Réunion: K návštěvě stačí občanka

A světe div se, nebudete potřebovat víc než občanský průkaz, platit budete eurem a obejdete se bez jakéhokoliv očkování. Přistáli jste totiž v jednom z francouzských departementů a neopustili prostor EU, byť během letu se pod vámi rozprostřel nádherný africký reliéf. Réunion je relativně malý ostrov v Indickém oceánu, má 70 km na délku, 50 km na šířku a jako svůj domov ho uvádí 750 tisíc obyvatel.

Na ostrově jsem s rodinou před pár lety strávila šest týdnů během takzvané zimní sezóny, která trvá od června do září. Pro nás Evropany je to na ostrově nejlepší doba, protože se vyhneme velkému teplotnímu skoku a za příjemného stabilního počasí kolem 25 stupňů můžeme ostrov objevovat, aniž bychom upadali do bezvědomí z vedra. A ačkoliv místní mají pocit, že je touto dobou příroda málo barevná, my Evropané se cítíme jako v pohádkovém světě. Barvy a vůně jsou tím nejintenzivnějším dojmem, který si na ostrově vytvoříme.

Rozvoj i zachování tradic

Réunion – dříve také Bourbonský ostrov – jedna z bývalých francouzských kolonií, prodělal za posledních padesát let překotný hospodářský rozvoj. A ten jakoby ne všichni místní obyvatelé stačili vstřebat. Těsně po skončení druhé světové války patřil ostrov k nejchudším místům na světě, chyběla mu rozvinutá infrastruktura a nacházel se hluboko v hospodářské krizi. Dnes zde nalezneme nechvalně proslavenou “nejdražší silnici Evropy” a související čilý, či spíše neúnosný automobilový ruch, komerční a obchodní centra, banky a drahé hotely. Z velké části vděčí Reunionci tomuto trendu EU a jejím finančním tokům, především strukturálním fondům.

Sousedé z vedlejších ostrovů – Madagaskaru a Mauricia – si o životní úrovni Réunionců mohou nechat jen zdát. Zároveň si řada místních ponechala své zvyky a tradice či desetiletími navyklý způsob života. Vedle moderních paneláků nebo tradičních kreolských budov se krčí skromné plechové boudy. Obyvatelé jedněch i druhých se setkávají na stejném tržišti a klábosí na lavičkách jako před lety.

Zbožňovaná i odmítaná Francie

Citlivý pozorovatel se však neubrání obavám z dalšího modernizačního procesu, který ostrov unifikuje s takzvaným vyspělým světem a okrádá o mnohé, co jej činí zajímavým. Cítí zde nelogičnost a hrubost, kterou zanechává civilizační kvalt. Ochrana životního prostředí lidem moc neříká. Okouzlení bujícím konzumem je silnější. Místní se zbavují svých odpadků vskutku necitlivě. Staré pračky, ledničky a harampádí všeho druhu se často povaluje na břehu oceánu i v odlehlých horách. Osvěta i praxe naplňování běžných návyků ekologicky šetrného života jsou pouze zbožnou fantazií.

Etnické složení obyvatel se udává následovně: Indové, Afričané, Evropané a Asiati. Ostrov obývají se svou kulturou také Kreolci – tedy potomci černých otroků a později příchozích Asiatů, Indů a Evropanů. Hovoří francouzsky nebo kreolsky a svého prezidenta Nicolase Sarkozyho mají všichni v Elysejském paláci v Paříži. Kontinentální Francie je pro ně metropole, kterou zbožňují i odmítají zároveň. Většina obyvatel podléhá kouzlu Bollywoodských filmových hvězd, ale ještě více touží po tom, podívat se na Paříž z Eiffellovky. Podaří se to většinou jen těm bohatším a také mladým lidem, kteří – za pomoci různých stipendií – odcházejí studovat do Evropy.

Multikultura v praxi

Ostrovní populace je mladá, a proto se každým rokem otevírají nové školky a školy. Děti hrající si na školním dvoře nám můžou připadat jako kompars ve filmu o multikulturní výchově, tady jde ale o přirozenou skladbu etnik a kultur tak, jak ji nikde jinde asi nenajdeme.

