Na svahu Petřína leží čtyři barokní zahrady. Vrtbovská, Vratislavská, Schönbornská, Lobkovická. První z nich je přístupná z Karmelitské ulice č. 25 na Malé Straně a je součástí Vrtbovského paláce, nad nímž stoupá do svahu . Má rozlohu 0,31 ha a nadmořskou výšku od 197 m do 212 m.
Jaká zahrada je v Praze nejkrásnější?
Právě Vrtbovská je pro mě ta nejkrásnější. A nejen pro mě. Říká se o ní, že je nejatraktivnější zahradou svého druhu na sever od Alp. Jejím autorem je František Maxmilián Kaňka, který v letech 1715 až 1720 pracoval pro Jana Josefa Vrbu, hraběte a nejvyššího purkrabího Pražského hradu. Přestavoval jeho palác a následně vybudoval právě tuto velkolepou barokní zahradu. O sochařskou výzdobu se postaral Matyáš Bernard Braun. Fresky v sala terreně pořídil Václav Vavřinec Reiner. Nejznámější a nejkrásnější je freska na klenbě představující Venuši a Adonise.
Tato barokní zahrada je terasová, klasického italského typu. Právě na terasách a jejich gradaci je založena překrásná kompozice a míšení teras, schodů a ploch poskytuje mnoho zorných úhlů pohledů a průhledů a pro fotografa je tady doslova ráj. Jak kdysi tak dnes. Právě tohle bývala ve své historické i přírodní svůdnosti zahrada mého mládí. Dnes, po velmi zdařilé rekonstrukci, je zahradou mé dospělosti. Opravy zde probíhaly v letech 1990 až 1998 a to po celkovém statickém zajištění. Věrně obnovená zahrada, která dostala zpět svůj tehdejší lesk byla otevřena slavnostně dne 3. června 1998 a je vlastnictvím Hlavního města Prahy, i když její údržbu zajišťuje soukromá firma Casus Direct Mail a.s.
Na přiložených fotografiích můžete vidět jak místo, odkud se do zahrady vchází tak spodní část zahrady, kde je umístěn malý bazének se soškou Puttiho na mořské nestvůře. Podrobně je nafocena i celá salla terena s Reinerovými freskami a sochami Bakchuse a Cerery od Brauna a protilehlá voliéra. Střední terasu zakončuje vysoká opěrná zeď a kuželková balustráda. Nahoru se můžete dostat dvoukřídlým schodištěm. Těsně nad ním je řada soch antických božstev a zdobených váz a nejkrásnější pohled na ně je právě v okamžiku, kdy se do nich opírá slunce a ony září svými liniemi a čistotou provedení i materiálu. Na terasách je uplatněn parterový symetrický ornament z keřů a květin a směrem vzhůru se zahrada zužuje. Nejvyšší část zahrady je završena reliéfem vodních božstev a grottovými mušlemi. Zahrada má tedy 3 výškové úrovně.
Kdysi čistě barokní zahrada byla v roce 1845 spolu s úpravami palácového komplexu upravena mírně klasicistně. Mezi spodní a střední částí zahrady vznikly empírové přístavky a na nejvyšší kulisové zdi byla pořízena vyhlídka na Prahu. Právě odtud před vámi leží Praha krásná, stověžatá a svítící stovkami nových oranžových střech. Zblízka je tu vidět na Hrad a na kostel sv. Mikuláše, ale i na Chrám sv. Víta nebo na Týnský chrám. Je tu jako na dlani ale i spousta jiných pamětihodností, kterými se pyšní právě hlavní město. Nicméně i dnes je zahrada nadále označována za barokní terasovou zahradu italského typu, i když v ní měly vliv i cizí stylové formy, a je kulturní památkou I. stupně zapsaná na seznamu UNESCO.
Prezentace ve formátu pps (4,3MB).
V zahradě je čilý turistický ruch. Navíc nabízí možnosti různých pronájmů pro společenské akce, odborné konference, tiskové semináře, garden party ale i svatby. Pro zajímavost: maximální kapacita Vrtbovské zahrady je 400 osob.
Ačkoli má Praha opravdu spoustu krásných unikátních míst, která opěvují básníci a zpodobňují malíři celého světa, je právě Vrtbovská zahrada jedním z těch mému srdci nejbližších.
Všem svým přátelům a známým, kteří nejsou z Prahy, doporučuji jediné. Běžte si navečer sednout na vyhlídku, na nejvyšší bod Vrtbovské zahrady a potom už můžete jet klidně z Prahy domů! Ať už budou Vaše zážitky po celodenním maratonu jakékoli, po posezení na tomto místě se vaše pohledy zasní a místo si vás, sem do hlavního města, přitáhne zpátky. Uvidíte!
