Břevnov patřil k nejstarším osadám náležejícím Praze. Jeho vznik a vývoj byl poznamenán tím, že zde vedla prastará cesta z Prahy na západ a především založením Benediktinského kláštera. V roce 1907 byl povýšen na město a ku Praze připojen roku 1923. K Praze 6 v roce 1960.
Rozlehlá zahrada o výměře 12,4 hektaru leží v Markétské ulici č. 23 a je součástí klášterního komplexu benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Břevnově na Praze 6. Zahrada je ve svahu v nadmořských výškách od 325 do 368 metrů v různých výškových úrovních. Díky těmto několika úrovním je velmi přehledná a z té nejvyšší můžete vidět téměř celou plochu zahrady. Také díky vytrvalé a svědomité péči je stále krásná a čistě upravená. V hlavní části zahrady je oranžerie, ze které zbyly více méně trosky, ale i tak je mimořádná svou historickou hodnotou. Ovocný sad je vhodný k rozjímání a relaxaci stejně jako upravené hlavní i vedlejší cesty. Ty jsou plné návštěvníků po celý rok stejně jako sad. Chodí sem celé rodiny, rodiče hrát si s dětmi, samotní lidé se psy, důchodci ruku v ruce a posedávají všude při hezkém počasí. I milenci sedí v trávě kdekoli po sadu pod stromy. Všude je tady klid a mír a spousta krásných pohledů na opravenou architekturu staveb i zahrad.
V letech 1990 až 1995 tady došlo k rozsáhlé rekonstrukci budov, ale i kostela a konventu a pavilonu Vojtěška. V započatých pracích se stále a průběžně pokračovalo dílčími obnovami. Benediktinské arciopatství u sv. Markéty, tuto mimořádně významnou církevní, historickou i kulturní památku, v roce 1997 navštívil papež při tisíciletém výročí mučednické smrti zakladatele kláštera sv. Vojtěcha.
Na místě původního prvního mužského kláštera v Čechách (založen 14.1. 993 sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II.) stojí klášter z 1. poloviny 18. století. Podle legendy prý původní název vzniknul podle břevna plavajícícho ve zdejší studánce, které tam objevil sv. Vojtěch. Břevnovský klášter je dnes jedna z nejcennějších historických památek Prahy 6. Jde o nejstarší klášter u nás a jednu z nejvýznamnějších staveb vrcholného baroka stavitelů Kryštofa a po něm jeho syna Kiliána Ignáce Dientzenhoferů. Roku 2008 oslavil již 1015. výročí svého založení. Od roku 1990 postupně dostává díky četným rekonstrukcím a opravám čistší ráz a o jeho zachování a úpravy se snaží jak řád benediktinů, kteří jsou zde „doma“(původně byli vyhnáni komunisty a místo využívalo Ministerstvo vnitra a státní ústřední archiv jako depozitář, až po roce 1990 byl majetek navrácen benediktinskému řádu), tak také úřad Prahy 6, který se na některých opravách finančně podílí. Rehabilitace této národní kulturní památky v jeho původních hranicích včetně hospodářské části a barokního parku byla záměrem městské části Praha 6. Roku 1991 byl klášter vyhlášen národní kulturní památkou.
V první polovině 18. století vzniklo také dochované členění a koncept barokní zahrady. Už tehdy byl upravován terén a založeny terasy. Na ně navazovalo postavení hlavních terasových zdí a byla dokončena výstavba pavilonu Vojtěška a také oranžérie. Tehdy měla barokní zahrada část veřejnou, klausurní a hospodářskou. Klausurní zahrada přiléhala k budovám ze severu, v její těsné blízkosti byly zahrady užitkové a okrasné jako Šudovka, Kuchyňská, Provizorská, Správcovská, Převorská a Farská. Na třetím nádvoří na západ byl Rajský dvůr. Opakované zábory a plenění kláštera v letech 1743, 1848 a 1870 a hlavně požáry se postaraly o nedochování dokladů o výsadbách v těchto zahradách.