A jak je to na ostrově s náboženstvím? Pohodově a podle hesla, čím víc, tím líp – na škodu nemůže být nic! Součet udávaných náboženství při dotazníkovém šetření vydá přes sto procent, protože řada obyvatel se hlásí k více než jedné konfesi. V neděli se jde do křesťanského kostela, a když je člověku těžko, zajde si i do tamulského chrámu. Náboženská praxe na ostrově se dá s čistým svědomím označit za ekumenickou v nejširším smyslu toho slova.

Měnící se klima

Stvořitel – ať už jím byl kdokoliv – byl k ostrovu štědrý. Na malém prostoru zde naleznete tolik rozmanitých krajinných scenérií a kontrastní klima jako málokde. Klidné a písčité pláže na západním pobřeží, skalnaté břehy a bouřící oceán na východě. Během několika málo kilometrů se zelená tropická krajina a třtinová pole promění v měsíční poušť, nad níž se majestátně tyčí vulkán, který pravidelně – rok co rok – předvádí úžasný ohňostroj a chrlí proud rozžhavené lávy, která se vine krajinou, aby svedla vzrušující boj s chladnými vlnami oceánu. Ostrované očekávají tuto podívanou se vzrušením již týdny dopředu a podivují se obavám, které tato zpráva vyvolává u nově příchozích.

Také teplotní rozdíl kolísá na rozloze 50 kilometrů vzdušnou čarou o 15 stupňů Celsia a literatura udává, že se na ostrově vyskytuje až 200 různých mikroklimat. Na písčitých plážích s korálovými útesy se můžete slunit a oddávat pozorování pestrého a úchvatného podmořského spektáklu a ve stejný okamžik fouká vysoko v horách studený vítr, který vás donutí obléknout si bundu a ohřát se teplým čajem. Výborně se zde daří tropickým rostlinám. Mezi nejúžasnější se řadí nádherné a pestrobarevné orchideje, mezi něž patří také vanilka, dnes známá a ceněná téměř po celém světě jako bourbonská.

Dobrou chuť!

Kreolská kuchyně, stejně jako veškerá kreolská kultura, se vyznačuje kombinací celé řady vlivů – Asie, Indie, Afriky a Evropy. Nejčastější přílohu k hlavnímu pokrmu tvoří, stejně jako v Asii a Indii, rýže. Kromě té bílé mají Kreolci rádi rýži kombinovanou s luštěninami – nejčastěji hnědými fazolkami. Příprava takovéto přílohy není náročná a výsledkem je pro nás neobvyklá, ale velice chutná a sytá pochoutka. Do osmahnuté, na proužky nakrájené cibulky vsypeme lžičku kurkumy (místní jí říkají selský šafrán) a omyté fazolky. Vše zalijeme vodou. Jakmile fazolky změknou, přisypeme pečlivě propláchnutou rýži a celou směs vaříme doměkka. Přisolíme a servírujeme jako přílohu.

Nejčastějším hlavním pokrmem je takzvané curi, doprovázené omáčkou, které se říká rougail (čti rugaj). Cari a rugail jsou indická slova a oba pokrmy vařily původně indické ženy, které na ostrov přišly. Cari má shodný základ pro celou řadu pokrmů, ať už jsou z masa, ryb či zeleniny. Velice jednoduché je například zelné cari: Cibulku pokrájíme na proužky, spolu s nasekaným česnekem a zázvorem osmahneme na oleji. Zasypeme kurkumou, posolíme a přidáme oloupaná a nakrájená rajčata. Krátce osmahneme a přidáme na proužky pokrájenou hlávku zelí. Dusíme, dokud zelí nezměkne. V případě ryb nebo masa postupujeme obdobně, místo zelí přidáme do rajčatového základu kousky masa či ryb. Vyvarujeme se při tom rajčatových protlaků – Kreolci vaří pouze z čerstvých rajčat, kterých je vždy dostatek.

Omáčku rougail připravíme z různých druhů zeleniny. Nejčastější je rajčatový. Pokrájené rajče vložíme do hmoždíře spolu s česnekem, zázvorem a několika chilli papričkami. Osolíme, případně okořeníme, vše podrtíme a podáváme studené jako přílohu hlavního pokrmu. Díky lánům cukrové třtiny mají Réunionci v oblibě rum a punč, který si sami připravují. Například kávový rum – který se nesmí zaměnit s českým Tuzemákem – připravíme tak, že do láhve vhodíme jeden lusk čerstvé vanilky a několik kávových zrn. Můžeme osladit třtinovým cukrem a nejméně tři měsíce macerujeme.

Dobrou chuť, na zdraví a hlavně šťastnou cestu!

