Jelikoz druheho dne (viz Navstevni hodiny) hned z cerstva v sest hodin jsme odjizdeli na vylet do Mnichova, byla jsem tuze zvedava, s jakou prijdou. Sice se hosi dostavili vcas a moc nemluvili, ale jejich obliceje vykecaly vsechno. V autobuse si kazdy z nich obsadil jedno dvojsedadlo, jen Jean-Eric sedel s Tui, svou divkou, a usinal ji s hlavou na rameni nebo v kline. Obcas se vsak vymrstil, zapel kus nejake melodie a pak zase blazene upadl do naruce sve pritelkyne. Jen na J-E bylo videt, ze promile v nem jeste koluji. Zbyli dva kamaradi viditelne jeli na cukr a obcas to vypadalo, ze potrebuji infuzi. Zvlaste G-J. Karel se brzo otrepal, prohlasil, ze na kocovinu je nejlepsi pivo, ktere vzapeti vylovil ze sveho ruksaku. G-J pri pohledu na plechovku lehce zbledl.
Celou to jejich „predstaveni” jsme s Kasiou sledovaly se skodolibou radosti, jelikoz obe bydlime na stejnem patre jako Karel. Kasia navic tu noc nejak nemohla usnout a kdyz se ji to nakonec podarilo, probehli chodbou hosi. Kdyz opet upadla do lehke drimoty, hosi se s Karlem loucili a odchazeli do svych pokoju.
Uklidnovala jsem ji, ze ja od pul treti slysela radio a ze skutecne kazdou celou hodinu hlasili zpravy.
Az vam nekdo bude tvrdit, ze mlhave pocasi je hlavne ve Skotsku nebo vam bude povidat o anglickych mlhach, neverte mu. Tito lide nezazili bavorskou mlhu. S cistym svedomim vam mohu oznamit, ze behem celeho prozatimniho pobytu eviduji slunne dny. Tech nekolik malo dni si pamatuji i s datem. Navic rozlisuji dny celoslunne a dny, kdy slunce svitilo bud dopoledne nebo odpoledne.
Protoze vylet do Mnichova se konal v sobotu a jiz dlouho dopredu se pripravoval, jiste pochopite, jakeho pocasi se nam dostalo. V autobuse to tak veliky problem nebyl, ve filmovem studiu jsme prechazeli z atelieru do atelieru, ale primo v Mnichove …
Rozhodli jsme se podivat se na olympijsky stadion. Kdyz jsme dorazili na misto, ponekud nas prekvapila hojna ucast policejnich hlidek pred a okolo stadionu. Vzapeti jsme se dozvedeli, ze se nikam nedostaneme, neb se toho vecera hraje fotbalovy zapas a stadion je z bezpecnostnich duvodu do vecera uzavren.
Vydali jsme se tedy do sportovni haly. Ta uzavrena nebyla, ale vstup stal padesat marek, nebot se konal tenisovy turnaj. Tak jsme alespon nakoukli do pavecke haly. Zde jsme uz neplatili zadny vstup, zato se nam brejlovcum zamlzily bryle a moc jsme toho nevideli.
V arealu stoji jeste televizni vez s vyhlidkovou restaurci. Skutecne tam stoji, protoze jsem ji videla na obrazcich. Na vlastni oci jsem videla pouze kulatou stavbu, podobnou tovarnimu kominu, ktera se po padesati metrech ztracela v mlze.
V prilehlem parku jsem teda aspon vyfotila nekolik kacenek a labut. Ty se mi nastesti v mlze neztracely.