V místech pod ohradní zdí kláštera u Markétské ulice bývala vestavěná zahrádkářská kolonie z 60. let 20. století, zmenšený rybník měl hráz v havarijním stavu, pivovar a ovčín zmizely při budování Patočkovy ulice a kvalitní výsadba barokního parku a hospodářského zázemí kláštera byla zčásti nahrazena tendenční výsadbou z bříz a náletů. Tehdy se proto radnice rozhodla učinit značné změny. Řešený prostor je vymezen ulicemi Bělohorskou a Patočkovou z jižní strany, ohrazeným areálem kláštera na severní straně, břevnovským sídlištěm na východě a prostorem palouku za ul. U Vojtěšky na západě. Tento prostor je stejně jako převážná část území nedílnou součástí historického areálu národní kulturní památky Břevnovského kláštera sv. Markéty. Bylo rozhodnuto pro obnovu původní podoby alespoň zčásti .Tam, kde to bylo ještě možné.
Zajímavé je, že dnes uzavřený klášter ve vnitřním ohrazení opěrných zdí a hospodářských staveb žil v minulosti svébytným způsobem, založeným na soběstačném hospodářství. Od prvopočátku předpolí kláštera tvořil velký hospodářský dvůr s pivovarem, ovčínem a velkou užitkovou zahradou včetně velkého pivovarského rybníka a sádky. Klášterní komplex dosahoval až k ulici Bělohorské, kde dnešní kulturní dům Kaštan býval hostincem při dvoru klášterního pivovaru. Areál byl uzavřený do sebe a obehnaný ohradní zdí.
V 50. letech s výstavbou ulice Pionýrů (dnes Patočkova) byly zbourány všechny hospodářské objekty i ohradní zdivo a byl necitlivě upravován původní velký rybník. Byl tím zcela zničen celkový krajinný ráz okolí kláštera. Vše dovršila stavba sídliště a k němu vedoucí komunikace v okrajové východní části v 70. letech dvacátého století. Sídliště je jakoby přimknuto k opěrní zdi areálu v místě, kde bývala původní stará břevnovská náves . Na přelomu tisíciletí již nebylo možné klášter vnímat jako součást něčeho většího v kontextu na širší okolí. Proto řada projektantů i památkářů usilovala po mnoho let o nápravu a alespoň částečnou obnovu k původnímu stavu v místech, kde ještě něco řešit šlo. Bylo rozhodnuto, že úpravy neminou zdi, zahrady, rybníky a nedaleké sportoviště.
Po mnoha dílčích již zrealizovaných úpravách vznikla komplexní studie zpracovaná ing. arch. D. Tůmovou „Úpravy předpolí břevnovského kláštera sv. Markéty“ řešily zejména sjednocení různorodých ploch zeleně v jeden organický celek včetně zapojení rušené zahrádkářské kolonie do parkového komplexu, obnovení barokní urbanistické osy ve vazbě na objekt prelatury, úprava provizorního parkoviště a revitalizace biologické složky parkových ploch s důrazem na řešení problémového fyziologického stavu břehových porostů. Návrh obnovy vycházel z náznaku historického stavu z období vrcholného baroka a navrhoval zjednodušenou formou rehabilitaci původní zničené podoby klášterního předpolí. Celý prostor byl rozdělen do třech územních částí (čtvrtá část se týkala sportovního zázemí sídliště a dětského hřiště) a s obnovou bylo započato roku 2003.
