Nepřehlédnutelná zahrada a dům pokud někdy pojedete autem nebo tramvají po Rašínově nábřeží v Praze a bude svítit slunce. Dům září svými kubistickými liniemi a svojí bílou fasádou do dáli. Přesně ho najdete na rohu Rašínova nábřeží a Vnislavovy ulice (Praha 2 – Vyšehrad, čp.49, Libušina ulice 3). Zadní trakt domu, úplně obyčejný a nezajímavý. Leží v Libušině ulici a ani by Vás nenapadlo co za nádherný skvost najdete na straně domu situovaného směrem k řece Vltavě.
Zahrada je umístěna na pozemku protáhlého pětiúhelníkového tvaru. Pětiúhelník je uzavřen severovýchodní stranou třípatrového domu v Libušině ulici. Netradiční kompozice otevírá interiér vily do průčelí a pojí jej přes terasu s přesně rozčleněnou zahradou. Opticky tak zvětšuje prostorové dispozice zahrady, která má výměru nevelkou 0,03 ha. Zahrada leží ve výšce 194 m.n.m. Objekt i zahrada prošly rekonstrukcí na konci tisíciletí a slouží privátním účelům firmy, která v objektu sídlí. Vila je také dobře viditelná z nedalekého železničního mostu. Dům je nazván podle svého tvůrce, stavitele Bedřicha Kovařovice, který vilu postavil v letech 1912– 13 na místě bývalé schwarzenberské cihelny. Architektonický návrh ale zpracoval jeden z nejvýraznějších a nejvýznamnějších architektů kubismu Josef Chochol (13. prosince 1880 Písek – 6. července 1956 Praha), český architekt, urbanista, návrhář nábytku a teoretik architektury. Josef Chochol studoval architekturu na ČVUT v Praze a na akademii ve Vídni (u O. Wagnera). Je významným představitelem kubismu a konstruktivismu.
Nutný soulad novostaveb a historické zástavby v okolí Vyšehradu byl uzákoněn dokonce jako právní norma. Už od roku 1911 se proto zvláště mezi architekty Gočárem, Janákem, Hofmanem a Chocholem začal formovat nový architektonický sloh. Právě v okolí Vyšehradu vznikly obě stěžejní koncepce Josefa Chochola – Kovařovicova vila (1912–13) a činžovní dům v Neklanově ulici (1913–14). Jak výrazně vystupující rizalit Kovařovicovy vily, tak kónický půdorys činžovního domu odkazují v duchu zásady Klubu na architekturu Vyšehradské citadely. Přesto však měl, dle historicky doložených odkazů, s fasádou činžovního domu v Neklanově ul. Chochol problémy. Kubistické prvky byly na přání městské rady omezeny na minimum. Mohutná římsa, podpíraná kónicky tvarovanými zalomenými lunetami, jež jsou mírně konkávně probrány, odkazuje na závěrečné římsy renesančních fasád. Kovařovicova vila oproti tomuto domu je kubistický skvost. To, že na Vyšehradě pracoval architekt nejpovolanější, dokládá už v roce 1910 publikovaný Chocholův článek v klubovém věstníku Za starou Prahu, kde se vyznává ze svého obdivu k Vyšehradu: „…sama veliká a prostá forma hradeb, ohromná, jednoduše a přísně formovaná masa cihlového zdiva bez malicherného členění…“
S kubismem je spojován i subjektivismus, ale nikoli v emocionálním, psychickém či niterním významu, jak tomu bylo u expresionistů, do jisté míry u fauvistů a symbolistů, ale jde o subjektivismus mentální, o rozumově čisté subjektivní překonání objektivity. Jde zde o snahu překonat trojrozměrný svět a najít a zobrazit rozměr čtvrtý. Ten je spatřován buď jako rozměr nekonečna, samotný prostor, který se zvětšuje všemi směry a obdařuje předměty plastičností. Kubismus vždycky zbavuje tvary jejich přechodné reality a ukazuje je v jejich geometrické čistotě.
Na první pohled vidíte trojrozměrnou rostoucí hmotu bez zbytečného členění a zdobných prvků, jak architektonický styl, tak bílá fasáda, dům je opravdu čistota sama. Český kubismus spatříte ve své nejčistší podobě právě tady na Rašínově nábřeží. To také díky tomu, že rekonstrukce a adaptace vily i zahrady probíhající v roce 1995, po té co zde od roku 1960 byla mateřská školka, uvedly vše do původního stavu. Dokonce byla i odstraněna garáž, která byla vestavěna v roce 1935 do východní části zahrady. I dnes všechny cesty a zahradu lemují živé ploty ze vždyzeleného zimostrázu. Jediné stromy v zahradě jsou sakury ozdobné. Pokud navštívíte Prahu, nenechte si tento zázrak kubismu ujít.