A světe div se, nebudete potřebovat víc než občanský průkaz, platit budete eurem a obejdete se bez jakéhokoliv očkování. Přistáli jste totiž v jednom z francouzských departementů a neopustili prostor EU, byť během letu se pod vámi rozprostřel nádherný africký reliéf. Réunion je relativně malý ostrov v Indickém oceánu, má 70 km na délku, 50 km na šířku a jako svůj domov ho uvádí 750 tisíc obyvatel.

Na ostrově jsem s rodinou před pár lety strávila šest týdnů během takzvané zimní sezóny, která trvá od června do září. Pro nás Evropany je to na ostrově nejlepší doba, protože se vyhneme velkému teplotnímu skoku a za příjemného stabilního počasí kolem 25 stupňů můžeme ostrov objevovat, aniž bychom upadali do bezvědomí z vedra. A ačkoliv místní mají pocit, že je touto dobou příroda málo barevná, my Evropané se cítíme jako v pohádkovém světě. Barvy a vůně jsou tím nejintenzivnějším dojmem, který si na ostrově vytvoříme.

Rozvoj i zachování tradic

Réunion – dříve také Bourbonský ostrov – jedna z bývalých francouzských kolonií, prodělal za posledních padesát let překotný hospodářský rozvoj. A ten jakoby ne všichni místní obyvatelé stačili vstřebat. Těsně po skončení druhé světové války patřil ostrov k nejchudším místům na světě, chyběla mu rozvinutá infrastruktura a nacházel se hluboko v hospodářské krizi. Dnes zde nalezneme nechvalně proslavenou “nejdražší silnici Evropy” a související čilý, či spíše neúnosný automobilový ruch, komerční a obchodní centra, banky a drahé hotely. Z velké části vděčí Reunionci tomuto trendu EU a jejím finančním tokům, především strukturálním fondům.

Sousedé z vedlejších ostrovů – Madagaskaru a Mauricia – si o životní úrovni Réunionců mohou nechat jen zdát. Zároveň si řada místních ponechala své zvyky a tradice či desetiletími navyklý způsob života. Vedle moderních paneláků nebo tradičních kreolských budov se krčí skromné plechové boudy. Obyvatelé jedněch i druhých se setkávají na stejném tržišti a klábosí na lavičkách jako před lety.

Zbožňovaná i odmítaná Francie

Citlivý pozorovatel se však neubrání obavám z dalšího modernizačního procesu, který ostrov unifikuje s takzvaným vyspělým světem a okrádá o mnohé, co jej činí zajímavým. Cítí zde nelogičnost a hrubost, kterou zanechává civilizační kvalt. Ochrana životního prostředí lidem moc neříká. Okouzlení bujícím konzumem je silnější. Místní se zbavují svých odpadků vskutku necitlivě. Staré pračky, ledničky a harampádí všeho druhu se často povaluje na břehu oceánu i v odlehlých horách. Osvěta i praxe naplňování běžných návyků ekologicky šetrného života jsou pouze zbožnou fantazií.

Etnické složení obyvatel se udává následovně: Indové, Afričané, Evropané a Asiati. Ostrov obývají se svou kulturou také Kreolci – tedy potomci černých otroků a později příchozích Asiatů, Indů a Evropanů. Hovoří francouzsky nebo kreolsky a svého prezidenta Nicolase Sarkozyho mají všichni v Elysejském paláci v Paříži. Kontinentální Francie je pro ně metropole, kterou zbožňují i odmítají zároveň. Většina obyvatel podléhá kouzlu Bollywoodských filmových hvězd, ale ještě více touží po tom, podívat se na Paříž z Eiffellovky. Podaří se to většinou jen těm bohatším a také mladým lidem, kteří – za pomoci různých stipendií – odcházejí studovat do Evropy.

Multikultura v praxi

Ostrovní populace je mladá, a proto se každým rokem otevírají nové školky a školy. Děti hrající si na školním dvoře nám můžou připadat jako kompars ve filmu o multikulturní výchově, tady jde ale o přirozenou skladbu etnik a kultur tak, jak ji nikde jinde asi nenajdeme.

A jak je to na ostrově s náboženstvím? Pohodově a podle hesla, čím víc, tím líp – na škodu nemůže být nic! Součet udávaných náboženství při dotazníkovém šetření vydá přes sto procent, protože řada obyvatel se hlásí k více než jedné konfesi. V neděli se jde do křesťanského kostela, a když je člověku těžko, zajde si i do tamulského chrámu. Náboženská praxe na ostrově se dá s čistým svědomím označit za ekumenickou v nejširším smyslu toho slova.