První částí je nástupní prostor ke klášteru, kde byla obnovena klášterní zeď v pohledově exponované jižní části závěru Patočkovy ulice. Tím došlo k oddělení klidové části předprostoru kláštera od rušného provozu frekventované komunikace. Další částí byla obnova vstupní barokní brány od K. I. Dientzenhofera a umístění sochy sv. Jana Nepomuckého se zachováním původního výtvarného záměru. Návrh počítal i s ideovou obnovou původního ovčína, který uzavíral areál na západní straně, včetně obnovy západní brány. Druhou částí je předprostor prelatury, kde dominuje obnova původní barokní osy, směřující od prelatury východním směrem. Je zdůrazněna alejí a ukončena symbolickou bránou. Původní uzavření východní části kláštera je připomenuto v půdorysné stopě nízkou parapetní zídkou a mezi ní a současnou hranicí kláštera se nalézá původní barokní užitková zahrada pojata zjednodušeně jako užitkové sady.
Vodní plochy, Markétské rybníky a potok Brusnice, zůstávají dominujícími přírodními prvky řešeného území, které podtrhují celkovou monumentálnost břevnovského kláštera a jeho zasazení do přírodního rámce. Tuto myšlenku se zdařilo prosadit na sto procent, protože nelze si nepovšimnout krásných průhledů přes vodní plochu rybníka Velká Markéta a to ze všech stran. Rovněž zde umístěný altán evokuje rybářský domek situovaný v těchto místech na břehu rybníka a krásně se odráží v ploše vodní hladiny. Původně stojící, dnes již zbouraný pivovar, je v návrhu připomenut v náznakové obnově jeho stěny v pěší trase podél Patočkovy ulice.
Malá Markéta – dříve méně udržovaná a zpustlá část vodních ploch i okolní zeleně procházela razantnější úpravou spolu s realizací stromořadí podél barokní osové cesty. Protékající potok Brusnice tady vytváří ústřední osu celé údolní nivy. V návrhu byla uplatněna úprava s otevřením propustků, které vedou trubkami pod cestami. V krajinářské úpravě se uplatnily dřevěné mostky a lávky. Byla dořešena revitalizace s přirozenější modelací břehů, průběžně byla osazována nová břehová vegetace.
Celá obnova areálu byla navržena do tří etap. V první etapě došlo k rekonstrukci havarijní hráze rybníka, k obnově dětského hřiště před sídlištěm a k úpravě prostoru před prelaturou. Druhá etapa řešila nástupní prostor kláštera, třetí etapa revitalizovala rybníky a potok Brusnice.
Dnes se zde nalézá opravený kostel sv. Markéty, budova konventu, Rajský dvůr, který je obklopen zazděným ambitem, dvůr konventu a dvůr prelatury. Rozlehlé zahrady , v nichž najdete pavilon Vojtěška, gloriet Josefka a kapli Lazarka. Nepřehlédnete trosky Oranžérie, krásné zejména když jsou osvícené večerním sluncem. Můžete zde projít nejen zahrady, ale i terasy, ovocný sad a lesnatou část. Nahlédnout můžete i do hřbitova.
Vstoupit je nejlepší krásnou opravenou vstupní branou z Markétské ulice, postavenou Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem roku 1740, která je zdobena sochou sv. Benedikta a andílky od Karla Josefa Hiernla. Hned za ní je upravený vstupní prostor, po levé straně sýpka, po pravé straně hospodářský dvůr a hospůdka, kde výborně vaří. Komu by se chtělo udělat si ještě delší výlet je možné projít vpravo na svazích nad Patočkovou třídou k souboru meziválečných sociálních bytů a obytné zástavbě různých stylů. Vlevo na svahu se mísí novější sídliště s uličkami starých činžáků i rodinných domků. Půjdete postupně kolem Radimovy ulice dále, kde jsou vidět výškové budovy studentských kolejí a za nimi rozlehlá zahrada s rybníkem a usedlostí Kajetánka s malým zámečkem. Za osamělým domem stará kajetánská kaple v podobě románské rotundy, a za přilehlým parčíkem s rybníkem Vincentinum další usedlost Petynka a vedle potom Malovanka.
Kdybych měla psát podrobně o všech zahradách a usedlostech v Praze, bylo by to pomalu ještě na další rok. Z toho důvodu se tyto další krásná místa Prahy 6 bližšího popisu v cyklu o pražských zahradách nedočkají
