tak přes slaniska a okolo mofet. Cestou míjí Císařský pramen zachycený do zvláštní jímky, takže možno jej ochutnat. Hladina druhého pramene Věra, který najdete před koncem naučné stezky, je pokryta silnou vrstvou pěny, za což může prosakující voda z rašeliniště a oxid uhličitý. Podívaná je to zajímavá, ale k pití se jeho voda nehodí. Vzhled rezervace se mění nejen v závislosti na ročním období, ale i podle počasí. Zejména slanisko se dokáže měnit málem ze dne na den. Za deštivého počasí tečou po hnědočerném povrchu narezlé potůčky rašelinné vody a v mofetách vystřikuje a dramaticky bublá směs vody a bahna. Naopak při déletrvajícím suchém počasí mofety často jen tiše syčí, za to na povrchu slaniska se srážejí různobarevné vrstvy Glauberovy soli. Podle dalších příměsí mění barvu od sněhově bílé přes žlutavou a nazelenalou způsobenou různými sírany až po rezavě žluto hnědě zbarvenou oxidy železa. Za mrazu se zase okolo vývěrů plynu vytvářejí věžičky a pyramidky z namrzlých ledových krystalků. Obsah solí je místy tak velký, že zde nerostou žádné rostliny.
Přírodní bohatství zdejší rezervace nespočívá jen v unikátních geologických podmínkách. Vyskytují se zde vzácná rašelinná a slanomilná rostlinná společenstva a na ně vázané živočišstvo. Díky různým druhům půdy se na relativně malém území vytvořila různorodá rostlinná společenstva. Na rašeliništích najdeme mimo jiné i masožravou rosnatku okrouhlolistou, ze slanomilných rostlin je to např. bařička bahenní, bahnička jednoplevá sivěnka přímořská. Zajímavé jsou i typicky rašeliništní druhy jako klikva žoravina, suchopýr pochvatý, tolice bahenní. Ze zvířeny jsou nejzajímavější druhy ptáků – rákosník obecný, kulík říční, ledňáček říční, čejka chocholatá, pochop rákosní. Dále se zde vyskytuje vzácná žába skokan ostronosý a rašeliništní pavouk lovčík vodní. Již zmíněná naučná stezka začíná u parkoviště nedaleko od železniční stanice Háje, prochází rašeliništěm a slaniskem a vrací se zpět k železniční stanici po silničce, podél níž vede úzkokolejná dráha vozící kaolin z nedalekého lomu. Před vstupem na naučnou stezku je nutno zakoupit si vstupenku, která platí i do nedaleké muzejní expozice věnované přírodě Chebska a využití rašeliniště Soos (těžba rašeliny, jímání přírodního oxidu uhličitého, využití pramneů). Dostanete se také do nové expozice s modely pravěkých zvířat a ilustracemi Zdeňka Buriana. Oficiálně je stezka otevřena od 1.3. do 15.11., ale při příznivém počasí je možno ji projít i mimo tuto dobu s tím, že se nedostanete do muzejních expozic a pravděpodobně budou sundány některé informační tabule.
Aby toho nebylo málo, je součástí areálu i geopark, kde jsou vystaveny horniny vyskytující se v okolí. Nedaleko je i stanice pro záchranu handicapovaných živočichů.
Budete-li chtít navštívit rezervaci Soos vlakem a pojedete-li ze směru od Sokolova, počítejte s poměrně dlouhým čekáním na přestup ve stanici Tršnice. Již několik desítek let patří k místnímu koloritu. Určitou výhodou je to, že vlaková stanice je prakticky přímo u vstupu do rezervace. Pěšky se pak dá dojít po červené značce do nedalekých Františkových lázní (vede sem dokonce jedna z dálkových vycházkových lázeňských tras) a budete-li mít síly, můžete pokračovat přes Komorní hůrku až do Chebu. Mezi Chebem a Mariánskými lázněmi funguje spojení autobusy místní dopravy. Velice vhodné je dojet sem na kole. Podkrušnohorská krajina v okolí řeky Ohře je v tomto místě poměrně rovinatá a je protkaná poměrně hustou sítí místních silniček a polních cest.
Při návštěvě reservace Soos doporučujeme zastavit se v nedaleké osadě Nový Drahov se zachovalými statky ve stylu chebské hrázděné architektury, případně se můžete zastavit v Motýlím domě v nedaleké vesničce Stodola.