Měnící se klima

Stvořitel – ať už jím byl kdokoliv – byl k ostrovu štědrý. Na malém prostoru zde naleznete tolik rozmanitých krajinných scenérií a kontrastní klima jako málokde. Klidné a písčité pláže na západním pobřeží, skalnaté břehy a bouřící oceán na východě. Během několika málo kilometrů se zelená tropická krajina a třtinová pole promění v měsíční poušť, nad níž se majestátně tyčí vulkán, který pravidelně – rok co rok – předvádí úžasný ohňostroj a chrlí proud rozžhavené lávy, která se vine krajinou, aby svedla vzrušující boj s chladnými vlnami oceánu. Ostrované očekávají tuto podívanou se vzrušením již týdny dopředu a podivují se obavám, které tato zpráva vyvolává u nově příchozích.

Také teplotní rozdíl kolísá na rozloze 50 kilometrů vzdušnou čarou o 15 stupňů Celsia a literatura udává, že se na ostrově vyskytuje až 200 různých mikroklimat. Na písčitých plážích s korálovými útesy se můžete slunit a oddávat pozorování pestrého a úchvatného podmořského spektáklu a ve stejný okamžik fouká vysoko v horách studený vítr, který vás donutí obléknout si bundu a ohřát se teplým čajem. Výborně se zde daří tropickým rostlinám. Mezi nejúžasnější se řadí nádherné a pestrobarevné orchideje, mezi něž patří také vanilka, dnes známá a ceněná téměř po celém světě jako bourbonská.

Dobrou chuť!

Kreolská kuchyně, stejně jako veškerá kreolská kultura, se vyznačuje kombinací celé řady vlivů – Asie, Indie, Afriky a Evropy. Nejčastější přílohu k hlavnímu pokrmu tvoří, stejně jako v Asii a Indii, rýže. Kromě té bílé mají Kreolci rádi rýži kombinovanou s luštěninami – nejčastěji hnědými fazolkami. Příprava takovéto přílohy není náročná a výsledkem je pro nás neobvyklá, ale velice chutná a sytá pochoutka. Do osmahnuté, na proužky nakrájené cibulky vsypeme lžičku kurkumy (místní jí říkají selský šafrán) a omyté fazolky. Vše zalijeme vodou. Jakmile fazolky změknou, přisypeme pečlivě propláchnutou rýži a celou směs vaříme doměkka. Přisolíme a servírujeme jako přílohu.

Nejčastějším hlavním pokrmem je takzvané curi, doprovázené omáčkou, které se říká rougail (čti rugaj). Cari a rugail jsou indická slova a oba pokrmy vařily původně indické ženy, které na ostrov přišly. Cari má shodný základ pro celou řadu pokrmů, ať už jsou z masa, ryb či zeleniny. Velice jednoduché je například zelné cari: Cibulku pokrájíme na proužky, spolu s nasekaným česnekem a zázvorem osmahneme na oleji. Zasypeme kurkumou, posolíme a přidáme oloupaná a nakrájená rajčata. Krátce osmahneme a přidáme na proužky pokrájenou hlávku zelí. Dusíme, dokud zelí nezměkne. V případě ryb nebo masa postupujeme obdobně, místo zelí přidáme do rajčatového základu kousky masa či ryb. Vyvarujeme se při tom rajčatových protlaků – Kreolci vaří pouze z čerstvých rajčat, kterých je vždy dostatek.

Omáčku rougail připravíme z různých druhů zeleniny. Nejčastější je rajčatový. Pokrájené rajče vložíme do hmoždíře spolu s česnekem, zázvorem a několika chilli papričkami. Osolíme, případně okořeníme, vše podrtíme a podáváme studené jako přílohu hlavního pokrmu. Díky lánům cukrové třtiny mají Réunionci v oblibě rum a punč, který si sami připravují. Například kávový rum – který se nesmí zaměnit s českým Tuzemákem – připravíme tak, že do láhve vhodíme jeden lusk čerstvé vanilky a několik kávových zrn. Můžeme osladit třtinovým cukrem a nejméně tři měsíce macerujeme.

Dobrou chuť, na zdraví a hlavně šťastnou cestu!